„Snažím se přijít na to, zda je povaha ovlivěna výchovou a naopak, ale to je jako bych se ptal, cože to dělá z Buddy Franklina skvělého fotbalového hráče nebo z Michaela Clarkea šampióna v kriketu,“ směje se doktor Franklin.

„Příroda,“ dodává, „začíná u rodokmenu.“ Zvláštností v plnokrevném chovu je, že se na základě jejich závodní schopnosti selekcí docílilo vzniku dostihového plemene. Všichni plnokrevníci pochází z 28 tzv. „zakládajících“ koní. Jejich geny pak dále odkazují až k tzv. zakládájícímu triu: Darley Arabian, Byerley Turk a Godoplhin Barb, kteří pocházejí ze 17. století.“

„Otcovský“ chromozon Y pocházející od Darleye Arabiana má 95 % součástných plnokrevných hřebců. Klisna jménem Tregonwell´s Natural Barb zase přispěla do genové výbavy plnokrevných klisen 14 % svých genů, což naznačuje, že dva plnorevníci sdílí v průměru cca 47 % svých genů. Z toho jasně vyplývá, že v celé plnokrevné populaci není příliš prostoru pro genetické variace.“

„Je tedy možné, že pokud je stejným dílem zastoupena mateřská i otcovská linie, poskytuje to potomkovi jistě výhody. Existuje mnoho chovatelských teorií, které jsou na tzv. „nick breedingu“ přímo založeny.“

Rodokmen ovšem není jediný faktor. Existuje nespočet případů, kdy drahý roček s výtečným rodokmenem na dráze vyhořel a naopak levný kůň s podprůměrným rodokmenem odstaroval veleúspěšnou kariéru. Aktuální australská super star – klisna Black Caviar – stála jako roček 210 000 USD a ve srovnání s cenami prestižních koní, byla tedy docela levná.

V oblasti jako Hunter Valley na Novém Jižním Walesu jsou podmínky pro chov kvalitních koní. „Ačkoliv si nikdo nemůže být přesně jistý, jak pastvina ovlivňuje budoucí vývoj koně, bylo prokázáno, že ročcci odchování na kvalitních pastvinách s dostatkem stopových prvků netrpí nemocemi pohybového aparátu,“ dodává doktor Knight.

Otázka výchovy se dostává do popředí, když mladý kůň putuje k trenérovi. Dobrý trenér se vždy snaží udržet své koně dobře nalazené, pozoruje je a ví, že vše souvisí se vším, takže by se měl snažit nejen koně dobře krmit a zajistit mu přiměřený pohyb ve volnosti i pod sedlem, ale také zajistit psychickou pohodu.

Atlet: člověk vs. kůň
„Výcvik koně se vyvíjel po staletí. Od koňských atletů se lidští atleti liší způsobem tréninku. Lidé trénují každý den a mohou trenérovi říci, co je trápí, popř. co jim vadí. Využívají i různé způsoby tréninku, střídají tvrdší práci s lehčí, popř. zapojují různé alternativní metody jako je fitness, jóga, jízda na kole, box atd.

Získávání kondice
Mnoho veterinárních expertů se upíná k tzv. tréninkové filozofii, jenže právě ta paradoxně úspěchům spíše zamezuje. Pro současnost je typické, že trenéři během tréninku koní monitorují jejich srdeční frekvenci. Pomocí statistik, které provádí počítačový program, pak vidí, zdali ten který kůň pracuje tvrdě či nikoliv. Zvýšená srdeční frekvence signalizuje, že je něco v nepořádku – může být např. prvotním příznakem nemoci.

Dále se sleduje, laktát v krvi plnokrevníka během tréninku. Při různé intenzitě práce produkuje totiž plnokrevník určité množství laktátu v krvi (obvykle čtyři až šest milimolů na litr). Sleduje se nejen množství, ale i chemické složení, čímž je výkonnost koně maximalizována.

Pomocí genetických testů lze určit přítomnost bílkoviny zvané myostatin (známé také jako GDF 8 – Growth differentiation factor 8. Proteiny patřící do skupiny GDF jsou podskupinou bílkoviny označovaných TGF beta – transforming growth factor beta, TGF mají svou funkci převážně při vývoji.) GDF 8 je jedním z růstových faktorů, které brzdí růst svalové tkáně tzn. že pokud se v těle vyskytne větší koncentrace myostatinu, způsobuje to menší vývoj svalstva. Bílkovina myostatin je hlavně produkována buňkami kosterního svalstva, koluje v krvi a působí na svalovou tkáň – zpomaluje vývoj kmenových buněk. Přesný proces však zatím zůstává neznámý. Mutace genu myostatinu způsobí, že tělo není schopno produkovat myostatin, a ten tak následně nebrzdí růst svalstva.

Veterinární experti dle množství myostatinu dokáží předpovědět tzv. optimální distanci, která koni tzv. sedne.

Plnokrevníci se obvykle dělí do tří kategorií:
sprinteři
mílaři
vytrvalci

Ani tento chemický monitoring však nenapoví nic o tom, zda bude kůň v dostizích úspěšný, či nikoliv. „Vše, v co mohou trenéři doufat, je charakter koně, touha vyhrávat, která vystoupí do popředí a zformuje zvíře do plného závodního potenciálu,“ doplňuje Knight. Podle něj se totiž opravdoví šampióni nedají vyrobit na zakázku. Šampióna zase může zničit špatný management a neodborná tréninková příprava.

Troška koňské psychologie
Duševní zdraví je pro plnokrevníka klíčové. Někteří z nich na tréninkové dráze bez problémů poráží své rivaly – ale ve skutečném dostihu nikdy nevyhrají nebo dokáží vyhrát jen minimum dostihů. Funguje to i opačně: kůň, který se v tréninku jeví jako lempl, v dostizích vyhrává. Motivace je u koní stejně důležitá jako u lidí. Mnozí trenéři své svěřence motivují tak, že jim jako tréninkové partnery záměrně vybírají koně se slabším běžeckým potenciálem, aby je motivovali a dali jim pocit výhry. Říkají, že neučí koně prohrávat, ale vyhrávat.

Vítězové jsou vítězi, protože mají „vítěznou mysl“.

Dr. Knight si této odlišnosti povšiml během tréninkových testů fyzické kondice. „Fyzicky podprůměrní koně byli na dráze velmi dobří, protože měli chuť závodit,“ vysvětluje. „Naproti tomu koně fyzicky nadprůměrní na dráze pohořeli, protože závodit zkrátka nechtěli.“

„Jak se říká, můžete vzít koně k vodě, ale nemůžete ho nutit, aby se napil, když nemá žízeň. Aktivisté požadující zákaz dostihů, protože jsou kruté, se pletou,“ usmívá se Knight.
„To, vypovídá, že dostihy takto vnímají, protože neznají psychologii koně.“

„V každém dostihu,“ říká, „koně totiž prokazují, že závodit opravdu chtějí. Když se otevřou startovní boxy, obvykle v nich (až na světlé výjimky) žádný kůň nezůstane. Kůň, který ztratí žokeje v průběhu dostihu, obvykle pokračuje s ostatními a zdolává překážky aniž by ho k tomu někdo nutil...“

Role žokejů
Patnáctinásobný britský překážkový žokej Tony McCoy v průběhu své kariéry odjezdil rekordních 3368 vítězů. A stále ještě nekončí… Znamená to tedy, že role žokeje je stejně důležitá jako role koně?

„I žokejové mají různé schopnosti,“ říká Knight.
„Majitelé a trenéři přirozeně tíhnou k těm, kteří vyhrávají. Právě takové chtějí mít na svých koních. A vychází nám z toho jednoduchá rovnice: nejlepší žokejové jezdí obvykle pro nejlepší trenéry čili úspěch plodí úspěch.“ Profesionální žokejové nebo jejich manažeři bedlivě studují formy koní, které jezdí nebo jezdit chtějí. Vášnivý nebo profesionální sázkař si podobným stylem vybírá koně, na které pak sází.

U koní je to jinak: startuje-li kůň např. v Melbourne Cupu, pak na dráze musel prokázal velkou schopnost závodit. Chce-li být v poli Melbourne Cupu, musí se nejprve kvalifikovat v podobném dostihu, jako je Melbourne Cup, aby prokázal, že na takový typ dostihu vůbec má. „Aby dokázal v Melbourne Cupu zvítězit, musí mít víc něž jen štěstí – musí mít převahu! Velikost srdce i kapacita plic zde hrají klíčovou roli, která se výrazně spolupodílí na výsledku dostihu. Budoucí vítěz Melbourne Cupu musí prostát distanci dostihu, ale v neposlední řadě musí chtít vyhrávat a dát do výhry celé své srdce stejně, jako to kdysi dělal Phar Lap.“

„Dostihy nás fascinují po staletí a dávají nám šampióny, ke kterým vzhlížíme a tak to prostě má být,“ uzavírá dr. Knight.

Překlad: Phar.Lap 
Zdroj: The Sydney Morning Herald