Americký pohled na Phar Lapa

(hodnoceného jako šampión všech šampiónů)

Mohutný Phar Lap během svého krátkého pobytu v USA udělal velký dojem na celou Ameriku a jeho  náhlá, záhadná smrt šokovala celý svět. Zázračný kůň původem z Nového Zélandu, jak to napsal ve svých článcích americký novinář „Caliente Bill“, se brzy po svém příjezdu do USA objevil na  titulcích novin. Velmi zajímavé jistě bylo, že Caliente Bill ve svých hodnoceních posunul Phar Lapa až na samotný žebříček těch nejlepších, čili za ním zůstali v jeho očích i tací velikáni turfu, jakými byli Gloaming a Kingston. Dokonce i další skvělí koně, kteří následovali po Phar Lapovi, nebyli hodni Caliente Billova zájmu.

 

Untitled-1

Caliente Bill napsal:

Všichni, kdo jsou zainteresováni v chovu dostihových koní jsou tudíž také oprávněni k tomu, aby formovali názor, který z koní je ten nejlepší dostihový kůň na  světě.“ Jenže v mnoha případech je důvodem jejich hodnocení, že se jim zkrátka ten kůň zamlouvá a líbí jako „kůň“. Další lidé jen bezhlavě kopírují názory slavných autorů a novinářů. Pro jiné je rozhodujícím faktorem zejména to, kolik kůň na dráze vydělal.

Lidé zkrátka rozhodují o špičkových koních zvláštně a pomocí jednoduché metody srovnatelné s tou, jak hodnotí nejlepšího hráče basketbalu či talent roku. Podle výkonu za krátkou dobu jeho působení v té které sportovní disciplíně.

Podle mé metody hodnocení se Seabiscuit nedostane ani na desátou příčku. Proč? Protože dokázal běhat jen na rychlých tratích, proto! Ačkoliv se mu samozřejmě nedá upřít duše šampióna. Byl omezený a s ním i jeho výkony a když se snažil o 16 délek zvítězit na rychlé dráze, přišel o 100.000 dolarů pouze proto, že prohrál o nos! Kůň, o kterém chci mluvit já, by to koním, kteří běhali se Seabiscuitem, natřel i o 30 až 40 délek a to na různých délkách trati.

Pějeme oslavné písně na naše koně současnosti, ale faktem je, že kůň, o kterém se chystám psát, by je porazil všechny do jednoho. Snad jedině sám velký Man Ó War by se mu dokázal na dráze postavit tváří v tvář a udržet s ním krok. Kůň, o kterém hodlám nyní psát, je můj favorit proti všem, má volba, a já se nyní pokusím vysvětlit Vám, proč.

Není to nikdo jiný než obrovský ryzák Phar Lap, narozený v roce 1926 na Novém Zélandu a zakoupený panem Dave J. Davisem za 800 USD na popud Harryho Telforda. Na jednu stranu jsem velice rád, že se majitelé tohoto fenomenálního koně rozhodli pro tak riskantní výlet do USA, protože díky němu jsme měli jedinečnou možnost vidět  ten „zázrak od protinožců“ v akci na vlastní oči.

Phar Lap a W. Elliot po doběhu Agua Caliente Handicapu 1932

Phar Lap a W. Elliot po doběhu Agua Caliente Handicapu 1932

Phar Lap, úžasný kůň, tak velký, že by se luční koník vedle něj zdál nicotným, byl tichý, inteligentní a mírumilovný velikán. Celou svou kariéru závodil při těch nejtvrdších podmínkách i délkách tratí, pod obrovskými zátěžemi, které ho měly zpomalit. Jako čtyř a pětiletý odběhl 25 dostihů, 22 z nich vyhrál, dvakrát byl druhý.

V Severní Americe běžel pouze jednou – v Agua Caliente. Přes 25.000 lidí se přišlo na tento dostih podívat, ale jen 20 lidí si přesně uvědomilo, jaký zázrak viděli. Poté, co koně vyrazili ze startovních boxů a běželi míli a čtvrt, jeho žokej, kterým nebyl nikdo jiný než Bill Eliot (jeho majitel Dave J. Davis mi prozradil taktiku šest týdnu před dostihem v Omar Domu v Los Angeles), jej vzal po vnějším oblouku. Když poprvé míjeli hlavní tribunu, Phar Lap byl opravdu hodně za polem koní (tak 14 délek). Ale v příští čtvrt míli už byl 5 délek před svými soupeři! Jinými slovy ve třetí čtvrtině dostihu musel srovnat 19 délek. Porovnejte si to s kterýmkoliv jiným dostihovým rekordem. Každý kůň, kterého Phar Lap ve svém tempu míjel, vypadal jakoby prostě zůstal stát na místě! Ten ryzák byl jako střela, která proletěla kolem všech soupeřů.

Zeptal jsem se po dostihu žokejů, co se tam vlastně stalo. Silvio Coucci řekl, že on a jeho kůň Joe Flores byli vepředu pole. „Kůň běžel skvěle. Jenže pak se kolem nás mihl ten Phar Lap, řeknu ti, že nevystrašil jen mě, ale i mého koně! Ty víš, Bille, že koně jsou zvyklí na to, že spolu prostě na dráze bojují hlava hlava. I můj kůň by býval byl bojoval, kdyby bylo s kým. Phar Lap běžel tak rychle, že to prostě nemělo smysl. Udělal dva skoky a byl pryč.“

Takto Phar Lap pokračoval až do cílové zatáčky, kde se z ničeho nic zasekl. Zpomalil (trvalo mi dva týdny přijít na to, co se tam vlastně stalo a proč – ale o tom Vám povím později).Z pole koní se oddělili dva, kteří to prostě nechtěli jen tak vzdát a začali Phar Lapa pronásledovat. Byli to Reveile Boy a Scimitar. Phar Lap je uslyšel a odpoutal se od nich jakoby oba stáli na místě. Do cíle doběhl o 5 délek před nimi téměř v kentru. Výsledný čas byl 2:02, což byl také rekord dráhy.

Teď si to shrneme. Máme tu koně, který cestoval přes půl světa lodí, vlakem i přepravníkem, běžel u nás poprvé a ještě na písku, navíc běžel v opačném směru, než býval zvyklý v Austrálii, na hřbetě měl žokeje, který neměl žádné zkušenosti s americkými tratěmi. Pak odskočil do dostihu, ve kterém vypadal jakože si ani neškrtne a nakonec dokázal své soupeře rozdrtit stylem, který byl prostě fenomenální jako on sám a zvítězit v rekordu dráhy! V Austrálii běhával Phar Lap míli za 1.34 4-5 na trávníku.

Nebyl to rychlokvašek, který po dvou až třech vyhraných dostizích vyhasne jako padlá hvězda. Ne! Tenhle kůň odběhl 51 dostihů, handicapů, sprintů, pohárů. A abych vám dal dostatečnou představu, co si o něm mysleli v Austrálii – v jeho posledních dostizích jste si na něj prostě nevsadili! Mohli jste si vsadit pouze na druhého, třetího nebo čtvrtéhov cíli! Phar Lap prý uhynul na otravu, alespoň se tak domníval jeho majitel, Dave J. Davis, i když to veřejně nikdy neprohlásil. Ošetřovatel a trenér – Tommy Woodcock – však tisku sdělil, že tahle „vražda“ byla úmyslným a hanebným činem. Bohužel byl brzy většinou týmu umlčen. Alespoň než se vrátil zpět do rodné Ausrálie, kde řekl všem, že byl v USA zdiskreditován.

I já budu Woodcockovým obhájcem. I já si myslím, že měl pravdu. Rád bych, aby někdo jednou (v jiném čase a s jinými možnostmi) dokázal, že Phar Lap byl úmyslně otráven. Nicméně mohu alespoň uvést v chod soukolí faktů, o nichž neměl Woodcock při svých „spekulativních teoriích“ ani tušení. Znám dobře Mexičany a vím, že žádný z nich by tak úžasného koně nebyl schopen otrávit!

Mnoho lidí zde v USA bude mít možná navždy za skutečného šampióna amerického koně Sun Beaua, pro něhož hovoří jeho obrovské zisky a tvrzení , že byl šampiónem srdcem i duší, ale nezapomínejme, že Phar Lapovi zbývalo pouze 9.000 liber na to, aby Sun Beauovy výhry vyrovnal. Mnozí věřili, že by je získal hned v dalším startu, kdyby…  Sun Beau také na západním pobřeží běžel pouze jednou a byl poražen koněm Mike Hall. Milke Hall byl sice ve skvělé  formě, takže by zřejmě ten den porazil úplně každého koně, snad kromě Phar Lapa. Jenže ve 3000 dolarovém Clalmer Stakes porazil Sun Beaua i Alexander PantaRes s naštípnutým kopytem, takže o čem to vypovídá? Neměl Sun Beau na dráze jen štěstí na soupeře? Nicméně nelze upřít, že Sun Beau měl opravdu svou třídu. Takže si nyní dovolím předložit seznam nejlepších koní posledních dekád dle mého úsudku:

1. Phar Lap
2. Kingston
3. Gloaming
4. Exterminator
5. Equipose
6. Sun Beau
7. Top Flight

Mám rád zlaté staré časy a vzpomínky na šampióny dávno minulé. Kdoví, třeba se ještě setkáme, jednou, v jiné dimenzi. Kdoví?

Mějte se. Adios.

Caliente Bill

Zdroj:  Deník Chronicle Adelaide, 1934
Překlad: Phar.Lap

 

Za všechno může „Brazilec“

V současnosti už víme, že Phar Lap v Menlo Parku uhynul v roce 1932, protože ho kdosi otrávil arzenem. Tím ale nic nekončí, protože v myslích většiny fanoušků hlodají otázky typu … Kdo? Proč? Jak? Kdy?

Phar Lap v sedle s Jimem Pikem (1931)
V roce 1931 byla Tichuana v Mexiku městem, kde téměř neplatily zákony. Ve své knize Příběh velkého koně popisuje autorka Isabela Carterová toto město takto: „Tichuana, schoulená mezi kopci, za kterými se na obzoru tyčí vysoké horské hvozdy, byla městem, kam mohl přijet každý – slušný člověk i darebák. Zvláště pak ve 30. letech 20. století kvůli prohibici v Americe proudily do města davy lidí, aby se  tu  dle libosti mohly oddávat bezuzdným pitkám a hazardu. V Agua Caliente sice také existoval  jakýsi spolek nazývaný Jockey Club, ale koňské závody nebyly  zdaleka jedinou atrakcí komplexu.  Hazard bujel všemi směry a s ním šla ruku v ruce i špatnost a lidská závist. Hráči, podvodníci a  členové mafiánských gangů se v Agua Caliente pohybovali jako ryby ve vodě. Jejich hlavním cílem bylo rychle a snadno vydělat velké peníze. Byl tady sál s kasínem, kde se hrál poker i několik salónů s ruletou. Zpestřením všeho pak byly právě sázky na koňské dostihy. Zkrátka  ráj pro všechny milovníky pravého hazardu.
Právě do tohoto prostředí přivedl Dave J. Davis svého zázračného koně a jeho tým. Davis byl zaslepen vidinou pohádkových 100.000 USD, které byly vypsány jako cena pro vítěze Agua Caliente Handicapu 1932. Byl to obchodník, který nade vše miloval peníze a  rád sázel „na jistotu.“ Austrálie už Davisovi  nevyhovovala: Phar Lap tam začal být tvrdě handicapován a Davis se obával, aby se jeho „stroj na peníze nezasekl“. Nabídka, která přišla z Agua Caliente mu poskytla perfektní šanci prosadit se  i v zámoří.  Měl perfektního koně s pohádkovou statistikou – 50 startů, 36 vítězství, 3 druhá a 2 třetí místa, který se v Austrálii během let 1929 a 1931 stal obdivovanou ikonou, a na kontě měl již 56.000 liber na vyhraných dotacích.“Otec plánoval vítězstvím v Agua Caliente získat i patřičnou publicitu,  jež by mu pomohla rozvinout  další spolupráci s předními americkými dostihovými dráhami. Pak by si mohl sám  sjednat výhodné podmínky,“ prozradil Davisův syn, Dick Davis. Také prozradil, že jeho otec se v  inkriminované době už sešel i s několika holywoodskými producenty, kteří chtěli odkoupit práva na Phar Lapův příběh a natočit snímek o „australském zázračném koni“.

Opatrování Phar Lapa na tomto náročném „výletě do USA“ dostal za úkol jeho věrný ošetřovatel Tommy Woodcock, protože stálý trenér Phar Lapa, Harry Telford se rozhodl, že zůstane na Braeside, kde měl již další koně v tréninku. Také Jim Pike, který s Phar Lapem ze 30 startů zvítězil 27x a 2x doběhli druzí, se rozhodl, že zůstane v Austrálii. Obával se totiž, že by nebyl schopen dosáhnout váhy, kterou handicapeři pro Phar Lapa v Agua Caliente stanoví. Byl tedy nahrazen schopným a váhově vyhovujícím Billym Elliotem, který si spolupráci s Phar Lapem vyzkoušel na šesti závodech, které do jednoho vyhráli. Celý tento výlet do USA byl  krokem do neznáma. První problém nastal již během pár hodin, kdy se Phar Lap nalodil a vyrazil směr USA. Cena pro vítěze  klesla ze 100.000 USD na „pouhých“ 50.000 USD. Kůň byl již na cestě, nebylo tedy návratu…

Phar Lap dostál své pověsti a i přes nemalé zdravotní komplikace v dostihu zvítězil, přičemž pokořil i rekord dráhy. Woodcock měl v USA plné ruce práce, nejen s tím, aby Phar Lapa  na dostih dobře připravil  za podmínek, které sám příliš neznal, ale byl  rovněž neustále atakován americkými trenéry, novináři i samotným Davisem. Mladičký ošetřovatel v roli trenéra čelil nepředstavitelnému tlaku. Jen těžko si dokážeme představit, všechny pocity, které se mu  během přípravy mohly honit hlavou. Ocitl se v cizí zemi, kde kolem sebe cítil jen nepřátelství a zlobu. Jeho odpovědnost ještě vzrostla, když Davis týmu oznámil, že na Phar Lapa vsadil obrovskou sumu peněz. Tato sázka se samozřejmě uskutečnila nelegálně, u tzv. „černých bookmakerů.“ A to navzdory faktu, že v roce 1930 se Davis sám přesvědčil o tom, že když jde o peníze, nezná dostihové podsvětí bratra! I tak znovu riskoval Phar Lapův život… V Austrálii se naštěstí díky  intuitivnímu zásahu Tommyho Woodkocoka koni nic nestalo. V Tichuaně se podobný útok na šampióna  před dostihem kupodivu neopakoval, ale Woodcock byl neustále ve střehu. Obával se, aby se  dostihové podsvětí nepokusilo zaútočit na koně přímo během závodu, neboť Phar Lap znamenal pro bookmakery obrovské ztráty – pokud by v dostihu opravdu zvítězil! Právě z toho důvodu dostal Elliot do dostihu odre, aby se držel zpátky a pak zautočil rychle…

Ihned po dostihu dostal Davis  nabídky šesti kanadských dostihových drah, které  byly ochotné zaplatit veškeré náklady a honorář za to, že Phar Lap poběží právě na jejich dráze. K  těmto žádostem se vzápětí připojily i dráhy Washington Park a Arlington Park. Publicita zafungovala přesně podle plánu… Phar Lap se podle očekávání dostal až na první stránky prestižních novin a časopisů a média vesměs pěla chválu a předháněla se v superlativech! Všechno šlo tak, jak si Davis naplánoval, Phar Lap se  v USA stal senzací! Jenže o 14 dní později  – 5. 4. 1932 – zhatila Davisovy plány Phar Lapova tragická a nečekaná smrt. Šampión skonal s hlavou v rukou svého věrného ošetřovatele Tommyho Woodcocka. Zázračný kůň byl pryč a velké plány rozfoukal vítr jako zrnka písku…Média okamžitě spustila lavinu spekulací. Australský reportér „Cardigan,“ dopisovatel pro Melbourne Herald, napsal, „že australský veterinář Bill Nielsen, prohlásil, že Phar Lap uhynul na následky otravy.“ Nielsen prý „Cardiganovi“ mezi čtyřma očima sdělil, že „viděl sliznici Phar Lapova žaludku a nebylo pochyb, když zjistil, že polovina sliznice byla zarudlá a ztratila svůj přirozený tvar. Byl bych samozřejmě rád, abych mohl přijít na jiný důvod, ale je to nemožné, viděl jsem to na vlastní oči.“ Další den Cardigan čtenáře informoval, „že sad, naproti stájím, kde byl Phar Lap ustájen, se nacházel v místě, kde před pár dny provedli postřik stromů i trávy proti škůdcům a že příměsí postřiku byl právě arzen„. A ještě doplnil, že vláda USA se domnívá, že „tento postřik mohl vítr zanést až do výběhu, kde se Phar Lap pásl.“

Během několika málo týdnů vzklíčil nespočet různých teorií, které přetrvaly. Nikdo přesně nedokázal určit, co opravdu způsobilo smrt zázračného koně… Byl skutečně úmyslně otráven? Odpoveď na tuto otázku přinesl až výzkum dr. Kempsona z roku 2006.Woodcock v roce 1983 v rozhovoru pro deník Sporting Globe nevnesl do celé kauzy ani trochu jasno. Nejprve tvrdil, že veterinář Nielsen konstatoval, že Phar Lap byl otráven ještě před tím než zvíře uhynulo. Dodal, že jen bezmocně sledoval svého milovaného „Bobbyho“ jak se svíjí v bolestech…  Popsal, také velmi detailně, jak Phar Lap uhynul: „Řehtal. Sténal. A já okamžitě běžel, abych se mu pokusil pomoct. Potácel se směrem ke mě, strčil mi nos pod paži a pak jsem uslyšel ten zvuk – znělo to, jakoby v něm něco explodovalo. Z nozder se mu vyvalil proud krve a celého mě postříkal a on..on padl k mým nohám..a byl mrtvý.

Popisoval, také, že si Dave Davis najal analytiky, kteří zjistili přítomnost podezřelé látky, ale její koncentrace nebyla prý dostatečně silná, aby Phar Lapa dokkázala zabít tak rychle. Naproti tomu vládní experti  toto prohlášení dementovali a usoudili, že množství jedu naopak na otravu zvířete stačilo.

Když jsem se dostal z počátečního šoku a mohl jsem opět myslet, snažil jsem se vybavit si každičký moment toho, co se v Americe odehrálo. Skládal jsem dohromady tváře, události a hledal cokoliv podezřelého. Vybavila se mi všechna ta varovná slova. V mojí mysli  byl klíč k pachateli, jenže zločinci se obvykle příliš dlouho na místě nezdržují. Neměl jsem  žádný důkaz, takže moje vysvětlení by asi znělo dost povrchně, proto jsem se rozhodl, že si ho nechám pro sebe.  O Phar Lapa jsem měl strach od počátku. Mé obavy se stále stupňovaly – hlavně před závodem. Byl jsem ostražitý a od Phar Lapa jsem odcházel jen na nezbytně nutnou dobu, abych ho maximálně chránil.

Woodcock dále tvrrdil, „že už před dostihem byl jedním kovářem varován, aby dával bedlivý pozor na to, co Phar Lap žere a pije, pokud chce, aby se  vůbec dočkal závodu. Dále mu prozradil, že sice  nikdy neviděl toho, kdo koně dopuje, ale  prý se proslýchá, že v Agua Caliente operuje celý gang, který tyto nekalosti praktikuje s prokazatelnými výsledky„.

Woodcock si rovněž vybavil malého chlapíka, který aniž byl o to požádán, měřil na dráze čas a když Phar Lap zaběhl 800m za 48 sekund, záhadně zmizel. Po tréninku se Woodcock ptal, kdo to byl, a jeden nejmenovaný zdroj jej označil za člena výše zmíněného gangu. Woodcock si rovněž vybavil podivného chlapíka, kterého pojmenoval „Brazilec.“ Byl to vysoký cizinec a podle mínění ostatních  trenérů měl v dopování koní prsty právě on. Ve stájích se prý často děly podivné věci, když byl tenhle „Brazilec“ poblíž.

Byl jsem v šoku, když  jsem „Brazilce“ spatřil v Menlo Parku jen pár kroků od stájí, kde odpočíval Phar Lap.A za několik dní později Phar Lap uhynul na otravu,“ pronesl zastřeným hlasem Woodcock.
Neměl jsem ale reálný důkaz, že ten chlap by byl něčeho takové opravdu schopný, mohly to být i pomluvy, ale byl jsem vystrašený. V noci jsem nemohl usnout a často jsem pak myslel na Phar Lapa a na „Brazilce“. Vím, že to bylo rouhání dávat toho koně dohromady s gangsterem, ale nemohl jsem jinak. Byl jsem vnitřně přesvědčený, že právě tenhle muž byl odpovědný za to, že Phar Lap uhynul. Oloupil svět o nejlepšího koně vůbec!“Woodcock zůstal chvíli v Americe a trénoval pro pár prominentních majitelů. A netrvalo dlouho a opět se s „Brazilcem“ setkal. Opět se procházel po stájích, kde Woodcock pracoval. Woodcock uvedl, že  v roztržce mu „Brazilec“ vpálil do tváře slova „Měl jsem tě zabít tu noc, když jsem se postaral o Phar Lapa!“ Po tomto indicentu si Woodcock vybavil, že si několikrát vzal prášky na spaní a připustil, že se mohlo stát, že k Phar Lapovi do boxu  se mohl někdo dostal právě v době, kdy medikament účinkoval… Rozhovor s reportérem pak zakončil slovy: „A tohle je pravdivý příběh o tom, jak zemřel Phar Lap.“

Ačkoliv postupně odkrýváme střípky všech možných verzí, není možné s jistotou příjít na  to, co se tenkrát v Americe událo, neboť i Tommy Woodcock často měnil své výpovědi. Zlomek dostihové komunity nicméně věří, že Phar Lapova smrt byla jen nešťastná náhoda. V Davisově rodině naopak přetrvával názor, že ryzák pravděpodobně uhynul na předávkování arzenem, který se v jeho organismu postupem času nahromadil, neboť Harry Telford arzen užíval do svého „zázračného“ tonika.

Cardigan„, jeden z nejlepších reportérů australského turfu 30. let 20. století zase věřil, že Phar Lap se stal obětí dostihového podsvětí. Po svém návratu do Austrálie totiž prohlásil, že „Phar Lap docela určitě nezemřel na následky koliky, ale byl úmyslně otráven.“ Zdůraznil, že šampiónova smrt nebyla důsledkem konzumace intoxikované trávy, protože ostatní koně se  na tom místě také pásli a nic se jim nestalo. Jeho teorie se tehdy opírala o zlomovou myšlenku: Phar Lap by zcela jistě nalákal fanoušky do Kalifornie, čímž by Agua Caliente ztratilo mnoho ze svých stálých zákazníků, takže bylo třeba jej včas zastavit…Zdroj: heraldsun.com.au

Překlad: Phar.Lap

Jak uvěřit neuvěřitelnému?


A teď už zbývá jen jeden podpis, zde, pane Davisi.“ Právě v tom okamžiku se na stole filmového producenta rozdrnčel telefon. Muž zvedl sluchátko a chvíli naslouchal. „To jsou strašné zprávy,“ prohlásil a zavěsil. Podíval se přímo na Dave J. Davise. „Váš kůň, Phar Lap, je mrtvý.“ Davis oponoval: „To není možné! Včera jsem mluvil s týmem a tvrdili mi, že kůň je ve výborné kondici!“ Dave J. Davis byl však znepokojen a ihned volal do Menlo Parku. Myslel si, že si z něho někdo tropí blázny. Ed Perry mu sdělil: „Bylo to velmi rychlé, Dave.“ Ale jak? Jak, nepřestával se ptát sám sebe. Zavěsil a zhroutil se do sedačky. Pak náhle vyskočil se slovy: „Musím okamžitě tam!“ Filmový producent s kamennou tváří přikývl. Další slova byla zbytečná. Věděl, že už nebude žádný film o zázračném koni jménem Phar Lap. „Ještě nic neruště,“ pokračoval Davis. „Osobně zjistím, co se stalo! Najmu si letadlo, pokud bude třeba,“ prohlásil a zmizel za dveřmi.


V Menlo Parku se zatím před areálem stájí scházeli repotéři pozvaní na odpolední show. Jenže dveře stájí byly zamčené a všude vládlo podivně svíravé ticho. Něco se dělo. Když se Phar Lap a jeho ošetřovatel stále neobjevovali, pojali novináři podezření. V tom se zpoza rohu vynořil jeden ze stájníků. Nedočkaví reportéři jej okamžitě zasypali všetečnými otázkami. „No tak, co se to tu děje? Je snad Phar Lap nemocný nebo co?“ Mladík byl bílý jako křída, zakroutil hlavou a tiše šeptl: „Je to daleko horší, panové.“ „Cože? Chcete snad naznačit, že je mrtvej?“ Ošetřovatel přikývl a vydechl: „Ano, uhynul dnes dopoledne tady ve stájích.“

Australský reportér Bert Wolfe přijel do Menlo Parku mezi prvními, chtěl udělat rozhovor s Tommy Woodcockem a předpokládal, že by mohl přesvědčit Davise, aby mu prozradil nějaké horké novinky, jak pokračují jednání s filmovou společností ohledně příprav natáčení filmu o „zázračném koni.“


Ošetřovatelé ve stájích brali Wolfa téměř jako člena Phar Lapova realizačního týmu. Woodcock se vyjádřil jasně – je to přítel a může přijít do stáje kdykoliv se mu zachce. Jakmile tedy Bert vstoupil do prostoru stájí, ošetřovatelé ho ihned informovali o situaci. „Woodcock je úplně na dně, obviňuje sám sebe. Všichni doufáme, že u sebe nemá nějakou zbraň – je na tom špatně, obáváme se, aby si nechtěl sáhnout na život.“ Wolfe na nic nečekal a běžel za Elliotem. „Jedna zbraň tu byla, ale schovali jsme ji před ním do sena,“ pošeptal mu Elliot.

Krátce poté dorazil do stájí i veterinář Bill Nielsen doprovázený doktorem Masoerem. Personál pomohl přemístit Phar Lapovo obrovské tělo na podložku a veterináři začali s ohledáváním těla. „I kdyby to byla kolika, k uhýnu by nedošlo tak rychle,“ prohlásil Masoero a kroutil nevěříčně hlavou. „I kdyby dostal silnou koliku, nemohl umřít za pár hodin – možná za pár dní, nebo za den, ale ne takhle rychle.“

Bert Wolfe už víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že se musí urgetně spojit s Austrálii. Zavolal přímo do redakce a nařídil editorovi, aby na titulní stranu dal přesně to, co mu nadiktuje. Krátce na to se na stránkách největších austrálských deníků objevily zprávy začínající slovy „Menlo Park, Kalifornie, úterý, 3.48…“ následovalo osudné oznámení, které srazilo Austrálii na kolena: „Phar Lap, australský šampión, dnes zemřel.“


Ve středu ráno se Harry Telford vracel z ranního tréninku. Chystal se právě na snídani, když mu zavolal reportér deníku The Herald. „Ach,“ vzdychl Harry, „to asi máte špatného informátora. S Davisem jsem mluvil včera, ujistil mě, že Phar Lap se má výborně.“ Na druhém konci linky bylo chvíli hrobové ticho. Pak se ozval reportér: „Obávám se, že je to pravda, pane Telforde. Máme na ranči svého člověka a ten potvrdil, že Phar Lap v Menlo Parku opravdu uhynul. Veterináři si myslí, že příčinou mohla být silná kolika, ale nejsou si jistí.“ V ten okamžik Harry Telford cítil jako by mu srdcem projel ostrý nůž, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Sluchátko mu vypadlo z rukou. Svalil se do křesla a zabořil hlavu do vrásčitých dlaní. „Ach můj bože, to je strašné! Jako bych ztratil další dítě! Ale proč? Proč?! Přeci nemohl jen tak umřít?!

Poslední týdny prožívali Harry a Vi peklo za zemi. Malá Louisa (Harryho dcera) byla vážně nemocná. Doktoři byli bezradní.“Může to trvat týden, ale může to taky trvat měsíce nebo roky,“ tvrdili svorně. Jednoho dne, když se Harry vracel ze stájí domů, mu v ústrety běžel jeden z jeho účedníků. „Špatné zprávy, šéfe,“ křičel už zdálky. V zápětí našel Harry svou ženu svírající nehybné tělíčko, které sotva poznalo, co je to žít. Smutek byl obrovský.

Zabili Phar Lapa, je mrtvý!“ řekl Harry své ženě. Cappy s sebou trhnul. Nechápal ještě zcela, co znamená být mrtvý, ale najednou byla jeho malá setřička pryč a kůň, kterého miloval ji téměř okamžitě následoval. Začal plakat. Vi se odmítla znovu poddat zoufalství. Snažila se být silná alespoň navenek, uvnitř však naříkala ve smrtelné agónii. Tolik špatných věcí za tak krátkou dobu.


Jim Pike se tu hroznou zprávu dozvěděl z rozhlasu u holiče. Seděl zrovna na křesle a nechával si zastřihovat vlasy. V salónu hrálo rádio. Jimmy ho neposlouchal, byla to jen zvuková kulisa na pozadí. Holič se k němu naklonil a řekl: „Tak co, Jime, myslíte si, že se Phar Lap stane nejbohatším stakes vítězem na světě? Myslím, že je nejlepší.“ Právě v ten okamžik se z rádia ozvalo: „Přerušujeme vysílání a přinášíme vám nejnovější zprávy,“ oznámil hlasatel a pokračoval: „Phar Lap uhynul. Dnes dorazila zpráva z Ameriky, že zázračný kůň dnes zemřel v Menlo Parku nedaleko San Franciska. Budeme Vás informovat, jakmile se dozvíme další podrobnosti.“ Pike vyskočil z křesla a kroutil hlavou. „Oh, ne, to ne! Byl tak dobrý…byl nejlepší!

Zdroj informací: Michael Wilkinson – The Phar Lap Story Překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

Phar Lap očima Berta Wolfa aneb postřehy z Agua Caliente 1932


Bert Wolfe (1897 – 1968)

Novinář a reportér, Bert Wolfe, v australském turfu známý spíše pod pseudonymem „Cardigan,“ který si rozhodně nezvolil náhodně. V roce 1903 v Melbourne Cupu totiž zvítězil kůň jménem Lord Cardigan, jehož chovatelem byl právě Wolfův dědeček. Bert Wolfe byl svého času velmi uznávaný a vlivný muž, obzvláště pak v prostředí australského turfu, kde se cítil jako ryba ve vodě.

Články, které psal a editoval pro australský deník Referee odrážely skutečnou tvář turfu v Austrálii. Nikdy si nebral servítky. Později zastával i post sportovního editora v deníku Argus a zároveň byl po 3 roky předsedou Queenslandského Turf klubu. V roce 1933 jej sir Keith Murdoch angažoval jako dostihového reportéra pro deník Melbourne Herald, kde setrval celých 22 let.

Pro nás je však důležitější, že Wolfe byl přítomen u klíčového momentu, který vešel do australské dostihové historie: v roce 1932 totiž doprovázel fenomenálního ryzáka Phar Lapa na cestě do Agua Caliente. Byl rovněž přítomen i vyšetřování jeho úhynu v Menlo Parku. V roce 2005 byl posmrtně uveden do Australské dostihové síně slávy.

Vraťme se však zpět do doby, kdy Wolfe bedlivě sledoval Phar Lapovu přípravu na velký Agua Caliente handicap a zásoboval tak australskou redakce Heraldu velmi podrobnými zprávami. Jeho profesionální a nezaujatý popis této bezpochyby výjimečné události turfu dodnes zůstává jedním z ukázkových děl klasického dostihového žurnalismu. Díky schopnostem novináře totiž dokázal věrně zachytit i sebemenší detaily, které by nezasvěcenci jistojistě unikly. Přinejmenším velmi zvláštní je, že pan Noble Threewitt se ve svých memoárech o Bertu Wolfovi vůbec nezmiňuje, takže se zde se opět dostáváme do „slepé uličky,“ ze které nevede cesta ven…


Wolf totiž doslova uvádí, že při sedlání Phar Lapa před Aqua Caliente byl nejen přítomen, ale že šampióna držel za otěže, když jej Woodcock sedlal a následně na jeho hřbet vyhazoval žokeje Elliota, který byl – dle Wolfových slov – nervózní a bílý jako stěna. Když byl v sedle, naklonil se prý k Woodcockovi a zašeptal: „Bože, doufám, že v závodě udělám správnou věc.“ Woodcock mu prý zcela klidně odpověděl: „Nemůžeš udělat nic špatně, Phar Lap vyhraje velmi lehce.“ Pak Woodkock zdůraznil, aby se Elliot držel zpátky a vyhnul se konfliktům s ostrými podkovami amerických koní, protože zásah takovou podkovou by mohl Phar Lapovi způsobit velmi nepříjemné zranění.

Zde je tedy Cardiganova reportáž o tom, jak Phar Lap lehce splnil Austrálii sen o slávě a mezinárodním triumfu: „…koně se řítili do druhé poloviny závodu (asi míli od cílové rovinky), Phar Lap se stále držel na sedmé pozici – asi 10 délek za vedoucími koňmi. Před zatáčkou byl stále vzadu a běžel nikým neohrožován ve středu dráhy. Jakmile minul cílovou zatáčku (tak 6 furlongů od cíle) Elliot se v sedle mírně přikrčil a Phar Lap vyrazil kupředu – svým typickým neuvěřitelným výbuchem rychlosti – hravě oběhl své soupeře, což americké publikum nevěříčně sledovalo s otevřenou pusou a s údivem ve tváři.. jenže to už Phar Lap proběhl cílem a lidé jej vítali jako nového vítěze vydatným aplausem.

Ze všech „neuvěřitelných“ výkonů, které kdy Phar Lap na dráze předvedl, byla právě jeho stíhací jízda v Agua Caliente tou nejneuvěřitelnější ze všech. Když se dostal k 1/2 mílovému mezníku, měl své soupeře ještě před sebou – ale stačilo mu 22 sekund, aby na 3 furlonzích byl již o 2-3 délky před nimi. Za cílovou zatáčkou sice soupeři částečně stáhli jeho propastný náskok o 2 délky a Reveille Boy posbíral zbylé síly k útoku, ale… Jako očitý svědek celé události dodnes pořádně nevím, zdali Elliot Phar Lapa vzal zpátky, když byli ve vedení nebo ne, protože všechno se to odehrálo až příliš rychle. V cílové rovince to téměř vypadalo, že mu Reveille Boy dýchá na paty… pomyslel jsem si, že kvůli tomu zranění kopyta nebude mít možná už sílu jeho útok odrazit – jenže právě když Američané vedle mě vstali ze sedadel, aby podpořili útok svého šampióna, vystřelil Phar Lap vpřed jako šíp a pak už jsem jen viděl, jak jej Elliot bere zpět, protože proletěli cílem.

Žádná slova nemohou popsat to, co se dělo v cíli. Davy lidí jásaly v čisté eufórii, atmosféra v sobě odrážela údiv spolu s úctou. A když Phar Lap vyrazil ke kruhu pro vítěze, nastal doslova blázinec. Elliot do té vřavy tichým hlasem pronesl jen: „Kam že se mám jít zvážit?“ Kolem se tlačila spousta lidí, cvakaly fotoaparáty reportérů, kteří mohutného koně fotografovali ze všech možných i nemožných úhlů.. Nic z toho však Phar Lapovi nevadilo. Jakmile se ale k němu přiblížili s věncem růží pro vítěze – odskočil prudce dozadu a odmítal být jimi dekorován. Tento okamžik byl největším triumfem v životě mladého Tommyho Woodcocka. Se svým typicky plachým pohledem a kouzelným úsměvem stál pyšně po boku „svého“ Bobbyho. Když jej obklopili novináři, mluvil tiše a bez sebemenší pýchy, všechny zásluhy podle něj patřily jen a jen Phar Lapovi:

Tommy Woodcock (archivní záznamy):Ve svém srdci jsem věděl, že to dokáže, protože doslova překypoval energií a bylo na něm vidět, že je v pořádku i navzdory hektickému tlaku, který se na něj nahrnul – zvláště pak poslední dny. V takové formě by zřejmě vyhrál cokoliv.“

Když se pak vracel zpět k Phar Lapovi, sklonil velký ryzák okamžitě svou ušlechtilou hlavu a drcnul mu nosem do dlaní – jakoby žadál svou odměnu – svoji kostku curku. Když byl Tommy poblíž, zdálo se, že ho nic nemůže vyrušit. Stál tam klidně jako socha – navzdory ohlušujícímu hluku, který se rozprostíral všude kolem něj – přihlížející tleskali, filmové kamary bzučely, fotoaparáty cvakaly a ve vzduchu se dokonce vznášel aeroplán.

Tommy Woodcock zůstal jen nezbytně nutnou dobu, aby neurazil, ale jakmile mu bylo dovoleno dráhu opustit, vedl Phar Lapa pryč od toho zmatku. Než ho zavedl do stáje ještě zkoumal stav šlachy na valachově přední noze, kterou si Phar Lap natáhl, když ucuknul před pokrývkou z růží. (Ta byla tedy nakonec nasazena manželce pana Dave J. Davise).

Bert Wolfe rovněž popsal reakce amerických turfmanů: „Museli jednoznačně konstatovat, že Phar Lap – a speciálně pak jeho realizační tým – udělal ze všech amerických trenérů i žokejů naprosté amatéry. Najednou vynášeli Woodcocka do nebes za jeho chytrost a důvtip. Elliota zase přirovnávali k „Teddu Sloanovi“ Austrálie a všem majitelům stájí radili, aby si zajeli do Austrálie pro kvalitní trenéry a žokeje.“

Speciální uznání však podle „Cardigana“ patřilo mladému Woodcockovi: „Říkejte si o Phar Lapovi co chcete. Klaňte se jeho inteligenci, temperamentu, charakteru či exteriéru – nic z toho nemůže upřít skutečný talent muži, který ho přivezl z Austrálie přes Pacifik a připravil jej za tak krátkou dobu natolik dobře, že dokázal zaběhnout závod s nejvyšším handicapem v sedle a v rekordním čase, navzdory zranění. V životě jsem neviděl podobný výkon jaký v roce 1932 předvedl Phar Lap. Kdyby se každý trenér z Agua Caliente opovrhující jeho tréninkovými metodami měl jít Woodcockovi osobně omluvit, vytvořila by se řada dlouhá tisíce mil… Ten mladík měl spoustu příležitostí udělat špatnou věc a nikdo by ho za to nemohl obviňovat, kdyby zklamal. Vždyť všechno tady pro něj bylo úplně cizí, stejně tak jako pro Phar Lapa. Neměli tu žádné zázemí, přesto dokázali nemožné.“

Zdroj informací: archiv autorky
Zdroj obrázků: Internet

Phar Lap aneb australská mediální hvězda 30. let 20. století


Při objevení tohoto unikatního novinového výstřižku jsem se opravdu neubránila dojetí. Dýchly na mě ty staré dobré časy, kdy Phar Lap nebyl jen mýtus a legenda někde daleko v historii, ale kdy byl opravdový, reálný, hmatatelný a živý! Nikdy nepřestanu žasnout nad jeho dobovými fotografiemi a věřím tomu, že zdaleka nejsem jediná, komu se – při pohledu na novinové výstřižky jako je tento – zastaví dech. Ty zašlé fotografie totiž uchovaly Phar Lapa nedotčeného – navzdory času, navzdory smrti

Ve filmovém deníku společnosti Standardtone (1932) v Austrálii pronesl jeden nejmenovaný novinový reportér větu: „A nemyslete si, že neví o čem to všechno je. Tenhle kůň je jiný – je chytrý.“ Ano, přesně to byl Phar Lap. V době své slávy byl zároveň i jakýmsi tonikem pro unavenou a depresí znavenou společnost, která se k němu upnula s vášní, kterou nezlomila ani jeho smrt. I 77 let po své smrti nepřestává být pro Australany hrdinou.

Zdroj: archiv autorky