„A teď už zbývá jen jeden podpis, zde, pane Davisi.“ Právě v tom okamžiku se na stole filmového producenta rozdrnčel telefon. Muž zvedl sluchátko a chvíli naslouchal. „To jsou strašné zprávy,“ prohlásil a zavěsil. Podíval se přímo na Dave J. Davise. „Váš kůň, Phar Lap, je mrtvý.“ Davis oponoval: „To není možné! Včera jsem mluvil s týmem a tvrdili mi, že kůň je ve výborné kondici!“ Dave J. Davis byl však znepokojen a ihned volal do Menlo Parku. Myslel si, že si z něho někdo tropí blázny. Ed Perry mu sdělil: „Bylo to velmi rychlé, Dave.“ Ale jak? Jak, nepřestával se ptát sám sebe. Zavěsil a zhroutil se do sedačky. Pak náhle vyskočil se slovy: „Musím okamžitě tam!“ Filmový producent s kamennou tváří přikývl. Další slova byla zbytečná. Věděl, že už nebude žádný film o zázračném koni jménem Phar Lap. „Ještě nic neruště,“ pokračoval Davis. „Osobně zjistím, co se stalo! Najmu si letadlo, pokud bude třeba,“ prohlásil a zmizel za dveřmi.
V Menlo Parku se zatím před areálem stájí scházeli repotéři pozvaní na odpolední show. Jenže dveře stájí byly zamčené a všude vládlo podivně svíravé ticho. Něco se dělo. Když se Phar Lap a jeho ošetřovatel stále neobjevovali, pojali novináři podezření. V tom se zpoza rohu vynořil jeden ze stájníků. Nedočkaví reportéři jej okamžitě zasypali všetečnými otázkami. „No tak, co se to tu děje? Je snad Phar Lap nemocný nebo co?“ Mladík byl bílý jako křída, zakroutil hlavou a tiše šeptl: „Je to daleko horší, panové.“ „Cože? Chcete snad naznačit, že je mrtvej?“ Ošetřovatel přikývl a vydechl: „Ano, uhynul dnes dopoledne tady ve stájích.“
Australský reportér Bert Wolfe přijel do Menlo Parku mezi prvními, chtěl udělat rozhovor s Tommy Woodcockem a předpokládal, že by mohl přesvědčit Davise, aby mu prozradil nějaké horké novinky, jak pokračují jednání s filmovou společností ohledně příprav natáčení filmu o „zázračném koni.“
Ošetřovatelé ve stájích brali Wolfa téměř jako člena Phar Lapova realizačního týmu. Woodcock se vyjádřil jasně – je to přítel a může přijít do stáje kdykoliv se mu zachce. Jakmile tedy Bert vstoupil do prostoru stájí, ošetřovatelé ho ihned informovali o situaci. „Woodcock je úplně na dně, obviňuje sám sebe. Všichni doufáme, že u sebe nemá nějakou zbraň – je na tom špatně, obáváme se, aby si nechtěl sáhnout na život.“ Wolfe na nic nečekal a běžel za Elliotem. „Jedna zbraň tu byla, ale schovali jsme ji před ním do sena,“ pošeptal mu Elliot.
Krátce poté dorazil do stájí i veterinář Bill Nielsen doprovázený doktorem Masoerem. Personál pomohl přemístit Phar Lapovo obrovské tělo na podložku a veterináři začali s ohledáváním těla. „I kdyby to byla kolika, k uhýnu by nedošlo tak rychle,“ prohlásil Masoero a kroutil nevěříčně hlavou. „I kdyby dostal silnou koliku, nemohl umřít za pár hodin – možná za pár dní, nebo za den, ale ne takhle rychle.“
Bert Wolfe už víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že se musí urgetně spojit s Austrálii. Zavolal přímo do redakce a nařídil editorovi, aby na titulní stranu dal přesně to, co mu nadiktuje. Krátce na to se na stránkách největších austrálských deníků objevily zprávy začínající slovy „Menlo Park, Kalifornie, úterý, 3.48…“ následovalo osudné oznámení, které srazilo Austrálii na kolena: „Phar Lap, australský šampión, dnes zemřel.“
Ve středu ráno se Harry Telford vracel z ranního tréninku. Chystal se právě na snídani, když mu zavolal reportér deníku The Herald. „Ach,“ vzdychl Harry, „to asi máte špatného informátora. S Davisem jsem mluvil včera, ujistil mě, že Phar Lap se má výborně.“ Na druhém konci linky bylo chvíli hrobové ticho. Pak se ozval reportér: „Obávám se, že je to pravda, pane Telforde. Máme na ranči svého člověka a ten potvrdil, že Phar Lap v Menlo Parku opravdu uhynul. Veterináři si myslí, že příčinou mohla být silná kolika, ale nejsou si jistí.“ V ten okamžik Harry Telford cítil jako by mu srdcem projel ostrý nůž, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Sluchátko mu vypadlo z rukou. Svalil se do křesla a zabořil hlavu do vrásčitých dlaní. „Ach můj bože, to je strašné! Jako bych ztratil další dítě! Ale proč? Proč?! Přeci nemohl jen tak umřít?!„
Poslední týdny prožívali Harry a Vi peklo za zemi. Malá Louisa (Harryho dcera) byla vážně nemocná. Doktoři byli bezradní.“Může to trvat týden, ale může to taky trvat měsíce nebo roky,“ tvrdili svorně. Jednoho dne, když se Harry vracel ze stájí domů, mu v ústrety běžel jeden z jeho účedníků. „Špatné zprávy, šéfe,“ křičel už zdálky. V zápětí našel Harry svou ženu svírající nehybné tělíčko, které sotva poznalo, co je to žít. Smutek byl obrovský.
„Zabili Phar Lapa, je mrtvý!“ řekl Harry své ženě. Cappy s sebou trhnul. Nechápal ještě zcela, co znamená být mrtvý, ale najednou byla jeho malá setřička pryč a kůň, kterého miloval ji téměř okamžitě následoval. Začal plakat. Vi se odmítla znovu poddat zoufalství. Snažila se být silná alespoň navenek, uvnitř však naříkala ve smrtelné agónii. Tolik špatných věcí za tak krátkou dobu.
Jim Pike se tu hroznou zprávu dozvěděl z rozhlasu u holiče. Seděl zrovna na křesle a nechával si zastřihovat vlasy. V salónu hrálo rádio. Jimmy ho neposlouchal, byla to jen zvuková kulisa na pozadí. Holič se k němu naklonil a řekl: „Tak co, Jime, myslíte si, že se Phar Lap stane nejbohatším stakes vítězem na světě? Myslím, že je nejlepší.“ Právě v ten okamžik se z rádia ozvalo: „Přerušujeme vysílání a přinášíme vám nejnovější zprávy,“ oznámil hlasatel a pokračoval: „Phar Lap uhynul. Dnes dorazila zpráva z Ameriky, že zázračný kůň dnes zemřel v Menlo Parku nedaleko San Franciska. Budeme Vás informovat, jakmile se dozvíme další podrobnosti.“ Pike vyskočil z křesla a kroutil hlavou. „Oh, ne, to ne! Byl tak dobrý…byl nejlepší!“
Zdroj informací: Michael Wilkinson – The Phar Lap Story Překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet
