Superšampión Phar Lap mrtev – kolaps v Kalifornii. / Vítěz více než 66.000 liber

SAN BRUNO (California ), 5. dubna 1932.

imagescac5ya0v.jpgPhar Lap ,australský dostihový šampión, byl dnes ráno zasažen silnou kolikou, která se vyvinula tak rychle, že ani veterinární lékaři již nebyli schopni cokoliv udělat. Šampión uhynul odpoledne 20 minut po čtrnácté hodině, ale zpráva o jeho smrti byla držena po určitou dobu v tajnosti.

Jeho spolumajitel pan D. J.Davis byl právě na cestě do Los Angeles, takže nemohl být neprodleně zpráven o této nešťastné skutečnosti. Phar Lap byl přivezen na farmu Eda Perryho v Menlo Parku v Kalifornii, kde měl relaxovat a připravovat na další závod. Také si léčil kopyto, které se mu v průběhu dostihu otevřelo a do rány pronikla infekce. Veterinární lékař, který valacha z Austrálie doprovázel – pan Nielsen, se snažil zahcránit valacha ze všech sil. Není tedy divu, že on i jeho asistenti byli smrtí koně zdrceni.

T. Woodcock ,trenér a ošetřovatel, který spal jen pár metrů od Phar Lapa, vstoupil do boxu koně a nalezl jej ležícího a vyděšeného. Okamžitě zavolal pana Nielsena,který neměl potíže s diagnostikou onemocnění. Pan Nielsen pak začal mírnit koni bolesti medikací. S dalším veterinárním asistentem pracovali na záchraně koně od rána do osudného okamžiku toho odpoledne.Že je Phar Lap nemocný, se rozhodli utajit, aby nevyvolali ve stáji zbytečnou paniku. Do stáje však zanedlouho dorazili novináři a dožadovali se vstupu do areálu. To jim bylo zakázáno, takže jejich podezření, že se s koněm něco děje, vzrostlo. Za několik hodin čekání se otázali mladíka vycházejícího ze stájí a ten jim odpověděl, že Phar Lap je mrtvý. Ihned proskočilo podezření, že Phar Lap byl otráven.Nielsen, Woodcock a žokej Elliot se s tímto podezřejním zřejmě tiše ztotožnili, ale nahlas neřekli nic. Vládní úřady nakonec oznámily, že dojde k chemické expertýze ovsa, kterým byl Phar Lap poslední dny krmen. Z originálních zásob, které se výprava přivezla z Austrálie, zbylo asi 20 pytlů. Phar Lap dostávál jen velmi málo amerického krmení, pokud vůbec nějaké.

Když bylo potvrzeno, že kůň je po smrti. Někteří novináři se dostali do stáje a zastihli tam Woodcocka, jak objímá krk mrtvého koně a srdceryvně pláče. Nakonec museli přijít ostatní členové týmu a odtáhnout mladého trenéra od již vychládajícího koňského těla násilím.

Příčina smrti
Věří se, že příčinou nemoci bylo malé množství zeleného krmiva, které Phar Lap každý den dostával. Tráva byla nasekána před dvěma dny, kdy mu veterinář operoval zasažené kopyto. Po operaci bylo veřejnosti známeno, že Phar Lap nebude mít po dostihu žádné následky a že se jistě za pár dní plně zotaví.

Pitva byla provedena dvěma veterináři kvůli podezření na otravu. Tato zpráva se velmi rychle šířina i mimo areál stájí.
Vyšetření ukázalo, že žaludek byl zanícen a sliznice obsahovala narudlé skrvrnky a jeden z veterinářů potvrdil, že zanícení bylo způsobeno zapařenou vojtěškou.

Americký komentář
NEW YORK , 5. dubna.
Pan Joseph Widener, místopředseda Jockey Clubu USA, řekl v rozhovoru se zástupcem australské tiskové asociace: „Je mi velice líto, že Phar Lap uhynul. Mezinárodní závody jsou vždy nejzajímavější, a jsou stimulantem dostihů. Doufal jsem, že Phar Lap bude mít šanci se utkat s našimi východními
koňmi. Měl jsem v plánu uspořádat speciální závod na podzim v Belmont Parku, ve kterém by se tento australský zázrak střetl s nejlepšími koňmi Ameriky.“

Sportovní redaktor Los Angeles Times napsal: „Každý fanoušek dostihl v jižní Kalifornii je šokován náhlou smrtí Phar Lapa, bezpochyby jednoho z největší koní, kteří kdy závodili v Americe. Lidé si uvědomují, že předčasná smrt tohoto velkého plnokrevníka je nesmazatelná ztráta nejen pro jeho vlastní zemi, ale i pro milovníky dostihového sportu všude ve světě.“

Sportovní editor Chicago TriBune napsal: „Smrt Phar Lapa šokovala dostihovou veřejnost v Chicagu. Všichni jsme očekávali, že australský šampión bude pokračovat ve svých triumfech i zde v Chicagu. Náše posedlost dostihy je i naší lítostí – nyní sdílíme bolestivou skutečnost Australanů, prože stejně jako oni jsme i my byli uchváceni tímto zázrakem. Očekávali jsme moment, kdy přivítáme Phar Lapa jako největšího plnokrevníka světa, kterého nic nedokáže porazit.A věřte mi, když řeknu, že k tomuto dostihovému postu měl již velmi blízko.“

Sportovní redaktor New York Times:Velcí koně přicházejí a odcházejí jako roste tráva na závodišti, ale za těch pár let své slávy získají tisíce fanoušků, ale jen málokterý z nich dokázal představivost i emoce světa uchvátit tak, jako to učinil právě Phar Lap. Právě tento šampión pronikl i do světa obyčejných lidí, kteří jej milovali. I díky němu se dostihy staly oblíbenou zábavou mnoha tisíců a ne jen pár nadšenců. Phar Lap byl rychle získál obdiv i v této zemi. Zpočátku jsme se mu všichni smáli a nevěřili, že by mohl být až tak dobrý, jak se o něm tradovalo. Nicméně po Agua Caliente jsme smekli klobouky a zapojili se do dlouhého zástupu jeho obdivovatelů – a myslím, že nepřeháním, když budu mluvit za celou Ameriku. Nebyl to jen obyčejný kůň – on měl perfektní vlastnosti, díky nimž přesvědčil i svou kritiku, aby ho v obdivu následovala: byl to klidný obr s odvahou a srdcem šampióna. Měl rychlost a výdrž i lásku davu.“

NEW YORK, 6. dubna 1932
Phar Lap uhynul pouze den poté, co si jeho majitel pan Davis sjednal schůzku u filmové společnosti Metro Goldwyn Mayer, aby příběh svého koně dostal do Hollywoodu. Uvažovalo se o sérii krátkých filmů vykreslujících prostředí dostihového sportu.

(Pokračování)

New York Times (5. 4. 1932)

 

Za všechno může „Brazilec“

V současnosti už víme, že Phar Lap v Menlo Parku uhynul v roce 1932, protože ho kdosi otrávil arzenem. Tím ale nic nekončí, protože v myslích většiny fanoušků hlodají otázky typu … Kdo? Proč? Jak? Kdy?

Phar Lap v sedle s Jimem Pikem (1931)
V roce 1931 byla Tichuana v Mexiku městem, kde téměř neplatily zákony. Ve své knize Příběh velkého koně popisuje autorka Isabela Carterová toto město takto: „Tichuana, schoulená mezi kopci, za kterými se na obzoru tyčí vysoké horské hvozdy, byla městem, kam mohl přijet každý – slušný člověk i darebák. Zvláště pak ve 30. letech 20. století kvůli prohibici v Americe proudily do města davy lidí, aby se  tu  dle libosti mohly oddávat bezuzdným pitkám a hazardu. V Agua Caliente sice také existoval  jakýsi spolek nazývaný Jockey Club, ale koňské závody nebyly  zdaleka jedinou atrakcí komplexu.  Hazard bujel všemi směry a s ním šla ruku v ruce i špatnost a lidská závist. Hráči, podvodníci a  členové mafiánských gangů se v Agua Caliente pohybovali jako ryby ve vodě. Jejich hlavním cílem bylo rychle a snadno vydělat velké peníze. Byl tady sál s kasínem, kde se hrál poker i několik salónů s ruletou. Zpestřením všeho pak byly právě sázky na koňské dostihy. Zkrátka  ráj pro všechny milovníky pravého hazardu.
Právě do tohoto prostředí přivedl Dave J. Davis svého zázračného koně a jeho tým. Davis byl zaslepen vidinou pohádkových 100.000 USD, které byly vypsány jako cena pro vítěze Agua Caliente Handicapu 1932. Byl to obchodník, který nade vše miloval peníze a  rád sázel „na jistotu.“ Austrálie už Davisovi  nevyhovovala: Phar Lap tam začal být tvrdě handicapován a Davis se obával, aby se jeho „stroj na peníze nezasekl“. Nabídka, která přišla z Agua Caliente mu poskytla perfektní šanci prosadit se  i v zámoří.  Měl perfektního koně s pohádkovou statistikou – 50 startů, 36 vítězství, 3 druhá a 2 třetí místa, který se v Austrálii během let 1929 a 1931 stal obdivovanou ikonou, a na kontě měl již 56.000 liber na vyhraných dotacích.“Otec plánoval vítězstvím v Agua Caliente získat i patřičnou publicitu,  jež by mu pomohla rozvinout  další spolupráci s předními americkými dostihovými dráhami. Pak by si mohl sám  sjednat výhodné podmínky,“ prozradil Davisův syn, Dick Davis. Také prozradil, že jeho otec se v  inkriminované době už sešel i s několika holywoodskými producenty, kteří chtěli odkoupit práva na Phar Lapův příběh a natočit snímek o „australském zázračném koni“.

Opatrování Phar Lapa na tomto náročném „výletě do USA“ dostal za úkol jeho věrný ošetřovatel Tommy Woodcock, protože stálý trenér Phar Lapa, Harry Telford se rozhodl, že zůstane na Braeside, kde měl již další koně v tréninku. Také Jim Pike, který s Phar Lapem ze 30 startů zvítězil 27x a 2x doběhli druzí, se rozhodl, že zůstane v Austrálii. Obával se totiž, že by nebyl schopen dosáhnout váhy, kterou handicapeři pro Phar Lapa v Agua Caliente stanoví. Byl tedy nahrazen schopným a váhově vyhovujícím Billym Elliotem, který si spolupráci s Phar Lapem vyzkoušel na šesti závodech, které do jednoho vyhráli. Celý tento výlet do USA byl  krokem do neznáma. První problém nastal již během pár hodin, kdy se Phar Lap nalodil a vyrazil směr USA. Cena pro vítěze  klesla ze 100.000 USD na „pouhých“ 50.000 USD. Kůň byl již na cestě, nebylo tedy návratu…

Phar Lap dostál své pověsti a i přes nemalé zdravotní komplikace v dostihu zvítězil, přičemž pokořil i rekord dráhy. Woodcock měl v USA plné ruce práce, nejen s tím, aby Phar Lapa  na dostih dobře připravil  za podmínek, které sám příliš neznal, ale byl  rovněž neustále atakován americkými trenéry, novináři i samotným Davisem. Mladičký ošetřovatel v roli trenéra čelil nepředstavitelnému tlaku. Jen těžko si dokážeme představit, všechny pocity, které se mu  během přípravy mohly honit hlavou. Ocitl se v cizí zemi, kde kolem sebe cítil jen nepřátelství a zlobu. Jeho odpovědnost ještě vzrostla, když Davis týmu oznámil, že na Phar Lapa vsadil obrovskou sumu peněz. Tato sázka se samozřejmě uskutečnila nelegálně, u tzv. „černých bookmakerů.“ A to navzdory faktu, že v roce 1930 se Davis sám přesvědčil o tom, že když jde o peníze, nezná dostihové podsvětí bratra! I tak znovu riskoval Phar Lapův život… V Austrálii se naštěstí díky  intuitivnímu zásahu Tommyho Woodkocoka koni nic nestalo. V Tichuaně se podobný útok na šampióna  před dostihem kupodivu neopakoval, ale Woodcock byl neustále ve střehu. Obával se, aby se  dostihové podsvětí nepokusilo zaútočit na koně přímo během závodu, neboť Phar Lap znamenal pro bookmakery obrovské ztráty – pokud by v dostihu opravdu zvítězil! Právě z toho důvodu dostal Elliot do dostihu odre, aby se držel zpátky a pak zautočil rychle…

Ihned po dostihu dostal Davis  nabídky šesti kanadských dostihových drah, které  byly ochotné zaplatit veškeré náklady a honorář za to, že Phar Lap poběží právě na jejich dráze. K  těmto žádostem se vzápětí připojily i dráhy Washington Park a Arlington Park. Publicita zafungovala přesně podle plánu… Phar Lap se podle očekávání dostal až na první stránky prestižních novin a časopisů a média vesměs pěla chválu a předháněla se v superlativech! Všechno šlo tak, jak si Davis naplánoval, Phar Lap se  v USA stal senzací! Jenže o 14 dní později  – 5. 4. 1932 – zhatila Davisovy plány Phar Lapova tragická a nečekaná smrt. Šampión skonal s hlavou v rukou svého věrného ošetřovatele Tommyho Woodcocka. Zázračný kůň byl pryč a velké plány rozfoukal vítr jako zrnka písku…Média okamžitě spustila lavinu spekulací. Australský reportér „Cardigan,“ dopisovatel pro Melbourne Herald, napsal, „že australský veterinář Bill Nielsen, prohlásil, že Phar Lap uhynul na následky otravy.“ Nielsen prý „Cardiganovi“ mezi čtyřma očima sdělil, že „viděl sliznici Phar Lapova žaludku a nebylo pochyb, když zjistil, že polovina sliznice byla zarudlá a ztratila svůj přirozený tvar. Byl bych samozřejmě rád, abych mohl přijít na jiný důvod, ale je to nemožné, viděl jsem to na vlastní oči.“ Další den Cardigan čtenáře informoval, „že sad, naproti stájím, kde byl Phar Lap ustájen, se nacházel v místě, kde před pár dny provedli postřik stromů i trávy proti škůdcům a že příměsí postřiku byl právě arzen„. A ještě doplnil, že vláda USA se domnívá, že „tento postřik mohl vítr zanést až do výběhu, kde se Phar Lap pásl.“

Během několika málo týdnů vzklíčil nespočet různých teorií, které přetrvaly. Nikdo přesně nedokázal určit, co opravdu způsobilo smrt zázračného koně… Byl skutečně úmyslně otráven? Odpoveď na tuto otázku přinesl až výzkum dr. Kempsona z roku 2006.Woodcock v roce 1983 v rozhovoru pro deník Sporting Globe nevnesl do celé kauzy ani trochu jasno. Nejprve tvrdil, že veterinář Nielsen konstatoval, že Phar Lap byl otráven ještě před tím než zvíře uhynulo. Dodal, že jen bezmocně sledoval svého milovaného „Bobbyho“ jak se svíjí v bolestech…  Popsal, také velmi detailně, jak Phar Lap uhynul: „Řehtal. Sténal. A já okamžitě běžel, abych se mu pokusil pomoct. Potácel se směrem ke mě, strčil mi nos pod paži a pak jsem uslyšel ten zvuk – znělo to, jakoby v něm něco explodovalo. Z nozder se mu vyvalil proud krve a celého mě postříkal a on..on padl k mým nohám..a byl mrtvý.

Popisoval, také, že si Dave Davis najal analytiky, kteří zjistili přítomnost podezřelé látky, ale její koncentrace nebyla prý dostatečně silná, aby Phar Lapa dokkázala zabít tak rychle. Naproti tomu vládní experti  toto prohlášení dementovali a usoudili, že množství jedu naopak na otravu zvířete stačilo.

Když jsem se dostal z počátečního šoku a mohl jsem opět myslet, snažil jsem se vybavit si každičký moment toho, co se v Americe odehrálo. Skládal jsem dohromady tváře, události a hledal cokoliv podezřelého. Vybavila se mi všechna ta varovná slova. V mojí mysli  byl klíč k pachateli, jenže zločinci se obvykle příliš dlouho na místě nezdržují. Neměl jsem  žádný důkaz, takže moje vysvětlení by asi znělo dost povrchně, proto jsem se rozhodl, že si ho nechám pro sebe.  O Phar Lapa jsem měl strach od počátku. Mé obavy se stále stupňovaly – hlavně před závodem. Byl jsem ostražitý a od Phar Lapa jsem odcházel jen na nezbytně nutnou dobu, abych ho maximálně chránil.

Woodcock dále tvrrdil, „že už před dostihem byl jedním kovářem varován, aby dával bedlivý pozor na to, co Phar Lap žere a pije, pokud chce, aby se  vůbec dočkal závodu. Dále mu prozradil, že sice  nikdy neviděl toho, kdo koně dopuje, ale  prý se proslýchá, že v Agua Caliente operuje celý gang, který tyto nekalosti praktikuje s prokazatelnými výsledky„.

Woodcock si rovněž vybavil malého chlapíka, který aniž byl o to požádán, měřil na dráze čas a když Phar Lap zaběhl 800m za 48 sekund, záhadně zmizel. Po tréninku se Woodcock ptal, kdo to byl, a jeden nejmenovaný zdroj jej označil za člena výše zmíněného gangu. Woodcock si rovněž vybavil podivného chlapíka, kterého pojmenoval „Brazilec.“ Byl to vysoký cizinec a podle mínění ostatních  trenérů měl v dopování koní prsty právě on. Ve stájích se prý často děly podivné věci, když byl tenhle „Brazilec“ poblíž.

Byl jsem v šoku, když  jsem „Brazilce“ spatřil v Menlo Parku jen pár kroků od stájí, kde odpočíval Phar Lap.A za několik dní později Phar Lap uhynul na otravu,“ pronesl zastřeným hlasem Woodcock.
Neměl jsem ale reálný důkaz, že ten chlap by byl něčeho takové opravdu schopný, mohly to být i pomluvy, ale byl jsem vystrašený. V noci jsem nemohl usnout a často jsem pak myslel na Phar Lapa a na „Brazilce“. Vím, že to bylo rouhání dávat toho koně dohromady s gangsterem, ale nemohl jsem jinak. Byl jsem vnitřně přesvědčený, že právě tenhle muž byl odpovědný za to, že Phar Lap uhynul. Oloupil svět o nejlepšího koně vůbec!“Woodcock zůstal chvíli v Americe a trénoval pro pár prominentních majitelů. A netrvalo dlouho a opět se s „Brazilcem“ setkal. Opět se procházel po stájích, kde Woodcock pracoval. Woodcock uvedl, že  v roztržce mu „Brazilec“ vpálil do tváře slova „Měl jsem tě zabít tu noc, když jsem se postaral o Phar Lapa!“ Po tomto indicentu si Woodcock vybavil, že si několikrát vzal prášky na spaní a připustil, že se mohlo stát, že k Phar Lapovi do boxu  se mohl někdo dostal právě v době, kdy medikament účinkoval… Rozhovor s reportérem pak zakončil slovy: „A tohle je pravdivý příběh o tom, jak zemřel Phar Lap.“

Ačkoliv postupně odkrýváme střípky všech možných verzí, není možné s jistotou příjít na  to, co se tenkrát v Americe událo, neboť i Tommy Woodcock často měnil své výpovědi. Zlomek dostihové komunity nicméně věří, že Phar Lapova smrt byla jen nešťastná náhoda. V Davisově rodině naopak přetrvával názor, že ryzák pravděpodobně uhynul na předávkování arzenem, který se v jeho organismu postupem času nahromadil, neboť Harry Telford arzen užíval do svého „zázračného“ tonika.

Cardigan„, jeden z nejlepších reportérů australského turfu 30. let 20. století zase věřil, že Phar Lap se stal obětí dostihového podsvětí. Po svém návratu do Austrálie totiž prohlásil, že „Phar Lap docela určitě nezemřel na následky koliky, ale byl úmyslně otráven.“ Zdůraznil, že šampiónova smrt nebyla důsledkem konzumace intoxikované trávy, protože ostatní koně se  na tom místě také pásli a nic se jim nestalo. Jeho teorie se tehdy opírala o zlomovou myšlenku: Phar Lap by zcela jistě nalákal fanoušky do Kalifornie, čímž by Agua Caliente ztratilo mnoho ze svých stálých zákazníků, takže bylo třeba jej včas zastavit…Zdroj: heraldsun.com.au

Překlad: Phar.Lap

Phar Lap „prý“ nebyl otráven


Autor nové publikace o legendárním Phar Lapovi, přírodovědec Graeme Putt, se domnívá, že šampión sice zemřel v nepředstavitelných bolestech, ale nebyl prý otráven.Rodák z Austrálie žijící na Novém Zélandu, dále tvrdí, že Phar Lap startoval v Agua Caliente Handicapu se zraněným kopytem a právě kopyto zapříčinilo šampiónovo náhlé zpomalení v zatáčce před cílovou rovinkou. V ten moment na něj také zaútočil americký Reveile Boy a začal ho nebezpečně dotahovat.

Phar Lap s Jimmem Pikem, 1931

Putt tvrdí, že síly, které na Phar Lapovo zraněné kopyto během dostihu působily, byly příčinou ostré řezavé bolesti, která jej při závěrečných metrech Aqua Caliente Handicapu i zpomalila, což je z archivních záběrů zcela jasně viditelné. Velmi lehce získal vedení, které vzápětí téměř ztratil. To nastalo v okamžiku, kdy koně zatočili do finální zatáčky před cílovou rovinkou. Právě tam byl tlak na zraněné kopyto nejvyšší, rohovina povolila a z kopyta se začala řinout krev. Phar Lapovi v ten moment do nohy vystřelila bodavá bolest, která způsobila jeho rapidní zpomalení. To, že šampión v sobě našel sílu vyrazit kupředu a zvítězit o dvě délky, přičítá Phar Lapovu srdci, které zapřelo bolest, protože toužilo zvítězit. Málokterý kůň by reagoval podobně. „On to prostě nevzdal, bojoval nejen proti soupeřům, ale i sám se sebou a to je důvod, proč mi připadá jeho výkon ještě neuvěřitelnější,“ dodává Putt.

Snímek z filmu Phar Lap (Hrdina národa, 1983) 

Rovněž tvrdí, že Phar Lap byl špatnými podkovami nakován už před cestou do Ameriky. Jedna z nich pak způsobila i osudný rozštěp kopyta na tvrdé dráze několik týdnů před závodem. Právě fakt, že Phar Lap dokázal v USA vyhrát závod i se zraněným kopytem a ještě k tomu na tvrdé dráze – dělá z Phar Lapa v očích mnoha odborníků koně naprosto výjimečného.

Od roku 1932, kdy za záhadných okolností uhynul v Menlo Parku v Kalifornii , se vyrojilo mnoho teorií, které se snažily příčinu jeho náhlého skonu osvětlit – včetně neúmylsného předávkování arzenem, konzumace trávy ošetřené přípravkem proti plevelu aj. Putt sám ale tvrdí, že nejpravděpodobnější příčinou šampiónovy smrti byla bakteriální infekce zvaná anterior enteritis. Jako důvod udává, že kůň žádné symptomy otravy arzenem nevykazoval.

Můj názor je zcela jednoznačný,“ říká Putt. „V případě anterior enteritis postižení koně hynou velmi rychle. Smrt bývá velmi bolestivá, střeva se nafouknou a jejich obsah nakonec vyhřezne do dutiny břišní, což způsobí okamžitou otravu -což naprosto koresponduje s popisem příznaků, které se u Phar Lapa projevily předtím než uhynul.“ Tuto teorii světu poprvé prezentovali autoři George Armstrong a Peter Thompson ve své knize Phar Lap (2000).

Ve své knize se Putt rovněž zabývá australským rodákem Harry Telfordem, který se umění trénovat koně naučil právě na Novém Zélandu, kam se rodina přestěhovala , když byl Harrymu jeden rok. Ve 30 letech se pak Harry vrátil zpátky do rodné Austrálie. Právě tento fakt se v publikacích o Phar Lapovi vůbec neuvádí – většina autorů tvrdí, že Harry Telford původně pocházel s Nového Zélandu, kde žil i jeho bratr Hugh Telford. Putt tak přináší další poznatky o životě podivína, který objevil Phar Lapa.

Právě tento fakt je mnohými zcela opojíjen. Příliš mnoho lidí nevědělo, že Harry nebyl původem z Nového Zélandu,“ dodává Putt.

Celý tento příběh je příběhem dvou zemí, které spojil jeden kůň a jeho trenér.“

První polovina knihy se věnuje Phar Lapovu životu na Timaru na Novém Zélandu – tedy do doby než byl prodán na aukci v Trenthamu.
Zbytek knihy je pak rozdělen mezi jeho život v Austrálii – když se stal slavnou ikonou a jeho cesty do Ameriky v roce 1932.

Američani ho milovali a proto ho zvolili mezi 10 nejmilovanějších koní, mezi nimiž figurují jména jako Trigger, Silver, the Lone Ranger’s, Secretariat a Man O‘ War. Všichni si budou navždy pamatovat jeho triumfální vítězství v Agua Caliente Handicapu. Zvítězil za tak nemožných podmínek, že se nutně musel obtisknout do vzpomínek obou národů. Dvě minuty na dráze… Já osobně to nazývám momentem, který se stal věčností,“ dodává Putt.

Podle materiálů Iana Stuarta přeložila Phar.Lap
Publikováno dne :17.11.2009

Zdroj fotografie: Archiv autorky