 |
| Smutní hrdinové Velké národní 1956, Dick Francis s Devon Lochem |
Devon Loch spatřil světlo světa v Irsku v roce 1946. Tehdy už byl Dick Francis celkem známým žokejem, který hájil barvy stáje královny matky. Ve svých memoárech žokej a později ještě slavnější spisovatel, přiznává, že mu inteligentní hnědák na první pohled učaroval. Prohlásil:„Až mne jednou budou pitvat, najdou na mém srdci vyryté jméno Devon Loch, protože to udatné zvíře skutečně na moje srdce tak hluboce zapůsobilo. Málokterého koně jsem měl tak rád, a žádný mi nepřinesl tolik radosti i zoufalství.“
Po prvním společném dostihu v Sandownu Francis věděl, že Devon Loch jednou pojede Velkou národní, i když byl v té době sotva na první příčce žebříčku vedoucího k Aintree. „On nejen inteligentně vypadal, ale skutečně inteligentní byl.“ Devon Lochova forma stoupala s každým dalším dostihem a kůň sbíral nové a nové steeplerské zkušenosti. Mnozí znalci uznale kývali hlavami a přes občasné Devon Lochovy prohry tvrdili, že je to budoucí vítěz Velké národní.
 |
| Devon Loch s Dickem Francisem v sedle |
První rána osudu přišla patnáct dní před Velkou národní. Dick Francis si podeváté v kariéře zlomil klíční kost, jenže ze strachu, že jej z Devon Locha sesadí, to všem zatajil. „U žokeje není možné vycházet z toho, jak zranění snáší průměrný člověk! Jezdec prostě ví, že už je fit, i když ostatní předpokládají, že fit ještě být nemůže…“ Měl svým způsobem pravdu, protože dokázal vyhrát nad svým rivalem Fredem Winsterem v ostrém finiši o dvě hlavy, což mu ostatně dokázalo, že je fit a nemusí si dělat výčitky svědomí. Od té chvíle jsem už jen přemýšlel o taktice do Velké. Jak Devon Locha pojedu? Čím blíž je člověk u špice, tím méně koní před ním může padnout. Jenže právě ta horečná snaha žokejů dostat se vpřed paradoxně způsobuje nejvíc havárií. „Nakonec jsem se rozhodl držet se zpátky.“
V samotném dostihu bylo ale všechno jinak. Devon Loch se zpátky držet nehodlal. Přes obrovské překážky kurzu se přenášel jako by skákal proutěnky při tréninku. Tak perfektně a moudře, že Francisovi stačilo „na něm hezky sedět a moc se mu do toho neplést“. „Nikdy v životě nebyla konstalace pro vítězství příznivější! Devon Loch šel jistě, s převahou, klidem a rozmyslem a já byl v sedmém nebi.“
Dvojice zdolala Beecher´s Brook, Canal Turn a řítila se na Valentine´s Brook… Odskočili, ale v té chvíli před nimi upadl Domata a převalil se přesně na místo, kam měl Devon Loch dopadnout. Skvělý hnědák ještě ve vzduchu změnil směr dopadu, bravurně se vyhnul kolizi a bez zaváhání, aniž by vypadl z rytmu, cválal dál. Od toho okamžiku to byla jízda snů. Během dalších metrů postupně předbíhali jednoho koně za druhým. Dvojice cválala na třetí pozici za Armonial III, který na další překážce padl, a my se dostali před něj. „Nikdy jsem neměl ke svému koni takovou důvěru, nikdy jsem nebyl tak klidný jako tehdy.“ Na další překážce Devon Loch minul vedoucího Eagle Lodge. Do cíle zbývaly tři překážky… Poslední překážku skočil Devon Loch ukázkově jako by byla první a ne poslední ze všech třiceti. „Byl to velký okamžik… A pak jsem se stal jediným žokejem, který nezvítězil ve Velké národní.“
Nikdo z tisíců přihlížejících už nikdy nedokázal setřást tu vzpomínku na Devon Lochův nenadálý kolaps v cílové rovince před královskou tribunou.
Pouze několik sekund od pohádkového triumfu a nesmrtelnosti!
Dodnes se dostihoví odborníci přou, co že se vlastně v ten osudný moment odehrálo. V jednom okamžiku oslavovaní vítězové se všemi poctami. Vzduchem létaly klobouky, sázkové tikety a emoce. O moment později jistý vítěz ztrácí nohy, rozjařený dav vydechne překvapené „ach“ a pak už se vše propadne do ticha. Právě v tomto okamžiku se Francis dostává nálepku, která mu zůstala po celý život: je „žokejem, kterému se nepodařilo vyhrát Velkou„, i když měl vítězství téměř na dosah ruky.Detailní záznam Devon Lochova pádu.
Odborníci se snažili záhadu Devon Lochova pádu racionálně vysvětlit. Ze všech možných teorií však obstojí pouze čtyři: 1. srdeční záchvat (Francis: „Nemožné, protože by musel doslova lapat po dechu, ale nešel jako vyčerpaný kůň – navíc kdyby doběhl do cíle, zlomil by časový rekord dostihu.“), 2. Byl to fiktivní skok: kůň zahlédl v dálce vodu a chtěl ji instinktivně skočit (Francis: „O žádný skok se nepokusil, to bych cítil, jak před odrazem napíná hýžďové svaly!“), 3. Náhlá prudká svalová křeč (Francis: „Krátkou „bleskovu“ křeč mít mohl, to uznávám, ale veterináři svorně tvrdí, že ta se u koní prakticky nevyskytuje. Navíc nevysvětluje, proč kůň vztyčil před pádem uši.“), 4. Šok z bouře hluku (Francis: Je opravdu velmi pravděpodobné, že Devon Locha srazil k zemi jásot. I člověk se vyděsí, když mu dáte u uchu reproduktor a pustíte zvuk na plné pecky.“)
Co se však v cíli Velké národní 1956 doopravdy stalo, to věděl pouze a jen statečný hnědák Devon Loch.
Ve sportu se dodnes používá metafora „dělat Devon Locha“, která popisuje náhlé vyhoření sportovce, který již očekává vítězství, ale na poslední chvíli se něco zvrtne.
Autorka: Phar.Lap (Inéz Chehaibi)
Zdroj informací: Dick Francis – Sport Královen
Zdroj obrazků: archiv Dicka Francise
