Category Archives: Phar Lap vs. ostatní šampióni

Rachel Alexandra vběhla do historie a zdaleka nekončí!

by Admin

 

Klisna Rachel Alexandra (nar. 29.1.2006 v Kentucky) se do širšího povědomí dostihové veřejnosti dostala zejména díky svému vítězství v Preakness Stakes 16.5.2009. Po 85 letech se totiž stala druhou klisnou v historii dostihu, které se to podařilo. Její předchůdkyně, klisna Nelly Morse (Luke McLuke -La Venganza, Abercorn), vyhrála Preakness v roce 1924.
Rachel Alexandra vyhrála již mnoho dostihů v různých státech USA (např. v KY, LA, AR, MD, NY, a NJ.). Mezi koňmi vyniká zvláště charakterem, který jí umožňuje dosahovat vítězství jak nad skvělými hřebci stejné třídy, tak nad klisnami. Dokáže vyhrávat o enormní distance, což stále zvyšuje řadu jejích nepřetržitých vítězství, většinou v Gr.1 závodech. Někteří odborníci ji srovnávají s fenomenální Ruffian, neboť i ona láme časové a traťové rekordy způsobem, kterému nelze ani uvěřit.
Rachel Alexandra v akci…
Dosavadní úspěchy Rachel Alexandry:
Golden Rod Stakes (2008)
Martha Washington Stakes (2009)
Fair Grounds Oaks (2009)
Fantasy Stakes (2009)
Kentucky Oaks(2009)
Mother Goose Stakes (2009)
Haskell Invitational Handicap (2009)
Preakness Stakes (2009)
Woodward Stakes (2009)

Rachel Alexandra je nádherná osvalená hnědka s výrazným exteriérem a bílou lysinou na nose. Na klisnu je poměrně vysoká, měří totiž 162,5 cm v kohoutku. Běhá stylem, start cíl nebo se drží těsně za vedoucím koněm a udržuje si své tempo. Miluje závodění a jakmile se točí do cílové rovinky, prudce vyrazí vpřed a nechá své soupeře daleko za sebou…

Rachel Alexandra se řítí do cíle

Rachel Alexandra pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

Rachel Alexandra je produktem chovu Dolphuse Morrisona, který ji pojmenoval po své vnučce. Ještě před tím, než se z ní vyklubala neporazitelná klisna, prodal podíl na klisně Michaelovi Laufferovi. V počátcích ji trénoval Hal Wiggins, Morrisonův stálý trenér, který ji měl v péči až do jejího debutu v Kentucky Oaks 2009. Po tomto vítězství byla Rachel Alexandra okamžitě prodána za nezveřejněnou sumu společnosti Stonestreet Stables & Harold T. McCormick, kterou ovládá billionař Jess Jackson z Kendall Jackson Winery. Media spekulují o částce, která měla překročit sumu 10 milionů USD. Nynějším trenérem Rachel Alexandry je Steve Asmussen. Stálým žokejem klisny je stále Calvin Borel.

Rachel Alexandra se svými muži: Steve Asmussen (vlevo) a Calvin Borel (vpravo)

S napětím se očekává, že Rachel Alexandra bude dnes v USA psát historii, neboť je přihlášena do sobotních Woodward Stakes v Saratoze.


Závod nebude přenášet televize, takže se ve státě New York čekají obrovské zácpy, protože jediným způsobem, jak nepřijít o tuto historickou událost, je být prostě tam. Tak do toho Rachel Alexandro, utíkej domů! Výsledky dostihu – zde.


Publikováno: 5.9.2009
Zdroj fotografii: Intenret

Phar.Lap

Phar Lap vs. Sun Beau

by Admin

 

Jméno amerického odchovance Sun Beaua se v souvislosti s Phar Lapem vyskytovalo často. Sun Beau totiž v době, kdy Phar Lap dorazil do Ameriky, držel post nejlépe vydělávajícího stakes vítěze všech dob a udržel ho po celých 9 let, protože Phar Lap, který jako jediný aspiroval na jeho sesazení z trůnu, uhynul v Menlo Parku v roce 1932 ještě před tím, než jej svými výhrami stačil předstihnout. Amerika se těšila, že se tito dva velikáni turfu střetnou na dráze, jenže člověk míní, život mění …

Sun Beau, nar. 1925 (Sun Briar – Beautiful Lady, Fair Play) byl produktem chovu pana Willise Sharpea Kilmera a dostihovou kariéru započal v roce 1927. Když odcházel z dráhy do chovu měl na svém kontě – na tu dobu úctyhodných – 376 744 USD. Post nejlépe vydělávajícího stakes vítěze si udržel až do března roku 1940, kdy žezlo převzal legendární Seabiscuit (Hard Tack – Swing On, Whisk Broom).
Sun Beau před dostihem

Stejně jako všichni ostatní koně té doby i Sun Beau závodil hodně, ale občas i za velice malé částky. Jako 2-letý startoval pouze 4x, ale během dalších 4 let své kariéry 33x zvítězil (17x ve Stakes závodech) a 70x se umístil (většinou druhé nebo třetí místo). Za svůj život vystřídal postupně osm trenérů. Nejvíce peněz mu přineslo vítězství v Southern Maryland Handicapu v roce 1930, kde získal pohádkových 34.000 USD. Celkem ironické je, že Sun Beau nikdy nevedl žebříček nejlépe vydělávajících koní sezóny a pouze 2x se objevil na postu nejlépe vydělávajícího koně ročníku. V roce 1930 se však objevil v čele žebříčku 5-letých s vydělanými 105.005 USD.

Sun Beau v akci…
Následující rok návázal na svůj triumf z předchozího roku s konečnými výhrami 110.925 USD . Sun Beau dokonce vyfoukl titul i skvělému Gallant Foxovi (Sir Gallahad – Marguerite, Celt).
Gallant Fox (Sir Gallahad – Marguerite, Celt)

To se mu podařilo hlavně díky vítězství v Airington Handicapu v srpnu 1931. (Bylo to jeho 3 vítězství v sezóně a jeho celkové příjmy se vyšplhaly na 330.044 USD). Toho roku vyběhl ještě 5x. Zvítězil v the Hawthorne Gold Cupu, což byl dostih pro 4 vybrané koně, kde lehce rozdrtil favorizovaného Mate (Prince Pal -Killashandra, Ambassador) dále pak Plucky Playe (My Play – Plucky, Broomstick) a Jima Dandyho (Cajun Prince – Princess Pinnochio, Majesty Prince). Bylo to jeho třetí přesvědčivé vítězství v tomto závodě. Od té doby se žádnému jinému koni nepodařilo tento dostih vyhrát 3x za sebou. Sun Beau ale potřeboval ke svým úspěchům hodně tréninkové práce, dřina se mu však vždy vyplatila. V roce 1931 byl jmenován šampiónem hadicapových koní. V roce 1929 se o tento titul dělil spolu s koněm Diavolo (Whisk Broom – Vexatios, Peter Pan) a v roce 1930 zase s hřebcem Blue Larkspur (Blue Servant – Blossom Time, North Star).

Blue Larkspur (Blue Servant – Blossom Time, North Star)

Dalo by se říci, že Sun Beau byl v podstatě důstojným nástupcem Kilmerova fenomenálního Exterminatora (McGee – Fair Empress, Jim Gore). Kilmer zakoupil Exterminatora krátce před jeho vítězstvím v Kentucky Derby 1918 za 9,000 USD. Tato investice měla pro Kilmera velmi rychlou návratnost, protože za hřebcovo prvenství v Kentucky Derby následně vyinkasoval částku 14.700 USD. V roce 1922 se Exterminator v barvách Kilmorovy stáje stal Koněm roku. Na dráze se objevil celkem ve 100 závodech, z nichž rovnou polovinu vyhrál, a ověnčen vavříny a slávou se odebral do důchodu. Jeho kroky bohužel nemohly směřovat do chovu, neboť jeho původní – celkem neprozíravý majitel, pan J. Cal Milam, jej nechal vykastrovat.

Exterminator (McGee – Fair Empress, Jim Gore) 1922

Otcem Sun Beaua byl hřebec Sun Briar (Sundridge – Sweet Briar, St. Fruisquin), kterého Kilmer zakoupil na dražbě v Saratoze jako ročka za 6.000 USD, což opět potvrdilo, že Kilmer má na dobré koně doslova čuch. Sun Briar se totiž stal šampiónem 2-letých v roce 1917, přičemž ještě obsadil post nejlépe vydělávajího koně v ročníku. To on proslavil Kilmerovy stájové barvy – oranžovou, hnědou a zlatou. Jako 3-letý vyhrál Travers Stakes. V roce 1919 se v Saratoze postavil na start proti stájovému kolegovi Exterminatorovi v Champlain Handicapu a ačkoliv svým soupeřům poskytoval výhodu 8 liber, nejenže zvítězil, ale postaral se i nový traťový rekord na 1 a 1/8 míle s časem 1:50.

Sun Briar (Sundridge – Sweet Briar, St. Fruisquin)

Sun Beau je v přímém krevním spojení i s vítězem Kentucky Derby 1928 – Reigh Countem (Sunreigh – Contessina, Count Schomberg), který rovněž vyhrál Run of Roses v roce 1928. Rein Count se narodil ve stejném roce jako Sun Beau a stejně jako on byl produktem Kilmerova chovu. (Pro upřesnění Rein Countův otec Sunreigh byl pravým bratrem Sun Beauova otce Sun Briara). Kilmer prodal Rein Counta ve 2-letech panu Johnovi D. Hertovi, čímž vlatně přišel o dalšího Kentucky Derby vítěze. Rein Count pak v chovu dal mimo jiné i brilantního Count Fleeta (Reigh Count – Quickly, Haste), držitele americké trojkoruny 1943.

Count Fleet (Reigh Count – Quickly, Haste)

Sun Beau byl tedy jedním ze 34 stakes vítězů, které Sun Briar v chovu dal. V pedigree Sun Beauovy matky Beautiful Lady můžeme dále najít i kros na Fair Play/Rock Sand, který dal světu i legendárního Man ´O Wara (Fair Play – Mahubah, Rock Sand).

V roce 1932 Sun Beau odešel do chovu (pozn. proslýchalo, že důvodem jeho náhlého odchodu do chovu byl právě Phar Lap, což ale není podloženo) na Kilmer´s Court Manor ve Virginii, kde stál až do roku 1940, kdy se po smrti svého chovatele přestěhoval na Christopher T. Chenery´s The Meadow poblíž Dorswellu. V roce 1943 ve věku 18 let připustil klisnu Hildene. (Bubbling Over – Fancy Racket, Wrack). Z tohoto spojení se narodil hřebec Mangohick (Sun Beau – Hildene, Bubbling Over), který byl však před vstupem na dráhu vykastrován. Právě Mangohick se stal prvním z 5 stakes vítězů v barvách farmy Chenery´s. Hildene dala i Koně roku jménem Hill Prince, nar. 1947 (po Princequillo) a šampióna First Landinga, nar. 1956 (po Turn-To). Sun Beau sám stačil ještě dát dalších 5 stakes vítězů. V březnu roku 1944 ale uhynul na střevní potíže. Byl pohřben na pozemku poblíž farmy a v roce 1996 byl posmrtně uveden do Dostihové síně slávy v USA.

Sun Beau v kostce:
Narozen: 1925
Uhynul: 1944
Majitel: Willis Sharpe Kilmer
Chovatel: Willis Sharpe Kilmer
Trénér: Charles W. Carroll, Andy Schuttinger, W. S. Crawford, Jack Whyte a další
Výhry: USD 376,744
74 Startů : 33-12-10

Největší triumfy:
Potomac Handicap (1928)
Maryland Handicap (1928)
Latonia Championship (1928)
Turfway Park Fall Championship (1928)
Havre de Grace Handicap (1929)
Hawthorne Gold Cup (1929, 1930, 1931)
Washington Handicap (1929 & 1930)
Aqueduct Handicap (1929)
Toronto Autumn Cup (1930)
Philadelphia Handicap (1931)
Arlington Handicap (1931)

Další ocenění:
Šampión starších koní USA (1929, 1930, 1931)
Uveden do Dostihové síně slávy (1996)
Uveden do Plnokrevné síně slávy ve Virginii(1988)
Umístil se na 93. místě mezi 100 nejlepšími koňmi USA 20. století

Dostihová statistika:


Sun Beau pedigree (pro zvětšení 2x klikni):
Zdroj informací: kniha Top 100 racehorses of the century
Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky

Phar.Lap

Sunline na věčných pastvinách

by Admin


Celý dostihový svět truchlí – bezpochyb nejlepší klisna Novozélandského chovu od druhé světové války (z matčiny strany i přímá příbuzná fenomenálního Phar Lapa) jménem Sunline musela být utracena! Prohrála totiž svůj boj s laminitis.
13-letá chovná klisna Sunline, která uchvátila dostihový svět nejen v Austrálii, ale i na Novém Zélandu, byla dne 1.5.2009 navždy uspána poté, co se veterinární odborníci shodli na tom, že další udržování Sunline při životě by bylo nelidské. Laminitis tak opět padl za oběť život dalšího slavného koně. (V roce 2007 byl kvůli pooperačním problémům s laminitis uspán i šampión Barbaro).

Stephen McKee byl spolu se svým otcem Trevorem trenérem Sunline po celou její kariéru. Poté, co odešla z dráhy do chovu, se stal jejím spoluvlastníkem. McKee tisku sdělil, že Sunline byla pohřbena 5.5.2009 na závodišti v Ellerslie, podle rozhodnutí rady Aucklandského dostihového klubu.

Sunline v době své slávy

Stephen McKee, trenér a spolumajitel:
„Požádali jsme o povolení umístit její ostatky na Ellerslie, proto, že tam ji budou mít lidé stále nablízku. Tu možnost by neměli, kdybychom ji pohřbili přímo na farmě. Naštěstí dostihové autority z Ellerslie našemu přání vyhověly a vše velmi rychle zařídily. Sunline má nádherné místo k poslednímu odpočinku, leží nedaleko uvaziště vedle zahrady a vede k němu cestička, kam umístíme náhrobní kámen.“

Světový expert na laminitis, dr. Ric Redden z USA (který se touto zákeřnou chorobou zabývá již 35 let) navštívil Sunline v pondělí dne 4.5.2009 a konstatoval, že nemoc už pokročila do velmi bolestivého stádia, ve kterém bohužel už neexistuje jiná možnost než trápení koně ukončit. Sunline válčila se zákeřnou nemocí přes 12 měsíců.

Stephen McKee, trenér a spolumajitel:
„Měla období, kdy vypadala velmi dobře, jenže pak se její stav začal postupně zhoršovat až dospěl do kritického stádia, začala mít problémy s prokrvováním postižených kopyt. Poslední týdny začala opravdu ztrácet chuť do života a trpěla neuvěřitelnými bolestmi.“

Sunline byla hvězdou Australské dostihové scény po celou svou dostihovou kariéru. Od roku 1998 do roku 2002 vyhrála 32 ze 48 startů. V době, kdy odcházela do chovu, měla na svém kontě neuvěřitelných 14.1 millionu USD. Tuto sumu později překonala až další fenomenální klisna Makybe Diva.

Sunline odchovala Susan Archerová a Michael Martin, kteří poslali svou klisnu Songline (pozn. autorky: v 7.generaci rodokmenu Songline figuruje pravá sestra Phar Lapa jménem Fortune´s Wheel (Night Raid – Entreaty, Winkie) k importovanému hřebci Desert Sun a výsledkem tohoto spojení byla Sunline. Klisnička se narodila na Pleasanton Farm v Cambridge a vyrostla pod dohledem jedné z nejlepších „dam od koní“ jménem Ngaire Fraser. Na jaře roku 1998 ji Archerová a Martin pronajali Trevorovi McKeenovi, Thayne Greenovi a Helen Lustyové z Aucklandu za 40.000 USD. Zakrátko poté Sunline na závodišti v Randwicku v Sydney s přehledem vyhrála Flight Stakes (Gr.1) na 1600m pro tříleté klisny.

Sunline se svými obdivovateli

Ve své kariéře vyhrála celkem 12 dostihů skupiny Gr.1. K nejvýznamnějším z nich rozhodně patří její double v Doncaster Handicapu a v the Cox Plate. Své druhé vítěství v The Cox Plate Sunline uhájila o rekordních 7 délek.

Sunline v kostce:
Narozena: 1995
Utracena: 2009
Majitel: Trevor McKee, Thayne Green, Helen Lusty
Chovatel: Susan Archerová a Michael Martin
Trénér: Trevor McKee
Výhry: US$147,380
48 Startů : 32-9-3

Největší triumfy:
Flight Stakes (1998)
Cox Plate (1999 & 2000)
Doncaster Handicap (1999 & 2002)
All Aged Stakes (2000 & 2002)
Coolmore Classic (2000 & 2002)
Waikato Sprint (2001 & 2002)
Hong Kong Mile (2000)
Manikato Stakes (2000)

Další ocenění:
1999 a 2002 :Kůň roku na Novém Zélandu
2000 a 2001: Australská šampiónka středních distancí
2000, 2001 a 2002: Australský kůň roku
2006: uvedena do Austrálské síne slávy/Australian Racing Hall of Fame/
2006: uvedena do Novozéladské síně slávy /New Zealand Racing Hall of Fame/

Sunline pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

Zdroj informací: Deník NZD,Wikipedia
Zdroj obrázků: Internet

Phar.Lap

Phar Lap vs. Sagar

by Admin

Pavel Liebich dokázal v letech 1981, 1982 a 1983 3x po sobě vyhrát jeden z nejtěžších překážkových dostihů světa – Velkou pardubickou steeplechase. Pokaždé v sedle fenomenálního ryzáka valacha Sagara hájícího černobílé barvy stáje PP Kladruby.Sagar se narodil v bývalém SSSR v hřebčíně Voschod (kde rovněž spatřil světlo světa i známý ruský crack Anilin) po otci Cambrinus z matky Saragossa v roce 1975. V SSSR běžel 5x rovinový dostih, ovšem bez úspěchu. Poté byl importován do Československa. U nás jako 3letý neběhal vůbec. Byl malý, poměrně slabý – musel odpočívat. Prodělával jezdeckou přípravu, přiježďoval se a zaskakoval a už tehdy dával najevo, že má ohromné skokové a vytrvalostí předpoklady.

První rok u nás odběhal jako hřebec. Při svém třetím dostihu v Pardubicích začal ale zlobit. Přestal respektoval překážky a probíhal je. Zlobil také při transportech. Tenkrát se zdálo, že z hlediska výkonnosti nebude zase tak dobrý, aby mohl být později zařazen do chovu a tak bylo nakonec rozhodnuto o jeho kastraci. Kůň se tím totiž výrazně zklidní.

Sagar a Pavel Liebich s kyticí pro vítěze

Je bezpochby jasné, že Sagarův jezdec se o vítězství přičinil i svou chytrou taktikou. Se Sagarem nikdy nepospíchal. Dělal si před prvními překážkami místo i za cenu toho, že cválal na posledních místech a to i na čtvrtou překážku – obávaný Taxis. Naplno jel až za poslední těžkou překážkou – Havlovým skokem.

 

 

V osmi letech byl Sagar trojnásobným vítězem Velké pardubické a málokdo pochyboval o tom, že ho čekají další vítězství. Byl zdravý, silný, v nejlepších steeplerských letech. Pardubická dráha se ale nakonec stala Sagarovi osudnou. Jedno nešťastné šlápnutí při naprosto nedůležitém dostihu v tropickém odpoledni 4. srpna 1984 na pardubickém závodišti, ukončilo dva měsice před konáním Velké pardubické jeho dostihovou kariéru.

.

Sagar na malém vodním příkopu.

Jaká to tragedie! Vždyť onohu roku hodlali Pavel Liebich a Sagar dosáhnout historického čtvrtého vítězství v řadě za sebou. Tohoto úspěchu nakonec dosáhl až ryzák Železník, ke kterému byla štěstěna více nakloněna.

Podle mého názoru by ale Sagar býval byl určitě vyhrál po čtvrté, kdyby ono osudné zranění neukončilo jeho kariéru. Byl legendou Československého turfu. Sagarův konec byl ale nehodný šampióna: kůň, který byl zvyklý na samostatný box – byl po skončení své působivé kariéry doslova vyhnán do stáda chovných klisen, které ho šikanovaly tak, až ho umořily k smrti.

Sagar v době své slávy

Sagar v kostce:
Narozen: 1975
Uhynul: 1994 (díkyza info Freetexi)
Majitel: PP Kladruby nad Labem
Chovatel: hřebčín Voschod (SSSR)
Trenér: V. Čermák
Jezdec: P. Liebich
Výhry: 610 700 CZK
Kariéra:  32 startů – 18 – 2 – 3

Výsledky z VP:
VP 11.10.1981 – 22 startujících
1. Sagar (nar. 1975), 6let – Liebich Pavel, 70.5
Výrok – velmi lehce.
Čas vítěze: 12:46 min

 

VP 10.10.1982 – 25 startujících
1. Sagar (nar.1975), 7 let – Liebich Pavel, 70.5
Výrok – zadrženě daleko
Čas vítěze: 10.12 min

 

VP 09.10.1983 – 19 startujících
1. Sagar (nar.1975), 8 let – Liebich Pavel, 70.5
Výrok – velmi lehce
Čas vítěze: 10.28 min

V celkovém pořadí žebříčku koní, kteří kdy starovali ve VP, se Sagar umístil na třetí příčce.

Sagar mi jednoduše učaroval. Nikdy jsem ho sice osobně závodit neviděla, protože když on běhal dostihy, já běhala ještě v plínkách. Ale později, když se u mě svým způsobem začala projevovat posedlost dostihovým sportem, Sagar byl prvním koněm, který mě okouzlil. (Pozn. autorky: To bylo hlavně proto, že v té době nebyl přístup k internetu a museli jsme se spokojit s informacemi z lokálních novin, časopisů a jiných publikací) Nejen proto, že dokázal 3x po sobě zdolat jednu z nejtěžších drah na světě, ale hlavně pro svou bojovnost. Ačkoliv byl na steeplera drobný, dokázal létat přes překážky tak lehce, jakoby měl křídla. Nyní už cválá po věčných pastvinách po boku ještě slavnějšího Železníka. Fyzicky nás sice opustil, ale jeho odkaz v nás žije dál. Stejně tak, jako odkaz dalšího ryzáka – Phar Lapa. Tito koně nemohou být nikdy vymazáni z dějin dostihového sportu, protože jejich sláva zastínila jejich smrt. Budou tu s námi navždy – v našich srdcích, v našich představách a v našich vzpomínkách.

Zdroj: Internet, archiv autorky, archiv Pavly Staňkové (Freetex)

Phar.Lap

Šampióni lidských srdcí: Aldaniti a Bob Champion

by Admin

Bob Champion
Bob Champion MBE (nar.4.6.1948) byl žokej překážkových dostihu v Anglii, který s koněm Aldaniti zvítězil ve Velké Národní v roce 1981. Na tom by nebylo nic tak úchvatného, ale v roce 1979 u něj lékaři dignostikovali rakovinu varlat! Žokej se musel vzdát ježdění na koni a absolvovat lékařský zákrok: i když mu nádor zdárně vyoperovali, musel se podrobit zničující chemoterapii drogami jako bleomycin, vinblastin a cisplatin. Stále však neměl vyhráno. Musel znovu absolvovat další nepříjemný operativní zákrok, který měl zabránit šíření rakovinových buněk přes lymfatický systém. Celou tu dobu jej při životě udržovaly myšlenky na Aldanitiho: na společné chvíle na dráze, při tréninku a také jeho velký tajný sen: vyhrát Velkou národní...
Bob Champion: „Nebýt toho snu, jistě bych dávno spáchal sebevraždu. Při životě mě držel jen Aldaniti!“

 

Nakonec Bob Champion zhoubnou nemoc přemohl a splnil si i svůj velký sen: v sedle mnohými turfmany odepsaného Aldanitiho! Žokej a kůň, které veřejnost již odepsala, se vrátili, aby dokázali, že síla vůle spolu s přátelstvím dokáže zázraky. Zažehli tak plamen naděje v srdcích všech lidí postižených touto zákeřnou chorobou.Ze zranění vyléčený Aldaniti byl pro všechny outsider. O to větší bylo nadšení publika, když si po velmi vážném zranění šlachy dokázal s těžkou tratí nejen poradit, ale i deklasovat všechny ostatní soupeře.

Toto ukázkové vítězství bylo diváky televizních stanic BBC a Channel 4 v roce 2002  zvoleno mezi 100 nejkrásnějších sportovních momentů historie.

Tahle story přilákala i filmové producenty a tak se příběh dočkal i svého zpracování na stříbrném plátně. Ve snímku The Champions (česky Závod se smrtí) hlavní roli Boba Championa ztvárnil herec Jonn Hurt a čtyřnohého partnera si kupodivu zahrál sám Aldaniti!


Na ukázky z filmu se můžete podívat zde ( 1 a 2). Scénář filmu vychází z knihy Boba Championa s názvem Příběh Šampióna. Tuto knihu Bob sepsal spolu s blízkým přítelem a dostihovým žurnalistou Jonathanem Powellem.


Bob Champion také zvítězil v Hennessey Cognac Gold Cupu a ve Whitbread Trial Chase. V roce 1983 se stal MBE. V témže roce založil i fond na boj proti rakovině s názvem „Bob Champion Cancer Trust,“ s jehož pomocí se mu podařilo získat několik miliónů liber pro výzkum rakoviny a její léčby. V roce 1999 skončil Bob se závoděním a začal se věnovat tréninku dostihových koní.

 

Aldaniti a Bob Champion v poli Velké národní 1981

Příběh Boba Championa a Aldanitiho je velmi dojemně popsán v knize ing. Zděňka Mahlera s názvem Slavní koně. Online si jej můžete přečíst zde.

Rozhodně se tam však nedozvíte, jak Aldaniti ke svému jménu přišel. Jeho jméno je vlastně kombinací písmen křestních jmen čtyř vnoučat Aldanitiho chovatele Tommyho Barrona : ALastair, DAvid Cook, NIcola a TImothy Barron. Právě tato písmena davají dohromady ono velmi zajímavé ALDANITI.

Aldaniti spatřil světlo světa v roce 1970. Od malička byl velmi robustní a kostnatý. Jeho matka, Renardeau neměla skoro žádné mléko a tak chudáka Aldanitiho prostě odstavila. On kvůli jejímu macešskému chování několik dní doslova hladověl než se naučil přijímat jiné krmivo. Když dospěl, byl popisován jako „přikleklý.“ Kromě toho dostal do vínku i další těžkosti – Aldanity byl extrémně náchylný na zranění, zvláště pak na nohy,mezi turfmany se říkalo, že Aldaniti má „nožky jako struny od piana“ (protože ty snadno prasknou).

Přesto jednou po vítězném dostihu v Leicesteru Bob Champion prohlásil: „Aldaniti jednou vyhraje Velkou národní.“ A měl pravdu.
Aldaniti a Bob Champion překonávají jednu
z překážek Velké národní, 1981

Aldaniti a Bob Champion se za bouřlivého potlesku
řítí do cíle Velké národní 1981

Aldanitiho chtěli veterináři po fatálním zranění šlachy navždy uspat, jeho majitelé se ale postavili ostře proti. Dali mu dostatek času a prostoru, což zkombinovali s královskou péčí a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Aldaniti se uzdravil natolik, že mohl začít s lehkým tréninkem a dál už ten příběh znáte. Není pochyb o tom, že Aldaniti a Bob Champion dokázali velké věci a my všichni bychom si z nich měli vzít příklad.

Bob Champion, trenér Josh Gifford a majitel Nick Embiricos 

Zdroj informací: Internet
Zdroj obrázků: Internet
Zpracoval: Phar.Lap
Phar.Lap