Phar Lap aneb tajemství původu barev stáje H. R.Telforda

Barvy stáje Harryho R. Telforda proslavil až fenomenální Phar Lap, o tom není pochyb. V historii turfu však nalezneme podobně sladěné kombinace stájových barev, proto mi vrtalo hlavou, jestli Harry R. Telford tyto barvy opravdu jen „okopíroval“ anebo si je vymyslel sám…
O podivínském trenérovi jménem Harry Telford toho nikdy mnoho publikováno nebylo, přesto jsem odpověď na svou otázku nalezla celkem bez potíží v knize Geoffa Armstronga a Petera Thomsona s názvem Phar Lap (publikována 2000). Navazuji tedy na článek Pavly Staňkové (viz. zde).Je to opravdu paradoxní, protože Harry Telford se bohužel neinspiroval barvami, které nosil kůň Paradox, nýbrž barvami stáje, které nosil Iroquois (Leamington – Maggie BB, Australian). Iroquois byl totiž vůbec prvním koněm amerického chovu, kterému se v roce 1881 podařilo „dobýt“ domovinu anglického plnorevníka – Anglii – a vyhrát jeden z nejprestižnějších závodů světa – anglické Derby v Epsomu.A jak se Harry Telford v Austrálii dostal až k této informaci? Zcela náhodně. Mnoho let před tím, než se narodil Phar Lap, seděl v jedné začouzené hospůdce v Christchurchu, když tu jeho pohled upoutal obraz visíci na zdi. Byla to barevná reprodukce obrazu výše zmíněného Iroquoise s jeho žokejem Fredem Archerem.

Reprodukce obrazu Iroquoise
s Fredem Archerem

Při pohledu na tento obraz Harryho Telforda napadlo, že barvy jeho stáje by mohly nést podobné motivy, čímž „přeberou“ Iroquoisovo poselství, kterým byl jeho mezinárodní úspěch. Kdoví, zdali Harry Teford tenkrát vůbec tušil, jak moc se ono poselství naplní.

Starý trenér si tedy Iroquisovy barvy částečně modifikoval dle svého a pak už jen čekal na osudového koně. Ten přišel v podobě velkého ryzáka Phar Lapa, který svým vítězstvím v Americe 1932 zanesl Austrálii na dostihovou mapu světa, čímž beze zbytku naplnil Iroquoisovo poselství.

Zdroj obrázků: Internet
Zdroj informací: kniha Phar Lap (2000)

Úryvek z mé připravované knihy Phar Lap – legenda neumírá

Již delší dobu sháním vydavatele pro svou knihu, kterou právě píši o Phar Lapovi – ale stále bez většího úspěchu…rozhodla jsem se tedy, že než aby mi důležité informace ležely jen tak v šuplíku, zveřejním alespoň malou část z tohoto díla. Klidně mi můžete psát Vaše připomínky či dotazy. Ráda je uvítám – ať už budou pozitivní či negativní.

—-

Počátkem října roku 1929 oznámila média světu, že došlo ke krachu na proslulé New Yorské burze. Nad Austrálií se počaly pomalu stahovat temné mraky Velké ekonomické krize, která v té době zahalila svět. Byla to dramatická a nestabilní doba. S klesajícími cenami Australských komodit jako byla pšenice a vlna docházelo také k rapidnímu snižování příjmů farmářů a obchodníků. Obchod postupně kolaboval, stále více lidí přicházelo o práci a s ní i o pevný měsíční příjem. Chudoba rozpřahovala své pařáty a lidé se začali topit v řece zoufalství a beznaděje. Východisko z této situace nebylo v dohledu. Snad jen zázrak by dokázal vrátit lidem úsměv do ustaraných tváří. A tento zázrak se opravdu stal.

5. října 1929 ráno, krátce před AJC Derby, které se konalo na dráze v Randwicku, měli Mackinnon a jeho trenér James Scobie naprostou důvěru ve skvělý výkon jejich svěřence Carradala, jenže všechno bylo nakonec jinak.

A.B.Gray (archivní záznamy):
„Již při tréninku v 10.00 hodin ráno jsem slyšel, že ten kůň (Phar Lap) zaběhl 7 furlongů a 95 yardů v čase 1:34,5. Ti, kdo znali tu kopcovitou dráhu, by Vám mohli vyprávět o tom, jak fenomenální čas to byl. To znamenalo, že musel dvakrát vyběhnout do kopce a zase zpátky. Navíc prý běžel po vnější straně dráhy. To bylo to ráno před dostihem. Nejlepší sázku v životě jsem uskutečnil 5. října 1929, vsadil jsem totiž poprvé na Phar Lapa.“

Pan Gray byl z valachova ranního tréninku tak nadšený, že ihned běžel k nejbližšímu bookmakerovi a vsadil na něj nemalý obnos. Harry Telford tak optimistický nebyl. Podvědomě sice byl přesvědčen o výjimečnosti svého koně, bál se ale, že si s ním osud zase tvrdě pohraje. Ostatně jako vždy, když se jednalo o koně. Na dostih se přijel podívat i jeho bratr Hugh Telford. Když ho ale jeden blízký Harryho přítel oslovil a poznamenal, že Harry musí mít jistě 100 % důvěru ve skvělý výkon svého koně, zve-li rodinné příslušníky až z Nového Zélandu, Hugh Telford mu zamyšleně odpověděl: „Vůbec ne. Harry je nešťastný. Upřímně – nikdy jsem nebyl svědkem toho, aby kůň, kterého Harry kdy trénoval, někdy nějaký dobrý závod vyhrál. Harry se domnívá, že zvítězí Carradale. I já se trošku bojím Jima Scobieho,“ na okamžik se odmlčel a pak pokračoval dále „ale Phar Lap je dobrý kůň a věřím, že v Craven Plate určitě zvítězí.“ Harry Telford navíc angažoval do sedla svého svěřence Phar Lapa dlouholetého přítele a exceletního žokeje – Jima Pika.

Bylo odstartováno. Koně vyrazili po široké travnaté trati a nabírali postupně rychlost. Jim Pike se s Phar Lapem chvilku přetahoval. Nakonec situaci pomohla vyřešit klisna jménem Queen Nassau, kterou jel Rae „Togo“ Johnstone. Ta se držela tak osm délek za vedoucími koňmi. Johnstone byl suspendován za neuposlechnutí trenérových instrukcí a AJC Derby byl jeho prvním závodem po 2 měsíční nucené pauze. Tempo udávané klisnou zřejmě Phar Lapovi svědčilo daleko lépe než vražedná rychlost v čele statovního pole nasazená dvojicí Carradale a Honour. Prudký dusot koní i chladná časomíra rychle odtepávaly vteřiny i metry dostihu. Koně se vřítili do druhé půlky a jejich plece se leskly potem. Rytmicky pracující svalnatá těla ještě přidala v obrovském tempu. Žokejové hbitě obsazovali výhodné pozice a chroptící zvířata pod nimi vytušila brzký finiš. Napjatí diváci přiložili k očím dalekohledy. Když zbývaly koním asi tak 3 furlongy, barvy Telfordovy stáje – červenočernobílá kombinace – se najednou začaly posouvat kupředu. V průběhu 100 yardů se Phar Lap postupně propracoval až na samotné čelo startovního pole a běžel stále rychleji. Nastal tolik očekávaný průlom: obrovitý ryzák Phar Lap vyrazil kupředu a s každým razantním osmimetrovým skokem se vzdaloval od svých soupeřů. Rval se dopředu s takovou chutí a radostí, že fascinované publikum zcela zapomnělo sledovat ostatní účastníky dostihu. V tu chvíli existoval jen Phar Lap. Ten také prolétl cílem o tři délky před Carradalem a s naprostodrtivou převahou zvítězil. Třetí skončil Honour. Časem 2.31,25 vyběhl Phar Lap časový rekord dráhy. Jeho vítězství bylo druhým nejrychlejším vítězstvím v Derby v Australské historii (v roce 1925 vyhrál Derby kůň Manfred, který byl jen o pár sekund rychlejší než Phar Lap).

Randwick 5.10.1929 – AJC Derby – doběh

Po závodě se trenér James Scobie přiznal reportérům, že „Phar Lap svým naprosto neuvěřitelným vítězstvím deklasoval Carradala do pozice průměrného koně.“

Peter Lawson (pozdější trenér vítěze Melbournského poháru 1956) citován v Evening Peal: „Nezasvěcenému pozorovateli se možná může zdát, že Harry Telford trpěl jakýmsi pocitem méněcennosti, ale Phar Lapova hvězda tou dobou teprve vycházela – a AJC Derby byl jeho první velký závod. Víte, jak to v téhle branži chodí – myslíte si, že máte doma druhého Tullocha, jenže z ničeho nic se objeví lepší kůň a jednoduše toho Vašeho porazí. A pro každého trenéra je porážka vždycky velkým zklamáním. Harry si tehdy vymínil, že bude dění sledovat z pozadí. Tenkrát – pár minut před startem toho zlomového dostihu – mi řekl: „…všem aristokratickým majtelům by to zlomilo srdce, kdyby viděli jak chudák vyhrává Derby.“ Jeho počínání v sobě mělo jistou logiku, protože kdyby Phar Lap prohrál – byl by vydán na pospas škodolibým narážkám prominentích členů klubu. Jenže Phar Lap nakonec vyhrál velmi lehce.

Harry Telford se však k nemalému údivu všech přítomných diváků neobjevil ani na prezentaci a dekoraci vítěze Modrou stuhou. Příčinou jeho nepřítomnosti byl prudký záchvat pláče ihned poté, co uslyšel, že jím trénovaný kůň OPRAVDU zvítězil v DERBY!!! Upřímně, koho z nás by po letech smůly, posměchu a chudoby nepřemohly slzy? Myslím, že na ně měl plné právo.

A tak předseda správní rady AJC – sir Collin Cambell Stephen (1872 – 1937) předal pohár i výhru jeho bratru Hughovi Telfordovi, který se uvolil, že svého bratra zastoupí. Když Stephen věšel Modrou stuhu na krk nového držitele časového rekordu Phar Lapa, nepozorovaně střelil zrakem do nedalekého hloučku diváků, kde stál trenér jeho koně – Bayly Payten a s obdivným pohledem si prohlížel mohutného ryzáka, kolem něhož křepčil šťastný Tommy Woodcock. Právě Payten totiž Collin C. Stephenovi před půl rokem po doběhu handicapu pro dvouleté koně na závodišti v Rosehillu tvrdil, že kůň v jeho majetku jménem Voleuse je daleko lepší než Phar Lap. Siru Collinu C. Stephenovi se tato poznámka nyní živě vybavila a neubránil se kyselému ušklebku. Později po skončení slavnostní prezentace si přeci jen neodpustil a zašeptal trenérovi do ucha kyselou ironickou poznámku: „A pak že máme ve stáji šampióna?!“

„Snowden“ (korespondent deníku The Australian) o Phar Lapovi:
„Phar Lap je skvělý valach, který se vymyká průměru nejen svou velikostí, ale hlavně svou třídou. V porovnání s ostatními koňmi má velmi výraznou a prostornou akci. Je to výborný mílař s perfektní stavbou těla. Je samý sval a nevidíte na něm ani špetku tuku. Když kluše okolo Vás při tréninku, jakoby si jen tak plul nad zemí.“


sir Collin Cambell Stephen gratuluje Hughovi Telfordovi
a předává mu Modrou Stuhu
Hugh Telford (vpředu), Tommy Woodcock
a Phar Lap ověnčený Modrou Stuhou
Detail hlavy pyšného vítěze a držitele časového rekordu
AJC Derby 1929 – Phar Lapa

Velkým vítězstvím v AJC Derby 5.10.1929 se v podstatě počal odvíjet neobyčejný příběh. Z outsidera se náhle stal sledovaný kůň… Kdo by uvěřil, že na počátku byl jeden zoufalý trenér, jehož jediným kapitálem byly jeho znalosti o koních a odvážné sny? Vítězství v Derby 1929 bylo prvním krokem k utvoření legendy. Legendy o „Big Redovi,“ která jak sami dále uvidíte, povstala rychlostí „Blesku,“ ověnčeného přátelstvím věrného ošetřovatele Tommyho Woodcocka.

Realizační tým kolem Phar Lapa počínaje tímto okamžikem bude muset čelit mnoha nástrahám, jež sebou svět slávy a velkých peněz přináší… vydejme se na cestu spolu s nimi…ačkoliv víme, že její konec neskončí pohádkově, nýbrž tragicky.

Zdroj informací: připravovaná kniha Phar Lap – legenda neumírá
Zdroj obrázků: Melbourne Muzeum

Přivedlo záhadné tonikum Phar Lapa k vítězství i smrti?


Ošetřovatel a trenér Tommy Woodcock podle všeho pravidelně obohacoval krmnou dávku Phar Lapa o zvláštní tonikum, jehož účelem bylo zvýšení výkonnosti koně na dráze. Toto tonikum se jevilo neškodně a zřejmě šampiónovi i prospívalo. Ale… právě tento záhadný elixír jej podle vědců nakonec zavedl až do údolí smrti. Otázka, kdo tento osudný „koktejl smrti“ pro Phar Lapa namíchal, však zůstane navždy tajemstvím, protože Woodcock i ostatní členové Phar Lapova realizačního týmu si odpověď na ni vzali s sebou do hrobu.
Phar Lap v Melbourne

Je to vůbec poprvé, kdy bylo veřejně odhaleno tajemné složení speciálního tonika, které Tommy Woodcock pro „Bobbyho“ tak pečlivě připravoval. Podivný recept obdržel Woodcock osobně od Harryho R. Telforda před osudnou cestou do Ameriky. Přesný recept se po tolika letech skutečně objevil.

Vědci zpočátku předpokládali, že Harry Telford ve svých stájích využíval přípravek zvaný Fowler’s Solution. To ale není pravda. Tonikum pro Phar Lapa totiž kromě tekutého arzenu obsahovalo i vysoce toxický derivát strychninu známý jako nux vomica (pozn autorky: Semeno pochází z malého stromu z čeledi Loganiaceae nazývaného Kulčiba dávivá (lat. Strychnos Nux vomica) a obsahuje strychnin a brucin.) a dále uhličitan mangatý, který sloužil především jako stimulant výkonnosti koně na dráze.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Můj otec, Stan Boyden, byl pečovatelem a zároveň i řidičem Phar Lapa před i po jeho dramatickém vítězství v Melbourne Cupu v roce 1930. Zdědil jsem po něm potrhaný kus papíru, na kterém se nachází recept na přípravu tohoto zvláštního tonika. Rozhodl jsem se odhalit toto pečlivě střežené tajemství, které můj otec celá léta ukrýval v malém černém deníku, v této reportáži, abych podpořil teorii Dr. Kempsona a očistil Tommyho Woodcocka.

Phar Lap vedený na trénink na závodiště v Moone Valley (1930), vlevo Stan Boyden, řidič
přepravníku, ve kterém byl šampión převážen.
Otec se později sám stal uznávaným trenérem dostihových koní. Když jeho svěřenec Rimfire zvítězil v Melbourne Cupu v roce 1948, tak se mi otec svěřil, že od Tommyho Woodcocka získal pozoruhodnou sbírku receptů na různá tonika, které využíval sám Harry R. Telford. Woodcock prý dával Phar Lapovi speciální tonikum právě na příkaz Telforda.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Tommy dělal jen to, co mu Telford poručil. Myslel si chudák, že mu dává něco, co mu může jen prospět. Poslední věcí, kterou by chtěl, by byla „Bobbyho“ smrt.

 

MVDr.Tom Russel

MVDr.Tom Russel z Veterinární nemocnice v Goulburn Valley je přesvědčen, že smrt Phar Lapa nebyla způsobena pouze podáváním malých dávek arzenu. Domnívá se však, že arzen v kombinaci s nux vomica by už smrtící účinek mít mohl.
Tom Russel(veterinární lékař):
Podle mého názoru nejspíš někdo zpackal dávku. Tyto ingredience nebyly přesně váženy, protože v té době prostě žádná kontrola kvality výstupních produktů ve výrobě neexistovala. Mohlo se stát, že nebyly látky doručeny v očekávané koncentraci.

Vědci z výzkumného centra sice nalezli v šampiónově srsti arzen, ale mě osobně se jeví pravděpodobnější otrava šampióna látkou zvanou strychnin. Při přípravě výše zmíněného tonika v té době mohlo snadno dojít k záměně obou látek a následnému předávkování zvířete.

Užívání tohoto tonika ve správném složení z mého hlediska bezpochyby extrémě zvedalo výkonnost dostihového koně. Nux vomica se uplatňuje především jako stimulant apetitu, dále ve velmi malých dávkách vyvolává slabý elektrický šok v míšní oblasti páteře, což navodí pocit překypování energií.

Arzen v tekutém stavu způsobuje u koní vypadávání srsti, vypadanou srst ale záhy nahradí nová kvalitnější srst vyznačující se kovovým leskem, která velmi rychle naroste v místech, kde došlo k odumření původní struktury. U člověka to však tento efekt nemá, při aplikaci arzenu dochází k úplnému odumření a vypadání vlasů během 3-4 dní.

Sacharid uhličitanu mangatého zase dopraví do krevního oběhu železo a pokud jej spojíte s cukrem, zlepšíte celkové vstřebávání do organismu. Laicky řečeno, pokud dostihovému koni trpícímu chudokrevností dodáte pravidelnou dávku železa, dojde ke zvýšení počtu červených krvinek a teoreticky i ke zlepšení celkové kapacity okysličování krve, což jednoduše znamená, že kůň bude schopen běžet déle a rychleji. V případě koně, který sám o sobě dokáže běžet extrémě rychle, by přidáním této látky do krmné dávky došlo k rapidnímu navýšení jeho rychlosti i výdrže.

Boyden naprosto souhlasí s vyjádřením veterinárního experta, že výše popisované tonikum mělo povzbuzující účinky, ale i přesto je skálopevně přesvědčený, že Phar Lap byl kůň zcela mimořádných kvalit i bez použití tohoto tonika.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Nebylo by zcela na místě připisovat Phar Lapovu neporazitelnost pouze účinkům tonika. Ten kůň měl od přírody schopnost dosáhovat na dráze enormních výkonů. Byl bez diskuze pravým šampiónem.

Asi se ptáte, proč se tedy do jeho dávky aplikovalo tonikum, když ho vlastně nepotřeboval?

Víte, je to začarovaný kruh. Když nemá dostihový kůň řádný přísun energie, protože trpí nechutenstvím, nemůžete ho trénovat. Jedině dobře nakrmený kůň vám dává záruku, že vydrží extrémní napětí kladené na něj při tréninku a prostojí celý závod.

Navíc pokud nakombinujete výše uvedené látky v určitém poměru a dáte je koni jakým byl Phar Lap, výsledky se brzy dostaví samy.

Phar Lap vyhrál Agua Caliente Handicap v Tichuaně v Mexiku 20.3.1932, ale 5.4.1932 náhle zničeho nic zkolaboval a uhynul na akutní zánět střev v Menlo Parku v Kalifornii.

Boyden říká, že on a jeho bratr Bradly se jako jedni z mála dozvěděli pravou příčinu uhýnu šampióna v USA od jejich otce. Museli ale přísahat, že toto tajemství nikdy nikomu nevyzradí. A tak každá teorie, která se pak od té doby objevila, pouze vířila vzpomínky a emoce 68letého Lawrence.

Zlom nastal až s objevem dr. Ivana Kempsona, jehož prohlášení se poté objevilo ve všech Australských mediích včetně News Limited, Herald Sun a obletělo svět. Všemi doslova otřáslo zjištění vědců, kteří provedli analýzu ze vzorku Phar Lapovy hřívy a srsti pomocí výkonného mikroskopu. Výzkum odhalil, že Phar Lap byl opravdu otráven konzumací velké dávky arzenu 30 hodin před smrtí.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Víte, když jsem toho dne otevřel noviny, téměř jsem vybuchl. Přitiskl jsem si noviny na hruď ve snaze skrýt tyto informace před světem, ale pak jsem si uvědomil, že stárnu a pravda o smrti milovaného šampióna, kterou jsem po léta tak pečlivě střežil, by měla vyjít najevo, aby lidé pochopili, že to nebyli Američané, ani kolika či otrávená tráva – nýbrž arzen obsažený v toniku.

Výborný žokej Roy Higgins, který se mimo jiné podílel i na natáčení filmu Phar Lap, vzpomíná, jak se mu několikrát během natáčení naskytla možnost mluvit osobně s Tommym Woodcockem.

Roy Higgins (žokej):
Během natáčení filmu jsem s Tommym Woodcockem strávil spoustu času. Byl to skvělý muž, ale vůbec nechtěl mluvit o tom, co se vlastně tenkrát v Americe stalo. Řekl mi jen o využíití přípravku Fowler’s Solution. Na tom ale nebylo nic zvláštního, v té době byl celkem rozšířený.

Když se Higgins později dočetl o nejnovější teorii týkající se Phar Lapovy smrti, byl v šoku. Neměl ani tušení o tom, že by se koni nějaké speciální tonikum podávalo. Dokázal si vybavit jen to, že mu Woodcock během natáčení v roce 1980 sdělil, že se Phar Lapovi do žrádla přídával přípravek Fowler’s Solution.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Speciální tonikum pro Phar Lapa neobsahovalo přímo arzen v prášku jako Fowler’s Solution. Klíčové ingredience se míchaly přímo ve vědru a zalévaly se medem. Ten odstraňoval hořkou příchuť a svou lepkavostí držel látky pohromadě, což při konzumaci pomáhalo koni polknout celou dávku. Tato směska se poté zalila 4,5 l horké vody a vzniklé tonikum se podávalo po malých dávkách v průběhu 10 dní. Takto aplikované tonikum stačilo na to, aby se kůň udržel ve skvělé formě po tři týdny.

Stále mám před očima Harryho Telforda, jak dává na vědro pytel ovsa, který absorboval páry. Dnes je již nux vomica společně s arzenem na seznamu zakázaných látek, ale dříve byla tvorba takových tonik zcela běžnou věcí. Arzen a jiné látky byly přidávány, protože to bylo to jediné s čím mohli v té době trenéři pracovat.

Správce závodišť v té době více zajímaly podvody na závodní dráze než to, co koně běžně dostávali k žrádlu. Navíc technologie krmení nebyla na takové úrovni jako dnes. Pravdou ale zůstává, že místo arzenu se mohl používat třeba coffein.

Boyden, který se svým trenérským dovednostem učil pod taktovkou svého otce, si také živě vybavuje okamžik, kdy se poprvé díval na to jak jeho otec toto speciální tonikum připravuje.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Otec mi věřil a vzal mě do svého týmu. Měl ve stáji průměrného koně, který se jmenoval Rhadames. Vzpomínám si na to, jak jednou jeho majitel Johny Diamond dotlačil mého otce k užití tohoto speciálního tonika. Doslova mu řekl: „Co bylo dost dobré pro Phar Lapa je dobré i pro Rhadamese.“

A tonikum nikdy nezklamalo. Jen občas se stávalo, že některý kůň po vyhraném závodě došel do stájí, kde ale padl a uhynul, což nejlépe dokumentuje smrtící účinky arzenu. Smrt následuje dramaticky a náhle. Řetěžová reakce vede ke ztrátě tekutin, dehydrataci a následnému šoku. Kůň může také zemřít na selhání oběhového systému aniž by se projevily jiné příznaky onemocnění jako např. záněty střev či zažívacího traktu.

Lawrence Boyden v součastosti pracuje jako licentovaný podkoní. Kdysi však míval i on trenérskou licenci. Nakonec dodává, že i on zmíněné tonikum před 40 lety jednou vyzkoušel.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Aplikoval jsem ho na koně, který se jmenoval Strangeman v roce 1960. Potřeboval jsem jen, aby prostál celou trať dostihu a tak jsem se uchýlil k použití otcova tonika. Přidával jsem ho do jeho krmné dávky po dobu 10 dnů. Pak jsem vybral rámcový závod v Kilmoru, kam jsem ho přihlásil. A byl jsem šokován! Ne tím, o kolik délek zvítězil, ale s jakou lehkostí proběhl cílem. Pro mě to byl jasný důkaz toho, že ho to tonikum doslova „nakoplo.“ To mě vylekalo a nikdy v životě už jsem ho na žádném jiném koni nepoužil.

Nakonec bych ještě rád podotknul, že ani můj otec, ani Tommy Woodcock v žádném případě nechtěli Phar Lapovi vědomě ublížit. Položili by za něj i život, kdyby to bylo nutné.

Zdroj informací: The Australian
Zdroj obrázků: The Australian, archiv Australského národního muzea