Phar Lap aneb proč bude jeho sochu zkoumat veterinární expert ?

 

Veterinář Noel Power
Socha Novozéladského odchovance a legendárního závodního koně Phar Lapa v životní velikosti, která jej ztvárňuje v plném trysku, bude detailně prozkoumána veterinárním expertem Noelem Powerem z veterinární kliniky Hamilton Equine.
Joanne Sullivan-Gesslerová
Joanne Sullivan-Gesslerová při rozhovoru pro deník National RSS uvedla, že veterinární expert byl přizván z důvodu porovnání autentičnosti vytvořené sochy, hlavně pak anatomické přesnosti modelu – případné úpravy pak budou moci být provedeny ještě dříve než se začně s aplikací bronzu. Cílem sochařky je vytvoření sochy, která co nejvěrněji zachytí podobu skutečného Phar Lapa.
Skutečný Phar Lap v sedle s Jimem Pikem v akci
Návrh sochy – kreslená verze

Návrh sochy Phar Lapa - studio
Sochařka Joanne Sullivan-Gesslerová ze Severního pobřeží byla vybrána v rámci projektu Phar Lap se vrací domů ve výběrovém řízení, aby sochu v životní velikosti navrhla a vytvořila. Výše zmíněná socha má být instalována již během roku 2009 na Timaru, kde již byla položena základní mramorová deska, na které má později stanout výše zmíněná socha – protože právě zde šampión před 83 lety poprvé spatřil světlo světa.

Zdroj: National RSS
Publikováno: 2.3.2009

Řekli o Phar Lapovi…

Všichni jistě znáte citáty slavných osobností na jakékoliv téma. Každý si rád přečte o tom, co která slavná osobnost prohlásila. Mně tak napadlo dát dohromady nějaké citáty, co kdy kdo prohlásil o slavném Phar Lapovi. Samozřejmě, že ty co jsem zatím posbírala, nemohou být rozhodně kompletní, takže kdybyste náhodou nějaký další citátek o „Bobbym“ vypátrali, vůbec neváhejte a piště na Phar.Lap@seznam.cz. Bude zařazen i se zdrojem /Vaším jménem či nickem/a to se vyplatí :)
Téměř „nesmrtelný“ Phar Lap s Jimem Pikem


Australské dostihové publikum
: „Phar Lap první, denní světlo druhé!“

Francis Dunno, správce dráhy v New Yorku (1970):
Na otázku „Kdo byl nejlepším dostihovým koněm, kterého jste kdy viděl? Secretariat nebo Man ´O War?“ odpověděl: „Ani jeden z nich. Já viděl Phar Lapa!“

Dr. W. J. Stewart McKay, lékař, vědec, publicista (1930):
„Ten kůň musí mít úžasné srdce, velké srdce, tenhle Phar Lap. Je to nádherný kůň.“

The Toronto (Canada) Globe (noviny):
„Bájný Pegas měl moc vyvolat úderem svých kopyt v básnících múzu a uměl létat, protože měl křídla. Hřmění vyvolané kopyty mohutného ryzáka Phar Lapa dosáhlo na dostihových drahách téměř stejného efektu, neboť v dostihovém světě vyvolalo jednotnou vlnu nadšení. Takovou, jakou žádný jiný kůň – kromě bájného Pagasa – vyvolat nedokázal. Všechny emoce, které vyznavače dostihového sportu ve světě doslova sjednotily, byly upřímným vzdáním holdu jeho laskavosti, síle a rychlosti. A tomu se nikdy žádná oslavná báseň vyrovnat nemůže.“

Dave J. Davis, spolumajitel Phar Lapa po jeho vítězství v Agua Caliente (1932):
„Phar Lap je největší reklamou jakou kdy Austrálie měla.“

The Rexington Thorougbred Record,noviny (1932) :
„Phar Lap je zázračný kůň! Představuje ztělesnění koňské kuráže a odhodlání.“

Billy Elliot, žokej Phar Lapa v Agua Caliente (1932):
„Držel jsem ho celý závod zpátky a v cílové rovince jsem ho prostě pustil a ježíši, jak ten upaloval!“

Johny Longden, žokej v Agua Caliente (1932):
„Abych řekl pravdu, neměl jsem moc času sledovat, kde v závodě se Phar Lap nachází…a pak jsem uslyšel hlasatele křičet do mikrofonu: „A tady vyráží Phar Lap a ujímá se vedení!“ Od toho okamžiku jsme my ostatní už jen sbírali drobečky…“

Reginald Leslie (Snowy) Baker, sportovec
a bavič (1932):
„Phar Lapovo vítězství v USA zažehlo v Austrálii novou vlnu naděje. „Jejich“ zázračný kůň znovuvzkřísil zašlou slávu Australských sportovců.“

Andrew Barton „Banjo“ Paterson, australský novinář (1930):
„Zázračný Phar Lap, pouze jeden jediný, obdivuhodný kůň 20. století.“

Andrew Barton „Banjo“ Paterson, australský novinář (1932):
„Američané se výjimečně shodli, že kdyby Phar Lap býval žil, byl by jistě býval porazil všechny jejich koně…“

Andrew Barton „Banjo“ Paterson, australský novinář (1936):
„Jak můžete mluvit o dostihových koních, když jste neviděli Phar Lapa?! Jedinou výhodou stáří je, že máte vzpomínky na něco, co mladí nezažili.“

Charlie Whittingham, trenér v USA (1950):
„Sice jsem na vlastní oči Man O´ Wara nikdy běžet neviděl, ale pokud je z poloviny pravda, co se o něm říká, pak by to musel být doslova pekelný kůň, aby dokázal porazit Phar Lapa.“

J.F.Dexter, novinář a publicista (1931):
„Za 20 let mé kariéry jsem měl možnost vidět na dráze hodně dobrých koní, ale jen jednoho Phar Lapa.“

Tommy Woodcock, Phar Lapův ošetřovatel a trenér (1930):
„V jednom týdnu naběhál jen v dostizích pět a tři čtvrtě míle, to by kdekterého koně doslova položilo, ale ne Phar Lapa. Byl to úžasný kůň.“

Tommy Woodcock, Phar Lapův ošetřovatel a trenér (1930):
„Nikdy v životě jsem již nepotkal druhého koně jako byl Bobby.“

Tommy Woodcock, Phar Lapův ošetřovatel a trenér (1980):
„Byl to nádherný kůň,…prostě za mnou chodil jako pejsek.“

Jim Pike, žokej Phar Lapa v Austrálii před Melbourne Cupem 1930:
„Dneska nás nikdo nedohoní, kamaráde, to by museli mít křídla.“

Jim Pike, žokej Phar Lapa v Austrálii (1932):

„Nikdy v životě jsem nepotkal koně, který by se mohl Phar Lapovi v něčem rovnat. Je mi jedno kam byste šli, takového koně už nenajdete. Phar Lap byl ten nejlepší kůň jakého jsem kdy měl tu čest jezdit.“

Jim Pike, žokej Phar Lapa v Austrálii (1932):
„Často jsem o tom později přemýšlel, ten kůň byl opravdu zázrak. Bylo to doslova jako rouhání, když jsem později usedal do sedel jiných koní poté, co jsem jezdil Phar Lapa.“

Jim Pike (archivní záznamy), 1932:
„On vlastně vůbec nebyl kůň – spíš perfektní závodní stroj.“


Harry R. Telford, trenér (1932), reakce na smrt Phar Lapa:
„Jaké bláznovství! Proč jsem ho vůbec nechal odjet?! Proč jsem tam jen nebyl?!“

Harry R. Telford, trenér (1932), reakce na smrt Phar Lapa:
„Zklamali mě!“ (myšleno Phar Lapův realizační tým v USA).


Johny Longden, žokej (1954):
„Ze všech koní, které jsem kdy viděl, byl pro mě Phar Lap tím nejlepším.“

Francis Dunno, správce dráhy v New Yorku (1970):
„Phar Lap byl lepší než všechny americké legendy – Man´O Wara či Secretariata nevyjímaje. Já toho koně viděl běžet a dodnes nemám slov.“

Damon Runyon, novinář :
„Ne, brachu, v Americe by nikoho ani nenapadlo zabít koně jakým byl Phar Lap.“

Arthur „Scobie“ Breasley, žokej (+91):
„Byl bez pochyb nejfantastičtějším koněm, jakého jsem kdy viděl. Živě si vzpomínám na situaci ve Futurity Stakes, kde jsem jel proti němu. V zatáčce do cílové rovinky, když se snažil předběhnout koně, kteří ho tlačili na bariéru, doslova klopýtl a skoro upadl. Viděl jsem to a okamžitě mi blesklo hlavou, že tohle už nezvládne – jenže on se kolem nás přehnal jako vítr a zvítězil!“

Arthur „Scobie“ Breasley, žokej (+91):
„V roce 1928 jsem se přistěhoval do Melbourne, abych začal kariéru žokeje a Phar Lap byl bezpochyby ten nejúžasnější kůň jakého jsem kdy viděl. Ostatní koně se mu nedokázali ani přiblížit. Disponoval totiž dokonalou schopností akcelerovat podle toho, jak potřeboval. Byl to jednoznačně neuvěřitelný běžec.Možná by i býval byl zvítězil v Melbourne Cupu 1929. Jel ho totiž Bobby Lewis, což byl jinak skvělý žokej, jenže ten den neměl Phar Lap svůj den. Lewis ho zřejmě nedokázal patřičně ukorigovat a když ho konečně rozhýbal, bylo už pozdě. Stačil obsadit jen třetí místo. Ale nevím, co by se stalo, kdyby byla cílová rovinka jen o pár metrů delší… V roce 1930 Phar Lap totiž bez potíží tenhle dostih vyhral, i když nesl nejvyšší zátěž v poli. Co dodnes nechápu je, jak dokázal vyhrát Derby, Melbourne Cup, Oaks i Final Stakes. Všechny tyhle dostihy se totiž lišily nejen tratí ale hlavně svou distancí. A lidé ho prostě milovali. Nezapomínejme,že Austrálie byla v té době pod křídly zlé krize a on znamenal mnoho pro celou zemi. Zřejmě mohl zvítězit i v Melbourne Cupu 1931, jenže nesl prostě nemožnou váhu 68kg.“

Arthur „Scobie“ Breasley, žokej (+91):
„Vždycky mají svou oblíbenou délku trati, ale nikdy to není tak velké rozmezí. On byl zřejmě opravdu zázrak.“

Arthur „Scobie“ Breasley, žokej (+91):
„Prostě jsem nikdy ve svém životě neviděl něco, co by se mu dokázalo vyrovnat. Když začal vyhrávat tak se už k tomuto mohutnému koni již žádný soupeř nikdy nepřiblížil.“

Tommy Woodcock, ošetřovatel a trenér Phar Lapa (1930) – o lidech v Albury:
„…pravděpodobně by nepoznali dobrého koně ani kdyby ho měli přímo před očima.“

Tommy Woodcock, ošetřovatel a trenér Phar Lapa (1930 (duben 1932): „Američani ho nazvali „Zázračným koněm“, „Rudým terorem“ a jinými podobně vznosnými přirovnáními, které ho samy o sobě vyzdvihly daleko od průměru ostatních šampiónů. Ale my, kdo jsme mu byli nejblíže, jsme nepoužívali tata vznosná přirovnání. Pro Jima Pika (stálého žokeje) byl prostě „Old boy“, spolumajitel, pan Dave J. Davis mu zase neřekl jinak než „Big Fellow“ a Harry Telforda a já jedině „Bobby“ nebo „Bobby Boy.“

Frederick Lawrie, pamětník (+98):
„Myslím, že byl opravdu velmi zvláštní. Už na první pohled. Všichni kamarádi mi tenkrát tvrdili, že je to nejlepší kůň, kterého kdy Austrálie měla. Až po jeho smrti jsem si vlastně uvědomil, že jsem měl tu čest spatřit na vlastní oči legendu, která předčasně odešla do míst, kam směřujeme všichni .“

Hlasatel v Agua Caliente po doběhu (1932):
„Viděl jsem to a přesto tomu nemohu uvěřit, i když jsem to viděl na vlastní oči! Jsem ohromen! Úžasné! Úžasné! Úžasné!“

The Age, internetový magazín:
„Phar Lap dosáhl toho, co rokové hvězdy jen slibují, žil rychle, zemřel mladý a zanechal světu nádherné tělo.“

Dr. Ivan Kempson, vědec (2006):
„Phar Lap byl otráven, bohužel se nikdy s jistotou nedozvíme, jestli „Big Red“ zemřel v Kalifornii nešťastnou náhodou nebo zda byl opravdu úmyslně odstraněn. “

Jim Pike, žokej (1932) /když se doslechl o smrti Phar Lapa/:

„Oh ne, to ne. Byl tak dobrý!…Nejlepší.“

Harry Telford, trenér (1932)/když se doslechl o smrti Phar Lapa/:
„Můj bože! To je strašné! Jako bych ztratil dítě! Proč? Proč? Přece nemohl jen tak umřít!“

Billy Elliot, žokej (1932):
„Když Phar Lap nevyhraje Agua Caliente, skočím do Tichuany i se sedlem kolem krku, tak moc mu věřím!“

Anonym (USA):
„I dnes se můžete v Austrálii dostat do potyčky s místními občany, když jde o Phar Lapa. A já se tomu nedivím. Oni k nám poslali nejlepšího koně, který se tu kdy narodil, a my jim zpátky poslali monument.“


Zdroj: archiv autorky

Phar Lap a Devian art


Vážení a milí čtenáři,

mé srdce vždy zaplesá, když se na Devian Artu (a nejen tam) objeví umělec, který tvoří dílo inspirované právě Phar Lapem. Povšimla jsem si rovněž, že mnozí umělci jsou jakoby magicky přitahováni zejména nádhernou fotografií Jima Pika a Phar Lapa, která je zachycuje při zkušebním cvalu před velkým Melbourne Cupem 1930. Níže přináším zmiňovanou fotografii a pár kreseb, pro něž byla nesporně námětem, abyste si sami utvořili obrázek, jak se to komu povedlo. Je neuvěřitelné, že Phar Lap i 76 let po své smrti stále vzbuzuje neotřelou inspiraci i ve světě umělců.

Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“
Autorka: Coi-kins

Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“
Autor: neznámý
Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“
Autor: neznámý
Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“

Autor: neznámý

Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“

Autor: neznámý

Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“
Autor: neznámý

Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“
Autor: Phar.Lap

Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“
Autor: Phar.Lap

Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“

Autor: neznámý

Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“
Autor: neznámý


Název: „That’s right, he’s flying Mr. Davis…“
Autor: neznámý

Zdroj obrázku: www.devianart.com, Internet

Michael Wilkinson a jeho příběh o Phar Lapovi

Při svém brouzdání po Internetu „za dalšími senzacemi týkajícími se úžasného Phar Lapa“ jsem opět náhodně narazila na blog, na kterém mě zaujala recenze knihy Michaela Wilkinsona s názvem The Phar Lap Story.Nelenila jsem a zkontaktovala autorku, zdali bych nemohla její článek přeložit do Čestiny a uveřejnit ho na svém blogu s tím, že vedu stránky o Phar Lapovi i fórum o něm a slečna z Austrálie velmi ráda souhlasila a odepsala mi :

Hi Inez,

Looking at your site, it looks wonderful! I have no problems with you translating my piece – thank you very much for asking :)

Regards,

Chris

Takže se souhlasem autorky Vám přínáším překlad recenze na knihu Michaela Wilkinsona s názvem Phar Lapův příběh /The Phar Lap Story/, publikována 1983.

Motto: „Kde není dobrého člověka, tam není dobrého koně.“


Vzpomínám si, že v době, kdy jsem chodila na střední školu, se v Austrálii začal promítat film Phar Lap. Bylo zrovna léto a tak se film promítal venku – na dráze v Caulfieldu, kam bylo umístěno obrovské plátno a lidé tam chodili odpoledne a večer shlédnout film věnovaný Australskému čtyřnohému hrdinovi a zázračnému koni. Byla jsem nadšená, že mě tam tenkát mamka taky vzala.

Od té doby jsem na tom filmu byla nesčetněkrát a pokaždé bylo narváno k prasknutí. Celým filmem se nese ono zvláštní pouto mezi Phar Lapem a Tommym Woodcockem. V podstatě nemám žádné námitky, protože vím, že tento mladý muž měl na Phar Lapa velmi kladný vliv, nicméně příběh, který vypráví Michael Wilkinson, dává přeci jen zásluhy i Harrymu Telfordovi, zvláště pak za objevení tohoto mimořádně talentovaného koně.

Příběh Phar Lapa (The Phar Lap Story) napsaný Michaelem Wilkinsonem byl sice základním stavebním kámenem při tvorbě filmového scénáře pro film Phar Lap, nicméně při sledování filmu divák (neznalý skutečného příběhu) velmi lehko získává dojem, že ten, kdo přišel na to, jak Phar Lapa motivovat k vítězství, byl jen Tommy Woodcock., naproti tomu ukazuje divákovi Harryho Telforda jako neschopného, neúspěšného a zchudlého trenéra. Zde je první rozpor mezi knihou a filmem – v knize Michaela Wilkinsona je totiž Harry Telford vylíčen jako velmi schopný trenér, jehož tréninkové metody dokázaly Phar Lapa „rozhýbat“ k vítězstvím stejně jako některé ostatní koně z jeho stáje, i když jich moc nebylo.

Wilkinson se speciálně zaměřuje na osud velkého ryzáka, který „uchvátil srdce národa“a již v úvodu knihy přivádí čtenáře do prostředí bídy a chudoby, která postihla Austrálii ve 30. letech 20. století. Autorovi se rovněž podařilo poměrně přesně vykreslit naději, kterou chudí lidé doslova „posadili“ na hřbet velkého a neohrabaného koně představujícího pro ně doslova zázrak seslaný z nebe.

Všechny materiály použité ve výše uvedené knize autor čerpal z dobových interview v novinách, oficiálních dokumentů, záznamů VRC, článků z časopisů. Kromě toho osobně vyzpovídal mnoho lidí, kteří se s Phar Lapem setkali anebo byli svědky jeho ohromujících výkonů na dráze. Text knihy je psán jednoduchým, snadno srozumitelným jazykem – díky čemuž se kniha opravdu dobře čte. Velmi rychle si vytvoříte přehled o postavách, které vystupovaly v celém příběhu a jaká byla jejich úloha.

V mé knihovně? Rozhodně. Jak by se vůbec mohla knihovna koňského fanatika obejít bez příběhu koně, který uchvátil srdce lidí v době ekonomického temna? Úžasný kůň a nádherná kniha.

Autorka: Chris
Zdroj: zde

Jan Wositzky vypraví “ Příběh Tommyho Woodcocka“

Pouze jedinkrát v životě dal Tommy Woodcock výslovný souhlas k vytvoření hlasové nahrávky svého životního příběhu – v roce 1984. Právě z tohoto unikátního zvukového záznamu vznikla kniha Jana Wositzkého s názvem Příběh Tommyho Woodcocka (The Tommy Woodcock Story, 1986), které se v Austrálii prodalo přes 20.000 kusů.
Jan Wositzky- Příběh Tommyho Woodcocka

Jan Wositzky, profesí hudebník, vypravěč příběhů a zpěvák česko-skotského původu zakotvil v Austrálii v roce 1956. Spřátelil se s Tommy Woodcockem a byl vůbec jediný, komu kdy Tommy Woodcock zcela odhalil jeho příběh…

Tommy Woodcock (1905-1985) jak všichni víme, byl ošetřovatelem a později i trenérem australského závodního koně Phar Lapa. Dostihové dějiny si jej budou navždy pamatovat jako „černého koně“ ve Phar Lapově realizačním týmu, hlavně díky dobrácké povaze, vyrovnanému přístupu a nenásilným tréninkovým metodám. Tommy však byl i báječným vypravečem. Často bavil přátele i další nadšené posluchače svými historkami (zvláště o Phar Lapovi), které byly vždy okouzlující, zábavné a velmi bohaté na detaily.
Tommy Woodcock
Tommy Woodcock se ve svém vypravění vrací zpět v čase a ukazuje čtenáři živý obrázek z dostihové historie: jak vodil koně pěšky na závody v letech 1920; časově náročnou a vyčerpávající přepravu koní vlakem mezi Melbourne a Sydney; prezentuje čtenáři i obraz Ameriky v letech 1930 a seznamuje ho s úlohami žokejů, trenérů a majitelů stájí i s vývojem turfu v průběhu 20. století.

Tato kniha by rozhodně neměla chybět v knihovně žádného fanouška Phar Lapa. Uznávám, že získat ji je tak trochu oříšek, neboť vyšla jen v Austrálii a na Novém Zélandu, ale není to nemožné. Existuje přece e-bay, kde je možno s celkem velkou úspěšností sehnat skoro všechno – i tuto knihu. Rozhodně vřele doporučuji všem, komu Tommy Woodcock přirostl k srdci nejen jako ošetřovatel Phar Lapa, ale i kvůli tomu, jaký byl člověk a jaké uznával hodnoty.