Tommy Woodcock aneb příběh neobyčejného australského trenéra

by Admin

Včera se mi opět dostala do rukou další unikátní kniha: biografie Tommyho Woodcocka sepsaná autorkou Margaret Bensonovou. Zmíněná publikace vyšla v Melbourne v Austrálii a vydalo ji nakladatelství Shenley Publications v roce 1978. Výtisk je rovněž dostupný k zapůjčení v Australské národní knihovně – zde.Kniha poskytuje další zajímavý pohled na život australské „trenérské“ legendy – Tommyho Woodcocka, ošetřovatele a později trenéra Phar Lapa a Recklesse.Pozoruhodné na této knize je, že uvedená fakta o smrti Phar Lapa se výrazně liší od informací, které poskytuje kniha Jana Wositského s názvem Tommy Woodcock.


Margaret Bensonová byla zástupkyní ředitele průmyslové školy. Vzdělání získala na Kynetonské střední škole a na universitě v Melbourne, kde v roce 1948 úspěšně ukončila studia a získala diplom z historie policikých věd a z historie umění. Byla vdaná a má jednu dceru a dva syny. Žije v Melbourne ve čtvrti East Kew a specializuje se na Australskou sociální historii a folklór.

„Od malička jsem byla fascinována příběhem Phar Lapa a jeho věrného ošetřovatele. Tento – ve své podstatě tragický příběh – totiž stále zůstává jedním z nejpoutavějších příběhů v celé Australské historii. V životě Tommyho Woodcocka po smrti milovaného Phar Lapa následovalo dlouhé období temna, které bylo nakonec znovu prosvíceno hřebcem jménem Reckless, milovaným šampiónem, jehož úspěch opět dokázal neobyčejné kvality tohoto Australského rodáka. Má kniha není ničím jiným než vzdáním holdu muži, který vždy uznával jen ryzí hodnoty.“ M. Bensonová

Phar.Lap

Rychlí, „komunikativní“ a nezapomenutelní

by Admin
Dan Patch (1896-1916), Phar Lap (1927-1932), a Seabiscuit (1933-1947) byli ve své podstatě naprosto ojedinělí, velmi nadaní a inteligentní koňští atleti špičkové kvality, které miloval celý dostihový svět. Tito koně jako jedni z mála doslova „oslovili“ celé masy lidí.Dan Patch aneb první kůň, co pobláznil Ameriku

V roce 2008 vydal Charles Leerhsen příběh s názvem Bláznivě dobrý: Pravdivý příběh DanaPatche, nejznámějšího koně Ameriky (Crazy Good: The True Story of Dan Patch, the Most Famous Horse in America). Dan Patch spatřil světlo světa v Indianě na přelomu 20 století. Byl to super šampión plemene Americký klusák. Jeho otcem byl hřebec a šampión klusáků Joe Patchen a matkou Zelica. Dan Patch získal své jméno kombinací jmen svého otce a jeho majitele Dana A. Messnera. Dan Patch byl doslova klusáckou super star. Dříve bylo totiž zvykem, že koně nejen klusali, ale i chodili v zápřeži na velké vzdálenosti. Dan Patch právě v této disciplíně vynikal – dokázal ujít míli pod 2:00 a pokaždé svůj čas dokázal ještě zlepšit. Nejdříve o zlomky sekund a později o celé sekundy. Ostatní trenéři nakonec odmítli vysílat své koně do předem prohraného závodu, kde startoval Dan Patch.

Dan Patch (Joe Patchen – Zelica)

A tak Dan Patch začal „běhat proti času.“ To znamená, že běhal proti již vyběhnutým časovým rekordům a „chodil“ i v pozadí dalších klusáků. Ti jej motivovali, aby se je snažil „chytit.“ Dan Patch se zkrátka nikdy nesmířil s představou, že je nějaký kůň před ním. Právě díky svému odhodlání překonával i své vlastní časové rekordy.

Dan Patch a jeho realizační tým

Jen v roce 1900 Dan Patch vytvořil nebo vyrovnal 14 světových rychlostních rekordů. V roce 1906 pak vytvořil zcela nový světový rekord na míli v kategorii zápřahových koní, který měl hodnotu 1:55s. Tento rekord vydržel nepřekonán celých 32 let!

Manley E. Sturgis a Dan Patch

Fanoušci se za ním vypravovali z celé Ameriky, jen aby na vlastní oči spatřili ten zázrak. Milovali ho a on miloval je. Dan Patch se uměl před svým publikem i náležitě předvést: uměl se publiku i uklonit. A pak si klidně prohlížel davy tlačící se u hrazení. Byl to úžasný kůň. Dan Patch zemřel v roce 1916.

Hrob Dana Patche 

Příběh Seabiscuita oprášila Laura Hillenbrandová…


Laura Hillenbrandová „oprášila“ příběh Amerického šampióna Seabiscuita a představila ho generaci mladých fanoušků Anglického plnokrevníka za pomoci své knihy, která vyšla v roce 2001 pod názvem: Seabiscuit: Americká legenda. Hillenbrandová oživuje příběh nejfantastičtějšího Amerického koně od dob Man´O Wara. Přátelství tří mužu, kteří se zcela náhodně sešli: majitele Charlese Howarda, automobilového magnáta, osamělého trenéra koní, Toma Smitha a jednookého žokeje Johna „Reda“ Pollarda, vytvořilo zázemí ke zrodu jednoho z nejfenomenálnějších koní v Americké dostihové historii. Díky této knize zažila legenda jménem Seabiscuit doslova své „zmrtvých-vzkříšení“ a neuvěřitelný comeback.

Seabiscuit (Hard Tack – Swing On, Whisk Broom) 

Seabiscuitova socha

Australský „blesk“ Phar Lap

Spisovatelé Geoff Armstrong a Peter Thompson zase pro změnu ve své knize Phar Lap (2001)zdokumentovali život koně, který v Austrálii uchvátil srdce i mysl celého národa – ryzáka Phar Lapa. „Bobby“ jak mu přezdíval jeho ošetřovatel, byl tak dobrý, že se mu členové VRC snažili znemožnit starty v prestižních závodech. Dokonce se říká, že někdo podplatil lokální mafii, aby šampióna před velkým Melbourne Cupem 1930 zlikvidovala (pozn. Melbourne Cup je dostih, který se svou kvalitou i dotacemi rovná Americkému Kentucky Derby). Narozdíl od Dana Patche a Seabiscuita, které milovalo nejen okolí ale i jejich majitelé sdíleli nadšení a své hrdiny všemožně podporovali, velký ryzák Phar Lap měl pouze jediného opravdového přítele na celém světě – ošetřovatele a později i trenéra, Tommyho Woodcocka.

Phar Lap a Jim Pike

Phar Lap bohužel předčasně uhynul v Kalifornii ještě před tím než mohl Americe dokázat svou třídu. Jeho smrt byla po dlouhá léta záhadou až nyní se veřejnost dozvěděla, že byl otráven. Woodcock byl smrtí svého kamaráda tvrdě zasažen, ale i přes to dál pokračoval v trénování koní.

Neuvěřitelné životní příběhy výše zmíněných fenomenálních koní se dostaly i na stříbrné plátno. Byla o nich sepsána spousta knih a jejich jména se stále objevují v novinách, takže nemohou být nikdy zapomenuti. Každý fanoušek dostihové historie by měl znát jejich příběhy.

Zdroj informací: Barbara Anne Helberg
Zdroj obrázků: Internet
Publikováno: 2.6. 2008

Phar.Lap

‚Slečna Phar Lap‘ se uzdravuje

by Admin
„Nejsem mrtvá! Jsem živá!“ přesně tato slova zněla v hlavě zraněné žokejce Tracy Dicey (17), bohužel je však nebyla schopna vyslovit. Zůstala totiž bezvládně ležet na dostihové dráze po hrozivě vypadajícím pádu. Její kůň padl v dostihu na dráze Calliope v centrálním Queenslandu. Mladičká žokejka byla ihned letecky transportována do nemocnice Royal Brisbane a umístěna na jednotku intenzivní péče, kde více než dva týdny ležela v komatu. Střídavě byla podrobována lékařské péči expertů na mozkové příhody v nemocnici Princess Alexandra. Poté se zázračně probrala. Mladá žokejka se rychle zotavuje a dokonce si i jasně pamatuje průběh pádu.
Tracy Dicey (17)

Tracy Dicey (17): „Slyšela jsem jednoho z nich [záchranáře] jak křičí, „Bože můj, je mrtvá!“ a vím, že jsem se snažila mu odpovědět: „Ne, nejsem mrtvá, já žiju,“ ale nemohla jsem vůbec mluvit. Pak mi změřili tep, aby se ujistili, že opravdu ještě žiju.“

Zřetelně si prý vybavuje i svého otce, když jí v nemocničním pokoji četl. Vzpomíná si i na všechnu tu bolest při různých lékařských testech, kterou v průběhu komatu prožívala.

„Opravdu mě to bolelo, ale mé tělo zpočátku prostě odmítalo reagovat, přesto jsem tu bolest cítila.“

Když se minulý měsíc konečně probudila z komatu, byla Dicey z Kippa-Ringu v Brisbane odkázána jen na péči lékařů – nedokázala mluvit ani chodit a levou polovinu svého těla měla ochrnutou. Lékaři u ní navíc diagnostikovali i zlomenou klíční kost.

Tracy Dicey s trenérem Patem Duffem

Nemocniční personál dal Tracy Dicey přezdívku „Slečna Phar Lap“ po legendárním australském dostihovém koni, právě kvůli jejímu odhodlání a lásce k tomuto velikánovi turfu.

Tracy Dicey (17):“Viděla jsem ten fim snad 54x … a prostě ho miluju,“ říká.

Dicey rovněž prohlásila, že tato příhoda ji nemůže odradit od kouzelného světa dostihů. Hodlá se vrátit zpět do sedla jakmile to bude možné. Už může jezdit na víkendy domů, ale musí se vracet na kontroly každé pondělí a prokračovat v terapeutické léčbě. Její řeč se postupně zlepšuje a s pomocí nemocničních asistentů si již sama dojde zakoupit i svůj oblíbený Racing Magazín, ale bez pomoci je stále ještě zmatená a frustrovaná.

Tracy Dicey (17):“Stýská se mi po závodění, spím se svým bičíkem,‘ říká a směje se.

„Mým velkým snem je vyhrát Melbourne Cup, ale nevím, kdy budu moci jet domů a začít pořádně trénovat. Je to pro mě frustrující, protože se už cítím normálně.“

Její rodiče, Richard a Anna, zakoupili malý statek poblíž závodní dráhy Ballina v severním Walesu.

„Když Tracy nebude moci jezdit na koni, může je tady alespoň trénovat,“ říká pan Dicey.

Tracein bratr, William (16) se rovněž učí na žokeje ve službách Melbournského trenéra Ricka Hore-Laceyho.

Tracy Dicey (17):“ Trošku mu závidím. Dala bych všechno za práci jako má on,‘ říká.

Reportérka: Kate Dennehy
Publikováno:23.2. 2009
Zdroj: www.brisbanetimes.com.au

Phar.Lap

Phar Lap vs. bájný Pegas

by Admin


Pegas (řecky Pégasos z původního πηγή pégé pramen, latinsky Pegasus) je v řecké mytologii okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy.
Vyprávění o jeho původu se liší. Podle jednoho z nich vyskočil Pegas z těla své matky Gorgony Medúsy poté, co jí Perseus uťal hlavu. Jiná verze vypráví, že vyskočil ze země, na níž dopadla Medúsina krev.

Pegas uměl létat rychle jako vítr a žil na vysokých horách, zejména na Parnasu ve Fókidě nebo na Helikónu v Boiótii. Občas sestupoval z Diovy nebeské říše k lidem. Hrdina Bellerofón s pomocí zlaté uzdy, kterou měl od moudré Pallas Athény, koně chytil, zkrotil a slavně se na něm proháněl krajem.

Bellerofont a Pegas

Pegas pomohl Bellerofontovi v jeho boji s Chimérou a Amazonkami. Existuje mnoho příběhů, oslavujících přátelství Pegase a Bellerofontése. Bellerofonta však brzy ovládla pýcha a chtěl na Pegasovi vyletět až na Olymp. Tuto zpupnou drzost potrestal Zeus tím, že na Pegasa seslal zuřivost, Bellerofón ho přestal ovládat, neudržel se na něm a při pádu na zem prý přišel o rozum. Pegas byl proměněn v jedno ze souhvězdí, ale pera jeho křídel dopadla na zem blízko Tarsu a dala tak pojmenování tomuto městu.


V jedné mýtické báji se rovněž traduje, že při pastvě na pahorku Múz pod úderem Pegasových kopyt vytryskl pramen zázračné vody – Hippúkréné (koňský pramen). Z toho pak čerpali básníci touhu i sílu psát verše. Odtud novodobá představa o Pegasovi jako básnickém oři. Proto bývá Pegas v umění zobrazován právě jako symbol básníkovy fantazie.

Osedlat Pegasa je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako přirovnání. Má dva významy : osedlat „básnického oře“, který ovlivní schopnost psát básně, vyjadřovat se poeticky a druhý – vznášet se v nadoblačnu a konat podivuhodné a hrdinské činy.
Představivost nás osvobozuje, můžeme být vším, čím býti chceme



Příběh Pegasa mi v lecčems připomíná příběh Phar Lapa. I on přerostl do „nesmrtelné legendy“ právě díky svému charakteru, vytrvalosti, kráse a ušlechtilosti. Neměl sice křídla, přesto létal jako vítr. Pohrával si s časem i svými soupeři a bohužel i on měl tragický osud. Podle mého názoru byl Phar Lap takovým „černým“ Pegasem australského turfu, inspiroval národ a dal mu tolik potřebnou naději v dobách ekonomického temna.

Phar.Lap