Film: Phar Lap – Srdce národa (Phar Lap – Heart of a nation)

„Ve světě sportu se občas objeví fenomén,

který je o třídu lepší než ostatní.“

Tak zní úvodní motto filmu vyprávějícího skutečný příběh australské legendy – Phar Lapa. Když producent John Sexton poprvé navrhnul Williamsonovi, aby napsal scénář k filmu o této australské legendě, pomyslel si Williamson: „Film o koni? Co bych kruci měl napsat do dialogů?“ Později se však ponořil hlouběji do životního příběhu šampióna a lidí, kteří jej obklopovali a uvědomil si, že převyprávět příběh zázračného koně nebude zas tak složité, neboť se v něm protínají nejen osudy mužů a žen, kteří s ním byli úzce spjati, ale i celé Austrálie. „Ti lidé byli doslova posedlí! Je to tak fascinující!“ prohlásil Williamson, sedl si a napsal scénář. John Sexton poté kontaktoval Michaela Edgleye a získal finance na celý projekt. A práce na filmu započala.

Režie filmu Phar Lap se ujal Simon Wincer

Phar Lap je v podstatě rodinný film. Recenzi na tento film naleznete rovněž v CSFD databázi. Jistě si užijete scény na mořském pobřeží, kdy mohutný ryzák vybíhá z moře a kolem něho se rozstřikuje mořská voda nebo když doprovázen svým milovaným ošetřovatelem v sedle poníka běhá volně po pláži.

Výborné je i herecké obsazení jednotlivých postav. Sextonův smysl pro detaily vrací diváka zcela věrohodně zpět v čase do 30. let minulého století. Podoba hlavních aktérů se skutečnými postavami je – zvláště pak v případě Martina Vaughana (Harry Telford) – až zarážející.

Phar Lap není jen dalším filmem o koni, ale zaslouží si i pozornost všech, kdo mají rádi kvalitně udělané filmy. Snímek totiž nezachycuje pouze život nejlepšího dostihového koně Austrálie a pravděpodobně i nejvíce zbožňovaného idolu, ale ukazuje zvíře i v roli „pěšáka“ zneužívaného Dave J. Davisem k ukojení nenasytnosti po penězích. Tvůrci filmu Phar Lapa rovněž prezentují jako figurku, s níž si pohrávají autority Australského dostihového spolku, kteří podle svých slov „hájí pouze zájem dostihového sportu.“

Kůň je zakoupen na dražbě ročků americkým podnikatelem Dave J. Davisem za 160 guineí a přepraven z Nového Zélandu lodí do Sydney. Film začíná momentem, kdy je kůň vykládán z lodi a na molu zvíře již netrpělivě očekává trenér Harry Telford v doprovodu své manželky Vi. Divákovi se naskytne pohled na hubené nevzhledné hříbě, které má hlavu pokrytou bradavicemi. Telford však nehledí na fyzickou stránku, vidí hodnotu hříběte především v jeho rodokmenu, který obsahuje i jméno skvělého dostihového koně Carbina. Jeho nový majitel, který koně za směšnou částku zakoupil, o něm prohlásí: „To musí být vtip.“ Harry Telford se jej však snaží přesvědčit, že se z koně stane šampión a když je požádán, aby koně prodal za tu nejlepší cenu jakou může dostat, rozhodne se a uzavře s Davisem smlouvu o pronájmu koně na tři roky a to i navzdory faktu, že si ani nemůže dovolit koupit svému malému synkovi boty.

Přerostlý dvouletek je však líný a ostatní trenéři se Harrymu při tréninku pošklebují. V okamžiku, kdy je v žertu nazván jedním z přítomných trenérů „Bleskem“, se kdosi ptá přítomného pozorovatele, jak by do svého rodného jazyka přeložil slovo „Blesk.“ Muž odpoví: „Far Lap.“ Telford prostestuje:“Musí to být na sedm písmen…jako čtyři poslední vítězové Melbournského poháru…všichni měli jména na sedm písmen.“tak se z „Far Lapa“ stane „Phar Lap“ a kůň je pojmenován. Dvouletý Phar Lap stále neukazuje žádný dostihový talent. Telford jej označí za líného a své ženě řekne:“Naučím ho běhat, i kdyby ho to mělo zabít.“
Při následující scéně jistě zamrazí každého milovníka zvířat, když sleduje, jak Telford honí koně po písčitých dunách na pláži ve snaze donutit ho běhat a zbavit ho tak lenosti. Původním záměrem filmařů bylo jen ukázat jak tvrdě s koněm zacházel muž, který prohlásil, že „těžká práce ještě žádného koně nikdy nezabila.“ V průběhu této scény je však divák fascinován nejen nádhernými záběry, ale i fantastickým hudebním doprovodem, který složil talentovaný skladatel Bruce Rowland. Soundtrack Phar Lap/Zeus and Roxanne si můžete objednat zde.

Mladý ošetřovatel najde vyčerpaného Phar Lapa a stěžuje si trenérovi, že by koně neměl trénovat tak tvrdě. V zápětí je Harrym vyhozen. Bezprostředně na to následuje poetická scéna, kdy je Telford proti své vůli donucen vzít mladého ošetřovatele zpět, protože Phar Lap do svého boxu odmítá pustit jiné ošetřovatele. V péči mladého Tommyho Woodcocka nachází mladý Phar Lap konečně sám sebe a začíná opravdu závodit.

Phar Lap byl mohutný kůň, který měřil 170 cm v kohoutku a i přestože film nezachází do těchto podrobností, byl neukončený Phar Lapův vývin zřejmě i důvodem jeho počátečních neúspěchů na dráze. Po několika prohraných dostizích však začala jeho oslnivá kariéra.
Souhra náhod svedla Phar Lapa dohromady s Jimem Pikem – legendárním australským žokejem. Těsně před startem jednoho z velkých dostihů ztratil Pike svého koně, který podlehl viróze. Pike byl narychlo angažován do sedla Phar Lapa a tak začalo jedno z nejvíce prosperujících partnerství v historii dostihového sportu.

Každý milovník dostihového sportu si jistě zamiluje zpomalené záběry šampióna jdoucího od vítězství k vítězství. Phar Lap je prohlášen za neporazitelného, majitelé ostatních koní se bouří a bookmakeři nechtějí přijímat sázky. Phar Lap je nazván Červený Teror (The Red Terror), ale média a veřejnost jej zbožňují.

Vědom si faktu, že žádný jiný kůň nemůže Phar Lapa porazit, se jeho majitel Dave J. Davis společně se svými kumpány rozhodne zfixlovat sázky. Přihlásí koně do dvou prominentních závodů, aby dostali dobrý kurz. V jednoum závodě si vsadí na to, že Phar Lap bude poražen svým sokem Amounisem a ve druhém na to, že zvítězí. Když jsou sázky uzavřeny, vychytrale škrtnou šampióna ze startovní listiny prvního z dostihů, čímž splní podmínku pro vyplacení uzavřené sázky a zajistí si tak pohádkový příjem. Neuvědomí si však, že svou hamižností přivádí koně do nebezpečí života, neboť bookmakeři tuší nečistou hru a snaží se znemožnit koni za každou cenu ve druhém dostihu účast.

Telford dostává výhružné dopisy, které jsou však lehkomyslně ignorovány ziskuchtivým Davisem. Nakonec na Telfordovo naléhání slíbí, že najme koni stráž. Když se kůň vrací z ranního tréninku je na něj spáchán atentát, který se však díky bleskové reakci ošetřovatele Tommyho Woodcocka mine účinkem a kůň vyvázne nezraněn. Davis přikáže Telfordovi, aby koně ukryl na bezpečném místě a sám se postará o žokeje Jima Pika. Oba jsou pečlivě ukrýváni až do dne, kdy se koná největší dostih Austrálie – Melbourne Cup. Phar Lap je ustájen mimo dráhu. V den konání závodu však není k nalezení. Napětí stoupá. Ve 30. letech neexistovala mobilní síť ani Internet a tak nikdo neví, co se stalo. I přestože dostihové autority souhlasily s odložením dostihu o 15 minut se zdá, že bude muset být odstartován bez stále nepřítomného Phar Lapa. Koně už se pomalu připavují, jezdci nasedají a vydávájí se směrem ke startu…
Scéna, která následuje je jednou z nejfantastičtějších scén, které se ve filmu objevují: Phar Lap doráží na místo a je rychle vyložen z přepravníku. Tommy Woodcock s ním běží přes aréál do padoku. Tribuny nadšeně aplaudují. Phar Lapovi příznivci nadšeně provolávají svému čtyřnohému hrdinovi slávu. Znovu se v tomto místě dostává ke slovu nádherná hudba a skvělá výprava. Kostýmy celý dojem ještě umocňují. Phar Lap v dostihu samozřejmě zvítězí a všichni členové jeho týmu jsou po zásluze odměněni. Phar Lap se stává nekorunovaným králem australskému turfu a jeho převaha je pro dostihové autority nepředstavitelná. Členové Australského dostihového spolku se schází, aby se poradili jak zastavit řádění „Červeného teroru“ na dostihových drahách Austrálie. Bookmakeři vypisují stále nižší kurzy, přesto však nadále přicházejí o peníze, díky obrovskému počtu Phar Lapových příznivců. „Ten kůň ničí dostihový sport,“ prohlašuje předseda Australského dostihového spolku a podnikne rázné kroky: začne koně handicapovat. Nakládá mu na hřbet stále větší a větší váhu, protože „váha zastaví i vlak.“ Je prokázáno, že žádný jiný kůň nikdy nenesl větší váhu ve dvoumílovém závodě než Phar Lap. Tommy Woodcock však apeluje na Davise i na Telforda, aby koně z dostihu raději škrtnuli než riskovali vážné poškození jeho zdraví.Následuje jedna z velmi emotivních scén: Davisovi je řečeno, že pokud by škrtnul svého koně ze startovní listiny, bude Phar Lap a každý jiný kůň v jeho vlastnictví doživotně diskvalifikován. Davis neměl na výběr. Phar Lap nemohl za těchto podmínek vyhrát, i když do závodu vložil vše. Skončil osmý. Když Davis spatřil svého vyčerpaného koně po doběhu, vyhledal Jimma Craftona. Crafton byl spolupořadatelem jednoho z největších a nejbohatších dostihů světa – Aqua Caliente Handicapu. V Americe nebude Phar Lap tak tvrdě handicapován. Davis přislíbil účast svého koně v dostihu. Souhlasil i tím, že mu bude uhrazena poměrná část nákladů souvisejících s přepravou koně do Ameriky. Věděl také, že se kůň pravděpodobně již nikdy nebude moci vrátit zpět do Austrálie.Telford odmítl opustit své další koně v tréninku a doporučil Tommyho Woodcocka jako trenéra. Phar Lapa v Americe již předcházela pověst nejlepšího dostihového koně světa a tak se očekávalo, že jeho přítomnost přiláká na závodiště na hranicích Mexika davy lidí. Pořadatelé očekávali rekordní návštěvnost.Phar Lapovy šance na vítězství v dostihu se zdály téměř nemožné, když si při tréninku poranil kopyto, což ho definitivně vyřadilo z tréninku. Organizovaný zločin v U.S.A. podnikl kroky k tomu, aby byl šampión vyřazen ze hry. Uvnitř dostihové veřejnosti se šířily fámy, že pár žokejů bylo podplaceno, aby Phar Lapa v průběhu dostihu natlačili na bariéru.Phar Lap byl schopen pouze chodit a lehce poklusávat. Woodcock absolvoval se svým svěřencem vyčerpávající túry po okolní krajině, aby ho udržel alespoň v pohybu. Ošetřovatel ujišťoval Davise, že když dokáže koně udržet ve formě z 90 %, zbytek dokáže šampiónovo srdce. Davis na to reaguje slovy: „Tak to tedy musí být srdce, když na něj vsadíš celý svůj život!“ Tento výrok je ve filmu použit záměrně, neboť při pitvě Phar Lapa bylo zjištěno, že měl největší srdce, jaké bylo do té doby v dostihovém koni objeveno – vážilo 14 liber (6,3 kg). Později byl tento nález překonán, když při pitvě legendárního Secretariata veterináři stanovili váhu jeho srdce na rovných 22 liber (10 kg). Nebylo se co divit, jeho vytrvalost a převaha v dostizích takovému nálezu naprosto odpovídala. Velikost srdce je důležitá u všech sportovců.

Ron Leibman jako Dave J. Davis

Davis Phar Lapa nechtěl za žádnou cenu ze startovní listiny dostihu škrtnout a před startem závodu přikázal žokejovi, aby ihned od startu ostře vyrazil a vytvořil si tak náskok před ostatními soupeři, čímž se měl vyhnout natlačení do bariéry. Woodcock však těsně před dostihem žokejovi řekl, aby Phar Lapa po startu držel, kvůli zmírnění tlaku na zraněné kopyto. A aby postupně utočil na vedoucí pozici z venku startovního pole. Žokej se řídil radou mladého ošetřovatele a tak se Phar Lap zapsal do historických análů turfu nesmazatelným písmem. Zvítězil, přestože nemohl kvůli zranění běžet naplno a zlomil rekord dráhy.Film však pokračuje dál a přináší divákovi i poslední momenty šampiónova života. Čtrnáct dní po vítězství v Mexiku Phar Lap kolabuje a umírá. Tyto scény jsou velmi smutné zvláště pro všechny milovníky a majitele koní. Všichni se jistě dokážeme vžít do pocitů mladého ošetřovatele, který se snaží svému milovanému koni ze všech sil pomoci, ale léčba nezabírá.Veterinář je bezradný a tak je Tommy odsouzen sledovat utrpení svého milovaného „Bobbyho“až do úplného konce. Jen stěží se lze ubránit dojetí, když klečící a vzlykající ošetřovatel objímá hlavu mrtvého Phar Lapa.

I když se autoři snímku nesnaží přímo naznačovat, že byl šampión otráven, je z jeho průběhu více než jasné, že pro dostihové syndikáty a profesionální gamblery, kteří si z dostihového sportu v USA vytvořili velmi výnosný business, představoval „kůň co přijde od nikud, všechno vyhraje a nedá se koupit“ značný problém. Člověk se může bránit, ale kůň nikoli a tak Phar Lap doplatil na lidskou zlobu, malichernost a na hamižnost svého majitele.

Snímek byl natočen podle knihy Michaela Wilkinsona. Skutečný Tommy Woodcock se v něm objevuje v roli trenéra Hala Ericksona. Woodcock se rovněž podílel na filmu jako odborný poradce, neboť byl jediný z ryzákova týmu, kdo byl v roce 1983 ještě naživu.
Fakta:

Název:	Phar Lap
Źánr:	Drama
Délka:	1 hod. 55min.
Vyroben:	1983
Režie:	Simon Wincer
Scénář:	David Williamson

Ocenění:

Film získal 4x ocenění AFI (cenu za nejlepší hudbu, cenu za nejlepší střih, cenu za nejlepší zvuk, cenu za nejlepší výpravu) a 5x byl Australským filmovým institutem nominován na cenu za nejlepší kostýmy, cenu za nejlepší výkon v hlavní roli (Martin Vaughan), cenu za nejlepší režii (Simon Wincer), cenu za nejlepší film (John Sexton) a cenu za nejlepší scénář (David Williamson).

Charakteristika:

„Byl to outsider, o kterém slyšel celý svět…“ Film vypráví příběh australského dostihového koně, který se s pomocí svého ošetřovatele stane šampiónem.

Towering Inferno and Tom Burlinson
jako Phar Lap a Tommy Woodcock

Spolupracovali:

Anna Senior – kostýmy a produkce
John Sexton – producent
Simon Wincer – režisér
Bruce Rowland – skladatel (hudba k filmu)
David Williamson – dramaturg
Michael Wilkinson – podle knihy
Tony Paterson – střih
Russell Boyd – kinematograf
Sally Campbell – návrhář kostýmů
Richard Davis – producent
Lawrence Eastwood – asistent producenta

Hrají:
Představitel Phar Lapa/kůň Towering Inferno

Pozn. 14.dubna 1999 zasáhla Sydney obrovská bouře.
Towering Inferna zasáhl ve výběhu blesk a zemřel ve věku 26 let.

Tom Burlinson /Tommy Woodcock
Martin Vaughan /Harry Telford
Judy Morris /Bea Davis
Ron Leibman /Dave Davis
Celia Deburgh /Vi Telford
Vincent Ball /Lachlan McKinnon
Gia Carides /Emma
Georgia Carr /Emma
James Steele /Jim Pike
John Stanton /Eric Connolly
Peter Whitford /Bert Wolfe
Don Reid /člen výboru
John Russell /dostihový komentátor
Arthur Sherman /Americký reportér
John Stone /reportér ve stájích
Simon Wells /kamelot
Alan Wilson /žokej v sauně
Brian Adams /Mike Vincente
Steven R. Bannister /Cappy Telford (mladší)
John Cobley /novinový editor
Anthony Hawkins /Guy Raymond
Les Foxcroft /brazilský muž
Brian Harrison /člen výboru
Dave Johnson /americký komentátor
Roger Newcombe /James Crofton
Brian Anderson /Jack
Terry Gill /mechanik
James Wright /reportér na nádraží
Pat Thomson /Edith
Richard Morgan /„Cashy“ Martin
Warwick Moss /McCready
Ross O’Donovan /ošetřovatel
Redmond Phillips /Sir Samuel Hordern
Tim Robertson /policista
Randall Berger /Americký reportér
Cliff Ellen /řidič přepravníku
Ashley Grenville /ošetovatel
Robert Grubb /William Nielsen
John Stone /reportér ve stájích
Tommy Woodcock/trenér Hal Ericson

Phar Lap na DVD:

Originální a nezapomenutelný snímek Phar Lap – Hrdina národa byl vydán k 75. výročí jednoho z nejlepších Melbourne Cupů (1931).

Speciální DVD dvoudisková sběratelská edice stojí 35 AUD. Na prvním disku je kompletní film i s bonusy z natáčení. Na druhém disku najdete historické záznamy z dob, kdy byl Phar Lap ještě naživu.

DVD je v systému PAL. Před uskutečněním objednávky doporučuji všem, aby se ujistili, že vlastní tzv. multi-zone DVD přehrávač. Výrobce nepřijíma reklamace týkající se nepřehrání DVD. Takže si prosím zkontrolujte, že vaš DVD přehrávač je kombatibilní se systémem PAL-Region 4.

Bratři Jonasovi – „znovustvořitelé“ Phar Lapa

Čer29 by Admin

Phar Lap, Tanforan 1933

Bratři Louis, John a Leslie Jonasovi z Denveru prosluli jako experti na preparování divokých zvířat. Jejich práce byly součástí expozic muzeí přírodní historie po celé Americe. Dave J. Davis si jejich firmu vybral pro „znovustvoření“ Phar Lapa. Firma „Jonas Brothers“ se ke svěřenému úkolu postavila velmi zodpovědně.

Dvakrát za den po dobu dvou měsíců navštěvoval Louis Jonas dostihové koně na dráze v Empire City a studoval každý jejich pohyb. Zvýšenou pozornost věnoval také fotografickému materiálu zachycujícího Phar Lapa v pohybu i v klidu, který mu Dave J. Davis rovněž poskytl. Práce to byla titěrná a značně zdlouhavá. Pozornost byla věnována i těm nejmenším detailům. Firma musela nejdříve odlít formu ze šampiónovy kostry. Základním stavebním kamenem Phar Lapova exponátu se stala ocel, juta, dráty, sádra a hlína.

Odlévání formy s pomocí šampiónovy kostry.

Bratři Jonasové se zaměřili i na takové detaily jakými byly dokonalé imitace šlach a žil – speciálně na nohou. Potřebného efektu bylo dosaženo tak, že se kusy provazu ponořily do speciální tvrdnoucí pasty a poté přilepily k základní formě přesně tam, kde se podle fotografií opravdu nacházely šlachy šampióna, když byl ještě naživu. Vodítko preparátorům poskytovaly zejména fotografie, na kterých byly detailně zachyceny záběry doslova „miliónových nohou“ Phar Lapa. Odlitá forma byla postupně přetvářena do odpovídající podoby. Poté firma započala s finálním a také nejnáročnějším krokem: kůže šampióna se musela přilepit na povrch formy, včetně uší a ocasu. Když byla forma potažena kůží, udělaly se drobné kosmetické úpravy a exponát, který se dnes řadí k nejúžasnějším příkladům preparátorského umění na světě, byl hotov.

„Znovuvzkříšený“ Phar Lap
na závodišti v Empire City (1933)

V časopise Popular Science Monthly“ byl v roce 1932 publikován článek nazvaný Mrvý kůň „žije“ díky kouzlu a umění konzervace (Dead Horse „Lives“ in Marvel of Taxidermy).

První strana článku v Popular Silence Monthly 1932

Na internetu byl v této souvislosti uveřejněn článek neznámého reportéra psaný na starém psacím stroji. Naskenovaná kopie nebyla příliš kvalitní a tak doufám, že jsem si chybějící slova vyložila dobře. Jeho „doslovný“ přepis Vám nyní přináším:

Phar Lap se vrátil!
Slavný australský kůň Phar Lap byl vypreparován a plánuje se jeho vystavení na závodištích Ameriky. Poté bude převezen do své vlasti a prezentován Australské vládě.Preparace dostihového koně nebyla nikdy předtím uskutečněna, avšak díky obětavé práci firmy „Jonas Brothers“ se nemožné stalo skutečností.

Zázračný dostihový kůň Phar Lap, který svému majiteli Dave J. Davisovi na dostihové dráze (v Austrálii a Americe) vydělal pohádkových 326.000 dolarů, uhynul za záhadných okolností 5. dubna 1932 v Menlo Parku v Kalifornii.

Vycpaný šampión se znovu objeví na závodních dráhách, kde bude vystaven než se vrátí zpět do své vlasti, kde patronát nad ním převezme Australská vláda, aby byl zachován i příštím generacím. Tak rozhodl majitel koně Dave J. Davis. Ihned poté, co se dozvěděl o Phar Lapově náhlé smrti, usoudil, že Phar Lap byl natolik výjimečným koněm, že si zaslouží „být zachován pro generace přístí.“ Nechal proto jeho tělo vypreparovat, aby se i následující generace mohly pokochat tímto zázrakem přírody.

Avšak preparace každého většího zvířete je velmi obtížná a vyžaduje zcela odlišnou techniku. To byl i důvod, proč se o takovouto věc nikdo předtím ani nepokusil. Díky zcela revolučnímu procesu kombinujícím v sobě sochařské prvky s prvky preparace bylo možné provést kompletní „znovusestavení“ Phar Lapa tak perfektně, že mezi vycpaným a živým zvířetem není možné rozpoznat rozdíl. Výsledek práce firmy „Jonas Brothers“ je natolik fantastický, že pokud se vycpaný exponát postaví bok po boku k živému dostihovému koni, je pro pozorovatele velmi obtížné rozeznat, který z koní je živý a který nikoliv (samozřejmě opomeneme-li na chvíli, že živý kůň se hýbe). Každý sval, každá žilka a další charakteristiky tohoto obdivuhodného koně jsou k nerozeznání od proporcí živého originálu a nikde se neodlišují.

Vlevo živý kůň, vpravo Phar Lapův exponát na dráze v Empire City.
Je zcela nemožné uvěřit, že se nejedná o živé zvíře…

Přední členové dostihových spolků vyjádřili svůj úžas a existuje i důkaz, že manželka Dave J. Davise, paní Davisová, po spatření vypreparovaného Phar Lapa omdlela. Celá preparace a metody použité na „znovuvzkříšení“ Phar Lapa byly vyvinuty Louisem Jonasem a jeho dvěma bratry: Johnem a Lesliem, kteří se tímto činem bezesporu zařadili mezi nejznámější preparátory světa. Celý postup byl přirozeně zdokumentován a fotografie ukazují kroky, které bylo třeba učinit, než toto jedinečné dílo spatřilo světlo světa.“ Taxidermace trvala 4 a půl měsíce, ale výsledek je brilantní. Více se dozvíte zde.

Phar Lap dnes v Melbournském muzeu.

Další velmi zajímavé informace o vycpávání zvířat naleznete zde.

Zdroj: internet sources

Eric Alfred Connolly – velmi talentovaný bookmaker

Čer29 by Admin

Alfred Eric Connolly (1880 – 1944)

Narozen: 17.04.1880 Wangaratta, stát Victoria v Austrálii

Zemřel: 09.10.1944 Toorak, Melbourne, stát Victoria v Austrálii
Význání: anglikánské

Zaměstnání:
- gambler
- majitel dostihových koní
- trenér dostihových koní

Eric Alfred Connolly pozdější proslulý australský sázkař, majitel a trenér dostihových koní, se narodil 17.4.1880 na chovné stanici ovcí v Degamero poblíž řeky King River u městečka Wangeratta v australském státě Victoria jako šesté dítě z osmi. Jeho matkou byla Elizabeth Sarah, roz. Bouldová. Jeho otec James Henry Connolly byl pastýřem a chovatelem ovcí na farmě. V roce 1890 se rodina přestěhovala do Melbourne a jeho otec se počal věnovat tréninku dostihových koní. Connolly zdědil posedlost turfem po svém otci.

V roce 1903 zakoupil Eric koně jménem The General. Kůň byl jednoznačně dobrý sprinter, ale Connolly jej přetrénoval na steeplera a v roce 1904 zkasíroval 14.000 liber za jeho vítězství v rámcovém dostihu Grand National Steeplechase. The General se stal Ericovým oblíbencem natolik, že jej nechal zvěčnit na obraze Freda Woodhouse seniora.

Po návštěvě Indie a Singapúru se Eric Connolly 1.6.1906 oženil s Adou Jane roz. Webbovou. Svatba se konala v kostele Sv. Petra na Eastern Hillu. Později se jim narodily tři dcery.

Jako trenér dostihových koní byl rovněž velmi úspěšný. V jeho tréninku byl např. Celerity, neuvěřitelný sprinter své doby, který zvítězil v Oakleight Plate v roce 1910, Sea Prince doběhl na prvním místě ve Willamstown Cupu v roce 1913. Následovalo další vítězství Connollyho koně Rostruma v New Market Handicapu v roce 1922. Další z jeho koní jménem Murillo deklasoval soupeře v 2600 m dlouhém Metropolitan Handicapu v roce 1927. Rok poté stejný závod vyhrál opět kůň v jeho tréninku jménem Sunburst. Connolly tak v tomto období na sázkách vydělal přes 100 000 guinejí.

Connolly byl jedním z mála neuvěřitelně vychytralých taktiků v dostihovém světě vůbec a měl jak se říká „oko na koně.“ Při sázení často riskoval a pohyboval se na velmi tenkém ledě. Uskutečnil i několik sázek, které byly zcela proti holému rozumu, ale štěstí si k němu vždy našlo svou cestu a on vyhrával. Už když mu bylo 15 let, naváhal prodat svého ponyho za 8 guinejí. Několik měsíců poté si vydělal organizací dostihového odpoledne ve Flemingtonu téměř 700 guinejí.

Na jaře roku 1929 se Connolly nejprve pokusil od pana A. Louissona za 10 000 guinejí odkoupit jeho novou investici: hřebce NIGHTMARCHE. Bohužel neúspěšně. Nakonec se – s pomocí sázkaře „Rufe“ Naylora z Nového Jižního Walesu – stal alespoň manažerem hřebcovy kariéry pro sezónu 1929. Toto spojení vešlo do dějin Australského turfu jako jedno z nejvýhodnějších. Nightmarch, pozdější novozélandský šampión závoní dráhy a vynikající vytrvalec, byl i polobratrem fenomenálního Phar Lapa. Connolly postavil koně do jednomílového závodu Epsom Stakes (1600 m) a vsadil na jeho vítězství. Nightmarch opravdu rozdrtil své soupeře s převahou třídy a Eric vydělal 50.000 guinejí. V závodě nazvaném Metropolitan na 2600 m si však Connolly kupodivu vsadil, že Nightmarch závod nevyhraje a opět se nemýlil, zvítězil Loquacious. Eric Connolly také všemožně podporval starty Nightmarche proti obrovitému Phar Lapovi a později šokoval dostihovou veřejnost, když jeho svěřenec Nightmarch porazil fenomenálního Phar Lapa v Melbourne Cupu 1929 a vydělal tak svému majiteli pohádkových 180 000 guinejí. To by nemohl být Connolly, aby neuskutečnil bláznivou sázku a nevydělal tak celé jmění. Vsadil si totiž na svého svěřence v kurzu 6:1, protože se „náhodou doslechl“ od svého blízkého přítele, kterým nebyl nikdo jiný než Jim Pike, pozdější Phar Lapův stálý žokej, že Phar Lapa bylo ve Victorian Derby velmi těžké „ukočírovat.“ Connolly tak vsadil na štěstí a vyhrál.

Unikátní fotografie – v pozadí Phar Lap a Tommy Woodcock

V ke konci roku 1929 utrpěl Connolly srdeční infarkt a byl na 3 měsíce upoután na lůžko, díky čemuž se jeho aktivity na dráze staly omezenými a jeho jmění bylo značně nestabilní. V té době se jeho sázky staly mnohým inspirací a daly vzniknout australskému idiomu „mít štěstí jako Eric Connolly.“ Ale za jeho šťastnou hvězdou ležela spousta tvrdé práce. Většinu koní nesoucích červenočerné barvy jeho stáje si každé ráno trénoval sám. Byl jedním z mála trenérů, u nich se časem vyvinula fotografická paměť spolu s instinktem pro odhadnutí vývoje formy koně i na měsíce dopředu. Stal se z něho trenér, který své koně obsazoval do jednotlivých dostihů sezóny i s několika měsíčním předstihem. Nechyběla mu zkrátka odvaha a vyrovnanost. Na dráze býval v den konání závodů mezi prvními a jen zřídka kdy ho ten den viděli jíst či pít. Býval stále středem pozornosti dostihové veřejnosti ve Flemingtonu či Randwicku. Jeho návštěvy v padocku byly ostře sledovány všemi sázkaři i bookmakery.

V roce 1930 se seznámil s Dave J. Davisem, majitelem Phar Lapa a naplánoval nechvalně známý sázkový „podvod“ s velice dobře dotovanými dostihy (Melbourne Cupem a Caulfield Cupem), na kterém vydělal před 200 000 guinejí. Díky Connollyho „chytré taktice“ zkrachoval nespočet bookmakerů po celé Austrálii. Dodnes mnozí pamětníci nemohou zapomenout na tuto událost, která se bezpochyby stala jednou z kalamitních v celé historii australského turfu. Nebylo tedy divu, že mnozí bookmakeři se po tomto sázkovém skandálu obávali dalších Connollyho triků. Jeho dostihové tipy byly následovány mnohými chtivými spekulanty, kteří sledovali pouze jediný cíl, vydělat co nejrychleji hodně peněz. Ke konci 30. let 20. století disponoval Connolly jměním, jehož hodnota byla 250 000 liber. Navzdory faktu, že občas obohatil bookmakery – speciálně Sola Greena, jej předcházela pověst snad nejúspěšnějšího australského sázkaře vůbec. Connollyho heslem bylo: „Pokud ztratíš peníze, jako bys vlastně neztratil vůbec nic! Avšak ztratíš-li odvahu, pak jsi ztratil všechno!“

Hnědovlasý, modrooký muž s našpulenými rty a úctyhodným monogramem E.A.C. byl 180 cm vysoký a vážil 70 kg. Oblékal se velmi konzervativně a byl značně náročný, rezervovaný. Vždy mluvil tichým upřímným hlasem. Uznával disciplínu. Mírně pil alkohol a hodně kouřil. Oceňoval dobré vtipy a měl spoustu vlivných přátel, mezi které patřili např. princ z Walesu a John Wren. Zbožňoval operety. Relaxoval při hraní kriketu, biliardu nebo bridže. Často také poslouchal svou ženu jak hraje na piáno. Vlastnil komfortní dům se služebnictvem a mnohokrát věnoval peníze na všemožné dobročinné účely např. kostelům a nemocnicím anebo chudým čtvrtím.

Eric Connolly zemřel na trombózu věnčitých tepen dne 9.10.1944 ve svém domě v Tooraku a byl pohřben na Brightonském hřbitově. Pohřební ceremonie byla provedena v anglickém stylu. Svůj majetek v hodnotě 5741 liber odkázal svým dcerám.

Hrob jedno z fenomenálních bookmakerů
- E. A.Connollyho

Zpracováno podle deníků The Herald (9.10.1944), Punch (16.10.1913), Daily Mirror (1.2.1958) a priváníh informací, s využitím článku Johna Ritchieho

Tommy Woodcock – kamarád a ošetřovatel „Rudého přízraku“

Čer29 by Admin

Aaron Treve Woodcock se narodil v Uralgurra, poblíž Kempsu v Novém Jižním Walesu v říjnu v roce 1905 (povšimněte si prosím – Phar Lap se rovněž narodil v říjnu). Když bylo Tommymu 5 nebo 6 let, jeho otec, řidič u společnosti Cobb & Co byl přesunut do přístavu Macquarie. Od útlého věku miloval Tom koně a vždycky se kolem nich potuloval. Oblíbil si zejména stáje Billyho Fullera, zkušeného a uznáváného trenéra, který ho naučil vše o přístupu ke koním a péči o ně.

Ve věku 14let se v Randwicku u trenéra Barney Quinna začal učit na žokeje. 25.2.1922 jel svůj první dostih v Moorefieldu. V 16 letech vážil 32.5 kg a slavil první úspěch. V sedle dvouleté klisny Oriental Charm, trénované Danem Seatonem, o hlavu vyhrál. Zvítězili i v Canterbury, kde opět slavili vítězství. V Randwicku doběhli třetí. 29.4.1922 zvítězili v Youthful Stakes a to i navzdory kurzu, který z nich činil naprosté outsidery (15:1). Tommy Woodcock si tedy jako žokej vůbec nevedl špatně – dosáhl 3 vítězství z celkových 4 startů.

Unikání fotografie Tommy Woodcock vítězí s Oriental Charm
v tréninkovém závodě

Nicméně tento úspěch dlouho nevydržel – o tři měsíce později byl na závodišti v Randwicku suspendován za křižování dráhy právě v sedle zmíněné klisny Oriental Charm. Nikoho nezajímalo, že byl soupeři v průběhu dostihu záměrně tlačen do bariéry…

Po vyučení v roce 1923 se stal nezávislým žokejem a toto povolání vykonával až do roku 1927. Odjezdil několik vítězů v podřadných dostizích v Novém Jižním Walesu. Přestože byl hubený a měl odpovídající váhu, na žokeje příliš vyrostl. Díky tomuto handicapu se pro něho stalo obtížným sehnat práci žokeje. Se svou klidnou povahou a přirozenou vášní pro koně si tedy zvolil být jejich ošetřovatelem. Spojil celý svůj život s ranním vstáváním, vyklízením hnoje ze stájí a péčí o nejzhýčkanější tvory na planetě – o dostihové koně. Jeho klidná povaha vytvářela mezi ním a koňmi jakési magické spříznění. Koně ho milovali.

Odjel tedy do Sydney, kde pracoval jako ošetřovatel koní a tréninkový jezdec. Pro přilepšení svého skromného platu si občas přivydělával i jako řidič. Mezi trenéry, kteří jeho služeb využívali, byl i Harry Telford, který Tommyho čas od času zaměstnával, když si to zrovna mohl dovolit. V okamžiku, kdy Tommy poprvé spatřil Phar Lapa, pocítil k němu velké sympatie a byl to právě Tommy, kdo navrhl tréninkovou metodu „naučit Phar Lapa vítězit,“ která později zajistila Phar Lapovi odrazový můstek k jeho úspěchům na dráze.

Harry Telford velmi brzy rozpoznal vztah, který se pomalu mezi ošetřovatelem a Phar Lapem formoval, a ze všech sil jej podporoval. Ze všech lidí, kteří Phar Lapa za jeho krátký život obklopovali, měl jediný Tommy Woodcock na ryzáka největší vliv. Nesouhlasil s Telforodovým krutým tréninkovým režimem – preferoval jemnější přístup a tak netrvalo dlouho a mezi ním a „mírným gigantem“ se utvořilo pevné pouto. Ošetřovatel dal rovněž koni speciální stájovou přezdívku „Bobby.“ Od toho okamžiku jej ve stájích nikdo nenazval jinak. Bobby miloval svého mladého společníka natolik, že odmítal žrát dokud nebyl Tommy poblíž. Vytvářeli si spolu rozmanité hry. Většinu času trávili spolu a nehnuli se od sebe na krok. Pokud to bylo nutné, opouštěl Woodcock Phar Lapa jen na nezbytně nutnou dobu. Jakmile nebyl Woodcock poblíž, stával se Phar Lap velmi neklidným, právě z tohoto důvodu byl Woodcock nucen trávit s ním téměř veškerý svůj čas. Nikdy si však nestěžoval. Miloval svého „Bobbyho“ a vůbec mu nevadilo, že za své služby nedostává ani řádně zaplaceno.

Dnes již legendární fotografie –
Tommy Woodcock a Phar Lap v době své slávy

Tommy Woodcock (archivní záznamy):
„Phar Lap byl hravý kamarád, který převracel vědra s ovsem a někdy dokonce i okusoval žokejům dresy – zvláště když se k němu otočili zády. Rád strkal do lidí,.. víte obecně řečeno, když byl poblíž, nemohli jste ho přehlédnout.„

Tommy a Phar Lap po vítězství v Melbourne Cupu 1930

Tommy dokázal v ryzákovi probudit jeho nejlepší potenciál. Phar Lap byl pro něho vždy prioritou. Mladík mu byl k dispozici 24 hodin denně – 7 dní v týdnu. Takový život musel být pro jeho manželku velmi těžký, zvláště po svatbě. Dokonce i když byl ženatý, tak si nemohl dovolit vzít více než 4 dni volna. Jednou byl pod tlakem své manželky donucen jít do divadla na operu, ale než spadla opona, usnul Tommy po celodenní práci na divadelní sedačce vyčerpáním.

Phar Lap a Jim Pike

Harry Telford se výletu do Ameriky nezúčastnil. Měl v Braeside několik mladých koní v tréninku a nechtěl je opustit. Doporučil tedy Dave J. Davisovi, aby vzal jako trenéra Tommyho Woodcocka. Popravdě řečeno, i kdyby Harry Telford do Ameriky jet mohl, musel by Woodcocka tak či tak vzít s sebou. Mladý ošetřovatel byl pro koně prostě nepostradatelným elementem.

Před odjezdem do USA na farmě Underbank Stud,
Bacchus March, březen 1931

Na lodi byla postavena speciální stáj určená pro šampióna. Na palubě bylo zřízeno i speciální pískoviště, ve kterém se mohl do sytosti válet.

V pátek 20. listopadu 1931 vyplul Phar Lap z přístavu v Sydney. Během plavby měl Woodcock opravdu nelehký úděl. Pokaždé, když se vzdálil např. do lodní jídelny, aby se najedl, začal šampión neuvěřitelně vyvádět.Cestou do Ameriky učinil tým krátkou přestávku v Aucklandu na Novém Zélandu, kde byl Phar Lap oslavován místními lidmi. Novozélanďané nikdy nezapomněli odkud šampión závodní dráhy pochází a nebylo nejmenších pochyb, že i oni uctívali Phar Lapa jako svého hrdinu.

Po příjezdu do Kalifornie zaměřil Woodcock svou snahu především na aklimatizaci koně. Později přidal i trénink na pískové trati v Tanforanu.

Pokud by Phar Lap dostih prohrál, nedostal by proplaceno nic víc než náklady, které mu vznikly při cestě do Ameriky. Peníze však nikdy nebyly pro Woodcocka prioritou. Mladý ošetřovatel chtěl především ukázat Američanům svého oblíbence v tom nejlepším světle.

Každý z nás si jistě dovede představit, jaké zklamaní Woodcock prožíval, když Phar Lap při tréninku stoupl nešťastně na ostrý kámen a poranil si kopyto. Jen pár týdnu před závodem, který byl stanoven na 20. března 1932. Mnoho Američanů věřilo, že Australané dělají z komára velblouda. Domnívali se totiž, že Australané vědomě snižují šance svého koně v závodě, aby zvýšili sázkový kurz.

Woodcock si však dělal o koně opravdové starosti. Kus poraněného kopyta byl podkovářem seříznut a koni byla na kopyto připevněna speciální zámková podkova, která měla chybějící část kopyta nahrazovat. Telford doporučil před odjezdem z Austrálie Woodcockovi, aby se zaměřil zvláště na pomalou práci na dráze. Zdůraznil také, aby zabezpečil, že šampiónův trénink bude uchován v tajnosti kvůli dobré úrovni sázkového kurzu.

Fotografie pořízená na závodišti v Agua Caliente dne 13. března 1932 dokazuje, že Phar Lap začal na dráze trénovat přesně týden před konáním závodu.

Unikátní fotografie Phar Lapa s žokejem B. Elliotem
v sedle pořízená pouze týden před dostihem (1932)Sedm dní před plánovaným startem v nejlépe dotovaném závodu světa, dostoupila kampaň zaměřená na získání publicity svého vrcholu. V Americkém tisku vyšel rozhovor s T. Woodcockem, v němž mladý ošetřovatel prohlásil:

„Pokusíme se o to, co se nepodařilo Epinardovi ani Papyrusovi, když se pokoušeli dobýt závodiště Ameriky. Phar Lap je daleko lepším koněm než jakého kdy vyprodukoval francouzský nebo anglický chov, což také předvede v neděli.“

Tommy Woodcock a Phar Lap při slavnostní prezentaci
šampióna americké veřejnosti

Výše uvedené prohlášení podpořil svými slovy i Phar Lapův žokej Billy Elliot, který tisku sdělil:

„Phar Lapa nikdo neporazí. Já toho koně znám a vím, co umí. Vyhraje nejméně o půl furlongu.“

20. března 1932 nastal všemi netrpělivě očekávaný den. Agua Caliente Handicap byl na programu jako 13tý dostih odpoledne.

Bert Wolfe (archivní záznamy): „Elliot byl velmi nervózní a prohlásil, že doufá že v závodě neudělá nějakou fatální chybu.“ Woodcock mu prý odpověděl: „Nemůžeš udělat žádnou chybu, Phar Lap vyhraje velmi lehce.“

Po startu se Phar Lap držel na vnějším okraji startovního pole a oproti ostatním koním značně zaostával. Žokejovi Billymu Elliotovi to zjevně vůbec nevadilo. Jeho záměrem bylo udržet se daleko od vnitřního hrazení dráhy, protože členové Phar Lapova realizačního týmu předpokládali, že mafie podplatila pár startujících žokejů, kteří se měli pokusit šampióna natlačit na bariéru. Několik dní před startem kolovaly tyto informace v dostihovém zákulisí. Zda byly tyto domněnky mylné anebo zda na nich bylo něco pravdy, to už se dnes dá jen stěží vypátrat.

Když koně vběhli do první zatáčky, vypadal Phar Lap, že výsledek dostihu ani neovlivní, neboť byl vedoucím koním na míle vzdálen a běžel na posledním místě po vnější straně dráhy. Tuto pozici si však Elliot udržoval záměrně, vyhýbal se tak písku odletujícímu od kopyt koní, kteří byli před ním. V okamžiku, kdy koně vyběhli ze zatáčky na rovinku, začaly se dít věci. Elliot povolil Phar Lapovi otěž a australský šampión běžící až doposud na předposlední pozici daleko za polem svých soupeřů, se neuvěřitelně rychle začal dotahovat na koně před ním. Diváci, kteří závod sledovali z tribun, nevěřili vlastním očím, když sledovali jak velký ryzák bez větších problémů obíhá z vnější strany dráhy všechny své soupeře. A ačkoli běželi koně velmi rychle, ve srovnání s Phar Lapem se zdálo jakoby se zastavili na místě.

Když se šampión ujal vedení, žokej Elliot jej hbitě navedl k vnitřní bariéře a mílovými skoky se vzdalovali svým soupeřům. V okamžiku, kdy Phar Lap vybíhal ze zatáčky v cílové rovince, se k němu nebezpečně začal přibližovat útočící Reiveille Boy. Na okamžik se dostal o hlavu před šampióna a v ten moment nastal okamžik pravdy. V dostihovém světě se říká, že opravdový šampión je schopen v závodě dvakrát vyvinout velké zrychlení. První neuvěřitelné zrychlení předvedl Phar Lap, když se dostal z předposlední pozice přes všechny své soupeře do vedení. To byl opravdu oslnivý výkon. Druhé a doslova raketové zrychlení nastalo, když setřásl Reveille Boye. Elliot šampióna jen mírně pobídl a Phar Lap vyrazil… Obrovskými skoky setřásl dotírajícího soupeře a proběhl cílem o 3 délky před ostatními koňmi. Na průběh závodu se můžete podívat zde .

Žokej Johny Longden (skončil desátý na Bahamovi) řekl novinářům po doběhu: „Vím, že jsem jel na rychlém koni. Od startu jsem běžel na dobré pozici a byl jsem si jistý, že máme šanci na vítězství. Asi tak v polovině závodu jsem se otočil a viděl jsem Phar Lapa běžet na poslední pozici. Když jsme ale vybíhali na rovinku, mihnul se kolem mě a já jsem měl pocit jakoby mě právě předjela lokomotiva. Ten kůň běžel přesně tak, jak to předpověděl jeho trenér Tommy Woodcock.“

Majitel Dave J. Davis (vlevo), žokej Bill Eliot (uprostřed)
a Bea Davisová(vedle žokeje) s girlandou pro vítěze

Tommy Woodcock řekl po dostihu (archivní záznam):„Držel se na předposlední pozici tak dva furlongy a pak vyrazil… Páni! Všechny je prostě jen tak oběhl. Billy ho nechal jít a během dvou furlongů se dokázali dostat z předposledního místa a ještě přebrat vedení. Navíc pro něj nebyl vůbec problém vzdálit se ostatním a v klidu se zařadit na bariéru. A jeho závěr byl prostě fantastický! Nechal je tam všechny za sebou. Billy ho slabě pobídl, když chtěl předběhnout soupeře a jakmile se dostali do vedení a k bariéře, tak ho zase zklidnil a nechal ho běžet v obvyklém tempu. Pak točili do cílové rovinky…asi tak půl délky za ním se z ničeho nic objevil jeden z koní a začal ho ohrožovat. Běžel s ním hlava hlava pár metrů a Američané jásali. Já vám ale něco povím: Elliot ho v tu dobu stále ještě držel. A když už do cíle zbývalo opravdu málo, pobídl ho a povolil mu otěž. Bobby se jednoduše odpoutal od dotírajícího soupeře a do cíle doběhl s třídélkovým náskokem.“

Phar Lapovo vítězství v Agua Caliente, 1932

R.E.Leighninger (dopisovatel deníku The New Yourk Press): „Phar Lap udělal prostě to, co všichni z jeho realizačního týmu předpovídali. Běžel přesně tak, jak prorokoval Tommy Woodcock. Čtvrt míle na předposlední pozici a z té se pak – k mému naprostému úžasu – dokázal dostat do vedení během chvilky. A to běžel v nejvyšší rychlosti pouze jednu šestnáctinu míle – v rozmezí mezi šesti furlongovým a pěti furlongovým mezníkem. Zpočátku běžel v pozadí, kde ho žádný kůň nijak neobtěžoval a když vybíhali ze zatáčky tak prostě vyrazil rychlostí expresního vlaku a nechal je všechny za sebou. Po tomto vynikajícím výkonu jej žokej Billy Elliot vzal k bariéře a trošku zbrzdil tempo. Jakoby schválně nechal ostatní se trošku přiblížit – speciálně Reveille Boye. Diváci na tribunách v ten moment uvěřili, že se schyluje k tvrdému souboji v cílové rovince. Nic takového se však nekonalo. Žokej Wholey v sedle Reveile Boye ke svému překvapení zjistil, že si z něj Billy Elliot a Phar Lap pouze utahovali. Elliot nepovažoval na nutné zvítězit s obrovským náskokem. Nechal dotěrného soupeře ještě chvilku běžet vedle Phar Lapa a teprve když se blížil cíl, uslyšel Wholey jak Elliot ve Phar Lapově sedle na svého svěřence hvízdnul. V ten moment vyrazil ryzák kupředu jako paprsek světla a nechal za sebou nejen z posledních sil meloucího Reveille Boye, nýbrži ostatní soupeře, kteří se mu nedokázali ani přiblížit. Považuji za nutné sdělit, že šampión do cíle pouze dokentroval. Elliot ho totiž vzal zpět ihned jakmile minuli značku označující osminu míle.“

Další záběr „zázračného“ koně po
jeho vítězném doběhu

Tommy Woodcock byl přešťastný. Jeho milovaný „Bobby“ se předvedl v nejlepším světle v jednom z nejlépe dotovaných Amerických závodů. Bohužel nikdo nemohl předvídat, co se stane ráno 5. dubna 1932 – pouze o čtrnáct dní později po jeho slavném vítězství v Agua Caliente.

Když se Tommy Woodcock 5. dubna 1932 ve 4.30 hod. ráno probudil, chtěl s Phar Lapem pokračovat v lehké práci jak bylo původně na programu. Spal celou noc u šampiónova boxu, což bylo ostatně jeho zvykem. Vstal z postele, otevřel box a nabídl svému čtyřnohému příteli oblíbenou kostku cukru. Poprvé za dva a půl roku, kdy byli téměř neustále spolu, nevěnoval Phar Lap jeho pamlsku žádnou pozornost. Jeho dech byl horký a pod pokrývkou se značně potil. Znepokojený Tommy okamžitě přivolal W. Nielsena, australského veterináře a člena Phar Lapova realizačního týmu, aby šampióna vyšetřil. „Bobbyho“ puls byl nepravidelný a teplota mírně stoupala. Nielsen pojal podezření, že by to mohla být kolika, čili střevní potíže, které se u koní běžně vyskytují a občas mohou být smrtelné. (Pozn. autorky: kolika je pouze výraz pro komplex příznaků, které lze nejjednodušeji charakterizovat jako akutní bolest břicha.) Standardní postup při kolice v té době byl výplach žaludku, který také Nielsen za asistence Tommyho Woodcocka okamžitě provedl. Oba si byli jisti, že se „Bobby“ brzy zotaví. Valach sice vykazoval známky zlepšení, ale okolo 11.30 hod. se jeho stav rapidně zhoršil. Teplota se vyšplhala na zarážejících 102 stupňů F a Nielsen byl situací vážně znepokojen. Přikázal okamžitě Woodcockovi provádět koně v nedaleké ohradě a sám rychle odjel požádat o konzultaci Dr. Masoera, veterináře sídlícího blízko závodiště v Tanforanu. Tommy Woodcock vodil svého milovaného společníka kolem ohrady a byl zdrcen jeho utrpením. Valachův žaludek byl zduřelý a kůň při každém kroku říhal a sténal úpornou bolestí. Čas je jediný možný lék, utěšoval se Tommy. Musí udržet Phar Lapa na nohou a pohybovat se s ním dost dlouho, aby léčba zabrala. Dvě hodiny vodil svého statečného „Bobbyho“ kolem ohrady a ačkoliv Phar Lap byl silný kůň, bolest jej nakonec přemohla. Světlo života se pomalu začalo vytrácet šampiónovi z očí. Pryč byly doby, kdy Phar Lap brával svého ošetřovatele „na procházku“ ulicemi a Tommy křičel: „Bobby, Bobby“, aby svého čtyřnohého kamaráda přiměl trochu zpomalit. Smrt byla již nablízku. Tommy zavedl Phar Lapa zpět do stáje, kde mohutný ryzák, sužován vyčerpávajícími křečemi, padl na podlahu boxu a přerývaně dýchal. Po 14.00 hod. zvedl Phar Lap naposledy hlavu, strčil svému milovanému ošetřovateli a příteli své nozdry pod ruku, vychrlil krvavou pěnu a zemřel. Veterinární posila už našla jen plačícího Tommyho, jak objímá hlavu mrtvého Phar Lapa.Tommy Woodcock se později vrátil zpět do rodné Austrálie a stal se licentovaným trenérem. Pracoval v této profesi až do svých 78 let. Za svůj život trénoval spoustu dalších koní, ale poprávdě řečeno, nikdy se zcela nepřenesl přes to, co se tenkrát v Americe stalo.

Phar Lap a Tommy Woodcock
- věrní přátelé navždy

Tommy Woodcock (archivní záznamy):„Trénoval jsem tam nějakou dobu a pak jsem se vrátil zpět do rodné Austrálie. Ale…ach, byl to velmi smutný návrat. Opravdu byl….Já prostě nevím, proč zemřel.“

V roce 1979 věnoval Tommy Woodcock muzeu Victoria mnoho upomínkových předmětů připomínajících slavného šampióna turfu.

Koně, které Tommy trénoval:
Phar Lap, Reckless, Knockarlow, Impulsive, Amarco, Droll Price, Webster, Spritsail, Reinsman, Stamen, Elect, Chosen Lady a Impeller.

V dubnu roku 1982 oznámila filmová společnost, že tomuto koni bude věnován celovečerní film. Tommy Woodcock byl přizván jako odborný poradce. Do role představitele slavného Phar Lapa byl obsazen 170 cm vysoký valach jménem Towering Inferno. Producent John Sexton mluvil s novináři o svých představách: „Je to pro mě veliká výzva! Nebude lehké zkusit převyprávět tenhle neuvěřitelný příběh o zázračném dostihovém koni, který byl ze začátku jen podceňovaným outsiderem.“V momentě, kdy Tommy Woodcock poprvé spatřil Towering Inferna v realitě, neubránil se dojetí a přiznal se novinářům: „Ta podoba je úžasná. Jeho ponožky jsou na tom správném místě, jeho oči jsou tak přesné, ale co víc – jeho povaha je naprosto shodná. Když jsem ho poprvé uviděl, měl jsem dojem, že jsem se přenesl v čase!“

Tom Burlinson, který si zahrál hlavní roli, se svého nadmíru složitého úkolu zhostil s odhodláním sobě vlastním a do přesvědčivého hereckého výkonu vložil kromě svého umění i srdce. Před natáčením strávil s Tommym Woodcockem celé odpoledne a povídal si s ním o jeho úžasném přátelství s Phar Lapem.

Tom Burlinson, Towering Inferno (Phar Lap) a Tommy Woodcock

Tommy Burlinson (archivní záznamy): „Příběhy o nich dvou jsou prostě tak úžasné! Phar Lap odmítal krmení, dokud u něhonebyl Tommy. Ten s ním spával i ve stáji. Nikdo jiný nesměl vejít do jeho boxu dokud nebyl Tommy na blízku. On toho koně miloval a já bych ho nerad zklamal. Věřím, že to byla zvláštní náklonnost mezi mužem a koněm, která se vyskytne jednou za sto let. Ztvárnit takovou živou legendu jakou Tommy Woodcock bezpochyby je, bude veliká výzva. Rozhovory s ním mi však v mém usílí velmi pomohly, ale i tak mám trošku strach z reakcí publika. Tommy Woodcock je milovaná osobnost a skoro legendární postava. Nemůžu prostě jen tak jít a pouze se snažit imitovat člověka, kterým byl před 50 lety. Tommy Woodcock byl také jediným člověkem, který byl svědkem Phar Lapovy smrti. Budu se snažit vžít se do pocitů, které tehdy asi měl.„

Tommy Woodcock krátce před smrtí (1985)

Tommy Woodcock zemřel v Yarrawonze v Austrálii v roce 1985 – krátce po dotočení skvělého snímku s názvem PHAR LAP (Originální název Phar Lap – heart of a nation).

Yarrawonga – Victoria

Zdroj: Muzeum Victoria, Melbourne Muzeum, Austrálský národní archiv, internet, archiv autorky

Jim Pike – žokejské eso Austrálie

Čer29 by Admin

Jim Pike, nejtalentovanější žokej Austrálie, se proslavil jako partner mohutného Phar Lapa, kterého trénoval Harry R. Telford. Australští dostihoví experti a sázkaři dodnes používají frázi: „Jezdí jako Jim Pike.“

James (Jim) Edward Pike v sedle Phar Lapa

James Edward Pike se narodil 19.2.1892 v Newcastlu ve státě Nový Jižní Wales. Byl hubený a vysoký. Svou žokejskou kariéru odstartoval v roce 1907, když se s koněm Welcome Jack umístil třetí v Caulfield Cupu. Tehdy mu bylo pouze 15 let. Trenér Bill Kelso z Randwicku byl jeho výkonem natolik uchvácen, že ho ihned angažoval a nabídl mu, aby s ním odjel do Anglie. Jim Pike souhlasil a tak se v roce 1908 objevil v kolébce turfu, kde odjel 17 závodů, 2x zvítězil a 5x se umístil. Po několika měsících se spolu s Kelsem vrátil zpět do rodné Austrálie, kde ihned zužitkoval své zkušenosti z Anglie, neboť v říjnu 1910 se mu ještě jako učedníkovi podařil husarský kousek. Zvítězil ve Victoria Derby. Bylo mu 18 let a sedlal koně Beverage trénovaného právě Kelsem. A od té doby jeho hvězda stoupala už jen vzhůru…

Na vrcholu kariéry ho často nazýváli „mistr“, protože neustále znovu a znovu všem dokazoval svůj neuvěřitelný talent. Byl to žokej s chladnou hlavou, který si vyvinul svůj vlastní styl. V kombinaci s perfektním smyslem pro rovnováhu v sedle byly jeho výkony vysoce nadprůměrné. Bez použití bičíku dokázal v koni probudit vůli bojovat o vítězství. Ve své době patřil k naprosté špičce, což mu dávalo možnost vybírat si dobré koně. Poslednch 15 let kariéry však kvůli rostoucím problémům s váhou jezdil už jen koně s vyšším handicapem.

Ačkoliv Pike vždycky dobře vydělával, peníze okamžitě roztočil, neboť jeho velkou nectností byly sázky. Ty ho nakonec v roce 1936 – 6 měsíců před jeho odchodem do důchodu – přivedly doslova na mizinu. Pike sázel velmi často nejen na koně, které sám jezdil, ale i na soupeře. Bylo od něj velmi šlechetné, že se vždycky snažil přivést koně, kterého jel, k vítězství i za cenu, že prohrál své peníze. Přes 20 let byl nekorunovaným králem Australských žokejů právě i z kvůli své podctivosti. Majitelé i trenéři dobře věděli, že se na něho mohou vždy spolehnout.

Jim Pike a Phar Lap v akci…

Jim Pike a Phar Lap

Traduje se, že mu byla nabínuta obrovská suma peněz, jen proto, aby „přidržel“ Phar Lapa v Melbourne Cupu 1930. On však odmítl se slovy: „To je stejné, jako byste po mě chtěli, abych zabil Pegasa.“ Pikova čestnost určitě přispěla k Phar Lapovu úspěchu. 30 startů/27 vítězství – čísla hovoří za vše. Jim Pike spolu s Phar Lapem vytvořili v letech 1929 – 1932 neuvěřitelný rekord. Jim Pike byl jedním z nejtalentovanějších žokejů své generace a právem považoval Phar Lapa za vynikajícího dostihové koně. Svými vítězstvími vstoupili do dějin australského dostihové sportu. V dostihu nemusel Jim Pike dělat nic jiného než občas ukázat Phar Lapovi bič. Jeho žokejské schopnosti byly naprosto bezkonkurenční. Disponoval neuvěřitelným citem pro rozvrhnutí sil koně v dostihu. Fyzicky byl sice na žokeje vysoký a pro udržení odpovídající váhy, držel diety, což se projevovalo zejména na jeho vyzáblém obličeji. Byl uznávaný jako velkodušný muž, známý jako notorický sázkař a ačkoliv žokejové nesměli uskutečňovat sázky na koně, sázel Jim Pike velmi rád. Byl známým neúspěšným sázkařem, zemřel jako chudý muž bez jediného penny.

Jim Pike a Phar Lap, 1931

James Pike zemřel v roce 1969, zchudlý ale stále čestný. Do své smrti byl neustále ve středu pozornosti dostihové veřejnosti. 25.8.1999 byl uveden do síně šampiónů na Homebush Bay a 30.6.2002 bylo jeho jméno rovněž zapsáno do Australské síně slávy (Australian Hall Of Fame) v Melbourne.

Jim Pike/Phar Lap v dobách své dostihové slávy

Dres s barvami Telfordovy/Davisovy stáje

Největší Pikovy úspěchy:

Rok	Dostih	Kůň
1910	Victoria Derby	Beverage
1913	Victoria Derby	Beragoon
1928	Victoria Derby	Strephon
1928	CB Fisher Plate	Gothic
1929	Victoria Derby	Phar Lap
1929	AJC Derby	Phar Lap
1930	Victoria Derby	Ballon King
1930	Melbourne Cup	Phar Lap
1931	Victoria Derby	Johnnie Jason
1932	AJC Derby	Peter Pan

Vyznání Jima Pika:

Jim Pike, partner Phar Lapa ve 30 dostizích vyjádřil jeho výkony slovy: „Ve Futurity Stakes v Caulfieldu, když měl před sebou soupeře snažící se nepustit ho vpřed, zrychlil tak, že jsem myslel , že mu praskne srdce!“

„Phar Lap was the best horse I ever rode. Infact, I don´t think there ever was his equal, certainly not during my time…“ Jim Pike. (Překlad: Phar Lap byl nejlepším koněm, kterého jsem kdy jezdil. A popravdě si nemyslím, že se mu nějaký mohl rovnat, alespoň ne v mé době. )

(Pro zvětšení 2x klikni)

Seznam koní, které Jim Pike jezdil:
-Phar Lap

– Peter Pan
– Amounis
– Heroic
– Chatham
– Fuji San
– Gothic
– Winooka
– Greenline
– Trafalgar
– The Hawk
– Strephon
– Woorak
– Whittier
– Red Gauntlet
– Pendil
– Beragoon
– Beverage

Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky
Zdroj informací: www.horsedirectory.com.au