„Valaši jsou používáni kdekoli a kdykoli je vyžadována těžká práce. I tam, kde je potřeba vydělat peníze…vlastně jsou ke svému těžkému údělu předem odsouzeni – limitováni svým stavem, který je proti přírodním zákonům. Pouhé rozhodnutí člověka z nich činí odsouzence, kteří jen dřou bez možnosti zanechat světu jediného potomka.“ Brown Leach
Phar Lap (Night Raid – Entreaty, Winkie)
Byl obrovský, mohutný a impozantní. Neupoutával pouze svým zjevem, ale i sytě ryzou barvou srsti a postavou Goliáše. Jeho jméno znělo v překladu velmi poeticky a sice „blesk z nebes.“ Na dráze působil oproti ostatním velikánům turfu pouze několik let, ale i tak se mu podařilo uchvátit představivost celého světa. V den, kdy jeho statečné srdce přestalo navždy tlouci, ochromila zpráva o jeho smrti nejen Austrálii, ale i celý svět se propadl do smutku.
Zajímavé, že od té doby uplynula již spousta desítek let, ale na jeho legendu nepadlo jediné zrnko prachu. Lidé zkrátka nemohou zapomenout na „rezavý zázrak,“ který s lehkostí zdolával v cílové rovince své soupeře. Ba právě naopak, jeho příběh ožívá s každým dalším dnem a nikomu nepřipadá jako“ohraná písnička.“ Jeho jméno stále vzbuzuje až nábožnou úctu u všech dostihových příznivců po celém světě.
Phar Lap byl impozantním stvořením. Snad hříčkou přírody, snad zázrakem a každý, kdo o něm četl nebo měl možnost spatřit některé z jeho dobových fotografií či video záznamů, mi musí dát za pravdu a nemůže přemýšlet jinak. I dnes o něm ti nejzkušenější ze zkušených trenérů a lidí z dostihového světa tvrdí, že to byl nejlepší dostihový kůň své doby, který kdy vstoupil na dostihové dráhy v Austrálii i Americe a to i navzdory faktu, že počátky jeho závodní kariéry nikterak oslnivé nebyly. Čtyřikrát se neumístil, pak naznačil zlepšení, když proběhl vítězně cílem Maiden Juvenile Handicapu a opět pokračoval ve stínu průměrnosti až do 21.9.1929. Byl to kůň, který nepatřil k rychle vyzrávajícím a potřeboval jak se říká „dozrát.“ Poté, co nalezl sám sebe, šokoval své soupeře i celou Austrálii sérií téměř po sobě jdoucích vítězství, mezi kterými byl často odstup pouze několika dní. Media se předháněla v synonymech a palcové titulky hlásaly vesměs to samé: „
Fenomenální Phar Lap!“ Phar Lap se stal hvězdou australského dostihového nebe – zázrakem, který se v Austrálii nikdy neobjevil a bohužel už asi neobjeví (Nic proti skvělé klisně
Makybe Diva, ale
Phar Lap byl
Phar Lap a závodil za těžších podmínek.)
27.4.1929 zvítězil na závodišti Rosehill v RRC Maiden Juvenile Handicapu o 3 délky, pak své soupeře rozdrtil 5.10.1929 v AJC Derby, když proběhl cílem o 3 1/2 délky před favoritem Carradalem. Pár dní po svém slavném vítězství si 9.10.1929 nasadil korunu krále sezóny, když proběhl vítězně cílem Craven Plate 4 délky před soupeři. A svou kampaň završil jak jinak než vítězstvím ve Victoria Derby 2.11.1929, kde v jeho sedle již seděl Jim Pike. Zvítězil rovněž v Melbourne Cupu v roce 1930, kdy za sebou nechal soupeře o několik délek, navzdory nejvyššímu handicapu 61.5kg v sedle.
Phar Lap zadrženě vítězí v Melbourne Cupu 1930.
Jediným závodem, kdy neskončil na tabuli byl osudný Melbourne Cup 3.11.1931, kdy mu handicaper vyměřil do dostihu rekordní zátěž – 68 kg. Phar Lap se v průběhu dostihu jako zázrakem dokázal držet vedoucích koní a na kratičký okamžik se ocitnout ve vedení, ale ačkoliv bojoval ze všech sil, zátěž si vybrala svou daň a Phar Lap nakonec proběhl cílem až jako osmý. Za zmínku jistě stojí informace, že vítězný kůň jménem White Nose (Paratoo – Telleraman) nesl téměř o 1/4 metrického centu méně, tedy směsných 44 kg.
Po dostihu byl kůň v hrozném stavu a to bylo zřejmě i důvodem k rozhodnutí jeho majitele Dave J. Davise, že ho odveze do Ameriky, kde jeho kůň nebude tak tvrdě handicapován autoritami dostihového světa zaujatými proti Phar Lapovi. Sice již v roce 1930 předcházela jeho rozhodnutí zpráva, že oslovil asociaci Thoroughbred Record (Rekordy anglického plnokrevníka) a prozradil svůj záměř oslovit lidi z dostihového světa, aby proti jeho koni postavili kteréhokoliv závodního koně světa v dostihu na libovolnou vzdálenost a nabídli cenu pro vítěze. Nechtěl se spokojit pouze s lokálním uveřejněním zprávy v Austrálii, ale hodlal do projektu zapojit i Americkou dostihovou veřejnost.
Než však
Phar Lap na své životní cestě dospěl k tomuto bodu, musel ujít velmi dlouhou a svízelnou cestu. Narodil se 4.10.1926 na farmě Seadown Stud na Timaru na Novém Zélandu u vlivného chovatele A. F. Robertse z nevýrazného rodičovského páru. Jeho otec
Night Raid (Sentiment-Radium) se narodil v roce 1918 ve Velké Británii a po neúspěšné dostihové kariéře byl exportován na Nový Zéland, kde ovšem na dráze rovněž nijak nezaujal a tak jeho další kroky směřovaly do chovu.
Entreaty (Prayer Wheel – Winkie) se narodila v roce 1920 na Novém Zélandu. Klisna pojmenovaná
Entreaty (Prosba) – absolvovala svůj první a poslední závod v životě a neuspěla. Byla prodána za 60 Guinejí A. Robertsovi na Seadown Stud. Do doby než dala
Entreaty život
Phar Lapovi byla považována za klisnu nevýrazné chovné hodnoty.
Kostnatý přerostlý ryzák jako hříbě nikoho neuchvátil a tak putoval do Trenthamské výroční dražby ročků. Nejvyšší nabídka se vyšplhala na 160 guineí (cca 336 dolarů). Za slibněji vyhlížející koně se platily sumy 10x až 20x vyšší! Neúspěšný a zchudlý trenér si ryzáka vybral z katalogu ročků kvůli jeho rodokmenu – hříbě ani neviděl. Upoutal ho zřejmě inbreeding na
Musketa, jenž byl otcem nesmrtelného australského závodního koně
Carbina. Ryzáček měl v rodokmenu oba – otce
Musketa i syna
Carbina. Na dražbě za Harryho Telforda přisazoval jeho bratr Hugh Telford, který byl také uveden jako kupující. Ten pak nechal koně ihned po dražbě přepravit lodí do Austrálie. A tak stanul na půdě Austrálie poprvé
Phar Lap Po příjezdu vypadal dosti nevábně, na hlavě měl bradavice a byl ve špatné kondici. Na pohled však působil impozatně – měřil 173 cm v kohoutku a oproti běžným 450 kg vážil rovných 6 metráků (přesně 540 kg)!
Harry Telford koně nekoupil pro sebe, ale pro svého partnera Dave J. Davise, amerického obchodníka ze San Francisca, který se usadil v Sydney a začal podnikat jako obchodník s fotografiemi a nádobím. Vydělal si dost a peníze používal na financování své vášně – dostihů. Poté, co poprvé spatřil svou novou investici v pohybu, vynadal Telfordovi ať tu neohrabanou herku okamžitě prodá za tu nejvyšší cenu, jakou může dostat. Zklamaný trenér, který celý život čekal na svého osudového koně, se nechtěl vzdát svých nadějí – sázel hlavně na
Phar Lapův rodokmen obsahující mimojiné i jméno výše zmíňěného
Carbina, vítěze 33 ze 42 odběhnutých dostihů. Neměl však dost peněz, aby si ryzáka koupil sám, zaplatil ho napůl. Usmlouval tříroční splátku.
Ryzák byl o 10 cm vyšší než jiní koně a tyčil se nad svými soupeři. I když byl tělem obr, měl dobráckou a klidnou povahu. V pohybu byl samá noha a rozhodně nevypadal na šampióna závodní dráhy. Podle ostatních trenérů nebyl ani jeho rodokmen nijak uchvacující a tak se Harrymu Telfordovi smáli a měli ho za blázna. Právem, vždyť v začátcích své závodní kariéry nebyl ani pro Telforda nijak efektivní investicí. Starý trenér měl problémy uživit sám sebe a svou rodinu. Pronájmem Phar Lapa zatížil rodinný rozpočet na nejvyšší přípustnou mez. Ryzák spořádal obrovské dávky krmiva a jeho výsledky na dráze byly přes Telfordovo očekávání více než podprůměrné.
Ve třech letech se z Phar Lapa stal úplně jiný kůň. Začal využívat výhod, které mu poskytoval jeho velký rámec a vypadalo to, že se probudily k životu i geny jeho předků obsažené v jeho rodokmenu. Prvky obsahující čtyři „prochování“ na obrovskou klisnu Pocahontas, která figuruje v nedávno zveřejněné teorii nazvané „X-faktor“ americké autorky M. Haunové. Pocahontas byla v této knize označena za nositelku chromozomu X, který předurčuje velikost srdce. Phar Lap takové srdce zdědil. Tento fakt byl sám o sobě zjištěn až při jeho pitvě v roce 1932.
Phar Lap a Jim Pike během závodu.
15.1.1932 dorazil Phar Lap se svým týmem do San Francisca. Následovala úmorná cesta na jih přepravníkem do Mexika.
Američtí trenéři se také smáli kurioznímu tréninkovému programu, který Australané pro přípravu svého šampióna zvolili. Nepoužívali žádnou z běžných tréninkových metod, místo nich byl Phar Lap ježděn Tommy Woodcockem, který byl zároveň i jeho trenérem. Dvojice byla málokdy k vidění na tréninkové dráze. Místo toho se často potulovala v okolí stájí anebo šplhala do nedalekých kopců. Ostatní trenéři se smáli a říkali, že Tommy je spíš jako cowboy.
Pan Marshall Cassidy, startér z Agua Caliente, se marně snažil přesvědčit mladého Woodcocka, aby zvykal Phar Lapa na start pomocí tzv. Maxwellovy bariéry. Toto zařízení bylo totiž pro Phar Lapa do té doby úplně neznámé. V Austrálii se ke startu používala tzv. australská bariéra, tj. před polem seřazených koní se vytáhl provaz do výšky a bylo odstartováno. Ačkoliv Phar Lap nikdy ze starovacího boxu nestartoval, Woodcock doporučení odmítl se slovy: „Phar Lap odstartuje dobře, nemějte obavy.„
Tím však zdaleka neskončily kuriózity, které Australský tým Američanům připravil. Očitý svědek rozrušeně vyprávěl, že spatřil Phar Lapa jen několik málo hodin před startem zmíněného Agua Caliente Handicapu na tréninkové dráze při rychlé práci. V největším poledním žáru, kdy slunce nesnesitelně pražilo. Od přihlížejících se dozvěděl, že kůň již nese plnou zátěž stanovenou do dostihu, tedy 58,5 kg. Na otázku proč to dělají mu Woodcock odpověděl, že si Phar Lap zvyká na zátěž. Muže polil studený pot, když si uvědomil, že Agua Caliente Handicap je na programu již jako 13. dostih téhož dne. Odcházel a ptal se sám sebe, zda ti Australští podivíni vůbec tuší, jak moc riskují.
Značnou dávku ironie s sebou neslo i pořadové číslo dostihu. Bylo snad osudné číslo 13 předzvěstí věcí, které měly následovat?
Později defilovali účastníci Agua Caliente před návštěvníky závodu jak bylo zvykem. Nikoli však Phar Lap. Ten stál v padocku ve společnosti svého trenéra a ošetřovatele Tommy Woodcocka, který dával Billymu Elliotovi odré do dostihu. Startovní pole obsahovalo vítěze New Orleans Handicapu jménem Spanish Play, vítěze Amerického Derby roku 1932 – Reiveile Boye a vítěze Kent Stakes zvaného příznačně Scimitar (Meč). Phar Lap byl, navzdory fámám o jeho přinejmenším velmi podivném tréninkovém režimu, vyměřenému handicapu 58,5 kg a zranění kopyta, které utrpěl jen několik týdnů před závodem, nabízen v kurzu 6:4.
Zvláštností dráhy v Agua Caliente bylo, že všechny starty na různé distance křižovaly oválnou zatáčku. Výjimkou nebyl ani Agua Caliente Handicap dlouhý 1 a 1/4 míle.
Zvláštnost dráhy v Agua Caliente
Trať měla pískový povrch – další nevýhoda pro Phar Lapa, který v Austrálii běhal pouze na trávě. Start se o několik minut opozdil, neboť Reveile Boy, Scimitar a Cabazzo se nechtěli nechat zavést do starovacích boxů. Oproti nim stál Phar Lap ve svém startovacím boxu bez hnutí jako socha.
V jednom velmi zajímavém článku, který byl o tomto závodě publikován, popsal autor William Robertson průběh dostihu takto: „Phar Lap odstartoval dobře, tak jak to předpověděl Tommy Woodcock. Nicméně po startu se držel na zádní pozici a šel po vnější straně dráhy, zřejmě aby si pečlivě prostudoval své soupeře. Udržoval si pořádný odstup od ostatních koní. Když koně poprvé vběhli do zatáčky označené mezníkem 1 1/8 míle, byl tak 46 metrů za startovním polem, čímž se postaral o pořádný rozruch v publiku. Ještě větší obdiv však způsobilo jeho náhlé raketové zrychlení, když se z poslední pozice postupně a neuvěřitelně rychle dokázal propracovat až na samotné čelo dostihu. Každým razatním osmimetrovým skokem se vzdaloval svým soupeřům a dělal čest svému jménu, když letěl jako „blesk.“
Johny Longden, který skončil desátý v sedle
Bahama, prohlásil: „
Měl jsem rychlého koně a byl 
jsem na dobré přední pozici. Otočil jsem se, abych zkontroloval situaci a uviděl jsem jak ten australský zázračný kůň běží daleko vzadu tak na sedmém nebo osmém místě. Než jsem však minul mezník označující 1/2 míle, proběhl kolem mě jako nákladní vlak, co míjí tuláka jdoucího pěšky!„
Johny Longden vylíčil zážitek svými slovy, ale vlastně to tak opravdu bylo. PO 1/4 míle převzal velký ryzák vedení a už ho nepustil. Své soupeře nechal daleko za sebou. Navzdory zranění, navzdory handicapu a navzdory všem pomluvám, které jeho přípravu na dostih provázely. Finiš dostihu zvedl diváky ze sedadel. Ale očekávaný souboj se nekonal. Phar Lap zvítězil velmi lehce o 2 délky před Reveile Boyem a Scimitarem. Nejenže porazil výkvět amerického dostihového sportu, ale navzdory svému zranění zlomil vyběhnutým časem 2:02 4/5 i původní rekord dráhy.
Novinový výstřižek zachycující Phar Lapa
po slavném posledním vítězství
Phar Lap byl bleskově rychlý a na vrcholu své kariéry pokořil nejeden rekord dráhy: 2:03 na 1 míli a 1/4, 2:16 1/4 na 1 míli a 3/8, 2:29 1/2 na 1 míli a 1/2 a 3:49 1/2 na 2 a 1/4 míle. Vyhrál dokonce i Melbourne Cup 4.11.1930 o 3 délky, i když nesl váhu 61 kg. Tento výsledek zopakoval i 21.2.1931 ve Futurity Stakes v Caulfieldu, kde nesl váhu 65 kg (vyhrál pouze o krk, což dokazuje jeho vůli a odhodlání zvítězit). To byla ve srovnání s váhami, které nosí v dostizích dnešní plnokrevníci, neuvěřitelná břemena. Když se v roce 1931 nalodil na palubu lodi, aby se vydal na svou cestu přes moře do Ameriky, měl na svém kontě 282 200 dolarů, což je ve srovnání se sumami, které vyhrávájí dnešní plnokrevníci až směšně zanedbatelná částka. Svým vítězstvím v Agua Caliente Handicapu se katapultoval na druhou příčku světového žebříčku nejbohatších koní v roce 1932. Tomuto žebříčku vévodil americký kůň
Sun Beau.
Dostihová Amerika, nadšená Phar Lapovou skvělou třídou však očekávala, že jej předstihne hned v příštím startu a posune se tak na první příčku.
Sun Beau (Sun Briar – Beautiful Lady, Fair Play)
Z Tichuany cestoval Phar Lap se svým doprovodem na ranč Eda Perryho v Menlo Parku, který ležel poblíž San Franciska v Kalifornii, kde měl superšampión odpočívat do doby než bude rozhodnuto o jeho příštím startu. Dave J. Davis měl v plánu odvézt koně do Chicaga a v úvahu připadal i Belmont.
Brzy ráno 5.4.1932 slyšel Tommy Woodcock a Cashy Martin z Phar Lapova boxu znepokojené frkání. Okamžitě rozpoznali, že kůň má bolesti a zavolali Phar Lapova veterináře doktora W. Nielsena. Nielsen koně vyšetřil a pro lepší působení medikamentů jej přikázal provádět. Nic však nepomáhalo a to i navzdory konstantní péči. Nakonec již téměř zoufalý Nielsen odjel do Tanforana, kde vyhledal pomoc tamního veterináře, pana Dr. C. Masuera. Než však oba veterináři dorazili zpět do stájí v Menlo Parku, byl již Phar Lap daleko za hranicemi našeho světa. Zemřel s hlavou v rukou svého milovaného ošetřovatele a trenéra Tommyho Woodcocka.
V oficiální pitevní zprávě je jako příčina smrti uvedena kolika, ale jak míjely roky, začaly se objevovat i další a další spekulace a teorie o jeho smrti – zejména v Austrálii, kde od té doby, co Phar Lap v Americe uhynul, musel každý Američan čelit otázkám typu: „Hele, Jenkí, řekni mi, zabili jste Phar Lapa?“ Nicméně dalekosáhlé debaty o náhlé záhadné smrti šampióna se nevedly jen v Austrálii, i v Americe vykrystalizovala celá aféra do podoby mediální smrště zakončené jen samými otazníky. Bylo to špatné krmivo? Arsen? Anebo zneškodnili koně zákeřní bookmakeři? Vždyť již v Austrálii byl 4.11.1930 (jen pár dní před startem Melbourne Cupu) učiněn pokus o odstranění favorita, tak proč by se to nemohlo opakovat v Americe?
Ať už byly příčiny smrti jakékoliv, důsledek byl pouze jeden – dostihový svět přišel o jednoho z „nejfenomenálnějších“ koní vůbec. Pokud bychom jeho kariéru hodnotili pouze dle dostihových statistik, pak od 1.3.1929 do 20.3.1932, kdy zvítězil ve svém posledním závodě v životě – v Agua Caliente Handicapu v Mexiku, odběhl tento zázračný kůň celkem 51 dostihů: 37x zvítězil, 3x byl druhý, 2x třetí a pouze 9x se neumístil.
Tělo velkého ryzáka bylo ihned podrobeno pitvě a některé části zaslány zpět do Austrálie. Kůže byla zaslána bratrům Jonasovým na preparaci a zbytky „těla“ byly zakopány na kopci poblíž Menlo Parku.
Během pitvy udivil Phar Lap vědce ještě jednou, když bylo objeveno, že mu v hrudi tlouklo srdce, které vážilo rovných 6,5 kg! (Pozn. srdce běžného plnokrevníka váží zhruba 4,5 kg). Gigantický srdeční sval byl také zaslán do Austrálie k dalšímu zkoumání. Při jeho důkladné prohlídce bylo dále zjištěno, že srdeční stěny mají tloušťku 4,2 cm, což je dvojnásobná tloušťka než u srdce průměrného plnokrevníka. Podle tvrzení dr. Stewarta McKaye měl Phar Lap v dostizích díky nadprůměrně vyvinutému srdečnímu svalu oproti svým soupeřům nesrovnatelnou výhodu, která mu v kombinaci s jeho velkým rámcem zajišťovala oproti ostatním koním obrovskou převahu. Ačkoliv většina Američanů Phar Lapa nikdy „naživo“ neviděla, spousta z nich se přišla podívat na jeho vycpaný exponát do Belmont Parku.
Phar Lapův exponát v Belmont Parku – 1932
Phar Lap byl a stále je srovnáván s dalšími špičkovými koňmi, včetně St Simona, na kterého byl 5×4 „prochován.“ St Simon byl nazýván „prototypem moderního koně“ a proslul jako neporažený zázračný kůň 19. století. Poeticky o něm bylo napsáno: „St Simon neměl žádné chyby a tudíž ani žádné nemohl předat svým potomkům.„
St Simon (Galopin – St. Angela)
Ale
Phar Lap chyby měl. Byl velký a neohrabaný a trvalo mu nějakou dobu než se dokázal vymanit z průměrnosti a nastoupit cestu ke slávě na dostihových oválech. Možná to byla jeho zranitelnost a jeho ubohý původ, navzdory jemuž se z něho stal velikán turfu, kterého nyní milují všichni obdivovatelé dostihových koní. Nadšenci pátrají v jeho rodokmenu a snaží se odhalit, jak „stvořit“ jemu podobného koně. Nemohu si pomoci a přemýšlím zda
Kelso či
John Henry, kteří byli stejně jako
Phar Lap valaši odsouzeni pouze „dřít a nezanechat žádné potomky“, museli kdy projevit na dráze tolik kuráže a vytrvalosti, když se propracovávali svými výkony k nesmrtelnosti.
Phar Lap (Night Raid – Entreaty, Winkie)
Phar Lap však žije dál – ani smrt ho nezastavila. Žije v myslích všech turfmanů, kteří vědí, že nezáleží na tom, jak dobrý valach může být, ani na tom jaké uznání na dráze si vyslouží, protože i tak existuje něco, čeho už nikdy dosáhnout nemůže…nikdy totiž nedá světu svého nástupce. Duch neporazitelného australského šampióna neopouští jejich mysl a provází je neustále. Duch, jehož nelze zastavit, jehož nelze zpomalit: obrovitý ryzák jménem Phar Lap. Věčná klasika založená na stále živých vzpomínkách přerůstajících do epických proporcí nesmrtelné legendy.
Občas se zkrátka objeví kůň, který se dotkne srdce, pronikne hluboko do Vaší podstaty a uchvátí Vaši duši jako žádný jiný… Takovým koněm pro mě je a zůstane Phar Lap. Nikdy jsem Phar Lapa osobně závodit neviděla, neboť se stal legendou mnohem dříve než jsem spatřila světlo světa, avšak i tolik let po jeho tragické předčasné smrti jeho duše a bojovné srdce stále uchvacují lidi nejen po celém světě, ale i napříč časem.
