Diva je hrdinkou, ale není to „Big Red“

Lis9 by Admin

Makybe Diva (Desert King – Tugela, Riverman)

Makybe Diva, první klisna, která dokázala 3x zvítězit v nejprestižnějším závodě Austrálie – Melbourne Cupu a triumfovala i v Cox Plate (2005), ukončila v listopadu téhož roku své působení na dráze. „Nebylo by fér, chtít po ní další vítězství poté, co dokázala téměř nemožné!“ prohlásil její majitel Tony Santic. Dle dostihových statistik je „Diva“ i tak nejbohatším stakes vítězem v celé australské dostihové historii.

V rodokmenu Makybe Divy z matčiny strany figuruje i skvělý
plemeník Riverman (Never Bend – River Lady, Prince John)

Makybe Diva (GB) v kostce:
Narozena: 21.3.1999
Majitel: Tony Santic
Chovatel: Emily Krstina Pty Ltd
Trenér: David Hall, Lee Freedman
Výhry: AU$14,526,685
36 startů:15-4-3
2005: zařazena do chovu
2006: zařazena do Australské síně slávy (Australian Hall Of Fame)

Největší vítězství:
VRC Queen Elizabeth Stakes (2002), Melbourne Cup (2003, 2004, 2005), Sydney Cup (2004),Australian Cup (2005), The BMW Stakes (2005), Memsie Stakes (2005), Turnbull Stakes (2005), Cox Plate (2005)

Královna „Diva“

Další ocenění:
Australský kůň roku (2005, 2006)
Šampiónka australských vytrvalců (2004, 2005, 2006)
Šampiónka australských klisen (2005)
Šampiónka na středních distancích (2006)
Mezinárodní rating: 129
Plnokrevník roku (2004, 2005)

Makybe Diva pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

„Diva“ je též jedním z pěti koní, kteří dokázali ve 145-leté historii Melbourne Cupu proběhnout cílem jako první více než jednou. Mezi dalšími vyvolenými, kterým se tento úžasný kousek vydařil, byli Archer (1861 a 1862), Peter Pan (1932 a 1934), Rain Lover (1968 a 1969) a Think Big (1974 – 1975).

Archer (William Tell – Maid of The Oaks, Vagabond)

Rain Lover (Latin Lover – Rain Spot, Valognes)
vítězí v Melbourne Cupu 1969

Think Big (So Big – Sarcelle, Oman)

Makybe Divu vlastní „tuňákový magnát“ Tony Santic z Jižní Austrálie. Ten je rovněž odpovědný za původ velmi kuriózního jména, které složil z prvních 2 počátečních písmen jmen svých zaměstnankyň (Maureen, Kylie, Belinda, Diane a Vanessa) tak vlastně vzniklo pověstné a nezapomenutelné „MAKYBE DIVA.“ Tony Santic také po doběhu Melbourne Cupu v radostném rozčarování do TV kamer prohlásil: „Nechci se dotknout Phar Lapa, ale ten nikdy 3x za sebou Melbourne Cup nevyhrál.“ Na otázku jaký je to pocit, dodal:“Vyhrát jeden Melbourne Cup je úžasné. Vyhrát dva – to je snem každého majitele, ale zvítězit po třetí…to je víc než jen historie!“

Tony Santic s „miliónovou“ Divou

„Diva“ opravdu není obyčejným koněm, o čemž svědčí i fakt, že jako jediná klisna vévodila seznamu mnohonásobných vítězů v Austrálii. Navíc pouze 14 klisen v historii dokázalo vyhrát Melbourne Cup.

Kevin Williams, dostihový manažer Tonyho Santice, se vyjádřil ke srovnávání Divy s Phar Lapem, který je jakýmsi celonárodním měřítkem dostihové úspěšnosti v Austrálii, následovně: „Je rozhodně nejlepším koněm od dob Kingston Towna, o tom není pochyb,“ řekl, když Makybe Diva přepsala svým třetím heroickým vítězstvím v Melbourne Cupu 2005 dostihové dějiny Austrálie. „A je také nejlepší klisnou, která kdy v této zemi běhala … o tom není sporu. Ale domnívám se, že je bláznivé srovnávat ji s Phar Lapem. Vždyť ten kůň závodil před více než 70 lety a nikdo ho na vlastní oči závodit neviděl. “

To je omyl, jeden člověk v historii to štěstí přeci jen měl, nejenže byl svědkem triumfu obou těchto legend australského turfu, ale i celkem objektivně porovnal jejich třídu – více zde. To zřejmě panu Williamsovi uniklo. Dále by měl možná vědět, že lidé si celkem snadno pamatují „neuvěřitelné“ výkony. Ty opravdu heroické totiž klidně přetrvají i několik staletí poté, co si smrt odvede hrdiny do své říše. Dovolím si směle tvrdit, že pokud něco uchvátí lidskou mysl, pak je to takřka „nesmazatelné,“ neměnné a „stále živé.“ V jedné věci však přeci jen s panem Williamsem souhlasím – a rychlý pohled na Phar Lapovy výkony na dráze mi jasně dává za pravdu – byl to neuvěřitelný kůň a není na místě srovnávat jej s Makybe Divou.

Ve svých prvních 4 startech zrovna nezaperlil a skončil zcela bez umístění, vyhrál ale nakonec 37 z 51 startů a v 5-ti závodech se umístil na tabuli. Předčasná smrt ho zastihla na vrcholu kariéry a přerušila tak jeho vítězná tažení, ve kterých by dle mého názoru pokračoval i v Americe, neboť byl přeci „o třídu lepší než ostatní.“

V roce 1929 zvítězil nejen ve VRC ale i v AJC Derby a skóroval i v dalších závodech. Byl tak dobrý, že již na počátku roku 1930 se Victoria Racing Club, pořadatel největšího australského závodu Melbourne Cupu, rozhodl změnit podmínky všech dostihů, ve kterých „Rudý přízrak“ startoval. Phar Lapovi byl vyměřován stále vyšší handicap, jehož cílem bylo samozřejmě překrýt rapidní rozdíl mezi ním a ostatními koňmi. Paradoxně k tomu došlo právě v době, kdy British Billiards Control Council pozměnil pravidla hry zvané billiard, aby zastavil masivní řádění jistého velmi talentovaného australského hráče jménem Walter Lindrum.

Walter Lindrum v akci

Páni z VRC však nakonec stejně přišli o iluze, když se ryzák navzdory jimi vyměřenému handicapu 61,5 kg, přehnal po dráze Melbourne Cupu 1930 jako „Blesk“ a rozmetal všechny své soupeře. Kromě vítězství v Melbourne si připsal na své konto i vítězství v Cox Plate (1930).

Phar Lap v poli Melbourne Cupu 1930 (uprostřed)
před zatáčkou do cílové rovinky

Následujícího roku již VRC nic nepodcenilo a naložilo mu do sedla rovných 68 kg, které měly dát šanci ostatním koním v poli. Phar Lap nakonec přeci jen podlehl mimořádnému handicapu a cílem proběhl až jako osmý, ale i tak bojoval ze všech sil a nechtěl se vzdát myšlenky na vítězství!
V Cox Plate 1931 opět triumfoval, když se stal jejím vítězem podruhé za sebou.

Lze tedy konstatovat, že v sezóně 1930 nosil „Big Red“ váhu o 8kg vyšší než byl průměr ve všech weight-for-age (WFA) závodech Austrálie, ale v sezóně 1931 to již bylo 11 kg!

A zajímavost na závěr:
Pokud bychom Phar Lapem vyhrané částky přepočetli dle současných dotací pro vítěze, pak by se výsledná suma rovnala částce 13.7 milionů AUD. A nyní přikročme k finálnímu srovnání! Makybe Diva odcházela do „důchodu“ s částkou 14,526,685 milionů AUD. „Big Red“ však zemřel, když byl na vrcholu své dostihové kariéry, tudíž lze logicky předpokládat, že by svými výhrami Makybe Divu i předčil, kdyby měl ovšem šanci. Dle mého názoru to není zas tak špatné na koně, který podle Kevina Williamse běhal před více než 76 lety.

Zdroj informací: www.foxsports.com.auZdroj fotografií: Internet, archiv autorky

Scobie: „Rudý přízrak definitivně lepší“

Lis8 by Admin

Pamětníky, co na vlastní oči viděli Phar Lapa, bychom mohli v současnosti spočítat na prstech jedné ruky. Legendární žokej Arthur „Scobie“ Breasley proti němu i závodil! Bresley zemřel v roce 2006, ale před svou smrtí stačil ještě poskytnout velmi zajímavé interview, které Vám nyní přináším.

Arthur Edward „Scobie“ Breasley (1914 – 2006)

Poté, co Makybe Diva potřetí zvítězila v Melbourne Cupu 2005, se rozvířily ostré debaty, zda by mohla být tato klisna stejně dobrá nebo snad dokonce i lepší než velký „Big Red.“ Arthur Breasley (91) byl tehdy vtažen do této debaty jako uznávaný žokej, trenér a pamětník. Právě on mohl nezaujatě zhodnotit kvality obou těchto koní z pozice žokeje i trenéra. Viděl je totiž oba na vlastní oči běžet. Australský národ se ho tedy zeptal, zda může být Makybe Diva vůbec srovnávána s koněm, který se již za svého života stal ikonou národa na úsvitu Velké deprese v roce 1930? Breasley Austrálii vzkázal, že za svůj dlouhý život žokeje nikdy nespatřil koně, který by se Phar Lapovi kdy mohl rovnat. Ale zároveň dodal, že také nikdy neviděl klisnu, která by byla lepší než Makybe Diva.

Phar Lap vs. Makybe Diva?

Arthur „Scobie“ Breasley (91):

„Víte, Makybe Diva je prostě úžasná! Za svůj život jsem procestoval svět a prostě jsem nikdy neviděl jí podobnou klisnu. Žádná lepší prostě neexistuje. Je prostě dokonalá. Bylo nádherné sledovat její triumf. Domnívám se, že jako klisna dostala obrovskou šanci, kterou naplno využila.“

„Scobie“ v odsedlišti, 1935

15-letý Arthur „Scobie“ Breasley se coby žokejský učedník účastnil i startu Melbourne Cupu v roce 1929. Startovní listina tohoto závodu obsahovala i jméno Phar Lap. Breasley jel tenkrát na koni Taisho. Ke startu nastupoval v kurzu 20:1. Ze 14 startujícíh nakonec doběhl na osmé pozici. Phar Lap doběhl třetí za svým polobratrem Nightmarchem poté, co řádně potrápil svého žokeje Bobbyho Lewise.

Po úhynu Phar Lapa v roce 1932 byl v magazínu Victoria Racing Club Melbourne Cup Carnival uveřejněn článek neznámého autora, který tvrdil, že Phar Lap mohl zřejmě s trochou štěstí v Melbourne Cupu 1929 zvítězit. Naproti tomu autor článku uvedl, že kdyby v roce 1931 nesl o pár kilo menší váhu, dokázal by čistě teoreticky zvítězit ve všech třech Melbourne Cupech (1929-1931) tak, jako se to podařilo právě Makybe Divě.

Arthur „Scobie“ Breasley (91):
„V roce 1928 jsem se přistěhoval do Melbourne, abych začal kariéru žokeje a Phar Lap byl bezpochyby ten nejúžasnější kůň jakého jsem kdy viděl. Ostatní koně se mu nedokázali ani přiblížit. Disponoval totiž dokonalou schopností akcelerovat podle toho, jak potřeboval. Byl to jednoznačně neuvěřitelný běžec.

„Scobie“ Breasley se objevil i na známkách

Možná by i býval byl zvítězil v Melbourne Cupu 1929. Jel ho totiž Bobby Lewis, což byl jinak skvělý žokej, jenže ten den neměl Phar Lap svůj den. Lewis ho zřejmě nedokázal patřičně ukorigovat a když ho konečně rozhýbal, bylo už pozdě. Stačil obsadit jen třetí místo. Ale nevím, co by se stalo, kdyby byla cílová rovinka jen o pár metrů delší… V roce 1930 Phar Lap totiž bez potíží tenhle dostih vyhral, i když nesl nejvyšší zátěž v poli. Co dodnes nechápu je, jak dokázal vyhrát Derby, Melbourne Cup, Oaks i Final Stakes. Všechny tyhle dostihy se totiž lišily nejen tratí ale hlavně svou distancí. A lidé ho prostě milovali. Nezapomínejme,že Austrálie byla v té době pod křídly zlé krize a on znamenal mnoho pro celou zemi. Zřejmě mohl zvítězit i v Melbourne Cupu 1931, jenže nesl prostě nemožnou váhu 68kg.

Scobie a exponát Phar Lapa v Melbournském Muzeu v roce 1990.

Breasley dodává, že pravdivé měřítko Phar Lapových kvalit je třeba hledat ve startovních záznamech, bez problémů totiž dokázal vyhrávat na distancích v rozmezí od 1200m do 3200m, což žádný jiný kůň nikdy nedokázal. „Vždycky mají svou oblíbenou délku trati, ale nikdy to není tak velké rozmezí. On byl zřejmě opravdu zázrak.“ Breasley si i velmi živě vybavil i drama v 1400 metrů dlouhém Futurity Stakes, kde byl Phar Lap natlačen soupeři na bariéru a přesto dokázal zvítězit. „Prostě jsem nikdy ve svém životě neviděl něco, co by se mu dokázalo vyrovnat. Když začal vyhrávat tak se už k tomuto mohutnému koni již žádný soupeř nikdy nepřiblížil,“ konstatuje a uzavírá diskusi.

Scoobie Breasley, James Wilson a Tommy Woodcock

Arthur Edward „Scobie“ Breasley v kostce:
Breasley zemřel 21.12.2006 ve věku 92 let na mrtvici. Už v Austrálii patřil mezi nejlepší žokeje, pak odjel do zámoří, kde udělal australskému turfu a jeho žokejům jméno svými vítěznými triumfy. Jezdil pro královnu i královnu matku a zvítězil v 3251 závodech (1.000 v Australii a 2.161 v Británii), mezi nimiž nechyběla 2 Anglická Derby ani prestižní Prix de L’Arc de Triomphe. Jediným závodem, který mu jaksi stále „proklouzával mezi prsty“ byl pověstný Melbourne Cup, ale to si Breasley vynahradil rekordními 5-ti vítězstvími v Caulfield Cupu (1942-5).3x zvítězil v šampiónátu žokejů v Austrálii a 4x v Anglii, kde odjezdil více než 100 vítězů v sezóně na celkem 11 závodištích. Stal se rovněž úspěšným trenérem v Anglii, Francii i Americe a vysloužil si respekt a obdiv celého dostihového světa. V roce 2001 byl uveden do Australské síně slávy (Australian Racing Hall of Fame).

Slavný britský žokej Lester Piggott, označovaný za nejlepšího žokeje Anglie, často jezdil proti Breasleyovi. „Scobie, byl alespoň podle mého názoru, vůbec nejlepším australským žokejem a uměl opravdu jezdit. Taky dobře trénoval a bylo úplně jedno, jestli v Británii, Americe či na Barbadosu, všude kde se objevil zanechal svůj otisk,“ prohlásil Piggott pro magazin Racing Post.

No uznejte sami, nebyl ve své podstatě „Scobie“takový „Bobby“ v lidském těle? Více informací zde.

Zdroj informací: The Australian
Zdroj obrázků: Internet

Hokus pokus Phar Lap II. – soutěž pro kreativce aneb dílka, co jste poslali

Lis3 by Admin

Zdravím všechny příznivce Rudého přízraku,

skončila nám soutěž Hokus pokus Phar Lap II. – soutěž pro kreativce a je tedy načase vybrat ze všech dílek, která mi byla do této soutěže zaslána, to nejlepší. Musím říci, že všechny výtvory se mi moc libí a tak jsem ráda, že je nemusím hodnotit jen já, to by nejspíš vyhráli všichni, což bohužel není možné.

Před tím než uveřejním Vaše díla, ale poodhalím, jak vypadal pravdový plakát k filmu Phar Lap (pozn. autorky: plakátů bylo v printu několik verzí, publikuji pouze jednu) uveřejněný v reklamní kampani, která běžela v roce 1984 vAustrálii:

a v USA:

A teď už Vás nebudu dlouze napínat, vysvětlím pravidla hodnocení. Přemýšlela jsem o tom, jak zajistit hodnocení, ale nejlepší asi bude, když mi buď napíšete na email Phar.Lap@seznam.cz. anebo jednoduše na fórum. V obou případech však nepomeňte uvést pořadové číslo plakátu, který Vás zaujal nejvíce. Vítěz obdrží symbolickou cenu, která bude mít samozřejmě souvislost s Phar Lapem.
Ať už výsledek soutěže dopadne jakkoliv, sláva patří vítězům, ale čest všem poraženým. Děkuji všem, kdo se zúčastnili, protože ukázali, že i oni umí vytvořit dílo, na které je radost se dívat.

A jak si tedy s výzvou poradili soutěžící? Posuďte sami.

1. Návrh plakátu od Pavly

2. Návrh plakátu od Angeliky

4. 3. Návrh plakátu od Petry

Takže můžete hlasovat, těším se na Vaše odezvyVáš

Klip in memoriam

Říj31 by Admin

Nádherná, doslova dech beroucí fotografie, na které Tomáš Holcberger zachytil KLIPA ve 118. ročníku VP při bravurním překonávání Taxisova příkopu. Osud si s námi občas opravdu krutě pohrává. Jen o pár desítek metrů dál, na Prodlouženém Taxisu, bohužel skončil jeho skok tragicky a Klipův život zde vyhasl. Pro nás však bude jeho světlo stále zářit, uchovejme si tedy KLIPA tak, jak vypadal právě na této fotografii v našich srdcích navždy. Smutným faktem ale zůstává, že pomník ze žalu a slz už nám ho nikdy zpět nevrátí.

Děkuji také šéfredaktorce časopisu JEZDECTVÍ, Zdeně Motyginové, za její vřelá slova v úvodníku. Život nám totiž právě ve 118. ročníku VP ukázal ty stinné stránky v plném rozsahu.

NAVŽDY SBOHEM…

Zdroj: Časopis JEZDECTVÍ
Fotograf: Tomáš Holcberger

Barbaro, Eight Belles a ostatní aneb „show must go on?!“

Říj23 by Admin

Dostihy samy o sobě nevyvolávají pouze vzrušení a nepřináší jen slávu. Poslední dobou se veřejnost rozdělila na dvě skupiny – odpůrce a podporovatele dostihového sportu. Dostihové dráhy totiž nepřinášejí jen vítězné vavříny, ale čím dál častěji také smrt. Nad turfem se začínají stahovat černá mračna, protože veřejnost, která se doposud k této problematice stavěla celkem neutrálně, začíná pomalu otevírat oči…

Ochránci zvířat vyšli po smrti Eight Belles opět do ulic

Palcové titulky v médiích oslavující vítěze vystřídaly zprávy o velmi vážných zraněních způsobených koním právě na dostihové dráze. Nedivte se, zkolabuje-li kůň přímo před fotoaparáty reportérů, těžko se to totiž ututlá. Znepokojující je také fakt, že v žádném případě nejde o zranění banální, ale taková, která následně končí utracením koně. Na dostihový průmysl se v posledních letech velmi ostře zaměřil zrak ochránců zvířat, právě díky narůstajícímu počtu smrtelných nehod. Sled posledních událostí na domací i zahraniční dostihové scéně začíná pro turf představoat velmi vážný problém. A podle mého názoru už bylo načase. Doposud přivírala veřejnost před dopady dostihového průmyslu na samotné koně doslova oči. Krátký pohled do statistik úmrtnosti koní na dráze je alarmující! Hrůzné info naleznete zde.

Oslavy a slzy hlásá titulka sportovního
magazínu The Stadium

Každý rok je na dostihových dráhách utraceno tisíce koní a důvodem k předčasnému ukončení jejich života je – přiznejme si to – pouze lidská zábava a vysoká hra „patriotů“ v podobě majitelů stájí. Ti si totiž s každým závodem, který jejich kůň vyhraje, přijdou na velmi pěkné peníze. Z dostihů se postupně zcela vytratila jejich základní podstata. Tou bylo dříve vlastně jen srovnání sil několika koní v rovnocenném závodě. Na počátku totiž neexistoval žádný Jockey Club, žádné handicapy a už rozhodně ne stamiliónové částky pro vítěze. Turf totiž zpočátku nebyl průmyslem, závodilo se prostě pro zábavu a potěšení, ne proto, aby si kdosi napakoval kapsy z dotací pro vítěze.

Plakát kampaně zaměřené proti dostihům s výmluvným textem:
„Běžný osud závodního koně:
Běhej rychle, nebo zemři.“

Chápu, někdo může oponovat tím, že koně byli v té době prostě nutností, kdežto dnes už bychom pro ně jiné než dostihové a soutěžní využití těžko hledali, protože by si na sebe nevydělali. Abych řekla pravdu, tak nevím jak se k tomuto tvrzení stavět.

Sama jsem již několik let vlastníkem koně a nestěžuji si, že bych ho neuživila. Pokud ho chci mít a mám ho ráda, beru na sebe i odpovědnost za jeho pohodlí, tudíž mi nevadí si ho financovat. Takže podle mého názoru ten, kdo má koně rád, se o něj dokáže a CHCE postarat.

Šampióni, kteří stojí v přepočtu miliardy, s rodokmeny nad kterými občas zůstává smrtelníkovi rozum stát, mají sice prvotřídní péči a speciální servis, však narozdíl od mého koně nikdy nevědí, který že dostih bude vlastně jejich posledním. Pro jejich majitele jsou pouhými závodními stroji s výhledem velké dotace v případě, že se umístí na tabuli. Upřímně, myslíte si snad, že vyhrané částky se utopí pouze ve stáji? Nebuďte naivní. Sami si můžete spočítat, kolik stojí kůň v průměru na měsíc. I kdybyste mu do programu zahrnuli solárium, nevyjde Vás na víc než na deset tisíc korun měsíčně a to počítám s opravdu velkým komfortem. Navíc přes léto se náklady na stravu ještě snižují možností pastvy. Takže, shrnuto a podrženo, koně na dráze umírají za své chamtivé majitele, kteří bohužel v dnešní době nevědí, kdy mají dost.

Stejná kampaň: Sláva dnešního týdne – Kentucky Derby,
aneb koňská jatka

Majitelé, trenéři i žokejové moc dobře vědí o riziku, které z každého dostihu pro koně vyplývá. Vědí to vlastně všichni, i pouhý ošetřovatel. Jenže jak zastavíte rozjetý vlak? Podle mého názoru chyba nastala, když dostihy z bezprostření zábavy a potěšení pro oko degenerovaly na kolotoč na peníze. Na počátku totiž nebyla touha po mamonu, nýbrž touha ukázat, že mám nejlepšího koně, který porazí své soupeře. Ještě nechápete? Dobrá, uvedu jiný příklad. Myslíte si, že otrokáře kdy zajímalo, jak se který otrok v jeho majetku cítí? Ne, protože otroci byli prostě bráni jako neživý majetek. Berou snad majitelé ohledy na koně, kteří jsou každoročně vysílání na dráhu s nejistou budoucností „doběhnu do cíle ve zdraví“ nebo „dožiju se dalšího startu“? A co bude pak…pokud budu mít štěstí a přežiju? Vydržím celý ten dostihový maraton než budu zařazen do chovu? A dostáváme se k dalšímu velmi závažnému problému! Pokud nám na dráze umírají špičkoví koně, co nám zbyde pro zkvalitnění chovných genofondů? Mimo jiné, jeden světoznámý odborník dokonce tvrdí, že celý problém nastal již v chovu.

MVDr. Robert Miller:
„Jedním z důvodů proč k tomu dochází je fakt, že jsme v našich dostihových plemenech dokázali prochovat atletickou sílu mnohonásobně převyšující schopnosti, které příroda koním původně nadělila, aby mohli ve svém přirozeném prostředí přežít. Jediné, co divoce žijící koně potřebují, je utéct velké hladové kočce. My jsme se soustředili na chov, který selektivně podporoval rychlost, kterou ale koňská anatomie ne vždy dokáže ustát. Navíc vůdčí osobnosti dostihového odvětví samy přiznaly, že kvalita a konstituce anglického plnokrevníka se ve Spojených státech v posledních dekádách změnila. Statistiky odhalují, že v 50. letech bylo do chovu zařazeno 20% plnokrevných klisen. V USA se v současné době toto číslo blíží 60%. Někteří chovatelé dnes věří, že chovatelská rozhodnutí jdou na úkor odolnosti koní. „Dnes jde spíše o soutěž krásy,“ vyjádřil se jeden z nich. Chovatelé podle jeho názoru produkují méně tvrdé a zdravé koně. Ostatní chovatelé však argumentují, že jednoduše dodávají, co si kupující přejí.“

Nevytrácí se nám tak trošku celá podstata dostihů? Rovinové dostihy měly vždy status jakési chovné zkoušky, ale dnešní dostihový systém se pro koně stává Ruskou ruletou. Oni s tím bohužel nic nenadělají, protože nejsou těmi, kdo si smrt dobrovolně volí, jich se totiž ve finále už nikdo na nic neptá. A výsledky?

Nyní mi dovolte uvést pár příkladů za všechny a velmi stručné shrnutí faktů:

Dostihová scéna v USA:
1. PREAKNESS STAKES 2006 (rovina, písek): Dostihový kůň a špičkový sprintér Barbaro byl milosrdně uspán v lednu 2007, když v Preakness Stakes 2006 utrpěl krátce po startu velmi vážnou frakturu pravé zadní končetiny. Po 6 měsíční intezivní léčbě nad ním byl nakonec stejně vynesen rozsudek smrti.

Barbaro

2. KENTUCKY DERBY 2008 (rovina, písek): Šampiónka Eight Belles byla utracena přímo na závodišti v Churchill Downs, protože po proběhnutí cílem těšně za vítězem, utrpěla velmi vážné zlomeniny kotníku na obou předních končetinách.

Eight Belles

Fakta: Již dva koně za poslední 2 roky museli být v USA utraceni v závodech, které spadají do kategorie tzv. Trojkoruny/Triple Crown. Pro zajímavost uvádím i velmi Stručný přehled utracených nadějných koní v dostizích Gr.1 v USA (od roku 1900 dosud):

1912- vítěz Kentucky Derby Worth, stáří 3 roky
1927- Scapa Flow 2 (jeden z nejrychlejších synů Man O’ Wara), stáří 3 roky
1928- Black Gold, staří: 7 let
1959- Black Hills, utracen přímo v Belmont Stakes, stáří 3 roky
1964- Lamb Chop, šampiónka čtyřletých klisen, utracena v Santa Anita Parku, stáří 4 roky
1969- Dark Mirage- šampióna klisen, stáří 4 roky
1975- Ruffian- šampiónka klisen, utracena v matchi na závodišti v Belmont Parku, stáří: 3 roky
1982- Timely Writer- utracen v Jockey Club Gold Cupu, stáří 3 roky
1983- Roving Boy – po vítězství v Alibhai Handicapu o nos, spadl po proběhnutí cílem a zlomil si oba zadní kotníky, stáří 3 roky
1990- Go For Wand- šampiónka klisen, utracena v Breeders Cup Distaff, stáří 3 roky
1993- Union City- utracen v Preakness Stakes, stáří 3 roky
1993- Prairie Bayou- utracen v Belmont Stakes, stáří 3 roky
2006- Barbaro- šampión a Derby vítěz se zhroutil během Preakness Stakes, komplikovaná zlomenina, utracen později, stáří 4 roky
2006- Pine Island- klisna, utracena během Breeders Cup Distaff, stáří 3 roky
2007- George Washington- utracen během Breeders Cup Classic, stáří 4 roky
2008- Eight Belles- utracena po doběhnutí na druhém místě v Kentucky Derby, stáří 3 roky
2009 ???

Pozn. autorky: tento seznam samozřejmě neobsahuje všechny koně, kteří byli utraceni, pouze ty, o kterých se zmiňovala média.

Dostihová scéna v Itálii:
3. GRAN PREMIO,MERANO (steeplechasse):
Svěřenec Josefa Váni Vernar víkendový start nepřežil, při největší italské steeplechase Gran Premio musel být po chybě na skoku se zlomeninou druhého obratle utracen. Šestiletý valach Vernar měl na kontě devět vyhraných dostihů. „Ten skok mu vůbec nevyšel, po nešťastném doskoku prakticky udělal salto. Po dostizích jsme ho převezli na rentgen na veterinární kliniku, kde se ukázala skutečná povaha zranění a po konzultacích s veterináři musel být utracen,“ uvedl zdrcený trenér Váňa.

Dostihová scéna Austrálie a Nový Zealand:
– podrobné info zde.

Domácí scéna:
1. VELKÁ PARDUBICKÁ 2008:
Smrt Klipa opět rozvířila velmi ostré debaty o bezpečnosti kurzu Velké mezi jejími odpůrci a příznivci. Taxis si sice tento rok (kupodivu?!) nevyžádal žádný koňský život, ale i přes to vyhasl na Prodlouženém Taxisu život Klipa, který nešťastně upadl a zlomil si nohu. Veterinář jej musel na místě utratit. Svým způsobem byl také Klip obětí fatální chyby u točného bodu, tedy místa, kde chybovali Stromský s Amant Grisem. Honza Faltejsek si v sedle Klipa uvědomil, že jedou špatně, a snažil se to strhnout do správného směru. Ale bylo už pozdě. A než se stačili poskládat před překážkou, přišel skok a pak… Jeho žokej v panice odhodil bičík a od zraněného zvířěte utíkal, co mu nohy stačily, vědom si toho, co bude následovat…

Klip

Pro zajímavost uvádím úryvek, jenž byl publikován na blogu dívenky, která tohoto koníka znala osobně (snad mi odpustí autorská práva, když jde o dobrou věc):

„Klipa jsem poznala, když mi bylo 9 let. V té době jsem začala jezdit u pana Theimera, který byl jeho trenér, a taky majitel stáje, kde byl Klipík ustájený.Asi po měsíci jsem poznala hlavně Theimerovu pravou tvář – a hned jsem pochopila smutek v Klipových očích i jeho neposlušnost. Pan Theimer se k němu ani k ostatním koním nechoval vůbec pěkně. Když na Klipovi jezdil, pořád používal bičík, řval po něm a zlostně do něj kopal… Pak ho jen hodil do boxu a odkráčel… A s jinými koňmi totéž Klip se choval čím dál hůř a hůř, byl pořád nervózní, spocený a stál v zadním rohu boxu. Když se k němu někdo přiblížil, Klip po něm hned kopal, div nerozmlátil box.“

Naproti tomu samozřejmě stojí zpověď uvěřejněná v médiích…, kde se zdá být všechno úplně jinak. No posuďte sami zde.

Pozn. autorky: Tomu se říká láska ke zvířatům, anebo že by se pan majitel a trenér v jedné osobě řídil pravidlem „Co media nevidí, to mě tedy nebolí?“

2. VELKÁ PARDUBICKÁ 2007:
Obrovskou tragédií skončila pro koně trénované ve Velkých Karlovicích Velká pardubická 2007. Skok přes Taxis totiž nepřežil Cieszymir. Jako první na obávaném Taxisově příkopu upadl Maskul, kterého připravoval na nejtěžší dostih kontinentu František Holčák. Naštěstí se oba i s jezdcem dokázali po hrůzostrašně vypadajícím pádu zvednout. Svěřenec jeho syna Radka spadl za Taxisem téměř zároveň. Posléze musel být nadějný Cieszymir po pádu do příkopu za překážkou kvůli zranění utracen.

Cieszymir nechápe, co se mu stalo s nohou

„Radek, nechce s nikým mluvit. Je to pochopitelné, znamenalo to pro něj čtyři roky tvrdé práce při přípravě Cieszymira,“ uvedl Holčák starší.

Pozn. autorky: Pane Holčáku, 4 roky práce nevyváží život nevinného zvířete, který byl násilím ukončen!!!

Dále mi dovolte i reakci na níže uvedený úryvek nejmenované autorky uveřejněný na jejím blogu:
„…o úmrtí koně Cieszymira. Je to velice smutná zpráva a proto prosím, myslete na něj jako na koně hrdinu, který se dopracoval, až na Velkou Pardubickou steeplechase.“

Pozn. autorky: Ano, protože kdyby to nedopracoval, tak by pravděpodobně ještě žil!!! Takže milá slečno, kdyby si Cieszymirmohl vybrat svůj osud, myslíte, že by zvolil 3 minuty „slávy“ nebo delší život?

Tento článek věnuji všem koním, kteří přišli o život násilnou smrtí na dostihové dráze, speciálně pak: Barbarovi, Eight Belles, Cieszymirovi a Klipovi. Doufám, že cválají po věčných pastvinách, volní a ničím nespoutaní. Koho toto téma zajímá, může si prosdudovat i tyto informace.

Zpět do reality, co musí být učiněno, aby se situace zlepšila? Nemám zdání. Turf nelze zrušit, ale copak lze nečinně přihlížet a dělat, že se nás to netýká?

Zdroj obrázků: Internet