V roce 1983 se reportérovi deníku The Harald Sun, Peterovi Gamemu, podařilo získat unikátní interview s legendáním ošetřovatelem Phar Lapa, Tommym Woodcockem (78). Dva roky poté Woodcock zemřel.Několik dalších desítek let trvalo, než se vědcům z části podařilo rozluštit, co přesně vedlo k náhlému úhynu nejlepšího koně Australské dostihové historie.
Díky vyspělé technologii bylo možno pomocí speciálního přístroje zjistit krutou skutečnost.Nyní tedy svět zná odpověď na hádanku, která od roku 1932 neustále „visela“ ve vzduchu. Co
způsobilo předčasnou smrt tolik milovaného šampióna? Výzkum s definitivní platností potvrdil otravu. Vědci jsou tedy zase o pověstný krok blíž k pravdě. Druhou část hádanky – kdo způsobil smrt „zázračného koně“ v USA – zřejmě nebude možné tak spolehlivě odkrýt. Důkazy, které se dochovaly hovoří jasně – byl oráven smrtelnou dávkou arzenu. Jenže kým vlastně?
„Když jsem tehdy dělal rozhovor s Tommym Wooodcockem v červenci roku 1983, uplynulo právě 50 let od Phar Lapovy smrti v USA. Woodcock měl spoustu času uvažovat o tom, proč se tak stalo a kdo to mohl způsobit. Náš rozhovor se uskutečnil v Mentone, kde Woodcock stále ještě trénoval koně pro pár prominentních majitelů z Melbourne. Bylo mu tenkrát uctyhodných 78 let. Zarazilo mě, že se tento milý stařík stavěl odmítavě i k teorii, které dlouho věřila celá Austrálie. Nevěřil, že by Phar Lapa otrávili Američané. Nechtěl to dále rozvádět a jediné, co dodal bylo: „Proč by to dělali? On je přeci v té době nijak neohrožoval, jen odpočíval po vítězství v Agua Caliente v Mexiku.“ Pak se na dlouhou chvíli odmlčel. Vypadalo to, že o něčem přemýšlí. Po chvilce se na mě podíval a pokračoval: „A i kdyby tomu tak bylo, jak by to asi provedli? Nikdo se k Phar Lapovi nebyl schopen dostat, nikdy jsem ho totiž neopouštěl.“Dále jsem se zeptal, proč si myslí, že smrt Phar Lapa nemohla být způsobena zapařeným krmivem,které mu dal osudnu noc před jeho úhynem. Klidně mi odpověděl, že oves pocházel z pytle přivezeného ze zastávky na Novém Zélandu. Pytel byl prý uzamčen ve stodole, ke které neměl nikdo jiný přístup. Své tvrzení doložil konstatováním, že celý pytel byl během vyšetřování předmětem dalších analýz a ve zbývajícím krmivu nic špatného nalezeno nebylo.
Rovněž jsem položil otázku, co si myslí o další případné teorii – že Phar Lap mohl eventuelně zkonzumovat trávu ošetřenou pesticidy, kterými se ošetřoval plevel v oblasti Perryho stájí v Tanforanu, poblíž San Francisca. Woodcock odvětil, že byl velmi opatrný, než aby nechal Phar Lapa konzumovat takto ošetřenou trávu. Vodil jej prý jen doprostřed nedalekého výběhu. Argumentoval jsem tím, že při vyšetřování odhalily testy něco jiného. Malé množství pesticidu zřejmě ulpělo i na této trávě, což ostatně potvrdila i pitva, při níž bylo stopové množství arzenu v žaludku šampióna opravdu nalezeno. Vyšetřující odborníci se však nedomnívali, že by toto množství mohlo způsobit tak fatální otravu organismu valacha. Woodcock na mou argumentaci reagoval poněkud podrážděně…
Tommy Woodcock (archivní záznamy):
„Nesmysl – byli tam i další koně, kteří nejenže konzumovali samotnou trávu, ale dokonce i listy z takto ošetřených stromů a u žádného jiného to v otravu nevyustilo.“
Peter Game, reportér deníku The Harald Sun:
„Na otázku, zda se domnívá, že za Phar Lapovu smrt byla tedy odpovědná kolika, která byla rovněž uvedena jako oficiální příčina Phar Lapovy smrti v roce 1932, však také odpověděl zamítavě. Jako důvod uvedl, že byl osobně přítomen u pitvy šampióna a na vlastní oči viděl Bobbyho krvavě zarudlé vnitřnosti, které jeden z přítomných veterinářů jasně označil za důsledek vnitřní otravy.
Dále mi Woodcock rovněž pověděl o incidentech, které se staly v Caulfieldu před pověstným Melbourne Cupem 1930. V době, kdy zoufalí bookmakeři chtěli koni všemožně zabránit v účasti, protože pokud by ryzák velký dostih vyhrál, přišli by o velké množství peněz. První incident se odehrál, když Telfordovi kdosi telefonicky vyhrožoval. Trenér tomu však nevěnoval sebemenší pozornost. Druhý den nato vedl Woodcock Phar Lapa po ulici a téměř je prý oba srazil málý náklaďák. Tenkrát ho napadlo, že řidič jen na malou chvíli ztratil kontrolu na vozem, ale poté, co následujícího dne viděl na té samé cestě vůz, kde seděli dva muži a zakrývali si tváře novinami, pochopil, že nic z toho nebyla náhoda.“ Více informací zde.
Tommy Woodcock (archivní záznamy):
„Přitiskl jsem „Bobbyho“ k plotu, protože jsem už tušil, co bude následovat. A když prosvištěli okolo nás, měli hodně špatný úhel ke střelbě,“ odmlčel se a těžce dýchal, jakoby celou situaci znovu prožíval a pak pokračoval:“ Nemířili mu na hlavu, ale níž…na jeho boky – možná na nohy. Chtěli ho pravděpodobně jen zmrzačit, aby nemohl vyhrát. Střela se však naštěstí odrazila od chodníku asi tak metr před ním.“
Peter Game, reportér deníku The Harald Sun:
„Celý rozhovor jsem sbíral odvahu na to, abych se Woodcocka přímo zeptal na jeho názor, kdo si myslí, že tedy zabil Phar Lapa. Podíval se mi na krátký okamžik do očí a já přísahám, že věděl, co se mi v té chvíli honilo hlavou. Jeho třesoucí se hlas nakonec přerušil ticho, které na okamžik zavládlo:“Existuje ještě jedna možnost, jak mohl zemřít, já Vám ji ale nepovím, neboť to nevím jistě.“
Woodcock tedy odmítal tvrzení, že byl Bobby otráven Američany. Nicméně podle něho nebyla příčinou valachovy smrti ani pesticidy ošetřená tráva, špatné (zapařené) krmivo či oficiální uvedená příčina smrti – kolika. Měl zřejmě během uplynulých let spoustu času o všem detailně přemýšlet. Znovu a znovu si přehrávat jednotlivé sekvence tragického dne minutu po minutě. Poté zřejmě dospěl k jakési vlastní teorii, kterou ale strikně odmítl Gamemu odhalit. Nikdy před tím o ní s nikým jiným nemluvil, ba dokonce ani nenaznačil, že by si za ta léta býval byl na něco klíčového vzpomněl. Jak podivuhodné. Muž, který byl jediným svědkem posledních chvil šampióna v Menlo Parku v roce 1932, zemřel jen dva roky poté, co se uskutečnilo výše zmíněné interview, ve věku 80 let. Jeho odmítavý postoj k odhalení své teorie i následné ospravedlnění sebe sama svou nejistotou, mě přivádí k doměnce, že bylo jeho záměrem uvrhnout na celou tuto záhadnou kauzu další stín pochybností.
V současnosti již nikdo z Phar Lapova realizačního týmu nežije, takže není komu položit poslední a nejdůležitější otázku, pomocí které bychom byli konečně schopni poskládat dohromady všechny střípky tohoto podivného příběhu o vytrvalosti, přesvědčení, stěstí, intrikách, smrti a legendě. Legendě, jejíž gloriola stále září s vydatností májové trávy. Netýkala se Woodcockova případná teorie náhodou předávkování záhadným tonikem? Necítil se za šampiónovu smrt přeci jen trochu odpovědný? Odpověď je na snadě. Máme tu tvrzení vědců o otravě arzenem – dále pak odhalení Steva Boydena podpořené tvrzeními několika dalších nezávislých australských trenérů a nakonec otázku: Kdo otravu způsobil? Na tu Woodcock za žádnou cenu nechce odpovědět, i když má, alespoň podle výše uvedeného interview, svou „nepodloženou“ teorii o další možné příčině Phar Lapovy smrti. Jednotlivé části této složité skládanky do sebe až neuvěřitelně zapadají, nemyslíte? Archivní zdroje navíc jednoznačně uvádějí, že se Woodcock nikdy s tragickou smrtí Bobbyho zcela nevyrovnal. Nebránilo mu v tom černé svědomí? Rozhodl se zůstat loajální svému zaměstnavateli Harrymu R. Telfordovi a vzít si pravdu s sebou do hrobu tak, jak to učinil právě Harry? Jen si vzpomeňme na větu, která zaznívá z Harryho úst na konci filmu Phar Lap: „Co na tom záleží, je mrtvej.„Mohl tedy i Harry Telford mít výčitky svědomí? Jenže výčitky může mít člověk jen v případě, pokud sám sobě vnitřně přizná vinu. Veřejně se k tomu nikdo z Phar Lapova týmu nikdy nepřihlásil. Otázkou zůstává, jak dalekou roli sehrál v celé kauze veterinář Nielsen. Věděl i on o Phar Lapově zázračném „medikamentu“?
Kdyby byli výše zmínění pánové dnes ještě mezi živými, celkem by mě zajímalo, jak by asi reagovali na současné zjištění vědců? Na palcové titulky v novinách, které podobně jako v roce 1932 hlásaly, že byl „Bobby“ otráven? Jenže v roce 1932 to byla pouhá spekulace, jedna z mnoha teorií, které se po smrti šampióna vyrojily jako houby po dešti. Veřejnost si mohla vybrat, čemu věřit. Neexistovaly důkazy ani pro jedinou z těchto teorií. Veřejnost mohla být i oklamána… Dnes ale stojí veřejnost spolu s vědci na prahu temné propasti pravdy, kde již není prostoru pro domněnky. Hrůzná pravda vyšla nakonec najevo, důkazy hovoří jasně. Jsme pravdě blíž než jsme kdy byli, ale stále chybí jeden střípek. Kdo byl osobou, která ať vědomky či nevědomky otrávila a tím vlastně i zabila Phar Lapa?
