Phar Lap vs. Železník

by Admin
Nejen v Austrálii mají čtyřnohou koňskou legendu. I my máme svého koně s velkým „K“, na kterého jsme všichni patřičně hrdí! Máme totiž Železníka. Tento drobný koník konstitučně sice působí vedle Phar Lapa jako David vedle Goliáše, ale i přesto mezi nimi lze jisté podobenství nalézt. U obou těchto „velikánů“ turfu totiž nezávislého pozorovatele upoutá nápadně ryzé zbarvení srsti a odznaky v podobě bílých ponožek na zadních nohou a hvězdy na čele. O tom, že i Železníkovi muselo bít v hrudi srdce bojovníka, svědčí i fakt, že se navzdory handicapu drobného vzrůstu stal nejúspěšnějším překážkařem historie našeho turfu vůbec.
Jako jediný kůň v historii totiž dokázal čtyřikrát pokořit dráhu Velké Pardubické a stát se tak čtyřnásobným vítězem tohoto nejtěžšího překážkového dostihu Evropy. (Pozn. autorky: za zmínku jistě stojí i fakt, že běhal v době, kdy měl Taxisův příkop ještě své původní rozměry.) Kromě toho se také stal trojnásobným „Koněm roku.“ Jeho rekord, který asi nebude dlouho překonán, bude-li vůbec, mu přinesl titul „Kůň století.“Ve své kariéře běžel 58 dostihů, z toho 30 vítězných, a na dotacích získal 1 723 800 CZK, což je průměr 29 721 CZK na start.

Plnokrevný Železník pochází ze Šamorína z německo-ruského rodičovského páru Zigeunersohn – Želatina.

Narodil se 29.dubna 1978 a dostihy začal běhat za ACHP Slavkov. Tamnímu jezdeckému oddílu byl prodán v roce 1979, ale výkony nijak neoslnil. První výsledky na dostihové dráze byly spíš rozpačité, spíš horší než průměrné, a když kromě toho utrpěl menší zranění na noze, stal se pro majitele koněm bez perspektivy. A tak byl v roce 1982 zakoupen pro Jezdecký klub ve Světlé Hoře na Bruntálsku. Vlastně jen k doplnění počtu koní ve stáji. Všední a téměř náhodná údalost ovlivnila však v budoucnu osudy mnoha lidí i jeho nové stáje.

Ve Světlé Hoře zpočátku rovněž nijak nezaujal. Ani jako čtyřletý, a to je věk, kdy už kůň má ukázat, co v něm je. Pak ale přišel 5. červen 1983 a jeho první vítězství v Albertovci a krátce na to další a další. Nastal zlom a začala slavná éra slavného koně. Od pěti let mu předcházela pověst téměř neporazitelného steeplera.

Železník a Josef Váňa – legendy našeho turfu

Novináři se často ptali jeho trenéra MVDr. Čestmíra Olehly v čem spočívala jeho výjimečnost. „V jeho velké vůli zvítězit. Před cílem ze sebe vydal doslova všechny síly, jen aby byl první. A také v jeho velké zkušenosti. Kurz „Velké“ měl dokonale přečtený, znal všechny překážky. V paddocku před dostihem, kde je na většině koní patrná nervozita, chodil vždy nevzrušeně, nevšímavě – prostě profesor. Všechny úspěchy byly samozřejmě podloženy poctivou přípravou. Před „Velkou“ intenzivně cválal v oranici i v blátivém terénu, vyklusával až do výšky 960 metrů nad mořem. A když začal dostávat větší přísun vitamínů a adekvátně zvýšené krmné dávky, přesně věděl, co se chystá.“ Taková byla tedy stručná charakteristika Železníka.

Jeho popularita narůstala s postupem doby do té míry, že mnoho lidí podle vlastních slov chodilo na dostihy jen kvůli němu, chodili „na Železníka.“

Železník v Lysé nad Labem

MVDr. Čestmír Olehla (tréner):
„Často se lidé ptají, který z jeho dostihů byl nejslavnější a který nejdramatičtější. Těžko říct, ale nejvíce mu asi přineslo jeho první vítězství ve Velké pardubické 4. října 1987, když porazil velmi lehce o 12 délek Formana se Štenclem. A také asi proto, že při něm vytvořil traťový rekord dostihu časem 9:56,13 minut, že to bylo vůbec první, že domů přineslo do té doby nejvíc radosti a že se jím definitivně zařadil mezi elitu našich překážkařů.
A nejdramatičtější? Každý dostih přináší situace plné dramatických okamžiků. Ale pro něj, stejně jako z pohledu diváků, byla asi nejdramatičtější Velká pardubická 13. října 1991, když na Poplerově skoku padl přes Disca s Armytagem a přesto zvítězil. Tehdy impozantní stíhací jízdou dokázal vyrovnat asi 200 metrovou ztrátu a strhujícím závěrečným speedem v bouři nadšených tribun porazit „po boji“ o tři délky Draka s V. Chaloupkou. Bylo to jeho čtvrté a co do počtu dosud nepřekonané vítězství ve Velké.“

Železník s přikrývkou koně roku 1989, Světlá Hora

Největším zklamáním byla zcela určitě Velká pardubická 11. října 1992. Železník ji pro ztrátu jezdce nedokončil, ačkoliv byl ve svých 14 letech největším favoritem. Připomeňme si proto okolnosti, za kterých ke všemu došlo. Do nevýhodného postavení se dostal hned na začátku dostihu před Malým vodním příkopem kvůli demonstrantům, kteří způsobili mezi koňmi chaos. Jel ho jako obvykle žokej J. Váňa a zbývající desítky metrů k Taxisu ho vedl po volnější levé straně dráhy, protože většina koní běžela středem nebo po kratším oblouku strany pravé. K Taxisu se dostal mezi posledními jen několik metrů za anglickým Hartiche a naší Rhodé. A na překážku odskakoval těsně za nimi. K odskoku zvolil Váňa v té chvíli zcela volný prostor vedle nich. A právě v tom okamžiku se stalo to, co nebylo možno předvídat. Hartiche skok nezvládl, při tom došlo ke kolizi mezi ním a Rhodé, ta jej srazila Železníkovi pod nohy. Železník o Hartiche klopýtl, Váňa spadl a dostih pro oba skončil.

Odsedlávání čtyřnásobného vítěze VP

Při slavnostním vyhlášení vítězů měl být Železník dekorován přikrývkou s nápisem „Kůň století.“ K veřejnému předání z pochopitelných důvodů nedošlo, ale pokrývku mají Světlohorští uchovánu mezi trofejemi.

Železník ve Světlé Hoře, 1992

Velká 1992 byla také posledním dostihem jeho velké kariéry. Jen několik dní na to, 29. října 1992, utrpěl při běžné vyjížďce frakturu korunkové kosti pravé zadní nohy. Jaká to osudová tragédie! Kůň, který v životě absolvoval bez komplikací tolik překážek, několik dní před tím zdolal Taxis, kde náraz na nohy při doskoku se rovná váze několika tun – jenou špatně šlápne a všechno se změní. Podobný osud už postihl mnoho dobrých koní. Asi proto jsou někteří koníčkáři, zvláště pak ti starší, fatalisté. Podle jejich filozofie se stalo to, co se stát mělo. Téměř symbolickou tečku za vším, co tento výjimečný kůň přinesl našemu turfu, byl televizní dokument – „Srdce šampióna,“ natočený o něm koncem září 1992.

Železník a Josef Váňa před startem VP 1989

Železník byl okamžitě převezen do veterinární nemocnice v Brně, ihned byl pro něj přivezen speciální pryskyřičný obvaz z Rakouska. V únoru 1993 byl propuštěn z nemocnice na rekonvalescenci domů, do Světlé Hory. V prvním období léčení byl netrpělivý, hojení špatně snášel, ale po propuštění domů již spolupracoval s MVDr. Čestmírem Olehlou daleko lépe. Všechno dopadlo dobře a Železník mohl alespoň chodit.

Slavný kůň trávil dostihový důchod ve stájích v Bruntále – Světlé Hoře, ale v souvislosti s  přibývajícím věkem u něho však začaly přibývat zdravotní problémy, proto veterinář nakonec rozhodl o jeho uspání. 22.12.1994  se legendární Železník, čtyřnásobný vítěz Velké pardubické,  odebral na věčnost – bylo mu úctyhodných 26 let. /Pozn.Železník byl pochován ve Velké Morávce, kde má i svůj pomníček./

O tom, jak to vlastně se Železníkem doopravdy bylo, nám podrobně poví muž, který stal přímo u jeho zrodu, jeden z našich nejvýznamnějších odborníků přes chov koní, pan ing. Michael Duruttya, CSc.„Chov koní – to je životní styl. Je to vášeň, která vám naplní celý život,“ říká. Duruttya se narodil v Košicích, dnes sice žije v Praze, ale většinu svého času tráví v zahraničí. V roce 1990 působil dokonce jako poradce v nejvýznamnějším západoněmeckém chovu anglických plnokrevníků v hřebčíně Erlenhof. V roce 1993 byl správcem dostihového závodiště ve Velké Chuchli v Praze. Je také majitelem agentury pro znalectví a poradenství v chovu koní, která poskytuje své služby v České republice, na Slovensku, v Rakousku, Maďarsku, Švýcarsku a Německu. Vedle chovatelské a poradenské činnosti se ing. Duruttya věnuje také vědecké a publikační činnosti. Mimo to je i autorem naší vůbec první monografie o životních projevech koní – anglických plnokrevníků – Etológie koní.

Kniha byla prezentovaná v roce 1996 na světovém fóru prestižního knižního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Tato kniha je ojedinělým dílem svého druhu v celé Evropě.

ing. Michael Duruttya, CSc (na snímku vpravo)

Jak jste se dostal ke koním?
ing. Michael Duruttya, CSc:
„Na Vysoké škole zemědělské v Nitře jsme měli možnost jezdit na koních. Z 200 studentů nás chodilo jezdit pouze pět. Mě to v tom dobrém slova smyslu poznamenalo na celý život a po dokončení studií byla moje jediná touha dostat se ke koním. Po fakultě jsem nastoupil v hřebčíně Muráň, kde mě čekalo 550 koní, a to chladnokrevníků – noriků, kříženců a zhruba asi 85 huculů chovaných pro lesní hospodářství. Původní huculské plemeno se ukázalo již jako nevhodné pro státní lesy a z toho důvodu se postupně rozprodávalo. Několik huculů se také dostalo na Šumavu do Hartmanic panu JUDr. Václavu Hrabánkovi. Na Muráni se mně také podařilo dokončit vyšlechtění slovenského horského koně. Protože jsem měl velmi dobré chovatelské výsledky, dostal jsem nabídku od Plemenářského podniku Šamorín v okrese Dunajská Streda, kde se zabývali chovem anglických plnokrevníků, lidově řečeno dostihových koní. Nabídku jsem přijal a v Šamoríně jsem nastoupil jako vedoucí chovu anglických plnokrevníků. A to byl docela jiný svět.“

Můžete být konkrétnější?
ing. Michael Duruttya, CSc:
„Víte, velký koňský svět se točí kolem anglických plnokrevníků. Muráň byla hezká, hory, prostředí podobné Šumavě, ale člověk chce víc. Tehdy jsem si řekl, že radši budu posledním v první lize než prvním v druhé. Díky Šamorínu se mi otevřel skutečný koňský svět. Snad jsem začal i šťastně, protože jsem byl u kolébky, ba co víc, vlastníma rukama jsem odchoval „Koně století“ Železníka.“

Když jste držel Železníka jako hříbě v rukou, měl jste dojem, že z něho bude šampión?
ing. Michael Duruttya, CSc:
„Neměl. Železník má totiž neuvěřitelnou minulost.“

Můžete své tvrzení blíže specifikovat?
ing. Michael Duruttya, CSc:
„Pro rozšíření krevní základny našich plnokrevníků, naší československé populace, bylo nutné osvěžit krev importy ze zahraničí. V té době, v 60. a 70. letech, byla pro nás západní Evropa valutově drahá, proto jsme jezdili nakupovat koně do východního bloku. Velmi dobré koně měli v bývalém Sovětském svazu, ve východním Německu, Maďarsku, Polsku i v Rumunsku. S paní Palyzovou, prvotřídní dámou překážkových dostihů, účastnicí Velké pardubické, jsme společně nakupovali koně v Sovětském svazu. Z ministerstva zemědělství jsme měli pouze 200 000 rublů, za které jsme nakoupili několik desítek chovných klisen. Zbylo nám asi 2000 rublů, které jsme nechtěli ministerstvu zpátky vracet. Koně se totiž nakupovali jednou za pět let. Tak nám za tuto sumu doslova přibalili ještě jednu klisnu, jmenovala se Želatina. Byl to vlastně takový přívažek. Želatina nebyla vůbec hezká klisna. Hlavatá, hrozné přední končetiny, strašně malá, lysinu měla na hlavě, dodnes ji stále vidím.“

Za tu vás v Šamoríně asi nepochválili, že?
ing. Michael Duruttya, CSc:
„První hříbě Želatiny (Želka, po Krakatit, Gh 30,5) a druhé (Žeton, po Salon, bez Gh) bylo zklamáním, které se však dalo předpokládat. Třetí potomek (Žitomír, po Salon, Gh 57 kg) se uplatnil v překážkových dostizích, avšak bez zaznamenáníhodného úspěchu. O rovinové třídě nelze uvažovat ani v tomto případě. Želatinu jsme doma nemohli vůbec ukázat a tak nasledoval transport (spíš “odklizení” neúspěšné klisny) do Východoněmeckého hřebčína Graditz, k čerstvému Derby-vítězi Zigeunersohnovi. První potomek z tohoto spojení (Žikava, Gh 42) přinesl opět zklamání právě tak, jako hříbě č. 5 (Žerotín, Gh 31). Protože nebyl zájem ukazovat tuto neúspěšnou a navíc nevzhlednou chovnou klisnu v domácím prostředí, zůstala Želatina na březích Labe u města Torgau s jeho slavným mostem také v r. 1977, kdy dochází k třetímu spojení s “cikánským synkem”. V r. 1978 se následně rodí její – v pořadí šesté a také poslední (!) hříbě. Do plemenných knih bylo zaneseno pod jménem “ŽELEZNÍK”. Narodil se v Šamoríně koncem dubna v takovém netypickém špatném počasí. Bylo to takové malé hříbátko, které jsem držel v rukou. …Narodilo se o zhruba 4 měsíce později. Už to byl handicap, protože Železník byl mladší než jeho ročníkoví druzi a neměl šanci v derby ročníku uspět. Ve srovnávací zkoušce byl totiž o 4 měsíce mladší. Derby mohou běhat jen tříletí. S tímto osudem u nás Železník žil.“

Pak bylo asi rozumnější Železníka prodat, nebo ne?
ing. Michael Duruttya, CSc:
„To se také stalo. Koupil ho nějaký pan Kantek z Mikulova. Bylo to tak malé hříbě, že jsme se nakonec domluvili, že ho prodáme za zeleninu, kterou na Mikulovsku pěstovali. Tehdy nám přivezli asi pět vagonů mrkve. V té době prodával Plemenářský podnik Šamorín úspěšné i méně úspěšné koně za cenu kolem půl milionu korun. Za Železníka nám nikdo nechtěl dát víc než 100 000 korun. Byli jsme rádi, že jsme se ho zbavili. Ale ani v Mikulově nebyl dlouho a putoval na Světlou Horu na Bruntálsko. Celou zimu byl venku, chodil do kopců, upevnily se mu šlachy, roztáhl hrudník, narostlo mu srdce. Byl trpělivý, houževnatý, což charakterizovalo ruské koně.“

Měl tedy typické vlastnosti koně pro dostihové závody?
ing. Michael Duruttya, CSc:
„Přesně tak. Podmínkou startu pro Velkou pardubickou je, aby kůň měl minimálně 6 let. Železník v 6 letech dozrál, ale první start na Velké pardubické se mu nepovedl. Chyba nebyla u něho, ale u žokeje, který na tento náročný závod neměl. Ani další start v roce 1985 s žokejem Novákem nepřinesl úspěch. Jezdci praskla na uzdečce přeska a kůň se stal neovladatelným. V roce 1987 trenérské žezlo převzal ve Světlé Hoře Dr. Olehla a do sedla Železníka se vyhoupl žokej Josef Váňa. Aprávě tato změna byla pro Železníka rozhodující. Navíc Železník triumfoval i jinými kvalitami. Do boje se soupeři (a s osudem) se pustil netradičními zbraněmi. Své nesporné handycapy dokázal překonat svým “velkým srdcem” právě tak, jako svou nesmírnou chrabrostí, bojovností, tvrdostí, odolností vůči bolesti, odvahou a urputností, s kterou šel instinktivně za svým cílem. Až nakonec mluvme o štěstí. Z tohoto hlediska může jeho charakter sloužit za vzor i nám, kteří tak velmi toužíme po úspěchu nebo uznání.“

4. října 1987 vyhrál ve Velké pardubické Železník s žokejem Váňou poprvé, a to v traťovém rekordu 9:56,13. Byl to první kůň, který potřeboval k překonání 6 900 metrů dlouhé trati méně než 10 minut. Další rok si tato dvojice úspěch zopakovala. V roce sametové revoluce zvítězil Železník potřetí. Jubilejní 100. ročník Velké pardubické však Železníkovi nepřál, padl do živého plotu na velkých zahrádkách. Následující ročník Velké pardubické poznamenal zásah demonstrantů protestujících proti konání dostihu. V důsledku toho řada startujících padla, mimo jiné i Železník. Žokejovi Váňovi se však podařilo zachytit otěže, vyhoupnout se do sedla a po heroickém stíhání dostihového pole, zvedajícího diváky ze sedadel, v dostihu nakonec zvítězit. Třináctiletý valach dokázal, že je oprávněným nositelem jména Železník, protože prokázal houževnatost jako ze železa. Byl to tvrdý, statečný kůň s bojovým srdcem a ohromným charakterem.

ing. Michael Duruttya, CSc:
„Železník byl nejlepší dostihový kůň u nás a zcela po právu ho pasovali na koně století. Mnohým přirostl k srdci pro svou statečnost a férovost v boji. Velkou pardubickou vyhrál čtyřikrát, ale podle mého soudu ji mohl vyhrát šestkrát. Železník na to měl. Ale kdo by asi vsadil na Železníka ve chvíli, když jsem ho jako hříbě poprvé držel v ruce? Nikdo. Mockrát sedíme měsíce a analyzujeme rodokmeny, hodnotíme, počítáme, co by bylo nejlepší, a nakonec někdy stačí úplná náhoda, aby vznikl šampion. Kolikrát si říkáme, že genetika je sice hezká věc, ale příroda je stále ještě moudřejší a chytřejší.

Bylo hezké, že si majitelé vzali Železníka po jeho úspěšné dostihové kariéře zpátky domů, kde si užíval zalsouženého důchodu. Správná úcta k šampiónovi. Jsem rád, že jsem měl ve svém životě tu možnost setkat se takovým „Panem“ koněm. Bylo to štěstí i moje hvězdná hodina, že jsem byl u toho, když Železník spatřil světlo světa. “ Více o Železníkovi píše pan Michael Duruttya zde.

Vyznání autorky:
Díky, Železníku, za nádherné chvíle, které jsi nám svými výkony připravil. Dobře si vzpomínám, jak netrpělivě jsem čekala u televizní obrazovky na přenos Velké pardubické v letech tvé slávy, ačkoliv jsem byla ještě dítětem, nikdy nezapomenu na tvé heroické výkony v cílové rovince, které zvedaly diváky ze sedadel. Tvá vítězství byla jasným symbolem tvé touhy vítězit a být nejlepší z nejlepších. Ačkoliv jsem Tě nikdy osobně nepoznala, Tvé kouzlo mě i přes obrazovku uchvátilo tak, jako mnoho jiných. Tak běž Železníku, rozleť se po věčných pastvinách a nezapomeň, že v našich srdcích máš již navždy své čestné místo.

Reprodukce obrazu Železníka od akademické malířky Jurné-Lipské

ŽELEZNÍKOVA KARIÉRA v kostce:
58 startů: 30x první, 9x druhý, 1x třetí, 1x čtvrtý, 2x pátý

Rok 1980, 2-letý:

Neběhal
Rok 1981, 3-letý:
7 startů: 2x druhý, 1x třetí, 1x pátý, 3x neumístěn
Všechny dostihy byly rovinové. V generálním handicapu tříletých dostal 54 kg. Výhry 7800 Kčs.
  • 8. místo – 5. dubna – Cena ZTS Petržalka (Bratislava), 1600m, 13 startujících, váha 57 kg, V. Brožík
  • 7. místo – 19. dubna – Cena JZD Velešovice (Bratislava), 1600m, 12 startujících, váha 57,5 kg, V. Brožík
  • 8. místo – 3.května – Cena OSP n.p. Nitra (Bratislava), 1800m, 10 startujících, váha 53 kg, am. Kapitánová
  • 5. místo – 19. července – Cena SŠM Sladovičovo (Bratislava), 1800m, 7 startujících, váha 60 kg, am. Kapitánová
  • 2. místo – 13. září – Cena časopisu Roháč (Bratislava), 1800m, 9 startujících, váha 61 kg, J. Kuchárik
  • 2. místo– 27. září – Cena JZD Vrchovina – Okrouhlá (Boskovice), 1600m, 13 startujících, váha 61 kg, J. Kuchárik
  • 3. místo – 18. října – Cena Konzervární n.p. Nové Zámky (Bratislava), 2000m, 12 startujících, váha 59,5 kg, J. Kuchárik
Rok 1982, 4-letý:
4 starty: 1x druhý, 3x neumístěn
V generálním handicapu čtyřletých proutěnkářů dostal 59 kg. Výhra 4600 Kčs.
  • 2. místo – 23. května – Cena STS Galanta (Bratislava), 1600m, proutí, 8 startujících, váha 62,5, J. Franko
  • 10. místo – 13. června – Cena Myjavana (Bratislava), 1800m, 15 startujících, váha 66,5 kg, J. Franko
  • 7. místo – 18. září – Cena ZSS Příbram (Tochovice), 2400m, proutí, 9 startujících, váha 68 kg, A. Novák
  • 18. místo – Cena JZD Slušovice (Pardubice), 2600m, proutí, 19 startujících, váha 66 kg, A. Novák
Rok 1983, 5-letý:
8 startů: 3x první, 2x druhý, 1x pátý, 2x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých steeplerů je Železník čtvrtý s 71,5 kg. Výhry 52600Kčs.
  • 5. místo – 1. května – Cena Sviatku práce (Bratislava), 3600m, st., 8 startujících, váha 70 kg, J. Váňa
  • nedokončil – 22. května – Cena Azata (Slušovice), 3600m, st., váha 70 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 5. června – Velká cena Slezska (Albertovec), 3800m, st., 4 startující, váha 65 kg, J. Váňa
  • 2. místo – 2. července – Steeplechase Lady Anne (Pardubice), 3600m, st., 12 startujících, váha 69 kg, A. Novák
  • nedokončil – 6. srpna – Steeplechase Mocné (Pardubice), 3680m, st., 9 startujících, váha 67,5 kg, A. Novák
  • 2. místo– 21. srpna – Cena PP Topoľčianky (Topoľčianky), 3800m, st., 6 startujících, váha 70 kg, A. Novák
  • 1. místo– 9. října – Cena Váhu (Pardubice), 3600m, st., 19 startujících, váha 69 kg, A. Novák
  • 1. místo– 23. října – Cena št. veter. Správy MPVž SSR (Bratislava), 3800m, st., 7 startujících, váha 71,5 kg, A. Novák
Rok 1984, 6-letý:
7 startů: 4x první, 2x druhý, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů je druhý se 75 kg. Výhry 81000 Kčs.
  • 2. místo – 20. května – Cena Záhoria (Bratislava), 3400m, st., 4 startující, váha 68,5 kg, A. Novák (kvůli nekvalitnímu tisku možná chyba v názvu dostihu)
  • 1. místo– 10. června – Velká cena Slezska (Alebertovec), 3800m, st., 7 startujících, váha 68 kg, A. Novák
  • nedokončil– 30. června – Steeplechase Briganta (Pardubice), 4000m, st., váha 69 kg, A. Novák
  • 2. místo– 22. července – Cena Zvolena (Bratislava), 3200m, st., 14 startujících, váha 72,5 kg, A. Novák
  • 1. místo– 12. srpna – Velká slušovická steeplechase (Slušovice), 5000m, 5 startujících, váha 69 kg, A. Novák
  • 1. místo – 16. září – Cena riaditela ŠZB (Bratislava), 3800m, st., 10 startujících, váha 70,5 kg, A. Novák
  • 1. místo– 14. října – Cena ÚV Odb. Svazu pracovníků zemědělství (Pardubice), 4000m, st., 18 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1985, 7-letý:
6 startů: 3x první, 1x druhý, 2x neumístěn
V generálním hadicapu pětiletých a starších steeplerů je třetí se 76 kg. Výhry 71300 Kčs.
  • nedokončil – 10. května – Steeplechase osvobození (Pardubice), 4100m, st., váha 69 kg, A. Novák
  • 1. místo– 8. června – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 10 startujících, váha 71 kg, A. Novák
  • 2. místo– 29. června – Steeplechase Briganta (Pardubice), 4100m, st., 6 startujících, váha 71 kg, A. Novák
  • 1. místo– 7. září – Cena Koroka (Pardubice), 5100m, st., 4 startující, váha 69 kg, J. Váňa
  • nedokončil – 6. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 11 startujících, váha 71,5 kg, A. Novák
  • 1. místo– 3. listopadu – Cena čs. Televízie (Bratislava), 4200m, st., 9 startujících, váha 68 kg, A. Novák
Rok 1986, 8-letý:
4 starty: 3x první, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 77 kg. Výhry 66000 Kčs.
  • 1. místo– 7. června – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 16 startujících, váha 70 kg, A. Novák
  • 1. místo – 28. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 5500m, st., 12 startujících, váha 69 kg, A. Novák
  • 1. místo– 26. července – Steeplechase Epigrafa (Pardubice), 5500m, st., 12. startujících, váha 70 kg, A. Novák
  • nedokončil – 12. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, 14 startujících, váha 70,5 kg, A. Novák
Rok 1987, 9-letý:
5 startů: 4x první, 1x čtvrtý
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 80 kg. Výhry 191000 Kčs.
  • 1. místo– 9. května – Steeplechase osvobození (Pardubice), 4100m, st., 18 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 4. místo – 30. května – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 15 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo – 27. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 5500m, st., 11 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 16. srpna – Velká slušovická steeplechase (Slušovice), 5000m, st., 9 startujících, 70 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 4. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 12 startujících, 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1988, 10-letý:
5 startů: 4x první, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 80 kg. Výhry 305000 Kčs.
  • 1. místo– 28. května – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4300m, st., 13 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo – 10. července – Cena předsedy JZD AK Slušovice (Slušovice), 4200m, st., 6 startujících
  • 8. místo – 31. červenec – Grosser Preis der Spilothek (Hannover – Langenghagen), 4600m, st., 12 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 27. srpna – Steeplechase Simona (Pardubice), 4300m, st., 9 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 9. října – Velká pardubická steeplechase(Pardubice), 6900m, st., 13 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1989, 11-letý:
4 starty: 4x první
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 81 kg. Výhry 315000 Kčs.
  • 1. místo– 27. května – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4430m, st., 23 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 1. července – Steeplechase Sagara (Pardubice), 4976m, st., 16 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 2. září – Steeplechase Koroka (Pardubice), 5895m, st., 10 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 8. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 25 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1990, 12-letý:
3 starty: 1x první, 1x druhý, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 79,5 kg. Výhry 51000 Kčs.
  • 2. místo– 23. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 4976m, st., 15 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 11. srpna – Steeplechase Epigrafa (Pardubice), 5395m, st., 12 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • nedokončil – 14.října – Velká Pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 29 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1991, 13-letý:
3 starty: 3x první
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 83 kg. Výhry 555000 Kčs.
  • 1. místo– 8. června – Steeplechase města Pardubice (Pardubice), 4750m, st., 13 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 27. července – Steeplechase Valencia (Pardubice), 5400m, st., 10 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 13. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 22 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1992, 14-letý:
2 starty: 1x první, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 80 kg. Výhra 22500 Kč.
  • 1. místo – 27. června – Cena Rollpy (Pardubice), 5400m, st., 8 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • nedokončil – 11. října – Velká pardubická steeplechase(Pardubice), 6900m, st., 15 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa

Zdroj informací: Měsíčník Equito 5/93, www.blackhorse.estranky.cz, Rozhled Vydání: 4/2003
Zdroj fotografií: Internet, Equito 5/93, archiv autorky, Rozhled Vydání: 4/2003

Phar.Lap

„Nejlepší“ koně historie

by Admin

Velikáni turfu?
Lze vůbec spočítat nejlepší koně historie? Těžko. I když, záleží na tom, co pro Vás vlastně slovo „nejlepší“ znamená. Je nejlepší kůň, který zvítězí v Melbourne Cupu? Nebo ten, co skočí nejvýš, zaběhne nejrychlejší čas, či nejvíc utáhne? Jaká jsou kritéria pro použití tohoto slova? 
Ačkoliv, z čistě matematického hlediska, by na vrcholku pověstné pyramidy nesoucí nadpis „nejlepší“ měla jednoznačně stanout klisna s přízračným jménem Kincsem (Můj poklad) narozená v roce 1874 v maďarském hřebčíně Kisbér. Kincsem vešla do dějin jako „nikdy neporažená.“ Odběhla 54 dostihů proti nejlepším hřebcům a klisnám Evropy, na různých drahách a v různých distancích… a všechny do jednoho vyhrála. Mezi její největší triumfy patří vítězství v maďarském Two Thousand Guineas (1877), maďarském One Thousand Guineas (1877), maďarském Oaks (1877), maďarském Autumn Oaks (1877, 1878, 1879), maďarském St. Leger (1877), rakouském Derby (1877), rakouské Kaiserpreis (1877), Velké ceně Hanoveru (1877), Velké ceně Baden Badenu (1877, 1878, 1879), Statní ceně Eister Classe (1878), Goodwood Cupu (1878), Grand Prix de Deauville (1878) a jiné. Stala se národní ikonou Maďarska a když v roce 1887 uhynula, byl na počest její památky zřízen tzv. Kincsem Park. Otázka zní byla tato klisna jen neporažená nebo byla přímo neporazitelná?
Kincsem (Cambuscan – Waternymph, Cotswold)
Odskočme si nyní na chvilku k protinožcům. V roce 1890 donesl vítězný Carbine do cíle handicap 66 kg, tento rekord nebyl na dráze ve Flemingtonu doposud žádným koněm překonán. Úmyslně říkám koněm, protože v jednom benefičním závodě na stejném závodišti doběhla do cíle se stejnou váhou ovce!
Carbine (Musket – Mersey, Knowsley)
V letech 1929 – 1932 však Austálii a Nový Zéland zachvátilo nové „šílenství“ jménem Phar Lap. Jméno tohoto ryzáka v té době pravidelně skloňovalo ve všech možných pádech na titulkách novin i časopisů. I dnes se však valachovo jméno se železnou pravidelností na předních stranách vyskytuje a to nejen v Austrálii. Phar Lap totiž lámal rekordy pokaždé, když vkročil na dráhu. Stal se živou legendou. Jeho srdce mělo samo o sobě rekordní velikost, když bylo po jeho smrti vyjmuto z jeho hrudi a navíc, jeho vypreparovaný exponát zajišťuje Melbournskému muzeu rekordní návštěvnost neustále. 3x jsem použila slovo rekordní, je tedy Phar Lap tím, který by mohl stát na té nejvyšší příčce?
Melbournské muzeum –
přijďte se podívat na legendu

V Austrálii ještě chvíli zůstaneme, protože právě zde předvedla klisna Makybe Diva (Desert King – Tugela) něco, co se doposud žádnému jinému koni nepodařilo. Dokázala totiž zvítězit v prestižním Melbourne Cupu v letech 2003, 2004 a 2005, i když nesla handicap jako hřebci. Je tedy ona právem tou nejlepší ze všech?

Makybe Diva (Desert King – Tugela, Riverman)

I v Americe se však rodí výjimeční koně. 11.6.1973 se Secretariat objevil na titulní straně magazínu Time. Ještě téhož dne si tento ryzák nasadil Trojkorunu (Triple Crown), přičemž překonal rekord na míli a ½, čímž nastavil nový světový rekord. Zvítězil o propastných 31 délek a to se ani moc nenamáhal. Nejlepší z nejlepších? Jeden z vyvolených?

Secretariat na obálce TIME
Secretariat, Belmont Stakes 1978

Nemůžeme opomenout „nesmrtelného“ klusáka Greyhounda (Guy Abbey – Elizabeth) přezdívaného diváky kvůli své šedobílé barvě „Šedý přízrak.“ Přestože se tento 168 cm vysoký klusák narodil v roce 1932, je dosud považován za nejlepšího klusáka všech dob. Závodil po 7 sezón (1934 -1940), ze 115 odběhnutých dostihů jich plných 104 vyhrál! V roce 1935 zvítězil v Hambletonian Stake, špičkovém závodě pro 3leté klusáky. 29.9.1938 pak zaběhl nový světový rekord na 1 míli v čase 1:55 1/4. Vynikal i v klusu pod sedlem (tyto závody se dnes již neběhají), kde také lámal rekordy časem 3:02 1/2 na vzdálenost 1.5 míle (1937), 4:06 na 2 míle (1939) a 2:01 3/4 na 1 míli (1940). Greyhound byl za své vynikající výsledky jmenován klusákem 20. století a v roce 1971 byl uveden do síně slávy.

Greyhound měl obdivuhodný styl klusu

Greyhoundův rekord na 1 míli v čase 1:55 1/4 byl však v roce 1968 překonán skvělým hřebcem Nevele Pride, který vyběhl v Hambletonian Stake čas 1:54,4.

Nevele Pride kluše do dějin…

Také v Chille se chovatelům podařilo odchovat koně, který doslova „skončil“ do historie. Stalo se tak 5.2.1949, kdy kůň Huaso (Pastevec) v sedle s Chilským kapitánem jezdectva Albertem Larraguibelem překonal překážku, která měřila neuvěřitelných 2,47 cm. Nutno podotknout, že Huasovi bylo v té době už 16 let a měřil 165 cm v kohoutku. Dvojice nastavila světový rekord, který doposud nebyl nikým překonán. Patří tedy Huaso k úplné špičce? Je on tím nej nej nej?

Huaso – Albert Larraguibel

Bizarní ovšem je, že pouze o několik let později v Irsku, v roce 1967 zvítězil v Hickstead Derby pony jménem Stroller (145 cm v kohoutku), když překonal všechny překážky, ačkoliv se nad ním doslova tyčily a všichni diváci se domnívali, že nemůže překonat ani jedinou. Jen o rok později tento „velikán“ vyhrál zlatou medaili v soutěži jednotlivců na OH 1968 v Mexiku. Navzdory svému vzrůstu byl jediným poníkem, který se účastnil skokových závodů s normálními koňmi. Byl tedy on tím nejlepším?

Stroller se svou jezdkyní Marion Coakes, OH 1968

v 90. letech 20. století se v Británii i po celém světě hodně mluvilo o bílém koni jménem Milton, jehož partnerství se špičkovým jezdcem Johnem Whitakerem vstoupilo do parkurových dějin. Milton se totiž stal vůbec prvním koněm, který v této disciplíně vydělal přes 1 million liber. Pozn. Osud umí být krutý, Miltona objevila parkurová jezdkyně Carolina Bradleyová, která však v roce 1984 zemřela na rakovinu, takže Miltona na přání jejích rodičů začal trénoval právě John Whitaker.

Carolina Bradleyová - Milton

John Whitaker – Milton

Samozřejmě, že tím výčet koní, kteří něco dokázali, zdaleka nekončí. Mohla bych pokračovat do nekonečna, to ale nemám v úmyslu. Chtěla jsem spíš upozornit na to, že ve světě koní se “velikost” obecně nijak neměří. V lidském světě jsou posuzovány výkony a slovo nejlepší se používá v souvislosti s úspěchy, které uchvátí lidskou mysl. Právě ony zapisují jedince do historie. Je však možné srovnávat koně, kteří běhají dnes s koňmi, kteří běhali o století dříve? Mohla by snad skvělá Makybe Diva porazit Phar Lapa? Mohl by snad Milton pokořit Huasa ve skoku? Obecně vzato nemohou tato srovnávání vycházet z reálného podkladu, protože každý kůň závodil za rozdílných podmínek a v jiné době. Mentalita publika byla jiná, stejně tak jako pravdila soutěží. Vše se neustále vyvíjí, proto není možné srovnávání. Bohužel, vzhledem k faktům, které byly o Phar Lapovi nedávno zvěřejněny, se několik trenérů nechalo slyšet, že Phar Lap byl konzistentně zdrogovaný kůň, který právě díky této skutečnosti dosáhl nesmrtelnosti. Mohly by tedy tyto pochybnosti nějak narušit jeho status legendy?

Phar Lap si běží pro další vítězství

A jaký kůň je pro Vás tím nej? Možná je to pony, který Vás naučil nebát se jezdit. Možná, že Vaše srdce uchvátil příběh některého z mnoha velikánů turfu. Kdo tedy bude dalším koněm, který se příště objeví na titulce magazínu Time, Newsweeku či jiného sportovního deníku? Jak dlouhou cestu bude muset urazit? Kolik dostihů bude muset vyhrát, kolik překážek překonat? Anebo se Vaším hrdinou stane kůň, kterého si sami pořídíte? Odpověď nechávám na Vás, protože každý máme jiná kritéria pro definici slova „NEJLEPŠÍ“.

Zdroj obrázků: Internet

Phar.Lap

Němý svědek Phar Lapovy smrti

by Admin
Detail přezky a upevňovacího systému
Phar Lapovy vlněné deky
Ačkoliv od doby, kdy měl Phar Lap tuto vlněnou přikrývku naposledy na sobě, již uplynulo 76 let, čas se na ní příliš nepodepsal. Ptáte se v čem spočívá její výjimečnost?
Portrét Phar Lap, 1932 (povšimněte si přikrývky)

Přesně tuto pokrývku měl totiž Phar Lap na sobě v okamžiku své smrti 5. dubna 1932 v Menlo Parku v Kalifornii. Přikrývku věnoval muzeu sám Tommy Woodcock v roce 1979 spolu s několika dalšími artefakty, které mají s Phar Lapem přímou souvislost.


Tento kurf daroval Tommy Woodcock muzeu Viktoriav roce 1979, obsahoval výše zmíněnou deku a další části Phar Lapovy výbavy:uzdečku, čištění, podbřišník, bičík a chrániče na nohy.

Váš

Foto: Jon Augie
Zdroj informací: Museum Victoria

Phar.Lap

Přivedlo záhadné tonikum Phar Lapa k vítězství i smrti?

by Admin

Ošetřovatel a trenér Tommy Woodcock podle všeho pravidelně obohacoval krmnou dávku Phar Lapa o zvláštní tonikum, jehož účelem bylo zvýšení výkonnosti koně na dráze. Toto tonikum se jevilo neškodně a zřejmě šampiónovi i prospívalo. Ale… právě tento záhadný elixír jej podle vědců nakonec zavedl až do údolí smrti. Otázka, kdo tento osudný „koktejl smrti“ pro Phar Lapa namíchal, však zůstane navždy tajemstvím, protože Woodcock i ostatní členové Phar Lapova realizačního týmu si odpověď na ni vzali s sebou do hrobu.
Phar Lap v Melbourne

Je to vůbec poprvé, kdy bylo veřejně odhaleno tajemné složení speciálního tonika, které Tommy Woodcock pro „Bobbyho“ tak pečlivě připravoval. Podivný recept obdržel Woodcock osobně od Harryho R. Telforda před osudnou cestou do Ameriky. Přesný recept se po tolika letech skutečně objevil.

Vědci zpočátku předpokládali, že Harry Telford ve svých stájích využíval přípravek zvaný Fowler’s Solution. To ale není pravda. Tonikum pro Phar Lapa totiž kromě tekutého arzenu obsahovalo i vysoce toxický derivát strychninu známý jako nux vomica (pozn autorky: Semeno pochází z malého stromu z čeledi Loganiaceae nazývaného Kulčiba dávivá (lat. Strychnos Nux vomica) a obsahuje strychnin a brucin.) a dále uhličitan mangatý, který sloužil především jako stimulant výkonnosti koně na dráze.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Můj otec, Stan Boyden, byl pečovatelem a zároveň i řidičem Phar Lapa před i po jeho dramatickém vítězství v Melbourne Cupu v roce 1930. Zdědil jsem po něm potrhaný kus papíru, na kterém se nachází recept na přípravu tohoto zvláštního tonika. Rozhodl jsem se odhalit toto pečlivě střežené tajemství, které můj otec celá léta ukrýval v malém černém deníku, v této reportáži, abych podpořil teorii Dr. Kempsona a očistil Tommyho Woodcocka.

Phar Lap vedený na trénink na závodiště v Moone Valley (1930), vlevo Stan Boyden, řidič
přepravníku, ve kterém byl šampión převážen.
Otec se později sám stal uznávaným trenérem dostihových koní. Když jeho svěřenec Rimfire zvítězil v Melbourne Cupu v roce 1948, tak se mi otec svěřil, že od Tommyho Woodcocka získal pozoruhodnou sbírku receptů na různá tonika, které využíval sám Harry R. Telford. Woodcock prý dával Phar Lapovi speciální tonikum právě na příkaz Telforda.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Tommy dělal jen to, co mu Telford poručil. Myslel si chudák, že mu dává něco, co mu může jen prospět. Poslední věcí, kterou by chtěl, by byla „Bobbyho“ smrt.

 

MVDr.Tom Russel

MVDr.Tom Russel z Veterinární nemocnice v Goulburn Valley je přesvědčen, že smrt Phar Lapa nebyla způsobena pouze podáváním malých dávek arzenu. Domnívá se však, že arzen v kombinaci s nux vomica by už smrtící účinek mít mohl.
Tom Russel(veterinární lékař):
Podle mého názoru nejspíš někdo zpackal dávku. Tyto ingredience nebyly přesně váženy, protože v té době prostě žádná kontrola kvality výstupních produktů ve výrobě neexistovala. Mohlo se stát, že nebyly látky doručeny v očekávané koncentraci.

Vědci z výzkumného centra sice nalezli v šampiónově srsti arzen, ale mě osobně se jeví pravděpodobnější otrava šampióna látkou zvanou strychnin. Při přípravě výše zmíněného tonika v té době mohlo snadno dojít k záměně obou látek a následnému předávkování zvířete.

Užívání tohoto tonika ve správném složení z mého hlediska bezpochyby extrémě zvedalo výkonnost dostihového koně. Nux vomica se uplatňuje především jako stimulant apetitu, dále ve velmi malých dávkách vyvolává slabý elektrický šok v míšní oblasti páteře, což navodí pocit překypování energií.

Arzen v tekutém stavu způsobuje u koní vypadávání srsti, vypadanou srst ale záhy nahradí nová kvalitnější srst vyznačující se kovovým leskem, která velmi rychle naroste v místech, kde došlo k odumření původní struktury. U člověka to však tento efekt nemá, při aplikaci arzenu dochází k úplnému odumření a vypadání vlasů během 3-4 dní.

Sacharid uhličitanu mangatého zase dopraví do krevního oběhu železo a pokud jej spojíte s cukrem, zlepšíte celkové vstřebávání do organismu. Laicky řečeno, pokud dostihovému koni trpícímu chudokrevností dodáte pravidelnou dávku železa, dojde ke zvýšení počtu červených krvinek a teoreticky i ke zlepšení celkové kapacity okysličování krve, což jednoduše znamená, že kůň bude schopen běžet déle a rychleji. V případě koně, který sám o sobě dokáže běžet extrémě rychle, by přidáním této látky do krmné dávky došlo k rapidnímu navýšení jeho rychlosti i výdrže.

Boyden naprosto souhlasí s vyjádřením veterinárního experta, že výše popisované tonikum mělo povzbuzující účinky, ale i přesto je skálopevně přesvědčený, že Phar Lap byl kůň zcela mimořádných kvalit i bez použití tohoto tonika.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Nebylo by zcela na místě připisovat Phar Lapovu neporazitelnost pouze účinkům tonika. Ten kůň měl od přírody schopnost dosáhovat na dráze enormních výkonů. Byl bez diskuze pravým šampiónem.

Asi se ptáte, proč se tedy do jeho dávky aplikovalo tonikum, když ho vlastně nepotřeboval?

Víte, je to začarovaný kruh. Když nemá dostihový kůň řádný přísun energie, protože trpí nechutenstvím, nemůžete ho trénovat. Jedině dobře nakrmený kůň vám dává záruku, že vydrží extrémní napětí kladené na něj při tréninku a prostojí celý závod.

Navíc pokud nakombinujete výše uvedené látky v určitém poměru a dáte je koni jakým byl Phar Lap, výsledky se brzy dostaví samy.

Phar Lap vyhrál Agua Caliente Handicap v Tichuaně v Mexiku 20.3.1932, ale 5.4.1932 náhle zničeho nic zkolaboval a uhynul na akutní zánět střev v Menlo Parku v Kalifornii.

Boyden říká, že on a jeho bratr Bradly se jako jedni z mála dozvěděli pravou příčinu uhýnu šampióna v USA od jejich otce. Museli ale přísahat, že toto tajemství nikdy nikomu nevyzradí. A tak každá teorie, která se pak od té doby objevila, pouze vířila vzpomínky a emoce 68letého Lawrence.

Zlom nastal až s objevem dr. Ivana Kempsona, jehož prohlášení se poté objevilo ve všech Australských mediích včetně News Limited, Herald Sun a obletělo svět. Všemi doslova otřáslo zjištění vědců, kteří provedli analýzu ze vzorku Phar Lapovy hřívy a srsti pomocí výkonného mikroskopu. Výzkum odhalil, že Phar Lap byl opravdu otráven konzumací velké dávky arzenu 30 hodin před smrtí.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Víte, když jsem toho dne otevřel noviny, téměř jsem vybuchl. Přitiskl jsem si noviny na hruď ve snaze skrýt tyto informace před světem, ale pak jsem si uvědomil, že stárnu a pravda o smrti milovaného šampióna, kterou jsem po léta tak pečlivě střežil, by měla vyjít najevo, aby lidé pochopili, že to nebyli Američané, ani kolika či otrávená tráva – nýbrž arzen obsažený v toniku.

Výborný žokej Roy Higgins, který se mimo jiné podílel i na natáčení filmu Phar Lap, vzpomíná, jak se mu několikrát během natáčení naskytla možnost mluvit osobně s Tommym Woodcockem.

Roy Higgins (žokej):
Během natáčení filmu jsem s Tommym Woodcockem strávil spoustu času. Byl to skvělý muž, ale vůbec nechtěl mluvit o tom, co se vlastně tenkrát v Americe stalo. Řekl mi jen o využíití přípravku Fowler’s Solution. Na tom ale nebylo nic zvláštního, v té době byl celkem rozšířený.

Když se Higgins později dočetl o nejnovější teorii týkající se Phar Lapovy smrti, byl v šoku. Neměl ani tušení o tom, že by se koni nějaké speciální tonikum podávalo. Dokázal si vybavit jen to, že mu Woodcock během natáčení v roce 1980 sdělil, že se Phar Lapovi do žrádla přídával přípravek Fowler’s Solution.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Speciální tonikum pro Phar Lapa neobsahovalo přímo arzen v prášku jako Fowler’s Solution. Klíčové ingredience se míchaly přímo ve vědru a zalévaly se medem. Ten odstraňoval hořkou příchuť a svou lepkavostí držel látky pohromadě, což při konzumaci pomáhalo koni polknout celou dávku. Tato směska se poté zalila 4,5 l horké vody a vzniklé tonikum se podávalo po malých dávkách v průběhu 10 dní. Takto aplikované tonikum stačilo na to, aby se kůň udržel ve skvělé formě po tři týdny.

Stále mám před očima Harryho Telforda, jak dává na vědro pytel ovsa, který absorboval páry. Dnes je již nux vomica společně s arzenem na seznamu zakázaných látek, ale dříve byla tvorba takových tonik zcela běžnou věcí. Arzen a jiné látky byly přidávány, protože to bylo to jediné s čím mohli v té době trenéři pracovat.

Správce závodišť v té době více zajímaly podvody na závodní dráze než to, co koně běžně dostávali k žrádlu. Navíc technologie krmení nebyla na takové úrovni jako dnes. Pravdou ale zůstává, že místo arzenu se mohl používat třeba coffein.

Boyden, který se svým trenérským dovednostem učil pod taktovkou svého otce, si také živě vybavuje okamžik, kdy se poprvé díval na to jak jeho otec toto speciální tonikum připravuje.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Otec mi věřil a vzal mě do svého týmu. Měl ve stáji průměrného koně, který se jmenoval Rhadames. Vzpomínám si na to, jak jednou jeho majitel Johny Diamond dotlačil mého otce k užití tohoto speciálního tonika. Doslova mu řekl: „Co bylo dost dobré pro Phar Lapa je dobré i pro Rhadamese.“

A tonikum nikdy nezklamalo. Jen občas se stávalo, že některý kůň po vyhraném závodě došel do stájí, kde ale padl a uhynul, což nejlépe dokumentuje smrtící účinky arzenu. Smrt následuje dramaticky a náhle. Řetěžová reakce vede ke ztrátě tekutin, dehydrataci a následnému šoku. Kůň může také zemřít na selhání oběhového systému aniž by se projevily jiné příznaky onemocnění jako např. záněty střev či zažívacího traktu.

Lawrence Boyden v součastosti pracuje jako licentovaný podkoní. Kdysi však míval i on trenérskou licenci. Nakonec dodává, že i on zmíněné tonikum před 40 lety jednou vyzkoušel.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Aplikoval jsem ho na koně, který se jmenoval Strangeman v roce 1960. Potřeboval jsem jen, aby prostál celou trať dostihu a tak jsem se uchýlil k použití otcova tonika. Přidával jsem ho do jeho krmné dávky po dobu 10 dnů. Pak jsem vybral rámcový závod v Kilmoru, kam jsem ho přihlásil. A byl jsem šokován! Ne tím, o kolik délek zvítězil, ale s jakou lehkostí proběhl cílem. Pro mě to byl jasný důkaz toho, že ho to tonikum doslova „nakoplo.“ To mě vylekalo a nikdy v životě už jsem ho na žádném jiném koni nepoužil.

Nakonec bych ještě rád podotknul, že ani můj otec, ani Tommy Woodcock v žádném případě nechtěli Phar Lapovi vědomě ublížit. Položili by za něj i život, kdyby to bylo nutné.

Zdroj informací: The Australian
Zdroj obrázků: The Australian, archiv Australského národního muzea
Phar.Lap

Kůň století aneb Phar Lap vs. Man O´ War

by Admin

Charlie Whittingham – trenérská legenda USA a muž, který za svůj život viděl stovky skvělých koní a stál za úspěchy takových hvězd jako Ack Ack, Ferdinand, Sunday Silence nebo Excetera, viděl Phar Lapa běžet pouze jednou: v Agua Caliente Handicapu 1932.
Ale jeden závod mu zřejmě stačil na to, aby při rozhovoru pro nejmenovaný magazín prohlásil:
„Sice jsem na vlastní oči Man O´ Waranikdy běžet neviděl, ale pokud je z poloviny pravda, co se o něm říká, pak by to musel být doslova pekelný kůň, aby dokázal porazit Phar Lapa.“
Man O´ War v akci (Match Race, 1920)
Phar Lap v akci (Cox Plate, 1930)
Kdo ví, třeba byl Man O´War opravdu koněm ze „satanovy stáje“. O tom, že byl výjimečný svědčí i fakt, že Samuel Riddle, hřebcův majitel, měl možnost svého koně prodat za (na tu dobu) astronomickou částku 1.000.000 USD. On však štědrému zájemci odpověděl:
Samuel Riddle
„Mnoho mužů na světě má možnost mít milión dolarů, ale pouze já mám výsadu vlastnit Man O‘ Wara.“
Když mu neodbytný zájemce nabídl prázdný šek, aby si tedy sám určil cenu, opět odmítl se slovy:
„Jeďte do Francie a přivezte zpět Napoleónovu hrobku. Jeďte do Indie a kupte Taj Mahal. Až se Vám to podaří, pak já stanovím cenu za Man O‘ Wara.“
Samuel Riddle (archivní záznamy):
„Před dostihem jsem nikdy nezapomněl upozornit žokeje, kterého vyhazovali do jeho sedla, ať ho okamžitě vezme zpátky jakmile se ujme vedení, aby se jeho vítězství nezdálo příliš neuvěřitelné.“

Samuel Riddle s Man O´ Warem a jeho ošetřovatelem 
Žokejové odre vesměs dodržovali, ale jednou se to přeci jen nepodařilo: Man O´ War zvítězil o neuvěřitelných 100 délek, přičemž zlomil nejen rekord dráhy ale nastavil i světový rekord na míli a 1/4 – 2:40 4/5.
Man O´ War na dráze
Žádný jiný dostihový kůň Ameriky nedosáhl takové úspěšnosti na dráze i v chovu. Ze 127 stakes vítězů jich 112 pocházelo z Man O ´Warovy krve. Stručně řečeno Man O´War byl pro Samuela D. Riddla jakýmsi Prométheovým ohněm, základem i monopolem jeho dalšího chovu.
Man O´War (Fair Play – Mahubah, Rock Sand)


Man O´War v kostce:
Narozen: 29.3.1917
Majitel: Samuel D. Riddle
Chovatel: August Belmont II
Výhry: $ 249 465
21 startů: 20 – 1 – 0
1943: skočil v chovu a odešel na odpočinek
1957: zařazen do Síně slávy (Hall Of Fame)
Zemřel: 1.11.1947 na farmě Riddle’s Faraway Farm

2letý (1919) vítěz: Keene Memorial Stakes, Youthful Stakes, Hudson Stakes, Tremont Stakes, U. Stakes Hotel Stakes, Grand Union Hotel Stakes, Hopeful Stakes, Futurity Stakes, druhý ve Sanford Stakes

3letý (1920) vítěz: Preakness Stakes, Withers Stakes (rekord 1 míle), Belmont Stakes (NWR 1-3/8 mi), Stuyvesant H., Dwyer Stakes (NWR 1-1/8 mi), Miller Stakes, Travers Stakes (ETR 1-1/4 mi), Lawrence Realization Stakes (NWR 1-5/8 mi), Jockey Club Stakes (NAR 1-1/2 mi), Potomac Handicap (NTR 1-1/16 mi), Kenilworth Gold Cup (NTR 1-1/4 mi) 1919 Šampión dvouletých 1920 Kůň roku a šampión tříletých; kůň s nejvyššími výhrami v US.

V anketách časopisu: Blood-Horse #1 zvolen koněm století. Racing Dept #1 zvolen koněm století a 2. nejlepším atletem století.

Věčnou otázkou tedy zůstává, jak by asi dopadl match dvou legend turfu Phar Lapa a Man O´Wara? To se bohužel nikdo nedozví, ovšem snít o tom můžeme i nadále. Pokud bychom však tyto velikány srovnávali v chovu, pak by se vítězem stal jednoznačně Man O´War, neboť čistě ze statistického hlediska, i kdyby Phar Lap nezemřel v Kalifornii v roce 1932, jeho kroky by již nemohly směřovat do chovné stáje a tak by světu nemohl zanechat svého nástupce a dědice. Naproti tomu Man O´ War zanechal světu odkaz v podobě výborných synů, z nichž nejlepšími byli jednoznačně War Relic a War Admiral.

War Relic (Man O´War – Friars Carse,Friar Rock)

War Admiral (Man O´War – Brushup, Sweep)


Man O´War Pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

Více informací o Man O´Warovi naleznete zde.
Poučně se mi jeví i publikace: Nejlepší chovatelé a jejich metody

Zdroj informací: www.thoroughbredherritage.com
Zdroj obrázků: archiv Racing Hall of Fame, www.amazon.com
Phar.Lap