Dostihový šampión Carbine byl jakýmsi „Phar Lapem“ své doby, ale proč vlastně je Phar Lap pro Australany ten nejlepší dostihový kůň světa? Čím to je, že jeho místo v australské kulturní historii nikdo nezpochybňuje?
Phar Lap se stal symbolem i hrdinou, navždy živou vzpomínkou na léta Velké světové ekonomické krize, který přežil útok ostřelovače, porazil Američany a za podivných okolností tragicky uhynul s hlavou v rukou svého oddaného ošetřovatele Tommyho Woodcocka. Jen stěží lze uvěřit, že tento příběh nepochází z pera romantického spisovatele, ale že jej napsal sám život. Právě život dá často vzniknout příběhům, které dál inspirují. Nad kterými lidé žasnou a nechávají se unášet na vlnách fantazie. Právě takové příběhy nás od pradávna naplňují – lze čerpat odvahu, ale také pokoru.
Příběh Phar Lapa je téměř nemožné zapomenout nebo přebít čímsi novým, neboť jen málokterý smrtelník kdy byl nebo bude v Austrálii slavnější než Phar Lap. A právě hrdinové jako on existují jako mýty v naší historii. Lidé si jich váží a upínají se k nim v dobách, kdy ztrácejí naději. Phar Lapův příběh tuto lidskou „posedlost“ hrdiny věrně ilustruje jako nesmazatelný symbol utrpení, kuráže a odvahy.
Phar Lap společně s Walterem Lindrumem a Donem Bradmanem se v Austrálii zapsali do dějin jako hrdninové 30. let 20. století. Naproti tomu Carbine, přezdívaný také „Starý Jack“ (angl. Old Jack), se stal legendou daleko před nimi, jenže v čase prosperity, což je zřejmě i obecným důvodem, proč nemohl nikdy dosáhnout statusu univerzálního hrdiny jako např. Phar Lap. Ekonomický i sociální rozvoj v Melbourne byl totiž okolo roku 1880 velmi progresivní. Město vzkvétalo a jeho obliba šla strmě vzhůru stejně jako ta Carbinova na dostihové dráze.
První známky úpadku se v zemi projevily teprve poté, co byl Carbine exportován do Velké Británie, kde začala jeho oslnivá kariéra plemeníka.
Phar Lapova převaha nad Carbinem tak není dána výkony na dráze, neboť nahlédneme-li do historických záznamů, pak jednoznačně zjistíme, že Carbine byl dokonce lepší než Phar Lap. Vezměme si např. Melbourne Cup. Žádný kůň – ani Phar Lap – nikdy Meblourne Cup s 66 kg v sedle nevyhrál a pochybuji, že kdy vyhraje.
 |
| Carbine v roce 1885 |
Carbine běžel ve dvou Melbourne Cupech. V roce 1989 mu však štěstí nepřálo. Jeho žokej Dan O’Brien byl poměrně neduživý, trpěl astmatem a tuberkulozou a dva roky poté zemřel. Carbine zase nastoupil na start se zabandážovanou nohou. Bandáž chránila zranění, které utrpěl na začátku své dostihové kariéry a nikdy se mu zcela nezhojilo.
S O’Brienem, který se sám stěží udržel v sedle, doběhl Carbine druhý. V roce 1890 bylo v poli Melbourne Cupu nejvíce koní v historii – rovných 39 soupeřů připravených rvát se o zlatou trofej, slávu i nesmrtelnost. Ani handicap 65,8 kg v sedle, ani nepříliš výhodná pozice u vnějšího okraje dráhy však Carbina nezastavily. Pár metrů před cílem suverénně převzal vedení a navždy se zapsal zlatým písmem do historie australského turfu.
Naproti tomu Phar Lap startoval ve třech Meblourne Cupech a zvítězil pouze jednou, i když s takovou převahou, že příznivci dostihového sportu dodnes žasnou nad jeho výkonem. V prvním startu v roce 1929 mu došly síly a skončil třetí. Následující rok zvítězil s handicapem 62,5 kg v sedle, ale v roce 1931 si handicap 64 kg vybral svou daň a Phar Lap se propadl až na osmé místo.
Mnoho let poté, co Phar Lap uhynul v Kalifornii, proletěla světem morbidní teorie nazvaná „James Dean“, která popisuje, jak obrovský vliv má smrt slavných lidí, kteří umírají mladí, na jejich posmrtnou popularitu.
James Dean zemřel ve svých 25 letech, když zahynul ve svém Porsche na Kalifornské silnici 466 v roce 1955. Sice natočil pouze tři filmy, ale jeho smrt z něj v očích celého světa učinila tragickou ikonu.
Phar Lap tuto teorii potvrdil o mnoho let dříve: zemřel v nejlepších letech, jeho smrt byla po dlouhá léta opředena podivným nádechem mysteriózního tajemství, které poodhalili vědci až v roce 2006. Australané celá ta dlouhá léta vinili Američany z předčasné smrti milovaného šampióna. Phar Lap byl duší Australie zničené ekonomickou krizí ve velkém, zlém světě a stal se symbolem trpícího hrdiny, který svůj boj nevzdává.
Carbine nikdy nedostal šanci utkat se s koňmi mimo australský kontinent jako Phar Lap v Agua Caliente v Mexiku a neuhynul mučednickou smrtí s nádechem romantického hrdiny. Z toho logicky vyplývá, že Phar Lapův příběh byl v mnoha ohledech podobný jako ten Jamese Deana, což nakonec také definitivně rozhodlo o jeho kulturní pozici v Austrálii. Daleko za ním zůstali ostatní šampioni, vč. zmiňovaného Carbina.
Co ovšem nemůže a nesmí být zpochybněno, je přínos, který měl pro další chov anglického plnokrevníka. V chovu Carbine zářil stejně jako na dráze: dal 3 generace Derby vítězů v Anglii a šampióna Wallace, který zplodil 2 vítěze Meblourne Cupu. V zásadě lze konstatovat, že dle statistik opanovali Carbinovi potomci Melbourne Cup, neboť zvítězili ve více než polovině z odběhnutých Melbourne Cupů (vč. jeho vnuka Phar Lapa). Sám Phar Lap navždy zůstal ukotvený ve vzpomínkách předávaných po generace a postupem času přerostl v kulturní mýtus Austrálie, kdežto Carbine předal dostihovému sportu dědictví v podobě svých potomků, čímž se podílel na jeho dalším formování a vývoji.
Zvítězil ve 33 závodech ze 43 startů. Jeho nejdelší vítězná sekvence obsahovala 15 vítěství v řadě, Phar Lap dokázal zvítězit 14x po sobě.
Handicaper nikdy nestanovil vyšší handicap než v případě Carbina: v roce 1891 měl nést rekordních 69 kg, ale bohužel nakonec nestartoval.
Phar Lapovy výkony v roce 1930 během dostihového mítingu v Melbourne čítaly 4 vítězství na distancích od 1600 metrů do 3200 metrů v sedmi dnech, což podle mnohých současných odborníků je téměř nemožné. Ovšem i Carbinovy podzimní mítingy z let 1889 a 1890 byly obdobné. V obou mítinzích závodil v 5 závodech v průběhu sedmi dnů. V roce 1889 zvítězil ve 4 z 5 startů, ale druhý rok vyhrál všechny, vč. vítězství ve dvou dostizích v tentýž den!
Na dostihovém mítingu ve Flemingtonu v roce 1889 doběhl druhý v 1200 metrů dlouhém Newmarket Handicapu a druhý v Australian Cupu na 3 400 metrů a poté ještě zvítězil ve třech dostizích. To vše stihnul v rozmezí sedmi dnů.
Carbine také zvítězil ve dvou Sydney Cupech a jeho váhový rekord pro tříleté koně dodnes nikdo nepřekonal. Vytvořil také rekordy na třech distancích. Phar Lap něco podobného zoopakoval o 40 let později. Pouze soumrak První světové války znemožnil Carbinovi stát se nesmrtelným exponátem, na který se lidé chodí dívat do muzea.
Poté, co uhynul, měl být totiž navrácen na Nový Zéland a být „vycpán“, jenže kolaps lodní dopravy vyvolaný První světovou válkou tuto cestu znemožnil, neboť cesty na Auckland byly zablokoványválečným loďstvem.
Takže vycpána byla nakonec pouze jeho hlava, kterou lze spatřit na závodišti Ellerslie. Carbinova kostra byla poslána do australského Racing Muzea a jeho kůže zdobí křeslo předsedy Aucklandského dostihového klubu.
Žádný jiný kůň, s výjimkou Phar Lapa, se v Austrálii netěšil podobné vážnosti. (Nyní vynechejme novodobý fenomén klisnu Makybe Divu), neboť mluvíme o tělesných pozůstatcích, které si Austrálie uchovala jako vzpomínku na své čtyřnohé hrdiny. Zvláštní vzdání holdu koním, kteří formovali společnost své doby.
Na závěr lze tedy konstatovat, že oba šampióni se domohli nesmrtelné slávy, takže jsou si vlastně v něčem rovni.
Autorka článku: Phar.Lap
Zdroj fotografie: www.racingvictoria.net.au
Zdroj fotografie: www.racingvictoria.net.au
