„Bobby a Cappy“

Konečně se mi poštěstilo sehnat poměrně kvalitní fotografii, která mě vždycky dostane, kdykoliv se na ní podívám. Není to jen absolutně ojedinělý a technicky zdařilý snímek. Má něco navíc, jakoby zachycoval auru koně, který formoval australský národ v dobách temných ekonomických zvratů, které otřásly světem ve 30. letech 20. století. Ano, legendární Phar Lap s jeho mírnou povahou, kterou lze ze snímku téměř „cítit“. Malý klučík, který se srdnatě drží hřívy na kohoutku obrovského ryzáka, dodává tomuto snímku ten pravý nádech neuvěřitelnosti. Jmenuje se Gerald Telford, ale nikdo mu neřekne jinak než „Cappy.“
„Bobby a Cappy“, 1931
Kůň, který ve svém čase vyhrával dostih za dostihem jako nezdolný bojovník a hrdina národa, tu stojí a trpělivě pózuje pro fotografa, jakoby tušil, že za pár desítek let se na tuto fotografii budou lidé dívat a žasnout nad jeho mírnou povahou, bojovným srdcem a charakterem gentlemana. I když nemá ani ohlávku, ani uzdečku, stojí Phar Lap jako socha, vědom si toho, že by svým neuváženým pohybem mohl ublížit hošíkovi, kterého mu posadili na hřbet.

Tento „dechberoucí“ snímek mi pokaždé hrne slzy do očí… Vzpomenu-li si na tragický a bolestivý konec tohoto velikána turfu v 1932, nedokážu se ubránit dojetí.

Fotografie byla pořízena v roce 1931 na farmě Bacchus March a podnětem k jejímu pořízení byl pravděpodobně Phar Lapův nadcházející „výlet“ do Severní Ameriky.

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria, Melbourne 

Phar Lapovo tréninkové sedlo

Toto světlé kožené sedlo nosil Phar Lap během svých tréninkových prací mimo dostihovou dráhu. V roce 1999 jej Muzeu Victoria věnovala paní Nancy Telfordová. Sedlo bylo vyrobeno na zakázku pro pana Harryho R. Telforda firmou, kterou vlastnil výrobce koňských potřeb v Melbourne, pan Alex Morrison.

Text: Phar.Lap
Zdroj obrázku: Muzeum Victoria, Melbourne

Historické momentky z Mexika, 1932

Staré černobílé snímky zachycující skupinku mužů stojících před dobovým automobilem. Jistě, říkáte si, takových snímků ze 30. let 20. století existuje řada, jenže v tomto případě se pořádně pletete. Tyto fotografie navždy uchovaly tváře mužů, kteří byli součástí Phar Lapova realizačního týmu v Mexiku v roce 1932. Zachytily neopakovatelný okamžik v čase, tedy to, jak zaslouženě relaxují po stresu, který  dostih v Agua Caliente provázel. 
(zleva): žokej Bill Elliot,  pracovní žokej Jack Martin, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock, kovář James F. Smith a veterinář William Nielsen. 

(zleva):  pracovní žokej Jack Martin, žokej Bill Elliot, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock, kovář James F. Smith 

(zleva):  pracovní žokej Jack Martin, žokej Bill Elliot, kovář James F. Smith, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock



Snímky byly pravděpodobně pořízeny dne 20. 3. 1932. Tehdy ještě nikdo z nich netušil, jaká tragédie celý tým brzy postihne. Nevěděli, že čas vyměřený pro Phar Lapa se pomalu, ale jistě, nachýlil ke svému konci…a že ani jeden z nich tuto katastrofu nebude schopen odvrátit. Na snímcích jsou bezstarostní a šťastní, protože dokázali světu, jak moc je Phar Lap unikátní. A právě tento fakt vrhá zcela jiné světlo na tváře mužů, kteří s bezmeznou láskou a sebeobětováním poslední měsíce Phar Lapova života formovali jeho kariéru.

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria, Melbourne.

Tommy Woodcock a James Ferguson Smith

James Ferguson Smith (vlevo) a Tommy Woodcock, 1932
Unikátní fotografie z Agua Caliente v Mexiku (1932) zachycuje Tommyho Woodcocka při konzultaci s kanadským kovářem, panem Jamesem F. Smithem, který se v Mexiku staral o podkování Phar Lapa. Zřejmě diskutují o nejlepším možném podkování šampióna do nadcházejícího dostihu. Všimněte si, že Woodcock drží v rukou podkovu, kterou Ferguson Smith odstranil poté, co Phar Lap na dráze nešťastně šlápl na ostrý kámen, jež mu způsobil zranění kopyta.

Fotografie byla až do roku 2009 v držení rodiny Smithových, poté byla věnována Mebournskému muzeu jako vzpomínka na fenomenálního koně. Spolu s fotografií získalo muzeum i výše zmíněnou podkovu, kterou Tommy Woodcock na fotografii drží v rukou. Oba předměty věnoval pan Bill Smith, přímý potomek pana Jamese Fergusona Smitha.

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria, Melbourne

Anglická dostihová historie v ozvěnách současnosti

Angličané nebyli zdaleka první, koho napadlo uspořádat koňské dostihy. První, kdo vyrazil na hřbetech koní vstříc sportovní slávě, byli patrně Peršané. Tento koňský sport se rychle ujal a šířil. Ovšem právě v Anglii se dostihový sport zformoval do podoby, jak jej známe dnes. 

Jak to tenkrát všechno začalo
Závody byly zpočátku součástí lidových slavností, trhů a poutí. Běhalo se podle jednoduchých pravidel. Publikum s napětím tipovalo vítěze a popularita dostihů nezadržitelně stoupala. Když se o dostizích dozvěděla královna Alžběta, nastal zlom, který tomuto sportu vynesl přívlastek „sport králů“ – Alžběta totiž  začala tyto akce pravidelně navštěvovat a oblíbila si je natolik, že sama začala jejich pořádání štědře podporovat.  Tak se dostihy postupně rozšířily do Londýna, Doncasteru, Salisbury, Carlislu, Richmondu, Liverpoolu a Chesteru.  Stávaly se prestižní záležitostí  a když se protáhly na více dní, vznikly tzv. meetingy. Posedlost dostihy se v anglických královských rodech dědila.  Jakub I. na vyjížďce roku 1605 objevil pláně u Newmarketu, kde zbudoval tréninkové středisko a dostihovou dráhu. Perfektně upravenému travnatému povrchu se začalo říkat „turf.“ Právě toto slovo se zakrátko stalo synonymem pro označení všeho, co se dostihového dění týká.  Královna Anna roku 1711 vytyčila další mezník dějin turfu, když poblíž vesničky Ascot nechala zbudovat rozsáhlé závodiště, jehož proslulé Royal Ascot Mítingy mají jedinečnou atmosféru a po staletí se nesou v duchu „vidět a být viděn.“ Dostihy se rozbujely po celé Anglii jako divoká růže, jejíž trny se však zakrátko staly nezvladatelnými.  Chyběla rázná pravidla, takže se objevovaly spory a skandály, které často končily u soudu, proto v roce 1752 vznikl  Jockey Club. Roku 1756 byly vypsány dostihy pro kategorii tříletých koní. V roce 1758 byly stanoveny povinné zátěže, v roce 1762 došlo k registraci barev jednotlivých majitelů a roku 1773 vznikly dostihy pro dvouleté koně a vyšla první dostihová ročenka. Jockey Club autoritu, řád  a systém. Jeho předseda sir Charles Bunbury si mezi dobovými turfmany vysloužil přezdívku „diktátor turfu.“ Jeho nástupci, lordu Bentickovi se zase říkalo „Napoleon turfu.“ Zavedl startovní čísla, sedliště, zkušební cval před dostihem a přehlednou výsledkovou tabuli.  V téže době se v Anglii také postupně rodila perla dostihových oválů, která následně opanovala dostihová závodiště celého světa –  Anglický plnokrevník, nejrychlejší kůň světa.  
Stručný přehled závodišť ve Velké Británii
Současné ozvěny historie turfu
Velká Británie  je i v současnosti pro turfmany i pouhé milovníky turfu zemí zaslíbenou.  Existuje mnoho míst, které stojí za to vidět, ale jen v Národním muzeu dostihového sportu v Newmarketu (angl. The National Horse Racing Museum Newmarket) na Vás dýchne ona nezapomenutelná atmosféra dob dávno minulých.  Před muzeem stojí bronzová socha Hyperiona,  jednoho z nejvýznamnějších plemeníků své doby. 
Bronzová socha slavného plemeníka Hyperiona
Samotná expozice muzea představuje historické artefakty související s turfem ve Velké Británii od jeho historických počátků až po současnost (vč. koster slavného Eclipse a již zmíněného Hyperiona). K dispozici je též archiv s mnoha historickými záznamy a fotografiemi. V budově sídlí také Vestey Gallery: rozsáhlá obrazová galerie sportu, kde visí mj. i obrazy slavných koní, trenérů a žokejů. Poblíž leží rozsáhlé chovné, tréninkové a dostihové středisko Newmarketu, „alfa a omega“ turfu Velké Británie. Kromě prohlídky Národního hřebčína (National Stud), na jehož pozemcích lze kromě plnokrevných matek s hříbaty obdivovat také impozantní sochy, kterým vévodí bronzový odlitek famózního Mill Reefa.
Bronzová socha plemeníka Mill Reefa
Samozřejmě nelze zapomenout, že v Newmarketu má své sídlo i slavná společnost Tattersalls založená v roce 1766 Richardem Tattersallem, která se již více než 200 let zabývá prodejem plnokrevníků v celosvětovém měřítku.  Město však láká také historickou částí a možností návštěvy nefalšovaného anglického tréninku dostihových koní a hlavně či dvou přilehlých dostihových drah.  
Rowley Mile v Newmarketu (GB)
Na Rowley Mile se běhají prestižní Gr.1 dostihy 1000 Guineas, 2000 Guineas,  Champion Stakes, Dewhurst Stakes, Middle Park Stakes, Sun Chariot Stakes  a další.  July Course se využívá v letních měsících, přičemž nejzajímavější na programu jsou Gr. 1 dostihy Falmouth Stakes a  July Cup. 
Závodiště Royal Ascot (GB)
Perlou britského turfu je závodiště Ascot, kde se běhá 9 ze 32 Gr.1 dostihů v GB.  Nejelitnější mítink je červnový Royal Ascot, z dalšího programu zaujme Gold Cup a King George  VI. And Queen Elizabeth Stakes.  
Opravdové vzrušení lze zažít na závodišti Epsom Downs při proslulém derby mítingu, který začíná Gr.1 Coronation Stakes, druhý den následuje Oaks a třetí den vrcholí legendárním Epsom Derby. 
Závodiště v Cheltlenhamu (GB)
Pro fanoušky překážkových dostihů jsou největší lahůdkou cheltlenhamské mítingy, obzvláště ten březnový. Čtyřdenní mítink zahrnuje elitní Champion Hurdle, Queen Mother Champion Chase, World Hurdle a Cheltenham Gold Cup. 
Závodiště v Aintree (GB)
Na závěr nesmí chybět zmínka o nejstarším překážkovém dostihu konaném na závodišti v Aintree – Velké národní (Grand National). 
Autorka článku: Phar.Lap (Inéz Chehaibi)
Zdroj fotografií: Internet, archiv autorky
Publikováno v Jezdectví 7/2011