 |
| Royal Mougins |
Poslední květnový nedělní míting v Meranu zasadil českému turfu zdrcující ránu. V průběhu steeplechase Premio Giacomo Durini tragicky vyhasl život největší české překážkové hvězdy posledních let – devítiletého Royal Mouginse, chlouby dostihové stáje dr. Jiřího Charváta a srdcového esa legendárního českého trenéra Františka Holčáka (60). Triumfy a vavřínové věnce vystřídaly slzy a prázdnota.
Tmavý hnědák spatřil světlo světa 25. 1. 2002 ve Velké Británii a pocházel z chovu J.L.C Pearce. Jeho otcem není nikdo jiný než „bílý“ přízrak dostihových drah Daylami (IRE), jeden z nejlepších britských koní poslední dekády 20. století. Během svého čtyřletého působení na dráze předváděl výkony zcela fenomenální. Během své kariéry startoval celkem 19, 11x zvítězil, 3x doběhl druhý a 4x třetí. Mezi jeho největší úspěchy patří zejména vítězství v Prix Herod (1996), Prix de Fontainebleau (1997), Poule d’Essai des Poulains (1997), Tattersalls Gold Cup (1998), Eclipse Stakes (1998), Man O‘ War Stakes (1998), Coronation Cup (1999), K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1999), Irish Champion Stakes (1999) a Breeders‘ Cup Turf (1999). V roce 1999 získal také tituly: Šampion hřebců USA, Evropský kůň roku a Evropský šampion starších koní. Na dotacích vydělal 4 614 762 USD. Jeho timeform rating se vyšplhal na 138, což jej zařadilo po boku Allegeda a Troye. V chovu ukázal Daylami značný potenciál a také jistý podíl univerzálnosti, neboť jeho potomci se neprosazují jen na rovinách, ale také v překážkových dostizích. Mezi nejúspěšnější Daylamovi potomky patří zejména Grey Swallow (Gr.1), Ebaziyan (Gr.1), Zaynar (Gr.1), Royal Mougins (Gr.1), Voila Ici (Gr.1), Zarinava (Gr.2) Pigeon Island (Gr.2), Indian Days (Gr.2), First Row (Gr.3), Ebadiyan (Gr.3), Timarawa (Gr.3), ale dal i mnoho dalších skvělých koní.
 |
| Šedý přízrak dostihových drah – Daylami (IRE) |
V rodokmenu Royal Mouginsovy matky, Miss Riviera Golf (GB), zase figuruje francouzský odchovanec Hernando po Niniski (USA), který dokázal z 20 startů 7x zvítězit. Vítězné vavříny získal v Prix du Jockey Club (Gr.1), Prix Lupin (Gr.1), Prix Niel (Gr.2), Prix Gontaut-Biron (Gr.3). Druhý skončil v Irském Derby (Gr.1), Prix de l’Arc de Triomphe (Gr.1), Turf Classic Invitational S (Gr.1) a třetí byl v Japan Cupu (Gr.1). Do chovu odcházel s pohádkovou sumou 1 317 124 liber a timeformratingem 127. V roce 2002 se stal šampiónem plemeníků v Evropě. Jeho potomci na dráze vydělali přes 16 miliónů liber. Hernando má na svém kontě již dva 2 Derby-vítěze. Jeho syn, klasický vítěz a plemeník Sulamani dal ve svém prvním ročníku také klasického vítěze.
 |
| Hernando (FR) po Ninisky (USA) |
Rodokmen Royal Mouginse zcela jednoznačně naznačuje vysoký potenciál, který se mu ovšem na počátku dostihové kariéry v rovinových dostizích naplnit nepovedlo. Od roku 2005 hájil na rovinách barvy stáje dr. Charváta, ale ačkoliv se pravidelně umisťoval ve všech významnějších vytrvaleckých dostizích, ani jeden ze svých 19 rovinových startů nedokázal proměnit ve vítězství. Možná mu nepřálo štěstí, ale pravděpodobnější byl zřejmě fakt, že pro běhání na rovinách se nenarodil, což také v polovině sezóny 2006 potvrdila i Holčákova chytrá změna strategie, která zrodila v našich podmínkách zcela ojedinělou překážkovou hvězdu. Z temperamentního, bujného a místy ne zcela zvladatelného hřebce se stal klidný valach, který z rovin přešel na překážky a zázraky se mohly začít dít.
Royal Mougins se ve skocích „našel“ a své první životní vítězství slavil právě na překážkách. Netrvalo dlouho a jeho ukázkové výkony mu zajistily přední pozici mezi českou překážkářskou elitou. Postupně nabíral zkušenosti a dozrával jako víno. Jeho doménou se staly rychlé steeplechase s distancí do pěti kilometrů, ve kterých také doposud drží povážlivý rekord – od května 2007 do června 2008 dokázal zvítězit 8x v řadě.
 |
| Royal Mougins (IRE) na závodišti v Pardubicích |
Na tuzemských závodištích se jeho jméno stalo synonymem neporazitelnosti. A nebylo se čemu divit, vždyť na pardubickém závodišti čtyřikrát opanoval dvě naše největší klasické steeplechase Zlatý pohár (5 000 m) a Cenu Parama (4 400 m). Podobně si vedl i v Itálii, kde se v roce 2007, 2009, 2010 radoval z vítězných vavřínů v nejtěžším meránském dostihu Corsa Siepi di Merano s distancí 4 000 metrů.
Rychlý pohled do statistik dává tušit, že „Mougins“ byl v našich končinách svým způsobem kůň naprosto ojedinělý. Od roku 2006 startoval v tuzemsku a Itálii celkem ve 32 dostizích a ve 21 z nich slavil vítězství (včetně čtyř vítězství v testech nejvyšší třídy Gr. 1) a pouze tři dostihy nedokončil.
Jeho fenomenální výkonnost podporoval i stájový management, ovšem nemalý podíl na jeho úspěších spočíval v jeho tvrdé konstituci a vyrovnaném charakteru. Obě tyto vlastnosti zdědil Royal Mougins po svém otci Daylamim a dokázal z nich těžit beze zbytku.
„
Je to kůň z jiné planety,“ žasl nadšený žokej Marek Stromský po vítězství v Pardubicích, kde Royal Mougins uspěl i navzdory několika závažným kolizím. I další český žokej, Jiří Kousek, v jednom ze svých rozhovorů připsal hnědákovi jednoznačně zcela jinou třídu, když prohlásil, že „
Royal je výborně jezditelný kůň s výjimečným talentem pro skoky.“ A právě kombinace těchto vlastností tvoří obvykle skvělého dostihového koně. Koně, na kterého jsme byli všichni náležitě pyšní.
 |
| Royal Mougins vítězí ve Velké ceně Paramo (Pardubice) |
V letech 2007-2010 byl Royal Mougins v generálním handicapu nejvýše hodnoceným českým překážkovým koněm. V stejných letech mu také v anketě Jockey Clubu se železnou pravidelností patřil titul „Nejlepší kůň na proutěných překážkách.“ Za svoji dostihovou kariéru získal na dotacích 11 826 304 Kč, čímž se zařadil na třetí příčku nejlépe vydělávajících českých koní posledních let za Masiniho a Decent Fellowa.
Nikdo neočekával události, které přinesla sezona 2011, ve které přešel Royal Mougins v Itálii na steeplechase, které se stylem podobají těm francouzským. Již samotná premiéra v Meranu nevyšla zcela podle předpokladů a očekávání. Hnědák dostih ji pro ztrátu žokeje nedokončil. Zde je třeba se zamyslet, byla to předzvěst událostí, které měly přijít anebo varování? Bohužel nelze s určitostí říci a teorie začínající slovy „Co kdyby“ nemají v dostihovém sportu co dělat, protože právě „pověstná nejistota“ činí turf takovým, jaký ho máme rádi. Paradoxně při každém startu je třeba očekávat neočekávané.
 |
| Royal Mougins a jeho pověstný finiš… |
Ostří osudu zasadilo svou finální ránu dne 29. 5. 2011. Hned v dalším italském startu v Premio Giacomo Durini byla nad Royal Mouginsovy síly mohutná překážka Fence Grande, kterou hnědák po chybném odskoku prorazil. Následoval těžký pád, při kterém utrpěl zranění neslučitelná se životem a musel být následně utracen. Poslední životní kapitola tuzemského překážkového krále se s definitivní platností uzavřela. Zůstalo ticho, smutek a slzy. Český turf utrpěl citelnou ztrátu, která bude ještě dlouho obcházet v srdcích všech, kteří měli tu čest a mohli být součástí neopakovatelného příběhu neobyčejného koně.
Smrt Royal Mouginse zasáhla český turf jako jedovatý šíp, ale těžko si představit peklo, které jen pár dní před svými jubilejními 60 narozeninami zažil Royal Mouginsův největší fanoušek, a trenér v jedné sobě, František Holčák. „
Co bych Vám k tomu řekl. Podobný kůň se rodí jednou za několik let, a pokud se objeví ve vaší stáji, je to malý zázrak. Upřímně mohu s trýznivou bolestí v srdci konstatovat, že Royal Mougins byl jedním z nejlepších koní, které jsem kdy trénoval. Prospěl mu přechod z rovin na steeply. Od té doby jsme měli ve stáji opravdové “zlato“. Pohled na jeho výsledky mluví za vše. Netřeba dalších slov. Odešla výjimečná koňská osobnost českého překážkového světa, ale pro mě osobně je to jiné. Cítím, že odešel člen rodiny, jehož ztráta bude navždy živá…“
Zbývá už jen zašeptat hořké „Sbohem, překážkový králi!“ Nyní již cváláš na věčných pastvinách, kde slunce nikdy nezapadne – jako vzpomínky na Tebe, které pečlivě a s láskou uchováme ve svých srdcích.
Článek o Royal Mouginsovi ke stažení v pdf.
