Porovnání koně s motorkou


Konstrukce a design:

Model Kůň patří svým zaměřením spíše mezi endura. Vyznačuje se totiž velkou výškou sedla a je orientován spíše off-road a dovoluje opravdu dobrou průchodnost terénu. První dojem z tohoto dopravního prostředku je opravdu silný. Kůň je totiž neustále nastartovaný a kdykoliv může zaskočit rychlost. Proto je již při manipulaci s ním na místě dbát zvýšené opatrnosti. Zvládnutí tohoto dopravního prostředku bez předchozích zkušeností či pomoci odborníků je prakticky vyloučené. Údržba a příprava před jízdou je tak náročný obor, že se o jeho popis v tomto článku ani nebudeme pokoušet. Nasednutí do sedla ve výšce přibližně 130 cm je docela oříšek a i zde je dobré využít pomoci „mechaniků.“

Ovládání a jízda:

Ovládání koně oproti motocyklu vykazuje určité rozdíly: po usazení do sedla uchopíte řidítka, ale pozor u tohoto modelu nejsou trubková, ale kožená a říká se jim otěže. Nohy zasuňte do stupaček, které se v tomto sportovním odvětví nazývají třmeny. Další ovládací prvky toto vozidlo neobsahuje – pouze pro pokročilé je dodáván i ruční ovladač turbodmychadla nazývaný v tomto oboru bičík. Řazení se nekoná, protože kůň je jednorychlostní s automatickou spojkou. Ovládání akcelerátoru se překvapivě provádí patami, kterými ze stran mírně šťouchneme do boční kapotáže. V závislosti na intenzitě šťouchnutí se vozidlo rozjede a setrvá v pohybu. Zatáčení se provádí klasicky zatažením za řídítka (otěže) na té straně, kam chceme zatáčet. Vyklánění v zatáčkách (zejména za maximální rychlosti) se nedoporučuje.

Brzdy a odpružení:

Brzdy se ovládají tažením za řidítka (otěže) směrem k sobě. Pozor ale na prudké brzdění, při kterém může dojít až k jízdě jen po zadní nápravě (na rozdíl od motocyklů, kde k tomuto jevu dochází při prudké akceleraci). Odpružení vozidla jezdci neposkytuje příliš pohodlí, je nutné přizpůsobit se nadskakování v sedle podle rázů odpružení se provádí koleny. Při velmi rychle jízdě je doporučováno stát ve stupačkách (třmenech).

Cestování, spolujezdec, spotřeba:

Vozidlo je jednomístné, takže spolujezdce lze svést jen v případě nejvyšší nouze,jak je to známo z filmů zpravidla o divokém západě při útěku před bandou lupičů.Cestování je naopak omezeno sítí speciálních servisních stanic označovaných jako stáje. Důvodem je poměrně vysoká spotřeba speciálních palivových směsí a aditiv, které jsou velmi náročné na zpracovávání a uskladnění. Nutnou složkou je také voda.

Výkon a technické parametry:

Maximální rychlost se značně liší podle modelu a dosahuje hodnot od 20 km/h do 60 km/h. Výkon je ve všech případech shodný – přesně jedna koňská síla. Kroutící moment se u tohoto vozidla nevyskytuje. Maximální zrychlení lze označit jako živočišné, navíc ve speciálních situacích lze dosáhnout i hodnoty raketové – stačí se postavit těsně za zadní kopyta a silně zatáhnout za ocas…

Zdroj: archiv autorky

Phar Lap vs. Gloaming


Kůň s přízračným jménem „Soumrak,“ což je angl. Gloaming (Welkin – Light, Eager) je dle mého názoru jedním z mála koní, jejichž výkony na dráze lze srovnávat s Phar Lapem a to dokonce i přesto, že nikdy neběhal za hranicemi Nového Zélandu či Austrálie.

Jeho otcem byl hřebec Welkin (The Flying Fox – Woodbury, Crowberry) a matkou kobyla Light (Eager – Not Trumps, Orvieto). Zvídavějším z vás jistě neuniklo, že dědečkem Gloaminga z otcovy strany nebyl nikdo jiný než famózní The Flying Fox, vítěz Anglické Trojkoruny 1899. Není divu, že s takovýmto rodokmenem přenesl Gloaming „soumrak“ i na dostihové ovály, jakmile tam vkročil.

Praděd Gloaminga z otcovy strany
The Flying Fox (Orme – Vampire, Galopin)

Dick Mason
Gloaming byl, jako ostatně většina výborných dostihových koní, odchován na Novém Zélandu. Světlo světa spatřil v roce 1915 v chovu pana E. E. D. Clarka. Později byl prodán panu Georgovi D. Greenwoodovi. Ten jeho trénink svěřil do rukou trenéra Dicka Masona, který dokázal kariéru svého svěřence mistrně řídit tak, že sklízel vítězství nejen na drahách Nového Zélandu, ale i v Austrálii. Na vynikající formě Gloaminga se nepodepsaly ani namáhavé cesty lodí tam a zase zpět. Za svou kariéru absolvoval celkem 15 takovýchto plaveb. Další zajímavostí je, že Gloaming – ačkoliv měřil pouze 155 cm v kohoutku, disponoval neuvěřitelně dlouhými cvalovými skoky – někteří pamětníci dokonce tvrdí, že Gloaming měl cvalové rozpětí jako fenomenální Phar Lap…

Gloaming (Welkin – Light, Eager) jako 3letý


Jako 2-letý se na dráze vůbec neobjevil. Jako 3-letý započal svou dostihovou kariéru vítěztvím v Chelmsford Stakes v Randwicku v roce 1918. Rozdrtil své soupeře o 8 délek a vyběhl nový časový rekord dráhy. Následovala další vítězství v AJC Derby a v New Zealand Derby. Mezi říjnem 1919 a prosincem 1921 vyhrál 19 dostihů v řadě, čímž vyrovnal rekord nesený až doposud jeho rivalkou – klisnou Desert Gold (All Black – Aurarius, Maltster). Na jaře 1922 se jako 7-letý objevil v sérii 4 legendárních duelů proti dalšímu ze svých velkých rivalů – Beaufordovi. A výsledek? Každý z nich si odnesl 2 vítězství.

Gloaming na dráze…


I ve svých 9 letech byl Gloaming stále v neuvěřitelné dobré formě, což dokazál lehkými vítězstvími, kdy z 10 startů s přehledem 8x zvítězil. Když se ve svých 10 letech loučil, odcházel jak jinak než s vítěznými vavříny, které ukořistil v the Ormond Gold Cupu v Hastingsu nad Novozélandským šampiónem The Hawkem.

Gloaming se loučí…


Ze svých 67 startů dokázal tento pozoruhodný kůň 57x prolétnout cílem před svými soupeři a 9x se umístit na druhém místě. Pouze 1x se neumístil. Na startu North Island Challange se totiž při startu zamotal do startovací sítě tak nešťastně, že upadl a do dostihu vůbec neodskočil. To nebylo poprvé – již předtím (v
Taranaki Stakes) se mu stalo něco obdobného, jen s tím rozdílem, že neupadl a vymotal se ze sítě včas, aby téměř všechny své soupeře předstihl excelentní stíhací jízdou. Dostih nakonec vyhrála mohutná klisna Desert Gold, nikdo z diváků však nepochyboval, že nebýt nehody na startu, byl by vítězem výše zmíněného dostihu jednoznačně Gloaming.

Gloaming v důchodu


Jeho specializací byly distance od 4 furlongů do 1 1/2 míle. Gloaming zemřel v květnu roku 1932. Místem jeho věčného odpočinku se stal pozemek jeho majitele v North Canterbury. Později bylo toto místo na jeho počest pojmenováno „Gloaming´s Hill“ (doslova Gloamingův kopec). Zvláštností zůstává, že jeho vlastní trenér Dick Mason jej přežil jen o týden
a jeho majitel za několik měsíců. Gloaming byl valach, nezanechal tedy světu žádné potomky a tak se tato zlatá kapitola turfu s jeho smrtí definitvně uzavřela.

Gloaming na dráze – přichází „soumrak“


Gloaming v kostce:
Narozen: 1915
Zemřel: 1932
Majitel: George D. Greenwood
Chovatel:E. E. D. Clarke
Trenér: Dick Mason
Výhry: £43,100
67 startů:57-9-0

Největší vítězství:
Wanganui Guineas (1918)
New Zealand Derby Stakes (1918)
Arc Islington Plate (1918, 1919, 1920)
Chelmsford Stakes (1918)
AJC Derby (1918)
WRC Wellington Stakes (1919)
WANGJC Jackson Stakes (1919, 1921, 1922, 1924)
Craven Plate (1919, 1922, 1924)
Great Northern Derby (1919)
Hill Stakes (1922)
Ormond Memorial Gold Cup (1922, 1925)
Melbourne Stakes (1924)
AJC Spring Stakes (1924)

Další ocenění:
2006 zařazen do Australské dostihové síně slávy
(Australian Racing Hall of Fame)
2006 zařazen do Novozéladnské dostihové síně slávy
(New Zealand Racing Hall of Fame)

Kompletně všechny Gloamingovy starty:
Rok 1918 – 1919
1. místo – Tatts NSW Chelmsford Stakes (Autrálie)
1. místo – AJC Derby (Austrálie)
1. místo – Champion Plate (Nový Zéland)
1. místo – New Zealand Derby (Nový Zéland)
2. místo – G.G. Stead Memorial Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Islington Plate (Nový Zéland)
1. místo – Great Northern Derby (Nový Zéland)
1. místo – Wellington Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Kelburne Plate (Nový Zéland)
2. místo – Taranaki Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Egmont Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Egmont Hawera Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Wanganui Jackson Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Wanganui Guineas (Nový Zéland)
1. místo – Challenge Stakes (Nový Zéland)
upadl – North Island Challenge Stakes (Nový Zéland)
Rok 1919 – 1920
1. místo – RRC Spring Stakes (Austrálie)
2. místo – AJC Spring Stakes (Austrálie)
1. místo – AJC Craven Plate (Austrálie)
1. místo – WeRC Champion Plate (Nový Zéland)
1. místo – G.G. Stead Memorial Cup (Nový Zéland)
1. místo – Islington Plate (Nový Zéland)
1. místo – Royal Stakes (Nový Zéland)
Rok 1920 – 1921
1. místo – CJC Electric Plate (Nový Zéland)
1. místo – Feilding Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Feilding Oroura Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Islington Plate (Nový Zéland)
1. místo – Auckland Plate (Nový Zéland)
1. místo – Kleburn Plate (Nový Zéland)
1. místo – Waterloo Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Taranaki Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Egmont Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Egmont Hawera Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Wanganui Jackson Stakes (Nový Zéland)
1. místo – CJC Challenge Stakes (Nový Zéland)
Rok 1921 – 1922
1. místo – Feilding Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Feilding Oroura Stakes (Nový Zéland)
2. místo – Islington Plate (Nový Zéland)
1. místo – Egmont Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Egmont Hawera Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Taranaki Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Wanganui Jackson Stakes (Nový Zéland)
1. místo – North Island Challenge Stakes (Nový Zéland)
1. místo – CJC Challenge Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Hawke’s Bay Stakes (Nový Zéland)
1. místo – J.D. Ormonde Memorial Gold Cup (Nový Zéland)
Rok 1922 – 1923
2. místo – Tatts NSW Chelmsford Stakes (Austrálie)
1. místo – The Hill Stakes (Austrálie)
2. místo – AJC Spring Stakes (Austrálie)
1. místo – AJC Craven Plate (Austrálie)
1. místo – Wellington Champion Plate (Nový Zéland)
Rok 1923 – 1924
1. místo – Waterloo Stakes (Nový Zéland)
1. místo – CJC Middle Park Plate (Nový Zéland)
1. místo – Wanganui Jackson Stakes (Nový Zéland)
1. místo – North Island Challenge Stakes (Nový Zéland)
2. místo – CJC Challenge Stakes (Nový Zéland)
Rok 1924- 1925
2. místo – Tatts NSW Chelmsford Stakes (Austrálie)
2. místo – The Hill Stakes (Austrálie)
1. místo – AJC Spring Stakes (Austrálie)
1. místo – AJC Craven Stakes (Austrálie)
1. místo – VRC Melbourne Stakes (Austrálie)
1. místo – CJC Middle Park Plate (Nový Zéland)
1. místo – North Island Challenge Stakes (Nový Zéland)
1. místo – CJC Challenge Stakes (Nový Zéland)
1. místo – Hawke’s Bay Stakes (Nový Zéland)
1. místo – J.D. Ormonde Memorial Gold Cup (Nový Zéland)

Gloaming pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

Zdroj informací: www.racingmuseum.org, www.wikipedia.com Zdroj obrazků: www.racingmuseum.org, archiv autorky, www.horses-on-line.cz

Phar Lap vs. Equipoise


Jak Equipoise souvisí s Phar Lapem? Docela dost – právě Equipoise byl druhým koněm Americké dostihové historie, který měl být dalším Phar Lapovým soupeřem po jeho slavném vítězství v Agua Caliente 1932. Bohužel díky tragickým událostem v Menlo Parku 5.4.1932 k setkání těchto dvou velikánů turfu nikdy nedošlo. Mnoho turfmanů nejen v USA se tedy marně ptá, který z těchto koní by asi protnul cílovou pásku jako první? Strhl by se krutý souboj v cílové rovince anebo by Phar Lap nechal „Čokoládového vojáčka“ opět zapadnout do prachu historie tak, jako to udělal s jeho soky Carradalem a Nightmarchem v Austrálii či Reveile Boyiem v Agua Caliente? To se bohužel nikdo nedozví. My se alespoň můžeme podívat na kariéru výjimečného Equipoise, který byl označen za jednoho z nejlepších koní běhajících handicapy, podrobněji.
..

Čokoládový vojáček – Equipoise se
bohužel Phar Lapa na dráze nedočkal…

Equipoise (Pennant – Swinging, Broomstick) – nar. 1928, ryzák odchovaný v USA panem H. P. Whitneym. Equipoise získal své první vítězství již jako 2-letý, když vyhrál Keene Memorial Stakes v Belmont Parku. Díky své elegantní a symetrické stavbě těla si od svých fanušků brzy vysloužil přezdívku Čokoládový vojáček (Chocolate Soldier). Equipoise opravdu do každého dostihu dával mnoho a doslova „bojoval jako voják na frontě.“ Jeho odhodlání nejlépe vystihuje příhoda z Pilmico Futurity – kde zvítězil navzdory opožděnému odskoku ze startovního boxu – ve snaze dohnat své soupeře si v dostihu doslova strhl obě přední podkovy. Přesto dokázal soupeře nejen dohnat, ale i předhonit. Mezi koňmi, které navzdory ztíženým podmínkám, nechal za sebou figurovala i jména Twenty Grand a Mate.

Equipoise (Pennant – Swinging,Broomstick)

Děda Equipoise z otcovy strany – Peter Pan
(nezaměňovat s Peter Panem z Austrálie)

Otec Equipoisovy matky Swinging -
Broomstick (Ben Brush – Elf, Bramble)

Když se při slavnostní dekoraci zeptali novináři jeho žokeje Sonnyho Workmana, zdali to byl jeho nejlepší dostih, drobný mužík se pousmál a řekl: „Nejlepší dostih!? Ne, pánové – to měl být ten nejlepší dostih, který kdo kdy viděl!“ Přestože Equipoise vyhrál, zranil si kopyto natolik, že se na dráze objevil až jako 3-letý a odběhl pouze 3 závody.

Equipoise po závodě – Metropolitan Handicap
pokrytý blátem…

Jako 4-letý vyhrál Metropolitan Handicap, the Stars and Stripes Handicap a Whitney Stakes.V Airton Parku zlomil rekord dráhy na míli, když vyběhl čas 1:34. Jako 5-letý opět startoval v Metropolitan Handicapu a soupeřům poskytl hmotnostní výhodu 26 liber. Nechal je však opět daleko za sebou. Pak si připsal lehké vítězství v Suburban Handicapu, ačkoliv nesl na hřbětě již zátěž 132 liber. Jako 6-letý zvítězil v Philadelphia a Dixie Handicapu a ve Whitney Gold Trophy.

Equipoise nastupuje ke startu…

a vybíhá rekord na míli 1:34


Ze svých 51 startů vyhrál 29 závodů, 10x se umístil. Navzdory neustálým problémům s kopyty, byl zvolen Koněm roku 1932 a 1933. Dále Šampiónem USA starších hřebců 1932, 1933 a 1934. I když uhynul v roce 1938 poměrně mladý ve věku 10 let, díky svým potomkům se stal vedoucím chovným hřebcem i v roce 1942. V tomto roce totiž jeho syn Shut Out zvítězil v Kentucky Derby i v Belmont Stakes. V americkém magazínu Blood Horse obsadil Equipoise v anketě o nejlepších 100 dostihových koní USA 21. příčku. Do síně slávy byl uveden v roce 1957.

Shut Out (Equipoise – Goose Egg, Chicle)

Equipoise (USA) v kostce:
Narozen: 1928
Zemřel: 1938
Majitel: Cornelius Vanderbilt Whitney
Chovatel:Harry Payne Whitney
Trenér: Freddy Hopkins, Thomas J. Healy
Výhry: $338 610
51 startů: 29-10-4
1957 – zařazen do Americké dostihové síně slávy (National Museum of Racing and Hall of Fame)

Největší vítězství:
Great American Stakes (1930)
Pimlico Futurity (1930)
Havre de Grace Handicap (1932)
Whitney Handicap (1932)
Stars and Stripes Handicap (1932)
The Toboggan (1932)
Metropolitan Handicap (1932 & 1933)
Wilson Stakes (1932 & 1933)
Arlington Handicap (1933)
Suburban Handicap (1933)
Hawthorne Gold Cup Handicap (1933)
Saratoga Cup (1933)
Dixie Handicap (1934)
Racing Awards

Další ocenění:
Šampión 2-letých (1930)
Šampión starších koní(1932, 1933, 1934)
Kůň roku v USA (1932 a 1933)
Vedoucí hřebec chovu v Severní Americe (1942)
Každoročně se běhá Equipoise Mile Handicap v Arlington Parku
Obsadil 21 místo mezi 100 nejlepšími Americkými dostihovými koňmi 20. století

Equipoisova kariéra v kostce (pro zvětšení 2x klikni):


Equipoise pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

Zdroj informací: www.racingmuseum.org
Zdroj obrazků: www.racingmuseum.org, archiv autorky

Úryvek z mé připravované knihy Phar Lap – legenda neumírá

Již delší dobu sháním vydavatele pro svou knihu, kterou právě píši o Phar Lapovi – ale stále bez většího úspěchu…rozhodla jsem se tedy, že než aby mi důležité informace ležely jen tak v šuplíku, zveřejním alespoň malou část z tohoto díla. Klidně mi můžete psát Vaše připomínky či dotazy. Ráda je uvítám – ať už budou pozitivní či negativní.

—-

Počátkem října roku 1929 oznámila média světu, že došlo ke krachu na proslulé New Yorské burze. Nad Austrálií se počaly pomalu stahovat temné mraky Velké ekonomické krize, která v té době zahalila svět. Byla to dramatická a nestabilní doba. S klesajícími cenami Australských komodit jako byla pšenice a vlna docházelo také k rapidnímu snižování příjmů farmářů a obchodníků. Obchod postupně kolaboval, stále více lidí přicházelo o práci a s ní i o pevný měsíční příjem. Chudoba rozpřahovala své pařáty a lidé se začali topit v řece zoufalství a beznaděje. Východisko z této situace nebylo v dohledu. Snad jen zázrak by dokázal vrátit lidem úsměv do ustaraných tváří. A tento zázrak se opravdu stal.

5. října 1929 ráno, krátce před AJC Derby, které se konalo na dráze v Randwicku, měli Mackinnon a jeho trenér James Scobie naprostou důvěru ve skvělý výkon jejich svěřence Carradala, jenže všechno bylo nakonec jinak.

A.B.Gray (archivní záznamy):
„Již při tréninku v 10.00 hodin ráno jsem slyšel, že ten kůň (Phar Lap) zaběhl 7 furlongů a 95 yardů v čase 1:34,5. Ti, kdo znali tu kopcovitou dráhu, by Vám mohli vyprávět o tom, jak fenomenální čas to byl. To znamenalo, že musel dvakrát vyběhnout do kopce a zase zpátky. Navíc prý běžel po vnější straně dráhy. To bylo to ráno před dostihem. Nejlepší sázku v životě jsem uskutečnil 5. října 1929, vsadil jsem totiž poprvé na Phar Lapa.“

Pan Gray byl z valachova ranního tréninku tak nadšený, že ihned běžel k nejbližšímu bookmakerovi a vsadil na něj nemalý obnos. Harry Telford tak optimistický nebyl. Podvědomě sice byl přesvědčen o výjimečnosti svého koně, bál se ale, že si s ním osud zase tvrdě pohraje. Ostatně jako vždy, když se jednalo o koně. Na dostih se přijel podívat i jeho bratr Hugh Telford. Když ho ale jeden blízký Harryho přítel oslovil a poznamenal, že Harry musí mít jistě 100 % důvěru ve skvělý výkon svého koně, zve-li rodinné příslušníky až z Nového Zélandu, Hugh Telford mu zamyšleně odpověděl: „Vůbec ne. Harry je nešťastný. Upřímně – nikdy jsem nebyl svědkem toho, aby kůň, kterého Harry kdy trénoval, někdy nějaký dobrý závod vyhrál. Harry se domnívá, že zvítězí Carradale. I já se trošku bojím Jima Scobieho,“ na okamžik se odmlčel a pak pokračoval dále „ale Phar Lap je dobrý kůň a věřím, že v Craven Plate určitě zvítězí.“ Harry Telford navíc angažoval do sedla svého svěřence Phar Lapa dlouholetého přítele a exceletního žokeje – Jima Pika.

Bylo odstartováno. Koně vyrazili po široké travnaté trati a nabírali postupně rychlost. Jim Pike se s Phar Lapem chvilku přetahoval. Nakonec situaci pomohla vyřešit klisna jménem Queen Nassau, kterou jel Rae „Togo“ Johnstone. Ta se držela tak osm délek za vedoucími koňmi. Johnstone byl suspendován za neuposlechnutí trenérových instrukcí a AJC Derby byl jeho prvním závodem po 2 měsíční nucené pauze. Tempo udávané klisnou zřejmě Phar Lapovi svědčilo daleko lépe než vražedná rychlost v čele statovního pole nasazená dvojicí Carradale a Honour. Prudký dusot koní i chladná časomíra rychle odtepávaly vteřiny i metry dostihu. Koně se vřítili do druhé půlky a jejich plece se leskly potem. Rytmicky pracující svalnatá těla ještě přidala v obrovském tempu. Žokejové hbitě obsazovali výhodné pozice a chroptící zvířata pod nimi vytušila brzký finiš. Napjatí diváci přiložili k očím dalekohledy. Když zbývaly koním asi tak 3 furlongy, barvy Telfordovy stáje – červenočernobílá kombinace – se najednou začaly posouvat kupředu. V průběhu 100 yardů se Phar Lap postupně propracoval až na samotné čelo startovního pole a běžel stále rychleji. Nastal tolik očekávaný průlom: obrovitý ryzák Phar Lap vyrazil kupředu a s každým razantním osmimetrovým skokem se vzdaloval od svých soupeřů. Rval se dopředu s takovou chutí a radostí, že fascinované publikum zcela zapomnělo sledovat ostatní účastníky dostihu. V tu chvíli existoval jen Phar Lap. Ten také prolétl cílem o tři délky před Carradalem a s naprostodrtivou převahou zvítězil. Třetí skončil Honour. Časem 2.31,25 vyběhl Phar Lap časový rekord dráhy. Jeho vítězství bylo druhým nejrychlejším vítězstvím v Derby v Australské historii (v roce 1925 vyhrál Derby kůň Manfred, který byl jen o pár sekund rychlejší než Phar Lap).

Randwick 5.10.1929 – AJC Derby – doběh

Po závodě se trenér James Scobie přiznal reportérům, že „Phar Lap svým naprosto neuvěřitelným vítězstvím deklasoval Carradala do pozice průměrného koně.“

Peter Lawson (pozdější trenér vítěze Melbournského poháru 1956) citován v Evening Peal: „Nezasvěcenému pozorovateli se možná může zdát, že Harry Telford trpěl jakýmsi pocitem méněcennosti, ale Phar Lapova hvězda tou dobou teprve vycházela – a AJC Derby byl jeho první velký závod. Víte, jak to v téhle branži chodí – myslíte si, že máte doma druhého Tullocha, jenže z ničeho nic se objeví lepší kůň a jednoduše toho Vašeho porazí. A pro každého trenéra je porážka vždycky velkým zklamáním. Harry si tehdy vymínil, že bude dění sledovat z pozadí. Tenkrát – pár minut před startem toho zlomového dostihu – mi řekl: „…všem aristokratickým majtelům by to zlomilo srdce, kdyby viděli jak chudák vyhrává Derby.“ Jeho počínání v sobě mělo jistou logiku, protože kdyby Phar Lap prohrál – byl by vydán na pospas škodolibým narážkám prominentích členů klubu. Jenže Phar Lap nakonec vyhrál velmi lehce.„

Harry Telford se však k nemalému údivu všech přítomných diváků neobjevil ani na prezentaci a dekoraci vítěze Modrou stuhou. Příčinou jeho nepřítomnosti byl prudký záchvat pláče ihned poté, co uslyšel, že jím trénovaný kůň OPRAVDU zvítězil v DERBY!!! Upřímně, koho z nás by po letech smůly, posměchu a chudoby nepřemohly slzy? Myslím, že na ně měl plné právo.

A tak předseda správní rady AJC – sir Collin Cambell Stephen (1872 – 1937) předal pohár i výhru jeho bratru Hughovi Telfordovi, který se uvolil, že svého bratra zastoupí. Když Stephen věšel Modrou stuhu na krk nového držitele časového rekordu Phar Lapa, nepozorovaně střelil zrakem do nedalekého hloučku diváků, kde stál trenér jeho koně – Bayly Payten a s obdivným pohledem si prohlížel mohutného ryzáka, kolem něhož křepčil šťastný Tommy Woodcock. Právě Payten totiž Collin C. Stephenovi před půl rokem po doběhu handicapu pro dvouleté koně na závodišti v Rosehillu tvrdil, že kůň v jeho majetku jménem Voleuse je daleko lepší než Phar Lap. Siru Collinu C. Stephenovi se tato poznámka nyní živě vybavila a neubránil se kyselému ušklebku. Později po skončení slavnostní prezentace si přeci jen neodpustil a zašeptal trenérovi do ucha kyselou ironickou poznámku: „A pak že máme ve stáji šampióna?!“

„Snowden“ (korespondent deníku The Australian) o Phar Lapovi:
„Phar Lap je skvělý valach, který se vymyká průměru nejen svou velikostí, ale hlavně svou třídou. V porovnání s ostatními koňmi má velmi výraznou a prostornou akci. Je to výborný mílař s perfektní stavbou těla. Je samý sval a nevidíte na něm ani špetku tuku. Když kluše okolo Vás při tréninku, jakoby si jen tak plul nad zemí.“


sir Collin Cambell Stephen gratuluje Hughovi Telfordovi
a předává mu Modrou Stuhu
Hugh Telford (vpředu), Tommy Woodcock
a Phar Lap ověnčený Modrou Stuhou
Detail hlavy pyšného vítěze a držitele časového rekordu
AJC Derby 1929 – Phar Lapa

Velkým vítězstvím v AJC Derby 5.10.1929 se v podstatě počal odvíjet neobyčejný příběh. Z outsidera se náhle stal sledovaný kůň… Kdo by uvěřil, že na počátku byl jeden zoufalý trenér, jehož jediným kapitálem byly jeho znalosti o koních a odvážné sny? Vítězství v Derby 1929 bylo prvním krokem k utvoření legendy. Legendy o „Big Redovi,“ která jak sami dále uvidíte, povstala rychlostí „Blesku,“ ověnčeného přátelstvím věrného ošetřovatele Tommyho Woodcocka.

Realizační tým kolem Phar Lapa počínaje tímto okamžikem bude muset čelit mnoha nástrahám, jež sebou svět slávy a velkých peněz přináší… vydejme se na cestu spolu s nimi…ačkoliv víme, že její konec neskončí pohádkově, nýbrž tragicky.

Zdroj informací: připravovaná kniha Phar Lap – legenda neumírá
Zdroj obrázků: Melbourne Muzeum

Stručný náhled do historie Flemingtonu a Melbourne Cupu


Napadlo mě, že by bylo dobré poznát podrobněji historii závodiště, na kterém často vítězil fenomenální Phar Lap a před ním i po něm mnoho dalších skvělých koní…
Flemington. Nahlédneme-li do výsledkových listin vedených Victoria Racing Clubem (VRC), zjistíme, že Phar Lap startoval na výše jmenovaném závodišti celkem 14x: 11x zde proběhl vítězně cílem, 1x byl druhý, 1x třetí a 1x se neumístil.

Phar Lapova vítězná tažení ve Flemingtonu.

 

Flemigton je bezesporu nejznámějším závodištěm Austrálie. Nejenže patří k nejstarším dostihovým závodištím v této zemi vůbec (od 1840 se zde dostihy běhají pravidelně každý rok), ale můžeme rovněž říci, že celý rozlehlý komplex náleží od roku 2006 k významným kulturním dědictvím této země.

Závody ve Flemingtonu

Flemington okolo roku 1920

 

Jak závodiště Flemington vůbec vzniklo?
První dostihy v Melbourne se konaly v březnu roku 1838 – na místě, kde se dnes nachází železniční stanice Spencer Street.

Pohled na později vybudovaný železniční komplex Spencer Street

Úplně první dostihový míting ve Flemingtonu se konal až v březnu 1840 jihozápadně od toku řeky Maribyrnong River (Melbourne tehdy existovalo pouhých 5 let). Když byl v roce 1840 Flemington (původně nazývaný Melbournské závodiště /Melbourne Racecourse/) oficiálně užit jako dostihová dráha, měl pro vládu status „Crown Land„, což znamenalo, že země nikomu nepatřila. V roce 1848 byl guvernér Nového Jižního Walesu odpovědný i za tuto oblast, která se však zanedlouho poté – v roce 1851 stála separovanou kolonií státu Victoria. Guvernér tehdy vydal obecně platné a uznávané nařízení, že 352 akrů půdy bude považováno za veřejné závodiště a zároveň ustanovil šestici mužů, kteří se stali Správní radou nového závodiště. V roce 1871 schválila vláda nařízení, jímž ustanovila správní radou závodištěDostihový spolek Victoria /The Victoria Racing Club (VRC)/.

Původ jména Flemington
Toto místo na okraji Melbourne bylo pojmenováno po jistém Flemingovi, jenž si jako místní řezník vysloužil vděk tehdejších turfmanů zapůjčením svých – v širokém okolí jedinečných – vah k převážení žokejů.

Během prvního mítingu se ve dvou dnech konaly pouhé čtyři dostihy. Sázelo se na ně nikoli v penězích, kterých se mladé kolonii ještě nedostávalo, ale v lahvích rumu, kterého už přebývalo. Nejúspěšnější sázkař tak ne vždy byl tím nejšťastnějším. Okamžitě se totiž opil tak, že když se pokusil jít domů řekou, obvykle utonul…

Melbournský turf si pro další léta počáteční nadšení z hazardu sice ponechal, ale nedostatky rychle napravil. Již za deset let stála ve Flemingtonu přepychová tribuna a o dalších sedm let později se konala inaugurace Victoria Derby. Flemington byl rovněž centrem tréninku dostihových koní. Mnoho australských nejznámějších trenérů založilo své stáje právě poblíž zmíněného závodiště. V roce 2006 se slavný dostihový míting zvaný Melbourne Cup Carnival poprvé v historii nekonal ve Flemingtonu – závodiště bylo totiž odstaveno až do září 2007.

Ve startovních boxech…

Dostihový spolek Viktoria /The Victoria Racing Club/ (dále jen VRC)
Dostihový spolek VRC vznikl roku 1864 z pozůstatků dvou klubů, které původně stály proti sobě – The Victoria Turf Club (založen: 1852) a Victoria Jockey Club (založen: 1857), které se rozpadly a z jejich trosek povstal VRC. Než se tak stalo, oba kluby pořádaly své dostihové mítingy odděleně na stejném závodišti ve Flemigtonu. Již před vznikem VRC začal Victoria Turf Club organizovat samozvané komise zaujatých majitelů dostihových koní a organizovat výroční dostihy. Od roku 1864 až do roku 2001 VRC jednal jako ústřední autorita odpovědná za pořádání dostihů ve státě Victoria v Austrálii. V roce 2006 se VRC stalo členem Victoria Racing Club Limited, takže tato funkce částečně přešla právě na zmíněnou společnost Racing Victoria Ltd., která se nyní stará o tyto záležitosti. Kromě PR akcí či webové prezentacese VRC rovněž provozuje tzv. Phar Lap Club, což je klub pro ty nejmenší nadšence posedlé dostihovým sportem.

Původ velkého Melbourského poháru /Melbourne Cupu/ a jarního dostihového karnevalu /spring racing carnival/
První závody v Melbourne se obvykle běhaly na podzim. V roce 1854 se Victoria Turf Club (VTC) rozhodl začít pořádat dostihy i na jaře – v době, kdy krajina splňovala ty nejlepší podmínky, a to i navzdory celkem dramatickým výkyvům počasí. Byl to právě VTC, který jako první přišel s myšlenkou uspořádat všeobecně uznávanou a toužebně očekávanou zkoušku roku. Kupodivu se jí nestal klasický ani poloklasický dostih, ale pouhý handicap, který se stále běhá na dávno nemoderní trati dvou mil. První Melbourne Cup se běžel v listopadu 1861. A již v prvém ročníku se na jeho startu objevilo 17 dobrých koní – včetně pětiletého ryzáka Archera (William Tell – Maid of Oaks by Vagabond) z Nového Jižního Walesu, který se později jako první zapsal na listinu vítězů v roce 1861. Svůj triumf zoopakoval i v roce 1862. Dva po sobě jdoucí Melbourne Cupy dokázal získat až po 106 letech hřebec Rain Lover (Latin Lover – Rain Spot). Kompletní listinu vítězů Melbourne Cupu můžete nalézt zde.

Zajímavost:

Muž, který Archera na Melbourne Cup připravoval, se jmenoval Etienne de Mestre. Pod jeho vedením kůň vyhrál oba po sobě jdoucí poháry (1861 i 1862). Jeho příprava byla prostá, ale účinná: nechal Archera jít z Nowry do Melbourne, což bylo přes 550 mil – ušli 27 mil za den…alespoň tak se to povídá (možná že další důkazy by dokázaly něco jiného). Je však jisté, že s takovou přípravou Archer lehce zvítězil. De Mestre byl skutečný mistr v tréninku svých koní a používal velmi propracovaných tréninkových postupů. Místo toho, aby jej ostatní turfmani uznávali za jeho výsledky na dráze, povídali si o něm jako o šarlatánovi…

Etien de Mestre

Jeho svěřenci však zvítězili i v dalších Melbourne Cupech – byli to: Time Whiffler (1867), Chester (1877) a Calamia (1878). Etiennův syn – Roy de Maistre se stal významným australským umělcem. Až v roce 1977 byl Etien de Demestre předstižen trenérem Bartem Cummingsem (jehož svěřenci vyhráli Melbourne Cup 6x), ale i tak mu stále patří druhá příčka pověstného žebříčku nejúspěšnějších australských trenérů vůbec.

Bart Cummings – živoucí legenda
australského turfu

Tento nejslavnější dostih jižní polokoule může vyhrát i poměrně slabý kůň prostě jen proto, že mu handicaper předepíše menší zátěz než koním výborným. Ztěží se proto jedná o skutečnou zkoušku chovu. Přesto však zůstává pozice Melbourne Cupu pro Australany neotřesitelná a první listopadový čtvrtek do bran flemingtonského závodiště proudí dychtivé zástupy dostihových nadšenců. Národ dostihových sázkařů totiž vzrušuje možnost změřit svůj důvtip s důvtipem handicaperovým a ve zpravidla mohutném poli koní vsadit na „toho správného koně“ několik dolarů ve vysokém kurzu. Hluboká tradice, hlavní příčina současné popularity Melbourne Cupu, stojí na základech položených právě v roce 1838.

Reklamní poutač zvoucí k návštěvě závodiště u příležitosti konání 148. Melbourne Cup Carnivalu 2008 s výmluvným sloganem:
„Oslava, která zastavuje národ„

Nově zformovaný Victoria Racing Club (VRC) převzal patronát nad závodem při jeho čtvrtém konání, tedy v roce 1864 a Melbournský pohár se tedy počal běhat na závodišti ve Flemingtonu každé jaro jako hlavní a nejvýznamější dostih nadcházející dostihové sezóny. Pořadatelé by si asi ztěží dokázali představit, že za sto let ponese dostih padesátinásobek původní dotace, stane se módní přehlídkou a vrcholnou společenskou událostí a bude přivádět do extáze milióny Australanů. Pro dobrý zvuk této zkoušky udělali předkové co mohli – budiž jim země lehká a jimi založená tradice ať dále vzkvétá…

Muži chodí sázet, ženy se chodí ukazovat – Melbourne Cup je vrcholnou společenskou událostí každé dostihové sezony.

Záběr na tribuny plné k prasknutí…

a areál závodiště ve Flemingtonu v den konání Melbourne Cupu


Phar Lap a Makybe Diva „navždy“

Na dráze ve Flemingtonu se rovněž nachází bronzová socha národního hrdiny – dostihového koně Phar Lapa. V roce 1988 si její zhotovení objednalo VRC u příležitosti dvoustých oslav vzniku samostatné Austrálie. Socha pochází z dílny renomovaného sochaře Petera Corletta. Corlettova socha je o 10 % větší než byl Phar Lap ve skutečnosti a stojí u hlavního vchodu na závodiště, poblíž paddocku zvaného poeticky Birdcage (nyní už byl tento padock zrenovován – v komplexu se nacházejí stáje pro 125 koní).

Sochař a tvůrce sochy Phar Lapa – Peter Corlett

Podobně monumentální socha byla vytvořena i k poctě slavné klisny Makybe Divy, vítězky 3 Melbourne Cupů. Socha pochází z dílny místního umělce Kena Martina a nachází se na pláži Port Lincolnu v Jižní Austrálii.

Ken Martin při práci na soše Makybe Divy

Zdroj informací: www.vrc.net.au, Michal Horáček – Království za Koně, www.wikipedia.au
Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky