Několik segmentů srdce, které bylo uchováváno ve formalínu téměř 90 let, prošlo začátkem tohoto roku testováním pomocí nejmodernější sekvenční technologie, ale od testování se v září 2021 náhle upuštěno poté, co laboratorní výsledek vyhodnotil srovnávací vzorek ze slavného orgánu s výsledkem, že srdce nepochází z plnokrevníka.

Orgán, který je více než 1,5x větší než průměrné srdce plnokrevného dostihového koně, byl zachráněn z torza uhynulého šampiona – vítěze Melbourne Cupu z roku 1930 – během několika hodin poté, co v dubnu 1932 zemřel za záhadných okolností v Kalifornii, pouhých 16 dní po svém slavném vítězství v Agua Caliente Handicapu v Tijuaně v Mexiku.

Zmínka o Phar Lapově srdci si rychle našla cestu i do australského lexikonu. Pokud někdo projeví velkou odvahu a zvítězí nad nepřízní osudu, mluví se o něm jako o někom, kdo má „srdce velké jako Phar Lap“.

Kerry Negara tvrdí, že Phar Lapovo srdce je podvrh.

Výzkumnice, filmařka a podcasterka Kerry Negara strávila více než pět let lobováním v muzeu, aby otestovalo pravost srdce. Tvrdila totiž, že existují věrohodné důkazy, že srdce skutečného Phar Lapa bylo pohřbeno spolu s několika dalšími hlavními orgány ve Spojených státech.

Mary McCann, dcera veterináře Billa Neilsona, který se o Phar Lapa až do jeho smrti v roce 1932 staral, před třemi desetiletími řekla zesnulému novináři Peteru Luckovi, že srdce Phar Lapa bylo „rozřezáno na kusy“ při první pitvě a místo toho bylo do Austrálie dopraveno zachovalé srdce tažného koně.

Přiznání paní McCannové bylo od té doby několika historiky zamítnuto, ale okolnosti smrti šampiona v USA jsou i nadále obestřeny mlhavou záhadou a přitahují tak konspirační teorie i po 90 letech.Přední odborníci na Phar Lapa, autoři knih o něm – Geoff Armstrong a historik Victorian Racing Club Andrew Lemon, oba uvedli pro deník The Sydney Morning Herald a The Age, že existuje jen málo důvodů pochybovat o pravosti srdce, ale další debatě se prý nebrání.

Dr Mathew Trinca, ředitel National Museum  Australia

Ředitel muzea, Mathew Trinca, dále uvedl, že historické záznamy hovoří jasně. Srdce po smrti koně daroval Australskému anatomickému institutu v Canbeře sám Phar Lapův trenér – Harry Telford. Poukazuje tak na to, že není důvod pochybovat o jeho pravosti, ale nevyloučil, že se cítí povinován poskytnout australské veřejnosti příležitost zvážit všechny dostupné informace.

„Otázka sbírek a jejich historie je naše věc,“ řekl pan Trinca. „Chceme být schopni vyprávět úplný příběh a nyní to visí ve vzduchu jako pochybnost. My nechceme, aby lidé nahle pochybovali.“

Křehké gigantické srdce Phar Lapa – jedna z nejnavštěvovanějších expozic v muzeu v Canbeře – je chráněno před světlem a náhlým pohybem pomocí speciální technologie.

Pan Trinca řekl, že se muzeum rozhodlo upustit od dalšího testování, které provedl Ludovic Orlando, paleogenetik a ředitel výzkumu Centra pro antropobiologii a genomiku v Toulouse.

„Věřili jsme, že je zásadní, aby jakékoli výsledky na vzorku Phar Lap byly definitivní, opakovatelné a nezávisle ověřitelné,“ řekl. „Po rozhovorech s muzejní radou a genetickými specialisty v Austrálii jsme se rozhodli v této fázi pozastavit jakoukoli další analýzu s nadějí, že se vědci budou moci vrátit ke vzorkům až bude k dispozici jednoznačná technologie.“

Profesor Orlando k tomu dodal, že i když stále doufal, že jednoho dne bude možné získat pozitivní výsledek, nelze nikdy zaručit, že v daném vzorku tkáně bylo zachováno dostatečné množství DNA. „Vzhledem k tomu, že naše analýzy jsou destruktivní, je rozumné nepoškozovat ostatní zbytky, dokud nebudou k dispozici pokročilejší technologie,“ uvedl.

Devítidílný podcast paní Negarové Smrt Phar Lapa: Forenzní vyšetřování tvrdí, že kůň byl otráven muži s mafiánskými vazbami, aby ochránili jejich nelegální sázkovou činnost na amerických dostizích.
Na Australian Podcast Awards 2021 byl nominován na cenu za odhalení skutečného zločinu. Nagarová se nechala slyšet, že je zdrcena „nepochopitelnou akcí“ muzea, které bezdůvodně ukončilo testování. Hodlá i nadále lobbovat v muzeu, aby pokračovalo v hledání skutečné pravdy.

„To srdce Phar Lapa je podvrh. Oklamali australský lid,“ uvedla. „Vedoucí pracovníci a zaměstnanci muzea nyní promarnili šest let mého profesního života. Dávali mi naděje a falešné termíny, které nebyly nikdy dodrženy. Protahovali to a když už jsem byla jen kousek od pravdy, utli to.“

Zdroj / Překlad: Phar.Lap
Publikováno:  18. 12. 2021

Mohutný Phar Lap během svého krátkého pobytu v USA udělal velký dojem na celou Ameriku a jeho  náhlá, záhadná smrt šokovala celý svět. Zázračný kůň původem z Nového Zélandu, jak to napsal ve svých článcích americký novinář „Caliente Bill“, se brzy po svém příjezdu do USA objevil na  titulcích novin. Velmi zajímavé jistě bylo, že Caliente Bill ve svých hodnoceních posunul Phar Lapa až na samotný žebříček těch nejlepších, čili za ním zůstali v jeho očích i tací velikáni turfu, jakými byli Gloaming a Kingston. Dokonce i další skvělí koně, kteří následovali po Phar Lapovi, nebyli hodni Caliente Billova zájmu.

Caliente Bill napsal:

Všichni, kdo jsou zainteresováni v chovu dostihových koní jsou tudíž také oprávněni k tomu, aby formovali názor, který z koní je ten nejlepší dostihový kůň na  světě.“ Jenže v mnoha případech je důvodem jejich hodnocení, že se jim zkrátka ten kůň zamlouvá a líbí jako „kůň“. Další lidé jen bezhlavě kopírují názory slavných autorů a novinářů. Pro jiné je rozhodujícím faktorem zejména to, kolik kůň na dráze vydělal.

Lidé zkrátka rozhodují o špičkových koních zvláštně a pomocí jednoduché metody srovnatelné s tou, jak hodnotí nejlepšího hráče basketbalu či talent roku. Podle výkonu za krátkou dobu jeho působení v té které sportovní disciplíně.

Podle mé metody hodnocení se Seabiscuit nedostane ani na desátou příčku. Proč? Protože dokázal běhat jen na rychlých tratích, proto! Ačkoliv se mu samozřejmě nedá upřít duše šampióna. Byl omezený a s ním i jeho výkony a když se snažil o 16 délek zvítězit na rychlé dráze, přišel o 100.000 dolarů pouze proto, že prohrál o nos! Kůň, o kterém chci mluvit já, by to koním, kteří běhali se Seabiscuitem, natřel i o 30 až 40 délek a to na různých délkách trati.

Pějeme oslavné písně na naše koně současnosti, ale faktem je, že kůň, o kterém se chystám psát, by je porazil všechny do jednoho. Snad jedině sám velký Man Ó War by se mu dokázal na dráze postavit tváří v tvář a udržet s ním krok. Kůň, o kterém hodlám nyní psát, je můj favorit proti všem, má volba, a já se nyní pokusím vysvětlit Vám, proč.

Není to nikdo jiný než obrovský ryzák Phar Lap, narozený v roce 1926 na Novém Zélandu a zakoupený panem Dave J. Davisem za 800 USD na popud Harryho Telforda. Na jednu stranu jsem velice rád, že se majitelé tohoto fenomenálního koně rozhodli pro tak riskantní výlet do USA, protože díky němu jsme měli jedinečnou možnost vidět  ten „zázrak od protinožců“ v akci na vlastní oči.

Phar Lap a W. Elliot po doběhu Agua Caliente Handicapu 1932

Phar Lap, úžasný kůň, tak velký, že by se luční koník vedle něj zdál nicotným, byl tichý, inteligentní a mírumilovný velikán. Celou svou kariéru závodil při těch nejtvrdších podmínkách i délkách tratí, pod obrovskými zátěžemi, které ho měly zpomalit. Jako čtyř a pětiletý odběhl 25 dostihů, 22 z nich vyhrál, dvakrát byl druhý.

V Severní Americe běžel pouze jednou – v Agua Caliente. Přes 25.000 lidí se přišlo na tento dostih podívat, ale jen 20 lidí si přesně uvědomilo, jaký zázrak viděli. Poté, co koně vyrazili ze startovních boxů a běželi míli a čtvrt, jeho žokej, kterým nebyl nikdo jiný než Bill Eliot (jeho majitel Dave J. Davis mi prozradil taktiku šest týdnu před dostihem v Omar Domu v Los Angeles), jej vzal po vnějším oblouku. Když poprvé míjeli hlavní tribunu, Phar Lap byl opravdu hodně za polem koní (tak 14 délek). Ale v příští čtvrt míli už byl 5 délek před svými soupeři! Jinými slovy ve třetí čtvrtině dostihu musel srovnat 19 délek. Porovnejte si to s kterýmkoliv jiným dostihovým rekordem. Každý kůň, kterého Phar Lap ve svém tempu míjel, vypadal jakoby prostě zůstal stát na místě! Ten ryzák byl jako střela, která proletěla kolem všech soupeřů.

Zeptal jsem se po dostihu žokejů, co se tam vlastně stalo. Silvio Coucci řekl, že on a jeho kůň Joe Flores byli vepředu pole. „Kůň běžel skvěle. Jenže pak se kolem nás mihl ten Phar Lap, řeknu ti, že nevystrašil jen mě, ale i mého koně! Ty víš, Bille, že koně jsou zvyklí na to, že spolu prostě na dráze bojují hlava hlava. I můj kůň by býval byl bojoval, kdyby bylo s kým. Phar Lap běžel tak rychle, že to prostě nemělo smysl. Udělal dva skoky a byl pryč.“

Takto Phar Lap pokračoval až do cílové zatáčky, kde se z ničeho nic zasekl. Zpomalil (trvalo mi dva týdny přijít na to, co se tam vlastně stalo a proč – ale o tom Vám povím později).Z pole koní se oddělili dva, kteří to prostě nechtěli jen tak vzdát a začali Phar Lapa pronásledovat. Byli to Reveile Boy a Scimitar. Phar Lap je uslyšel a odpoutal se od nich jakoby oba stáli na místě. Do cíle doběhl o 5 délek před nimi téměř v kentru. Výsledný čas byl 2:02, což byl také rekord dráhy.

Teď si to shrneme. Máme tu koně, který cestoval přes půl světa lodí, vlakem i přepravníkem, běžel u nás poprvé a ještě na písku, navíc běžel v opačném směru, než býval zvyklý v Austrálii, na hřbetě měl žokeje, který neměl žádné zkušenosti s americkými tratěmi. Pak odskočil do dostihu, ve kterém vypadal jakože si ani neškrtne a nakonec dokázal své soupeře rozdrtit stylem, který byl prostě fenomenální jako on sám a zvítězit v rekordu dráhy! V Austrálii běhával Phar Lap míli za 1.34 4-5 na trávníku.

Nebyl to rychlokvašek, který po dvou až třech vyhraných dostizích vyhasne jako padlá hvězda. Ne! Tenhle kůň odběhl 51 dostihů, handicapů, sprintů, pohárů. A abych vám dal dostatečnou představu, co si o něm mysleli v Austrálii – v jeho posledních dostizích jste si na něj prostě nevsadili! Mohli jste si vsadit pouze na druhého, třetího nebo čtvrtéhov cíli! Phar Lap prý uhynul na otravu, alespoň se tak domníval jeho majitel, Dave J. Davis, i když to veřejně nikdy neprohlásil. Ošetřovatel a trenér – Tommy Woodcock – však tisku sdělil, že tahle „vražda“ byla úmyslným a hanebným činem. Bohužel byl brzy většinou týmu umlčen. Alespoň než se vrátil zpět do rodné Ausrálie, kde řekl všem, že byl v USA zdiskreditován.

I já budu Woodcockovým obhájcem. I já si myslím, že měl pravdu. Rád bych, aby někdo jednou (v jiném čase a s jinými možnostmi) dokázal, že Phar Lap byl úmyslně otráven. Nicméně mohu alespoň uvést v chod soukolí faktů, o nichž neměl Woodcock při svých „spekulativních teoriích“ ani tušení. Znám dobře Mexičany a vím, že žádný z nich by tak úžasného koně nebyl schopen otrávit!

Mnoho lidí zde v USA bude mít možná navždy za skutečného šampióna amerického koně Sun Beaua, pro něhož hovoří jeho obrovské zisky a tvrzení , že byl šampiónem srdcem i duší, ale nezapomínejme, že Phar Lapovi zbývalo pouze 9.000 liber na to, aby Sun Beauovy výhry vyrovnal. Mnozí věřili, že by je získal hned v dalším startu, kdyby…  Sun Beau také na západním pobřeží běžel pouze jednou a byl poražen koněm Mike Hall. Milke Hall byl sice ve skvělé  formě, takže by zřejmě ten den porazil úplně každého koně, snad kromě Phar Lapa. Jenže ve 3000 dolarovém Clalmer Stakes porazil Sun Beaua i Alexander PantaRes s naštípnutým kopytem, takže o čem to vypovídá? Neměl Sun Beau na dráze jen štěstí na soupeře? Nicméně nelze upřít, že Sun Beau měl opravdu svou třídu. Takže si nyní dovolím předložit seznam nejlepších koní posledních dekád dle mého úsudku:

1. Phar Lap
2. Kingston
3. Gloaming
4. Exterminator
5. Equipose
6. Sun Beau
7. Top Flight

Mám rád zlaté staré časy a vzpomínky na šampióny dávno minulé. Kdoví, třeba se ještě setkáme, jednou, v jiné dimenzi. Kdoví?

Mějte se. Adios.

Caliente Bill

Zdroj:  Deník Chronicle Adelaide, 1934
Překlad: Phar.Lap

V Menlo Parku se zatím před areálem stájí scházeli repotéři pozvaní na odpolední show. Jenže dveře stájí byly zamčené a všude vládlo podivně svíravé ticho. Něco se dělo. Když se Phar Lap a jeho ošetřovatel stále neobjevovali, pojali novináři podezření. V tom se zpoza rohu vynořil jeden ze stájníků. Nedočkaví reportéři jej okamžitě zasypali všetečnými otázkami. „No tak, co se to tu děje? Je snad Phar Lap nemocný nebo co?“ Mladík byl bílý jako křída, zakroutil hlavou a tiše šeptl: „Je to daleko horší, panové.“ „Cože? Chcete snad naznačit, že je mrtvej?“ Ošetřovatel přikývl a vydechl: „Ano, uhynul dnes dopoledne tady ve stájích.“

Australský reportér Bert Wolfe přijel do Menlo Parku mezi prvními, chtěl udělat rozhovor s Tommy Woodcockem a předpokládal, že by mohl přesvědčit Davise, aby mu prozradil nějaké horké novinky, jak pokračují jednání s filmovou společností ohledně příprav natáčení filmu o „zázračném koni.“

Ošetřovatelé ve stájích brali Wolfa téměř jako člena Phar Lapova realizačního týmu. Woodcock se vyjádřil jasně – je to přítel a může přijít do stáje kdykoliv se mu zachce. Jakmile tedy Bert vstoupil do prostoru stájí, ošetřovatelé ho ihned informovali o situaci. „Woodcock je úplně na dně, obviňuje sám sebe. Všichni doufáme, že u sebe nemá nějakou zbraň – je na tom špatně, obáváme se, aby si nechtěl sáhnout na život.“ Wolfe na nic nečekal a běžel za Elliotem. „Jedna zbraň tu byla, ale schovali jsme ji před ním do sena,“ pošeptal mu Elliot.

Krátce poté dorazil do stájí i veterinář Bill Nielsen doprovázený doktorem Masoerem. Personál pomohl přemístit Phar Lapovo obrovské tělo na podložku a veterináři začali s ohledáváním těla. „I kdyby to byla kolika, k uhýnu by nedošlo tak rychle,“ prohlásil Masoero a kroutil nevěříčně hlavou. „I kdyby dostal silnou koliku, nemohl umřít za pár hodin – možná za pár dní, nebo za den, ale ne takhle rychle.“

Bert Wolfe už víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že se musí urgetně spojit s Austrálii. Zavolal přímo do redakce a nařídil editorovi, aby na titulní stranu dal přesně to, co mu nadiktuje. Krátce na to se na stránkách největších austrálských deníků objevily zprávy začínající slovy „Menlo Park, Kalifornie, úterý, 3.48…“ následovalo osudné oznámení, které srazilo Austrálii na kolena: „Phar Lap, australský šampión, dnes zemřel.“

Ve středu ráno se Harry Telford vracel z ranního tréninku. Chystal se právě na snídani, když mu zavolal reportér deníku The Herald. „Ach,“ vzdychl Harry, „to asi máte špatného informátora. S Davisem jsem mluvil včera, ujistil mě, že Phar Lap se má výborně.“ Na druhém konci linky bylo chvíli hrobové ticho. Pak se ozval reportér: „Obávám se, že je to pravda, pane Telforde. Máme na ranči svého člověka a ten potvrdil, že Phar Lap v Menlo Parku opravdu uhynul. Veterináři si myslí, že příčinou mohla být silná kolika, ale nejsou si jistí.“ V ten okamžik Harry Telford cítil jako by mu srdcem projel ostrý nůž, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Sluchátko mu vypadlo z rukou. Svalil se do křesla a zabořil hlavu do vrásčitých dlaní. „Ach můj bože, to je strašné! Jako bych ztratil další dítě! Ale proč? Proč?! Přeci nemohl jen tak umřít?!„

Poslední týdny prožívali Harry a Vi peklo za zemi. Malá Louisa (Harryho dcera) byla vážně nemocná. Doktoři byli bezradní.“Může to trvat týden, ale může to taky trvat měsíce nebo roky,“ tvrdili svorně. Jednoho dne, když se Harry vracel ze stájí domů, mu v ústrety běžel jeden z jeho účedníků. „Špatné zprávy, šéfe,“ křičel už zdálky. V zápětí našel Harry svou ženu svírající nehybné tělíčko, které sotva poznalo, co je to žít. Smutek byl obrovský.

„Zabili Phar Lapa, je mrtvý!“ řekl Harry své ženě. Cappy s sebou trhnul. Nechápal ještě zcela, co znamená být mrtvý, ale najednou byla jeho malá setřička pryč a kůň, kterého miloval ji téměř okamžitě následoval. Začal plakat. Vi se odmítla znovu poddat zoufalství. Snažila se být silná alespoň navenek, uvnitř však naříkala ve smrtelné agónii. Tolik špatných věcí za tak krátkou dobu.

Jim Pike se tu hroznou zprávu dozvěděl z rozhlasu u holiče. Seděl zrovna na křesle a nechával si zastřihovat vlasy. V salónu hrálo rádio. Jimmy ho neposlouchal, byla to jen zvuková kulisa na pozadí. Holič se k němu naklonil a řekl: „Tak co, Jime, myslíte si, že se Phar Lap stane nejbohatším stakes vítězem na světě? Myslím, že je nejlepší.“ Právě v ten okamžik se z rádia ozvalo: „Přerušujeme vysílání a přinášíme vám nejnovější zprávy,“ oznámil hlasatel a pokračoval: „Phar Lap uhynul. Dnes dorazila zpráva z Ameriky, že zázračný kůň dnes zemřel v Menlo Parku nedaleko San Franciska. Budeme Vás informovat, jakmile se dozvíme další podrobnosti.“ Pike vyskočil z křesla a kroutil hlavou. „Oh, ne, to ne! Byl tak dobrý…byl nejlepší!“

Zdroj informací: Michael Wilkinson – The Phar Lap Story Překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

Novinář a reportér, Bert Wolfe, v australském turfu známý spíše pod pseudonymem „Cardigan,“ který si rozhodně nezvolil náhodně. V roce 1903 v Melbourne Cupu totiž zvítězil kůň jménem Lord Cardigan, jehož chovatelem byl právě Wolfův dědeček. Bert Wolfe byl svého času velmi uznávaný a vlivný muž, obzvláště pak v prostředí australského turfu, kde se cítil jako ryba ve vodě.

Články, které psal a editoval pro australský deník Referee odrážely skutečnou tvář turfu v Austrálii. Nikdy si nebral servítky. Později zastával i post sportovního editora v deníku Argus a zároveň byl po 3 roky předsedou Queenslandského Turf klubu. V roce 1933 jej sir Keith Murdoch angažoval jako dostihového reportéra pro deník Melbourne Herald, kde setrval celých 22 let.

Pro nás je však důležitější, že Wolfe byl přítomen u klíčového momentu, který vešel do australské dostihové historie: v roce 1932 totiž doprovázel fenomenálního ryzáka Phar Lapa na cestě do Agua Caliente. Byl rovněž přítomen i vyšetřování jeho úhynu v Menlo Parku. V roce 2005 byl posmrtně uveden do Australské dostihové síně slávy.

Wolf totiž doslova uvádí, že při sedlání Phar Lapa před Aqua Caliente byl nejen přítomen, ale že šampióna držel za otěže, když jej Woodcock sedlal a následně na jeho hřbet vyhazoval žokeje Elliota, který byl – dle Wolfových slov – nervózní a bílý jako stěna. Když byl v sedle, naklonil se prý k Woodcockovi a zašeptal: „Bože, doufám, že v závodě udělám správnou věc.“ Woodcock mu prý zcela klidně odpověděl: „Nemůžeš udělat nic špatně, Phar Lap vyhraje velmi lehce.“ Pak Woodkock zdůraznil, aby se Elliot držel zpátky a vyhnul se konfliktům s ostrými podkovami amerických koní, protože zásah takovou podkovou by mohl Phar Lapovi způsobit velmi nepříjemné zranění.

Zde je tedy Cardiganova reportáž o tom, jak Phar Lap lehce splnil Austrálii sen o slávě a mezinárodním triumfu: „…koně se řítili do druhé poloviny závodu (asi míli od cílové rovinky), Phar Lap se stále držel na sedmé pozici – asi 10 délek za vedoucími koňmi. Před zatáčkou byl stále vzadu a běžel nikým neohrožován ve středu dráhy. Jakmile minul cílovou zatáčku (tak 6 furlongů od cíle) Elliot se v sedle mírně přikrčil a Phar Lap vyrazil kupředu – svým typickým neuvěřitelným výbuchem rychlosti – hravě oběhl své soupeře, což americké publikum nevěříčně sledovalo s otevřenou pusou a s údivem ve tváři.. jenže to už Phar Lap proběhl cílem a lidé jej vítali jako nového vítěze vydatným aplausem.

Ze všech „neuvěřitelných“ výkonů, které kdy Phar Lap na dráze předvedl, byla právě jeho stíhací jízda v Agua Caliente tou nejneuvěřitelnější ze všech. Když se dostal k 1/2 mílovému mezníku, měl své soupeře ještě před sebou – ale stačilo mu 22 sekund, aby na 3 furlonzích byl již o 2-3 délky před nimi. Za cílovou zatáčkou sice soupeři částečně stáhli jeho propastný náskok o 2 délky a Reveille Boy posbíral zbylé síly k útoku, ale… Jako očitý svědek celé události dodnes pořádně nevím, zdali Elliot Phar Lapa vzal zpátky, když byli ve vedení nebo ne, protože všechno se to odehrálo až příliš rychle. V cílové rovince to téměř vypadalo, že mu Reveille Boy dýchá na paty… pomyslel jsem si, že kvůli tomu zranění kopyta nebude mít možná už sílu jeho útok odrazit – jenže právě když Američané vedle mě vstali ze sedadel, aby podpořili útok svého šampióna, vystřelil Phar Lap vpřed jako šíp a pak už jsem jen viděl, jak jej Elliot bere zpět, protože proletěli cílem.

Žádná slova nemohou popsat to, co se dělo v cíli. Davy lidí jásaly v čisté eufórii, atmosféra v sobě odrážela údiv spolu s úctou. A když Phar Lap vyrazil ke kruhu pro vítěze, nastal doslova blázinec. Elliot do té vřavy tichým hlasem pronesl jen: „Kam že se mám jít zvážit?“ Kolem se tlačila spousta lidí, cvakaly fotoaparáty reportérů, kteří mohutného koně fotografovali ze všech možných i nemožných úhlů.. Nic z toho však Phar Lapovi nevadilo. Jakmile se ale k němu přiblížili s věncem růží pro vítěze – odskočil prudce dozadu a odmítal být jimi dekorován. Tento okamžik byl největším triumfem v životě mladého Tommyho Woodcocka. Se svým typicky plachým pohledem a kouzelným úsměvem stál pyšně po boku „svého“ Bobbyho. Když jej obklopili novináři, mluvil tiše a bez sebemenší pýchy, všechny zásluhy podle něj patřily jen a jen Phar Lapovi:

Tommy Woodcock (archivní záznamy): „Ve svém srdci jsem věděl, že to dokáže, protože doslova překypoval energií a bylo na něm vidět, že je v pořádku i navzdory hektickému tlaku, který se na něj nahrnul – zvláště pak poslední dny. V takové formě by zřejmě vyhrál cokoliv.“

Když se pak vracel zpět k Phar Lapovi, sklonil velký ryzák okamžitě svou ušlechtilou hlavu a drcnul mu nosem do dlaní – jakoby žadál svou odměnu – svoji kostku curku. Když byl Tommy poblíž, zdálo se, že ho nic nemůže vyrušit. Stál tam klidně jako socha – navzdory ohlušujícímu hluku, který se rozprostíral všude kolem něj – přihlížející tleskali, filmové kamary bzučely, fotoaparáty cvakaly a ve vzduchu se dokonce vznášel aeroplán.

Tommy Woodcock zůstal jen nezbytně nutnou dobu, aby neurazil, ale jakmile mu bylo dovoleno dráhu opustit, vedl Phar Lapa pryč od toho zmatku. Než ho zavedl do stáje ještě zkoumal stav šlachy na valachově přední noze, kterou si Phar Lap natáhl, když ucuknul před pokrývkou z růží. (Ta byla tedy nakonec nasazena manželce pana Dave J. Davise).

Bert Wolfe rovněž popsal reakce amerických turfmanů: „Museli jednoznačně konstatovat, že Phar Lap – a speciálně pak jeho realizační tým – udělal ze všech amerických trenérů i žokejů naprosté amatéry. Najednou vynášeli Woodcocka do nebes za jeho chytrost a důvtip. Elliota zase přirovnávali k „Teddu Sloanovi“ Austrálie a všem majitelům stájí radili, aby si zajeli do Austrálie pro kvalitní trenéry a žokeje.“

Speciální uznání však podle „Cardigana“ patřilo mladému Woodcockovi: „Říkejte si o Phar Lapovi co chcete. Klaňte se jeho inteligenci, temperamentu, charakteru či exteriéru – nic z toho nemůže upřít skutečný talent muži, který ho přivezl z Austrálie přes Pacifik a připravil jej za tak krátkou dobu natolik dobře, že dokázal zaběhnout závod s nejvyšším handicapem v sedle a v rekordním čase, navzdory zranění. V životě jsem neviděl podobný výkon jaký v roce 1932 předvedl Phar Lap. Kdyby se každý trenér z Agua Caliente opovrhující jeho tréninkovými metodami měl jít Woodcockovi osobně omluvit, vytvořila by se řada dlouhá tisíce mil… Ten mladík měl spoustu příležitostí udělat špatnou věc a nikdo by ho za to nemohl obviňovat, kdyby zklamal. Vždyť všechno tady pro něj bylo úplně cizí, stejně tak jako pro Phar Lapa. Neměli tu žádné zázemí, přesto dokázali nemožné.“

Zdroj informací: archiv autorky
Zdroj obrázků: Internet

Ve filmovém deníku společnosti Standardtone (1932) v Austrálii pronesl jeden nejmenovaný novinový reportér větu: „A nemyslete si, že neví o čem to všechno je. Tenhle kůň je jiný – je chytrý.“ Ano, přesně to byl Phar Lap. V době své slávy byl zároveň i jakýmsi tonikem pro unavenou a depresí znavenou společnost, která se k němu upnula s vášní, kterou nezlomila ani jeho smrt. I 77 let po své smrti nepřestává být pro Australany hrdinou.

Zdroj: archiv autorky