Alex Roberts

V roce 1924 byl pro chovatele plnokrevníků Alexe Robertse nákup rodokmenově výtečného hřebce Night Raida (GB) za 735 liber velice těžkým rozhodnutím. Nikdy totiž za koně příliš neutrácel, i když si rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek finančních prostředků. Pro svůj chov nenakupoval drahé koně ze zásady.  Byl totiž tak trochu skrblík. Pořizoval si koně s pochybným původem a to i když mu  nabízeli kvalitní hřebce s dobrým původem.  Svůj chov tak vybudoval na jedincích nevýrazné chovné hodnoty. Vkrádá se tedy otázka, zdali dopředu tušil, že se Night Raid zakrátko stane jedním z nejvyhledávanějších plemeníků Austrálie 30. let 20. století, anebo bylo vše jen dílem prosté náhody? 

Dle vyprávění rodinných příslušníků byl Alex Roberts v mládí okouzlující mladík s dobrým vkusem a slabostí pro hezká (a bohatá) děvčata. Nebylo se tedy čemu divit, že se oženil s atraktivní Ethel Moorhousovou, jejíž rodiče byli samozřejmě jaksepatří za vodou. Zpočátku se zajímal i o lokální politiku na Timaru, chodil na ragby a kriket, ale víc ho lákaly koňské a psí dostihy.Netrvalo dlouho a přešel ze strany pouhého účastníka a sázejícího na stranu druhou a začal dostihové koně chovat. Téměř okamžitě proslul svými trefami do černého.

První chovatelské úspěchy slavil, když své klisny poslal k plemeníkovi jménem Martian. Dodnes je ovšem sporné, zdali by tak učinil, kdyby majitel plemeníka nebyl s jeho rodinou spřízněn sňatkem. Lze se tedy domnívat, že dostal speciální cenu, platil-li vůbec něco…

Koně z jeho chovu se v dostizích velmi dobře umisťovali. Roberts byl po celý život neúnavným dříčem a vizionářem, který  vždy zvažoval všechny možnosti, aby dosáhl splnění svých cílů. Ještě před svatbou přišel k poměrně slušné sumičce peněz, s nimiž však dokázal řádně naložit a zajistil si tak slušný příjem pro léta příští.

Psal se 16. listopad 1930. Roberts seděl na své dřevěné verandě a s pýchou obdivoval svou nejdražší investici – hřebce Night Raida.

Night Raid (GB) – tato fotografie jej zachycuje v roce 1932.

Po bouřlivých 14 dnech australskou i novozélandskou dostihovou scénu opanovali jeho výteční potomci: Phar Lap a Nigtmarch, pocházející z jeho chovu na Seadown Studu. Byl pyšný – jeho odchovanec Phar Lap zvítězil ve čtyřech klasických dostizích během jediného mítingu. Připsal si mj. i lehké vítězství v Melbourne Cupu 1930! „Jeho“ Phar Lap byl postrachem všech majitelů dostihových stájí a dokonce i realizační tým jeho polobratra – Nightmarche. Trenér koně, Alec McAulay i majitel Alf Louisson se Phar Lapa zalekli natolik, že se rozhodli vrátit se se svým svěřencem raději zpět na Nový Zéland a to i za cenu, že  do New Zealand Cupu byl Nightmarchovi předepsán váhový handicap 60 kg. /Pozn. v té době se žádnému koni nepodařilo donést do cíle víc než 57 kg/. Přesto se McAulay a Louisson jednoznačně shodli v názoru, že je pravděpodobnější, že Nightmarch zvítězí s váhovým handicapem než porazí Phar Lapa.

Nightmarchův návrat na Nový Zéland tak signalizoval Phar Lapovu dostihovou dominanci. Vezmeme-li v úvahu, že Nightmarch vyhrál Melbourne Cup v roce 1929 (Phar Lap tehdy skončil třetí) a díky svému vítězství se stal teprve druhým koněm trénovaným a narozeným na Novém Zélandu od roku 1916, kterému se podobný triumf podařil (první byl Sasanof v roce 1916). Ve stejném roce překonal čtyřletý Nightmarch váhový rekord, když s 58 kg v sedle hravě zvítězil jak v Epsom Handicapu, tak v ceněné Cox Plate. Mnozí turfmani mu připisovali status nejlepšího mílaře Austrálie pro rok 1929. Hravě naplnil předpoklady svého trenéra a majitele, ale pokud šlo o Phar Lapa, byl vždycky až druhý. 

Alex Roberts měl všechny důvody být sám se sebou spokojený. Jeho „nemoderní“ plemeník se nyní stal horkým želízkem v ohni pro všechny australské chovatele plnokrevníků. Jeho dva synové si připsali šest vítězství a jedno druhé místo v klasických dostizích – to byl rekord, který jen tak nějaký plemeník nepřekoná. Vždyť Night Raid dal vítěze největších dostihů Austrálie: Melbourne Cupu a Cox Plate! 

Pomineme-li však výborný rodokmen, neměl Night Raid příliš velkou šanci, že se stane plemeníkem, neboť ve Velké Británii byl na dráze jen průměrným koněm, proto také bylo rozhodnuto o jeho exportu na Nový Zéland. Nicméně tam se dokázal prosadit a zapsat své jméno navždy do historických análů trufu jako otec dvou fenomenálních koní, díky čemuž se jeho připouštěcí poplatek v srpnu roku 1931 vyšplhal z původní sumy 20 liber, jež platili chovatelé v roce 1924, na neuvěřitelných 130 liber. Pro srovnání: připouštěcí poplatek předních novozéladských plemeníků – Chief Rulera a Illiada – se pohyboval okolo 100 liber. V Austrálii vévodili žebříčku tři přední plemeníci – Constant Son, Heroic a Highfield a jejich připouštěcí poplatek čítal také 100 liber.

Roberts musel být zřejmě Night Raidem naprosto posedlý, uvážíme-li, že jistý kupec mu za něho nabídl pohádkovou sumu 10.000 liber (!!!), což byla v době hluboké ekonomické krize nehorázná částka, která by chovatele zajistila po zbytek jeho života, ten však s díky odmítl.

Toto nás přivádí k věčné otázce, kterou si kladou chovatelé plnokrevníků po celém světě. Týká se chovatelského spojení, které dalo dostihovému světu Phar Lapa. Byl ryzák opravdu výsledkem pečlivého chovatelského plánu, nebo byl – jak se často říká – zázrakem, který překonal svůj „skromný“ původ?

Fotografie Phar Lapových rodičů – vlevo Entreaty s Phar Lapovým bratrem, vpravo Night Raid (GB) v dražebním ringu. Jeho anglický majitel byl přesvědčen,  že hřebec je naprosto k ničemu a veřejně zpochybnil, že byl mohl být otcem  fenomenálního Phar Lapa.

Alex Roberts je ve Phar Lapově  příběhu často přehlíženým elementem, proto byly otázky tohoto typu dlouho zcela ignorovány. Bohužel dnes je již těžké na ně nalézt adekvátní odpovědi, neboť chybí záznamy, ale možná nám může mnohé vyjasnit, když se podíváme na život chovatele Robertse – i když jej budeme načrtávat pouze jako malíř skicu.

Ale o tom si povíme zase příště…

Od šampiónů turfu se očekává, že se stanou otci dalších skvělých plnokrevníků, ale krom fenomenálního Eclipse (Marske – Spiletta) se ještě žádnému plnokrevníkovi nepodařilo se v chovu uplatnit v takovém rozsahu. Když se do Cheltenhamu sjeli na festival špičkoví steepleři, naprostá většina z nich jej měla ve svém rodokmenu. Dominance jeho krve v rovinových dostizích je ještě impozantnější – přes 95 % všech plnokrevníků totiž pochází z paternitní linie ryzáka narozeného na počátku 18. století, kterého krmili princové, malovali nejznámější malíři a který se po úchvatné závodní kariéře stal základním pilířem chovu anglického plnokrevníka. Na dostizích kdekoliv ve světě totiž uvidíte běhat většinou plnokrevníky, kteří jsou jeho přímými potomky. Je jistě fascinující, zjistit, že fenomenální steepler Arkle či super kůň Nijinsky – podle Lestera Pigotta nejúžasněší kůň, na kterém kdy seděl – sdílí přímého prapředka a to nejen mezi sebou, ale i s famózním Copenhagenem, na kterém vévoda z Wellingtonu vyhrál bitvu u Waterloo!

Když Eclipsovy výkony na dráze korunovala pověstná O´ Kellyho věta: „Eclipse první, zbytek nikde,“ stal se ryzák s lysinkou a jednou bílou ponožkou na pravé zadní noze polovičním majetkem právě výše zmíného Dennise O’Kellyho – jednoho z největších vandráků, nenapravitelného gamblera, zmetka a sukničkáře žijícího s nejváženější prostitutkou té doby. Byly to časy, kdy krásné a chytré kněžky lásky měly daleko větší uznání než ženy v domácnosti. Vlivní muži si je často vydržováli jako své milenky. Časy, kdy se zámožní aristokraté při svých nočních radovánkách setkávali s prohnánými darebáky a sázky na koně se uskutečňovaly při karetních hrách.

Dnešní přenádherné a poklidné městečko Somerset bylo epicentrem těchto špatností a rájem pro noční podniky, jejichž heslem se jeho občané řídí dodnes: co je doma, to se počítá. A právě Somerset byl jedním z míst, kde si hrdina Eclipsova příběhu – Dennis O’Kelly – vysloužil své gamblerské ostruhy, což bylo samozřejmě ještě před tím než se vkradl do vyšší společnosti a objevil, kde se skrývá největší bohatsví turfu.

O’Kelly byl totiž úplně prvním, kdo odkryl poklad, který pak jeho krajané v Coolmoru, dovedli k dokonalosti: a sice, že peníze z turfu nepocházejí ze závodů, nýbrž z chovu. Dennis O´Kelly byl totiž úplně první, kdo přišel na to, že ani sebelukrativnější kůň nemůže na dráze přinést tolik peněz jako v chovu, protože až tam se stává pravým strojem na peníze.

Irský rodák byl vskutku talentovaným znalcem koní, protože Eclipse mu padl do oka už na počátku své závodní kariéry. Viděl v něm dokonalou investici, proto si na něj vsadil a za vyhrané peníze si zakoupil na hřebci svůj podíl, který mu brzy přinesl očekávané ovoce v podobě velmi lehko vydělaných peněz – Eclipse totiž dál zářil a své soupeře porážel o neuvěřitelné vzdálenosti…

Takto vydělané peníze pomohly O´Kellymu, aby se stal úplným vlastníkem hřebce, který se zakrátko na dráze stal pro soupeře tak odstrašujícím, že byl jeho majitel nucen vymyslet jiný způsob, jak s ním vydělávat peníze. Kellymu to ale pálilo a věděl, že hazard je pro většinu lidí neodolatelnou výzvou, proto začal uzavírat sázky o kolik délek to Eclipse svým soupeřům natře v tom kterém závodě. Eclipse vyhrál 19 dostihů, přičemž nikdy nebyl nucen o vítězství bojovat – v dostizích naběhal celkem 63 mil a 1400 mil nachodil po Anglii mezi jednotlivými závody.

Když pak Eclipse ověnčen slávou a s náležitou reputací odešel do chovu, nastaly O ´Kellymu zlaté časy, nechal totiž hřebce připouštět za 50 liber za klisnu, což byly na tu dobu až nekřesťanské peníze! Zatímco Eclipse si užíval sladkého života plemeníka, jeho majitel se topil v penězích a spolu se svou milenkou se přestěhoval do krásného domku v Middlesexu, ve kterém mimo jiné dnes sídlí primus školy North London Collegiate pro děvčata.

V posledních měsících života Kelly utahaného hřebce převážel od klisny ke klisně ve speciálním boxu. Jaká to potupa! Neporažený na dráze byl Eclipse na stará kolena vláčen svým majitelem po kraji ve voze taženým párem nevzhledných koní, kteří se jeho velikosti nemohli v žádném případě vyrovnat! Stejně taková byla i jeho smrt – jeho kousky jsou rozesety v závodním světě turfu, zatímco jeho kostra je součástí sbírky Royal Veterinary College.

Ani jeho majitel nedopadl na stará kolena příiš slavně, což ovšem nebylo při jeho životním stylu zas takovým překvapením. V posledních letech svého života O’Kelly nehorázně přibral a trpěl dnou, díky které byl na dietě a mohl si tak dovolit jen jednu pintu svého oblíbeného vína denně. Ale ať už O´ Kelly dopadl jakkoliv, nelze mu upřít prozíravost, díky níž se stal majitelem nejvlivnějšího plnokrevníka v dějinách dostihového sportu vůbec – Eclipse totiž opravdu zastínil všechny své soupeře a to nejen na dráze.

Podle Andrewa Bakera přeložila Phar.Lap
Publikováno: 4.3.2009
Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky

Za celých 18 měsíců na dráze porazil Eclipse velmi lehce všechny soupeře, kteří se proti němu postavili a obvykle o velkou distanci. Byl neuvěřitelně rychlý, což nejlépe charakterizuje slavná věta: „Eclipse první, zbytek nikde.“ Hřebec ale dokázal mnohem víc než jen sbírat vítězné vavříny – předával své geny – v chovu dal na 400 potomků, kteří nejenže se sami stali vítězi, ale předali jeho krev dál a dál, takže mezi Eclipsovi potomky dnes patří nejen veškeré plnokrevné osazenstvo na rovině, ale v genech jej mají dokonce i překážkové hvězdy jako Desert Orchid, nar. 1979 (Grey Mirage – Flower Child, Brother) či Kauto Star, nar. 2000 (Village Star – Kauto Relka, Port Etienne).

Profesor Cunningham z Trinity College v Dublinu spolu s kolegy totiž provedl rozsáhlou studii DNA dnešních závodních koní. Pomocí plemenných knih stopovali jejich předky až do roku 1792 a došli k překvapivým závěrům: dnešní angličtí plnokrevníci se kříží více méně už jen mezi sebou, to ale nebyl jev typický pro rok 1700. V té době totiž koně sdíleli pouze třetinu svých genů. Dnes se tento poměr vyšplhal na polovinu! Navíc pouze 28 jedinců z miliónu historických plnokrevníků mělo prý vliv na efektivní utváření genetické základny, která se podílela na vzniku moderního plnokrevníka!!! Výsledky tohoto výzkumu tak zcela jednoznačně vyvrátily správnost prvních teorií o vystopování vítězů na základě pouhé studie jejich rodokmenu.

V 19. století se tyto souvislosti jako první pokusil odhalit Australan Charles Bruce Lowe (1845- 1894). Velice podrobně zkoumal rodokmen každého koně, který zvítězil v klasických dostizích ve Velké Británii (St. Leger Stakes, Epsom Derby Stakes a Epsom Oaks). Pak rozdělil vítěze podle jejich matek a vytvořil rodiny a podrodiny podle toho, kolikrát se jim podařilo zvítězit. A dospěl k závěru, že nejúspěšnější rodinou byla ta, která obsahovala jméno klisny Tregonwell Natural Barb Mare. Více o této teorii zde.

„Lowe nám pouze vytyčil směr,“ říká dále Patrick Cunningham, „a naším úkolem bylo, abychom prozkoumali pravdivost jeho teorie.“ S použitím moderní technologie byli vědci schopni prozkoumat mitochondrickou DNA, která se přenáší pouze pomocí matek. Odebrali vzorky 19 nejdůležitějších rodin a zjistili, že polovina z nich Loweho schématu neodpovídá.

„Původní historické rodokmeny v sobě mají mnoho mezer a jsou nejasné,“ říká profesor Cunningham. „Statisticky se jako nejvlivnější sice jeví rodina založená klisnou Tregonwell Mare, která přispěla největším počtem genů, ta ale ovlivnila jen 14 % všech mateřských linií. Dále pak víme jistě, že existovali pouze tři zakládající hřebci: Darley Arabian, Godolphin Barb a Byerley Turk, ale pouze jeden z nich ovlivnil svými geny značně celý vývoj plnokrevníka. Předpokládáme, že Byerley Turk sloužil jako základ celého chovu,“ říká Cunningham. „Po čase ale začala v chovu postupně dominovat linie Darley Arabiana.“

Vědci rovněž zkoumají výkonnost koní na dráze a hledají genové souvislosti. Koně mají totiž některé geny podobné jako lidé a právě tyto geny hrají důležitou roli při celkové výkonnosti a svalové aktivitě. Např. EPO gen umožňuje tělu produkovat červené krvinky, díky nimž dochází k okysličování krve, ACE gen zase ovlivňuje celkovou míru vytrvalosti.

V budoucnu by prý mělo být možné dokonce eliminovat genetické vady, které se u některých plnokrevníků vyskytují – např. vady končetin či krvácení z plic. Genetika nicméně ovlivňuje výkon koně na dráze pouze z jedné třetiny, zbytek závisí na environmentálních faktorech jako jsou trénink a vyvážená krmná dávka.

Zpracováno podle článku Wendy Barnaby

Příběh Darley Arabiana začíná na Syrské poušti poblíž Aleppa, mezi kočovnými kmeny Fedanských beduínů. Jejich šejk Mirza II vlastnil nádherného hnědáka pocházejícího z uctívané rodiny Kohejlan. Roček, (nar.1700) se velmi zalíbil jednomu z Britů, Thomasi Darleyovi. Šejk Darleyovi často opakoval slova znějící jako Manak nebo Manica, ale zřejmě to bylo „Muniqui,“což je arabský výraz pro velmi slibného koně.Darley nade vše miloval lov, koně a vyjížďky vlahým anglickým venkovem. Živil se však obchodem a ten ho přivedl až do žhnoucí pouště arabského poloostrova. Ze svých zvyků však neslevil ani tam. Stal se členem jakéhosi místního loveckého spolku v Arábii a získal i různé styky. Existují dvě různé verze, jak Darley k cennému hřebci přišel. První tvrdí, že Darley se domluvil přímo se šejkem na koupi tohoto koně. Cena byla stanovena na 300 zlatých sovereignů. Když se však měl zmíněný obchod uskutečnit, šejk náhle změnil názor a prohlásil, že je pro něj nepřípustné, aby se rozloučil s nejcennějším koněm ze svého stáda. Darley se v žádném případě nehodlal se šejkovým rozhodnutím smířit. Díky svým vlivným kontaktům zoorganizoval do pouště tajnou výpravu a koně šejkovi uloupil. Naložil ho na loď v přístavu Smyrna a v roce 1704 odplul i se zvířetem do Anglie. Druhý příběh vypráví, že Darley koně získal od šejka výměnou za loveckou pušku. Je čistě na Vás, čemu budete věřit. Prokazatelné je jen to, že se hřebec do Anglie opravdu dostal.

Když Thomas Darley dorazil domů, pojmenoval koně Darley Arabian a věnoval ho svému bratru Johnovi na rodinné sídlo ležící v Aldby poblíž Leedsu. Byl si více než jistý, že tento hřebec vnese do jejich chovu především své orientální kvality.

John Brewster Darley jej používal zpočátku ke krytí vlastních klisen. Sice měl jen dvě, ale obě mu ve spojení s Darley Arabianem daly pohledné a hlavně úspěšné dostihové koně, Almanzora a Aleppa. Jejich úspěchy na dráze pak přilákaly pozornost zdejších chovatelů, kteří se začali o podivuhodného hřebce blíže zajímat. Thomas Darley vysvětlil svým krajanům, že hřebec pochází z velmi ceněné rodiny arabských koní. Postupem času se tedy Darley Arabian stal v kraji populárním. Výše zmíněná popularita ještě narostla po triumfech jeho syna Flying Childerse. Darley Arabian připouštěl klisny od roku 1706 do roku 1719. Zemřel v Aldby Hallu v roce 1730 v úctyhodném věku 30 let.

Dobová rytina Darleye Arabiana

Dobové záznamy hovoří jasně o tom, že Darley Arabian připouštěl jen velmi malý počet klisen jiných chovatelů. Navzdory této „nevýhodě“ však zplodil až neuvěřitelný počet dobrých koní jakými byli: Flying Childers, Barttlet´s Childers, Almanzor, Aleppo, Cupid, Brisk, Daedalus, Dart, Skipjack, Manica, Lord Lonsdale’s Mare, a Lord Tracy’s Mare. Je jasně prokazatelné, že pokud nějaký hřebec ovlivnil výrazně směr chovu Anglického plnokrevníka, pak to byl jednoznačně Darley Arabian – podrobnosti zde.

Schéma přímé paternitní linie založené Darley Arabianem (pro zvětšení 2x klikni):

Zdroj informací: thoroughbred heritage.com, Michal Horáček – Království za Koně
Zdroj obrázků: Internet

Životní cesta Prayer Wheel nezačala zrovna příznivě. Nad osiřelou klisničkou se stahovala černá mračna. Majiteli hřebčína, George Cliffordovi, se zdála příliš malá než aby z ní mohl být dostihový kůň. Rozhodl se tedy nechat ji utratit. Naštěstí, snad zasažen náhlou prozřetelností, si to ale nakonec rozmyslel a klisnu daroval panu Harrymu Thomsonovi.Harry Thomson byl hlavním manažerem na Kelburn Studu v Canterbury, který vlastnil další z vlivných majitelů tehdejší doby – pan Hugo Friedlander. Klisna dostala jméno Prayer Wheel (doslova: Modlící mlýnek). Nadráze byla více než průměrná, ale v roce 1910 zvítězila v nevýznamném dostihu. Její kroky poté směřovaly do chovu, kde dala dvě hříbata. Pak byla opět Thompsonem prodána panu W.A.Nichollsovi do hřebčína Trelawny Stud (později přejmenovaného na Spring Grove Stud) ležícího poblíž Belfastu.

Prayer Wheel byla v tomto hřebčíně v srpnu 1920 připuštěna hřebcem Winkie. Nicholls ji však zanedlouho prodal za 20 guinejí (v roce 2005 cca 1500 dolarů) kupci jménem Richard Mahoney. Ani u něho se dlouho neohřála. Obratem ruky byla prodána dvěma sportovním nadšencům – Arturu Elworthymu a Timaru Rhodesovi na Nový Zéland. (Pozn. autorky: Tito pánové jsou proto také uvedeni jako oficiální chovatelé klisny Entreaty (nar. 1920), ale byl to vlastně Nicholls, kdo nakryl její matku hřebcem Winkie).

Prayer Wheel byla po porodu v roce 1920 poslána do Longbeach ke hřebci Gay Lad. Z tohoto spojení se narodila klisna Gay Round, pozdější prabába vítěze Dunedin Cupu Hobgoblina.

Bohužel, opět zasahuje nevyzpytatelný osud. Prayer Wheel, která v mládí jen o vlásek unikla jisté smrti, se v roce 1924 utopila v říčce poblíž hřebčína právě v době, kdy její dcera – elegantně pojmenovaná Entreaty (Prosba) – absolvovala svůj první a poslední závod v životě. Neuspěla. Elworthy a Rhodes ji rychle prodali za 60 Guinejí (něco kolem 4700 dolarů v roce 2005) Alexandru Robertsovi na Seadown Stud. O klisně Entreaty si již povídat nebudeme, neboť jsem se jí podrobně věnovala v tomto článku.

V roce 1899 prodal E. Gates mnoho dobrých chovných klisen, včetně Catherine Wheel. Ta byla zakoupena chovatelem panem George Cliffordem za 100 Guinejí. Clifford udělal zajímavý a také velmi nákladný experiment. Svou nově zakoupenou klisnu ihned poslal do Austrálie, kde ji nechal připustit synem St Simona, který se jmenoval Bill Of Portland.

Tento riskantní tah se mu však vyplatil, neboť z tohoto spojení se narodil Treadmill. Tense stal v sezóně 1903/1904 šampiónem Novozéladských tříletků a později i vynikajícím plemeníkem v hřebčíně Stonyhurst Stud pana Clifforda.

O tom, že náhoda hraje často při zrodu šampiónů významnou roli, bychom mohli vést dlouhé debaty. Nejinak tomu bylo i v případě Phar Lapa, protože čas určený klisně Catherine Wheel se jako by symbolicky zastavil v den, kdy porodila dceru – Prayer Wheel (nar.1905). Její jméno se však díky dceři Prayer Wheel objevuje v rodokmenu jednoho z nejslavnějších koní dostihové historie – Phar Lapa.

V rodokmenu Catherine Wheel najdeme i hřebce Newminstera, nar. 1848.

Rodokmen (pro zvětšení 2x klikni):

Zdroj fotografií: thoroughbred heritage.com, archiv autorky

Miss Kate (známá v Anglii spíše pod jménem Mrs Willins) byla importována Johnem Carterem. Carter z části vlastnil a také řídil hřebčín Maronan Run. Druhým vlastníkem hřebčína byl zámožný pastor a obchodník Robert Wilkin z Jižního Canterbury.Oba výše zmínění pánové byli hluboce oddáni chovu anglického plnokrevníka. Wilkin byl navíc i spoluzakladatelem společnosti A.& P v Canterbury. Carterův vrchní podkoní, emigrant z Yorkshiru, jménem Edward Gates, po smrti svého zaměstnavatele převzal vládu nad chovem i chovnými klisnami, a to včetně Miss Kate.Miss Kate po sobě zanechala syna jménem Perkin Warbeck II, který nikdy nezávodil. Dále pak dva dobré hřebce: Apremont Sultana (nar. 1884), který zvíězil v Dunedin Cupu a Prime Wardena (nar. 1887), vítěze Canterbury Cupu, Metropolitan a Great Autumn Handicapu v Riccartonu.Větší význam v chovu jí však zajistily až dcery Anthelope (nar.1883), Kate Greenaway(nar.1888) a zejména Catherine Wheel(nar. 1891).Anthelope figuruje v rodokmenech slavných plnokrevníků: např. Novozéladského šampióna jménem Kindergarten, vítěze AJC Derby, Sydney Cupu, Tancred Stakes aj. – Prince Granta, dále vítěze Melbourne Cupu 1971 Silver Knighta a mnoha dalších.

V samotném rodokmenu Miss Kate se vyskytují dva klíčoví hřebci se zásadním vlivem na chov anglického plnokrevníka v celosvětovém měřítku – Melbourne a Touchstone.