Ten totiž musel čekat v ústraní až do roku 1893 než se mu podařilo vrátit se na výsluní Australského turfu a prosadit tam koně svého chovu. Ti pak zanechali nesmazatelné stopy v knize vítězů a ověnčili se Modrou stuhou. Právě tito odchovanci se totiž chopili „vítězného žezla“ a jejich úspěchy se staly v Austrálii téměř tradicí. Od roku 1970 Novozélandský chov vyprodukoval 18 VRC Derby vítězů, což je matematicky vyjádřeno celých 47% z celkového počtu vítězných koní, což není vůbec málo.

Úplně prvním vítězem z Nového Zélandu se stal Martini Henry (nar. 1880), úžasný kůň, který si k vítězství ve VRC Derby připsal i vítězství v pověstném Melbourne Cupu.

Zajímavé jistě je, otcem Martini Henryho nebyl nikdo jiný než Musket, který tak sehrál velmi důležitou úlohu při zakládání stabilní chovné základny na Novém Zélandu. Kromě Martini Henryho dal totiž v chovu i famózního Nordenfeldta (nar. 1885). Nordenfeldt dal v chovu hned dva vítěze: Strathmore (nar. 1891 v Austrálii) a Carnage (1890 na Novém Zélandu). Dalším šampiónem vyprodukovaným Musketem byl bezesporu Carbine. Carbine pak dal v chovu další dva špičkové vítěze: Wallace a Amberite. Wallace později rovněž navázal na rodinnou tradici a zplodil rovnou šest Derby vítězů. Pak nastal jakýsi pomyslný útlum této krevní linie, nicméně v roce 1929 se na dráze objevil „zázračný“ Phar Lap, který stejně tak jako Martini Henry zvítězil v obou prestižních zkouškách Australského kontitnentu a to s výraznou převahou. A opět se v jeho rodokmenu setkáme se jménem Musket. V roce 2006 dosáhl podobného „dvojitého vítězství“ i Efficient, jak jinak než odchovanec z Nového Zélandu.

Mnoho Novozéladských odchovanců bylo rovněž nominováno a zapsáno do Austrálské dostihové síně slávy/ Australian Racing Hall of fame/ vč. Phar Lapa a Tullocha.

Proč si tedy myslím, že je lepší Phar Lap? Nejlépe tuto odpověď vystihl Phar Lapův trenér, Harry Telford, který po jeho smrti prohlásil: “ To vůbec nebyl jen kůň. Byl nejlepší.“ Ano, Telfordova slova v sobě nesou stručné, ale pravdivé poselství. Kdo jiný by lépe posoudil kvality koně než jeho vlastní trenér? Phar Lap byl opravdu nejlepší z nejlepších. Za své poměrně krátké působení na dráze 37 x proběhl vítězně cílem (22 vítězství v gr.1 dostizích – včetně všech WFA závodů – a často v nich dokázal zvítězit dvakrát, ale vítězil i v handicapech). Byl tak dobrý, že na něho bookmakeři před Melbourne Cupem 1930 odmítli vypsat i ten nejmizivější kurz v obavě, že je jeho další vítězství zruinuje. Celá věc došla tak daleko, že se jej kdosi pokusil těšně před Melbourne Cupem 1930 odstranit. Traduje se, že to bylo dílo podsvětí, které si najali právě zoufalí bookmakeři. Pokud by Phar Lap v Melbourne Cupu 1930 zvítězil, byli by nuceni vyplatit pověstnou dvojitou sázku (Caulfield Cup x Melbourne Cup). Phar Lap nakonec unikl vražedné kulce o vlásek hlavně díky pozornosti svého ošetřovatele a všem svým nepřátelům ukázal záda a to doslova! Navzdory nejvyšší zátěži v sedle se pár metrů před cílem Melbourne Cupu 1930 lehce odpoutal od svých soupeřů a jako blesk prolétl cílem aniž by se příliš namáhal. Zatímco lidé jásali a líbali sázkové tikety – mnoho bookmakerů v ten okamžik přišlo téměř o všechno…

Po devastujícím útoku na australské dráhy se vydal na 3-měsíční úmornou plavbu z Austrálie do Ameriky, kde 20.3.1932 rozdrtil výkvět Amerického dostihového nebe a s přehledem si připsal na své konto další lehké vítězství – navzdory celkem krátké aklimatizaci a následnému zranění kopyta, které ho vyřadilo z tréninku! Američané ho zcela právěm nazvali „superkoněm,“ nejlepším plnokrevníkem od dob legendárního Man´O Wara.

Takže pokud zhodnotím výše uvedená fakta, musím na spornou otázku jednoznačně odpovědět ne. Phar Lapa dle mého názoru nelze se Seabiscuitem vůbec srovnávat. Ačkoliv byl Seabiscuit dobrý kůň, na dráze nedosáhl nikdy takové popularity jako Phar Lap. Důvodem samozřejmě mohlo být i to, že žádný kůň – snad kromě Secretariata – v USA nikdy zcela nepřekročil stín Man´O Wara. Seabiscuit navíc závodil jen na lokální dostihové scéně a cestování vlakem se rozhodně nedá srovnávat s 3 měsíční cestou přes půl světa, kterou byl Phar Lap nucen za svými soupeři absolvovat. V Americe se před Seabiscuitem soupeři nikdy netřásli tak jako před Phar Lapem v Austrálii, kde si vysloužil výstižnou přezdívku „Rudý Teror,“ která mluví téměř za všechny jeho schopnosti. Hvězda Seabiscuita vyhasla jakmile odešel z dráhy. Zapadl v historii turfu a nebýt autobiografické knihy spisovatelky Laury Hillenbrandové, která doslova znovuvzkřísila jeho slávu, bylo by jeho jméno jen jedním z mnoha, kdežto Phar Lap vzbuzuje nábožnou úctu téměř po celém světě. Těžko byste hledali člověka, který by o něm nic nevěděl. Dokonce ani nemusí být fanouškem dostihového sportu… Více se tomuto tématu věnuje i článek, který jsem uveřejnila zde. Přesto všechno, co jsem zde uvedla však nelze Phar Lapa a Seabiscuita od sebe zcela oddělit – mezi oběma šampióny přeci jen existuje jisté pojítko: sedlo z klokaní kůže, s nímž oba probíhali vítězně cílem.