Phar Lap a další fan art

Dub15 by Admin

Se souhlasem autorky publikuji obrázek, jehož předlohou byla fotka uveřejněná v publikaci Slavní koně autora ing. Zdeňka Mahlera. Můžete sami posoudit, jak dalece autorka kresby vystihla originál.

Předloha : fotografie Phar Lapa
Zdroj: Kniha Slavní koně / Autor: Ing Zdeněk Mahler

Námět: Phar Lap
Autorka: Lucie Cinová

Osobně jsem se také (a dokonce dvakrát) pokoušela tento obrázek nakreslit, jak to dopadlo, můžete posoudit sami:

Námět: Phar Lap
Autorka obou obrázků: Phar.Lap

rok 1995

rok 2000

Phar Lap aneb zašlá sláva Tanforanu

Dub15 by Admin

Dostihový komplex s příznačným jménem Tanforan byl vybudován v San Brunu v Kalifornii a byl v provozu od 4.9.1899 do 31.7.1964. Byl zkonstruován tak, aby uspokojil veškeré potřeby zámožné klientely, která sem přijížděla hlavně z nedalekého San Francisca. Dostihové závodiště dostalo jméno podle svého zakladatele, Torribilia Tanforana, z matčiny strany vnuka Jose Antonia Sancheze, majitele známé farmy El Rancho Buri Buri.

Letecký pohled na komplex v Tanforanu

V Tanforanu se zpočátku pořádaly nejen koňské, ale i psí dostihy. Kromě toho zde čas od času bylo možné vidět i motocyklové nebo automobilové závody.

Dostihový komplex Tanforan, 1950

V roce 1911 byl celý komplex uzavřen kvůli zákazu hazardních her, který začal platit v Kalifornii. Dráha byla v roce 1923 a 1924 znovu otevřena a to hlavně díky podpoře vlivných businesmanů včele s „cukrovým“ magnátem Adolphem B. Spreckelsem za podmínky, že se zde nebudou uskutečňovat žádné sázky. Po roce 1924 následovalo dalších 10 let přežívání, avšak dostihové mítinky se mohly začít uskutečňovat až poté, co byl zákaz provozování hazardních her zcela zrušen. Hollywoodský filmový režisér Frank Capra našel v komplexu jisté zalíbení a použil záběry z Tanforana i ve svých dvou filmech: Broadway Bill a Riding High.

Válka:

Za první světové války byl areál Tanforana dočasně přebudován na armádní tréninkové centrum. Po vypuknutí druhé světové války byl komplex opět uzavřen, dráha byla během Japonsko-Americké internace užívána jako shromaždiště. Přibližně 8.000 lidí japonského původu (převážně rodilí Američané) bylo umístěno do komplexu stájí, tribun a 170 kasáren, které byly zbudovány uvnitř komplexu, před tím než byli posláni do internačních táborů v dalších částech země.

Lidé:

Služeb Tanforanu využívali mnozí důležití vlastníci a trenéři koní např. vlivný chovatel a majitel koní James Ben Ali Haggin,

A jeho šampióni…

majitel a trenér koní Sam Hildreth.

Trenér Noble Threewitt zde během jednoho dostihového mítingu konaného v dubnu 1954 dosáhl nevídaného úspěchu – všech devět koní v jeho tréninku tu totiž zvítězilo.

Koně:

V roce 1932 hostil Tanforan slavného „Australského zázračného koně“ Phar Lapa. Ten zde odpočíval po vyčerpávající plavbě před tím než se ke konci ledna vydal předpravníkem do Tichuany v Mexiku, kde se běžel slavný Agua Caliente Handicap.

Phar Lap na dráze v Tanforanu
(na fotografii zde již bohužel jeho vycpaný exponát)

Jak šel čas, prošla dráhou v Tanforanu spousta dalších skvělých koní. Mezi nimi např. slavný Seabiscuit, který zde byl rovněž nějaký čas ustájen. Dále pak Citation, který v roce 1948 zvítězil v Tanforan Handicapu a ještě téhož roku si „nasadil“ Trojkorunu. O dva roky později se zde objevil Citationův stájový druh z Calumet Farm a vítěz Kentucky Derby, Ponder, který v Tanforan Handicapu rovněž zvítězil.

Citation (Bull Lea – Hydroplane II., Hyperion) v sedle F. Arcaro

Seabicuit (Hard Tack – Swing On, Whisk Broom) v sedle R. Pollard

Ponder (Pensive – Miss Rushin, Blenheim)

V roce 1956 zvítězil v Tanforan Handicapu i kůň Bobby Brocato (Nathez – Dorothy Brown, Brown King), který vyrovnal traťový rekord z Tanforanu na 8.5 furlongů, ten však vzápětí překonal a stanovil zcela nový na 9 furlongů.

Bobby Brocato se řítí do cíle Tanforan Handicapu

Závodní dráha v Tanforanu lehla v roce 1964 popelem. Na místě, kde se kdysi zvedal prach pod kopyty šampiónů, stojí dnes nákupní centrum známé jako „The Shops at Tanforan.“ Dávno zašlé slavné časy už zde připomíná jen socha Seabiscuita. Vzpomínky však oheň zničit nedokázal… a díky nim bude Tanforan navždy zachován v historii turfu.

Zdroj informací: Internet
Zdroj obrázků: Internet

Phar Lap aneb věřte nebo nevěřte

Dub3 by Admin

Když bylo ukončeno vyšetřování týkající se podivných okolností Phar Lapova úhynu v Menlo Parku v dubnu 1932, vyšel v jednom nejmenovaném Americkém deníku článek, jehož první věta zněla: „Věřte si čemu chcete, ale ani jeden z elitních vědců neví, co vlastně zabilo Phar Lapa.“ Autor výše uvedené věty tehdy jistě netušil, jak velkou světu sdělil pravdu. V jedné jediné větě totiž vystihl situaci, která přetrvala 75 let. V roce 1945 dokonce jeden Australský deník uspořádal „soukromé“ pátrání a vydal se přímo za majitelem ranče Perry Stables do amerického Athertonu ležícího poblíž Menlo Parku v Kalifornii, Edwardem Perrym.

Edward Perry, majitel stájí v Menlo Parku v Kalifornii (archivní záznamy):

„Tihle Australani, všichni do jednoho – a trenéra koně nevýjimaje, to oni byli pravou příčinou smrti toho koně! Nechali ho žrát vojtěšku a krmili ho k tomu jádrem, které dovezli z Nového Zélandu. To zrní bylo zatuchlé a zapařené – zřemě se tak stalo již během přepravy na lodi. Dávali mu toho „jedu“ vědro denně. A ta vojtěška k tomu, to byl začátek Phar Lapova konce.“

Reportéři Australského deníku se – my už dnes víme, že mylně – domnívali, že teorie o otravě arzenem byly pouze pomluvy. Všechno začalo s nálezem mikroskopického množství arzenu ve Phar Lapově zažívacím traktu, na listech stromů poblíž ranče a na pastvinách ležících poblíž chemicky ošetřených stromů.

Edward Perry, majitel stájí v Menlo Parku v Kalifornii (archivní záznamy):

„Tohle množství by koně rozhodně nezabilo, ale nepopírám, že se ti Australané nedopustili žádné chyby. Podle mého názoru udělali jednu velmi podstatnou, neřídili se mými radami, aby tam svého koně nevodili, protože stromy byly ošetřeny postřikem proti hmyzu. Nevěnovali evidentně mému varování vůbec žádnou pozornost.“

Zde se výpověď Eda Perryho liší od tvrzení novinářů – snad v honbě za novinářskou senzací – protože v tisku se objevily zprávy, že Australský tým nebyl na chemický postřik nikým upozorněn. Pravda se nám tedy opět skrývá mezi tato dvě tvrzení. Můžete si věřit čemu uznáte za vhodné. A podobných příkladů byste ve Phar Lapově příběhu našli víc než dost.

Např. sám Tommy Woodcock ve svých tvrzeních původně velmi striktně trval na tom, že „Bobby“ nedostával příliš zeleného a že výše zmíněný oves byl v naprostém pořádku. Ve své výpovědi rovněž tvrdil, že k pytlům s krmivem se nemohl nikdo dostat. Později ale připustil, že se někomu přeci jen mohlo podařit poškodit obsah posledního z pytlů, v němž se skladovalo krmení pro Phar Lapa. Opět tu máme tvrzení, která jdou přímo proti sobě jako bílá a černá.

Phar Lapův veterinář, Bill Nielsen se z profesního hlediska přiklonil k výpovědi učiněné Tomem Woodcockem. Nielsen byl také prvním veterinářem, který při pitvě šampióna došel k názoru, že Phar Lap byl pravděpodobně otráven. Utvrdil jej v tom nález podivné toxické substance, který objevil v jeho zažívacím traktu. Výsledky svého bádání také za pár hodin sdělil novinářům…

Bill Nielsen, Phar Lapův osobní veterinární lekář:

„Pokud by byla příčinou smrti čerstvá vojtěška, proč tyto potíže postihly jen Phar Lapa? I ostatní koně ve stájích ji dostávali do žlabu. To samé se týká i arzenu objeveného na listech stromů. Phar Lap nebyl jediným koněm, který tu a tam uštípl nějaký ten lísteček. Ne, tohle bylo něco jiného, něco velmi podivného.“

Doktor Creely, další veterinář, přizvaný k případu Dave J. Davisem, rovněž potvrdil tvrzení Billa Nielsena, nebyl však už tak konkrétní, uvedl jen, že se v žádném případě nejednalo o koliku.

Doktor Carl Masoero,veterinární lékař z Tanforana, novinářům sdělil, že i on objevil jakousi neznámou toxickou substanci, která podle jeho názoru zřejmě měla přímý vliv na úhyn Phar Lapa.

Finální ohledání pak bylo provedeno profesorem Frankem Greenem. Bill Nielsen, Dave J. Davis a Wendel Vincent z úřadu Western Food and Drug Administration k němu byli rovněž přizváni. To, co zbylo z Phar Lapových orgánů pak profesor podrobil přísnému zkoumání, na jehož základě pak všichni vydali společné prohlášení, že: „nevědí jak Phar Lap zemřel a že se to patrně ani nikdy nezjistí.“ Bill Nielsen zpočátku ostře vystoupil proti výše uvedenému tvrzení, ale nakonec byl umlčen hlasem většiny. Sám se však nikdy s tímto tvrzením neztotožnil, protože byl totiž přesvědčen, že Phar Lap byl otráven. (My dnes již víme, že jeho předpoklad byl správný – více zde.)

Harry Telford si rovněž najal experty, kteří se snažili najít onen chybějící článek – co vlastně zabilo Phar Lapa. Detektivové ale zklamali Harryho očekávání, neboť potvrdili pouze jeho vlastní podezření. Někdo z jeho týmu, z lidí, kterým tolik věřil, neodvedl řádně svou práci. I když se dozvěděl, že člověk, kterému věřil nejvíce, Tommy Woodcock, nepropadl zářivému nočnímu životu jako zbytek šampiónova realizačního týmu a byl přítomen i v onen osudný okamžik, i tak padla Telfordova zloba právě na Tommyho. On byl podle starého trenéra za toho koně osobně odpovědný! Když se Woodcock vrátil zpět do Austrálie, Harry Telford vybuchl: „Běž mi z očí! Už Tě nechci nikdy vidět!“ A Tommy šel… Po smrti Phar Lapa nastalo pro Harryho těžké období. Až v roce 1953 dokázal jeho svěřenec Silver Hawk zvítězit v Rosehill Guineas v kurzu 100:1. Austranalé čekali, že Silver Hawk zaujme místo velkého Phar Lapa, který v roce 1929 rovněž v Rosehill poprvé debutoval. Silver Hawk však nebyl Phar Lap. Už nikdy nevyhrál další závod.

Tommy Woodcock zůstal chvíli v Americe. Byla mu totiž nabídnuta místa u předních amerických trenérů a majitelů stájí. Dave J. Davis se také nezachoval příliš férově – zdržoval platby, které Tommymu za jeho služby dlužil a nakonec zaplatil až poté, co klesl kurz dolaru, aby tak srazil dlužnou částku na minimum. I navzdory výše uvedeným faktům chtěl však Davis Woodcocka i nadále ve svém týmu. Poté, co se záležitosti okolo smrti Phar Lapa začaly uklidňovat, přiklusal za Woodcockem s „velkorysou nabídkou.“ Hned spustil: „Budou další koně. Chci tu založit silný a dobrý tým. Zůstaneš nebo ne?“

Tommy se však dlouze nerozmýšlel, „jeho“ Phar Lap byl navždy pryč a Davisovi ho už nic netáhlo. Pečlivě zvážil všechny nabídky a vzal místo trenéra u Eillise Sharpeho Kilmera, majitele mnoha dobrých koní vč. šampióna Sun Beaua. Spolu s ním odešli i Billy Elliot společně s Billem Nielsenem. Nebylo tedy více dobrého Phar Lapa ani jeho realizačního týmu.

Dave J. Davis se usadil v Americe a zakoupil tam farmu Oak Dell Stud. Žil dál s vidinou, že někde přeci musí existovat další „Phar Lap.“ Dovážel proto převážně koně Novozéladnského chovu. Podařilo se mu sice odchovat několik výtečných koní vč. Phar Rong (což thaisky znamená „Hrom“), ani jeden z nich mu však Phar Lapa nikdy nenahradil.

Vlastně nikdo z výše uvedených již nikdy neměl to štěstí, aby potkal koně Phar Lapových kvalit. Zůstaly pouze živé vzpomínky, smutek a prázdnota. Díky otázkám vznášejícím se nad Phar Lapovou smrtí se rány nikdy zcela nezacelily a tak nemohlo přijít ani očekávané rozhřešení.

Zdroj obrázků: archiv autorky

Phar Lap aneb opravdový „Paradox“

Dub2 by Admin

Vážení a milí čtenáři,

s radostí předávám opět „slovo“ Pavle Staňkové alias Freetexovi, aby se s Vámi podělila o velmi zajímavý materiál, který objevila při sbírání informací pro zcela odlišný článek. No, ono se to tak někdy při tom tvůrčím procesu sejde a do cesty se připletou i jiné – velmi zajímavé informace, které by ovšem bylo hříchem nepoužít. Nu, nebudu Vás dále napínat takže Freetexi do toho...

Ve stejných barvách (snad jen krom čapky) jako Phar Lap běhal i kaštanový hnědák s pozoruhodným jménem Paradox (Sterling – Casuistry, The Miner), který se narodil v roce 1882 na Yardley Studu. Jako ročka jej koupil trenér John Porter a na základě dobrého hodnocení jej ihned prodal Hughovi L. Grosvenorovi z Westminsteru s čistým ziskem 5000 liber. Poté, co Paradox v prvním staru zklamal a doběhl v Middle Park Plate za Meltonem (Master Klidare – Violet Melrose, Scottish Chief) „až“ na 3.místě ( v mrtvém dostihu s Royal Hamptonem) ho od Westminstera zakoupil další z Porterových klientů – Američan Broderick Cloet. Tomu se investice nebývale vyplatila, protože hned v následujícím startu Paradox lehce zvítězil v Dewhurst Plate, kde porazil Coru, Xantraillese a Lonely.

Paradox (Sterling – Casuistry, The Miner)

Melton (Master Klidare – Violet Melrose, Scottish Chief)

Paradox byl kapitolou sám pro sebe: na dostihové dráze se choval přinejmenším velmi podivně. Nejenže byl těžko jezditelný a později dokonce i zlý, ale vypěstoval psi rovněž podivný zlozvyk: a sice zpomalit jakmile se v dostihu dostal do vedení. I navzdory této své neřesti byl však schopen o nos zvítězit v 2000 Guineas, což se mu však nepodařilo v Derby, kde nešťastně prohrál o hlavu se svým velkým rivalem Meltonem. V Grand Prix de Paris si však opět doběhl pro lehké vítězství, na které ihned navázal prvenstvím v Goodwood’s Sussex Stakes, Champion Stakes a Free Handicapu. Do chovu odešel ve čtyřech letech. Kariéry plemeníka si však příliš neužil, zemřel ve věku 8 let. Přesto lze konstatovat, že vyprodukoval několik dobrých koní včetně Thankful Blossom (Paradox – The Apple, Hermit) jež byla importována do USA, kde se stala matkou dobré dostihové klisny Colonial, kterou přes předky z matčiny strany najdeme i v rodokmenu Bull Lea a Nellie Flag.

Hermit (Newminster -Seclusion, Dadmor)

Paradoxův otec Sterling (Oxford – Whisper, Flatcatcher) nar. 1868 běhal jako 3 až 5-letý na mílové (nebo něco málo přes) distanci. Jako tříletý zvítězil ve 3 dostizích. Ve 2000 Guineas doběhl na druhém místě za Bothwellem, v Cambridgeshire Handicapu doběhl rovněž druhý za Sabinusem. V Princess of Walles Stakes doběhl třetí za King the Forestem a výbornou klisnou Hannah. Jako 4-letý vyhrál Caravel Stakes a v pěti letech se znovu objevil na startu Cambridgeshire Handicapu, ve kterém doběhl třetí se 133 librami zátěže, přičemž vítězný Montargis nesl 111 liber a druhý (tříletý) Walnut nesl pouhých 92 liber. Jako pětiletý zakončil Sterling svou dostihovou kariéru vítězstvím v Autumn Liverpool Cupu.

Sterling (Oxford – Whisper, Flatcatcher)

V chovu se Sterling stal otcem 4 klasických vítězů (Harvester, Paradox, Enterprise a Enthusiast), výborných vytrvalců jako byl Isonomy, Gold a další. Právě jeho syn Paradox se stal otcem výborného irského skokana Play Actora (mateřského otce vítězů Grang National Jenkinstowna a Music Halla). Na dostihové dráze kromě dcery SUPERBY, která se též prosadila v chovu, vynikali především jeho synové. V souvislosti s Australským turfem stojí za zmínku jeho dvě dcery. První z nich je ELECTRIC LIGHT (1876, z Beachy Head po Knight of St. Patrick), jejíž syn Bill of Portland byl velmi úspěšným otcem (jeho syn Maltster byl 5 krát po sobě vedoucím otcem v Austrálii), že byl poslán zpět do Anglie, kde též působil v chovu. Dcera Electric Light LOVELY (po Alvarez) vyhrála Prince of Wales’s Cup, Stewards‘ Cup v Liverpoolu a Ascot’s Coronation Stakes. Druhá Sterlingova dcera CATHERINE DOUGLAS (1885, z Lassie po Blair Athol) je matkou hřebce Ayr Laddie (po Ayrshire) jež vedl žebříček nejúspěšnějších otců Austrálie v letech 1912 a 1913.

Parodoxova matka Casuistry (The Miner – Lady Caroline, Orlando) nar. 1876, zvítězila ve svém 4. startu v dostihu pro mladé nezvítězivší koně a ve třech letech byla poslána do chovu, kde dala o rok mladší pravou Paradoxovu sestru INCHBONNY. Druhou z dostihu pro nezvítězivší koně ve třech letech a která dala dceru PARADOXICAL (1891, po Timothy), ta však nikdy nevyběhla. Casuistry je rovněž Meltonovy dcery Absurdity, dvouleté vítězky a matky takových koní jako byl ABSURD (1909) – pětinásobný nejúspěšnější otec na Novém Zélandu, BLACK JESTER (1911), vítěz Doncaster St. Leger, City and Suburban Handicapu a dalších dostihů. Absurdity je také matkou dvojnásobné klasické vítězky JEST (1910), pozdější matky Derby vítěze Humorista.

Paradox pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

Autorka článku: Pavla Staňková alias Freetex
Zdroj obrázků: Internet

Jack Baker „dokentroval“ do australské dostihové historie

Bře27 by Admin

Jack Baker

Žokej Jack Baker byl Sydney Turf Clubem celkem 2x oficiálně pozván na závodiště v Rosehillu. Účastnil se totiž výročních oslav ku příležitosti Phar Lapova vítězství v Maiden Juvenile Handicapu (1929). Na tom by samozřejmě nebylo nic tak ohromujícího, kdyby Jack Baker nebyl oním žokejem, který Phar Lapa k jeho oficiálně prvnímu vítězství v kariéře přivedl!Jack Baker v Austrálii sice nikdy nedosáhl takové popularity jako např. Darby Munro, Neville Sellwood, či George Moore, přesto lze říci, že si právěm zaslouží své místo v historii australského turfu. Pojďme se podívat na jeho neuvěřitelný životní příběh…Poblíž Armidale v Novém Jižním Walesu se farmáři Frankovi Bakerovi a jeho ženě Elizabetě narodil 15.4.1911 chlapec. Dostal jméno Jack. Malý Jack Baker měl úplně normální dětství. Žil v časech, kdy jediným dopravním prostředkem byl kůň. Umět jezdit na koni tehdy patřilo k základním dovednostem a byla to takříkajíc nutnost. Jack začal jezdit na farmě svých rodičů. Již jako 9letý se stal vítězem školního dostihu pořádaného v rámci sportovního dne lokální školou Dangarsleigh. Školu opustil ve věku 15 let. Začal si vydělávat jako asistent prodavače v obuvnickém krámku. Brzy ale prozřel a zjistil, že tato práce jej vůbec nenaplňuje. Rozhodl se tedy vyučit se na žokeje, odjel do Randwicku, kde nastoupil jako učedník k místnímu trenérovi Richardu Woottonovi. (Pozn. autorky: Woottonův syn Stanley později velmi výrazně přispěl k rozšíření chovné základny díky velmi prozíravému rozhodnutí: importoval totiž hřebce Star Kingdom, který se zasloužil o pozvednutí chovu Anglického plnokrevníka v Austrálii. )

U Richarda Woottona pracoval Jack Baker převážně jako tréninkový jezdec, bylo mu 17 let a vážil 41 kg. Při jednom ranním tréninku se na dráze náhodně setkal s trenérem, který se jmenoval Harry Telford. Jeho stáje byly nedaleko Woottonových. Mladý žokej padl Harrymu Telfordovi do oka. Zastavil jej na kus řeči a při té příležitosti mu nabídl, zdali by pro něho nebyl ochoten 3x do týdne odjezdit jeho koně Phar Lapa. Jack Barker si živě pamatoval Telfordova slova: “Je velkej a hrozně línej, potřebuju, abys ho pořádně projel. Dostaneš 10 centů za týden.“

Harry Telford byl s výkony Jacka Barkera natolik spokojen, že jej za odměnu nechal jet svého obrovského ryzáka i v Easter Stakes v Randwicku. Jack Baker vzpomíná na první dostihový zážitek s Phar Lapem ne zrovna nadšeně: „Ten kůň běžel jako velbloud, přesto jsem se nějak nemohl zbavit dojmu, že se prostě jen šetří. Nešel ale vůbec rozhýbat.“ Telford, ač zklamán výsledkem dostihu, nedal znát své rozčarování a příště znovu angažoval mladého učedníka do sedla Phar Lapa. Popravdě řečeno, neměl příliš na vybranou, protože Jack Barker byl široko daleko jediný žokej, který byl ochoten Phar Lapa v dostihu jet.

A pak nastal zlomový den 27.4. 1929 na závodišti Rosehill. Tommy Woodcock Phar Lapa osedlal a přivedl do paddocku, kde Telford do sedla vysadil mladého Jacka Bakera. V duchu tajně spoléhal hlavně na Bakerovu váhu, soudil totiž, že jeho lehká váha by mohla Phar Lapovi pomoci dosáhnout lepšího výsledku. Přešně v té době se v Austrálii začala hlásit o slovo ekonomická krize, která vešla do dějin jako Velká Deprese. Bylo velmi těžké sehnat práci a hlavně peníze. 27.4.1929 se Harrymu Telfordovi poprvé podařilo vytěžit ze své „čtyřnohé investice.“ Všichni ostatní sázející jej měli samozřejmě za blázna! On však přesto zatvrzele vsadil poslední peníze na outsidera v kurzu 20:1! Nic jiného mu ani nezbývalo. Bylo to Hot nebo Trot. Vsadil svůj život na jednu kartu, na svého velkého Phar Lapa. Věřitelé mu klepali na dveře a on zoufale potřeboval peníze.

Bylo odstartováno. Později, když se závod přehoupl do své druhé poloviny a do cíle zbývalo něco přes 400 metrů, žokej Maurice McCarten začal takticky posouvat svého koně Pure Tea do vedení. Mladý Baker, který měl v tu dobu na svém kontě již 19 vítěství, nevěda nic o tom, že se svým činem právě zapisuje do dostihových dějin Austrálie, prohlédl soupeřův úmysl a svého koně pobídl. Phar Lap vyrazil kupředu právě včas, prosmýkl se kolem soupeře a o krátkou hlavu zvítězil. Ano, právě tehdy si na své konto připsal první vítězství ve své začínající kariéře!

Naštěstí nikdo v nadšeném jásání davu nezaslechl, jak těžký balvan „spadl“ Harrymu Telfordovi ze srdce! Od bookmakerů následně vyinkasoval zaslouženou výhru, poplatil dluhy u svých věřitelů a ještě mu zbylo! Phar Lap spolu s Tommym Woodcockem odjeli odpočívat na farmu Underbank Stud poblíž městečka Bacchus March.

Možná jen shoda náhod, nicméně je jasně prokazatelné, že Phar Lapova hvězda začala stoupat strmě vzhůru až po jeho vítězství v Maiden Juvenile Handicapu. Od toho okamžiku to byl zcela jiný kůň. Vyhrál celkem 37 z 51 odběhnutých dostihů. Svých dalších fenomenálních vítězství však již dosáhl v sedle s žokejem Jimem Pikem, který vážil 62.5kg. Phar Lapa samozřejmě jezdilo více žokejů než jen Jim Pike a Jack Barker, byli to především: H.D. Martin, F. Douglas, J. Simpson, J. Brown, J. (Jimmy) Munro, W. Duncan, R. (Bobby) Lewis a W. Elliott.

Cesty Phar Lapa a Jacka Bakera se po osudovém vítězství navždy rozešly. Phar Lap se již nikdy nevrátil do role outsidera, kterým byl před Maiden Juvenile Handicapem a Telfrod začal využívat služeb profesionálních žokejů. Nikdy však nezapomněl na Jacka Bakera. Za jeho vítězství v Maiden Juvenile Handicapu mu zaplatil 50 USD. Možná si říkáte, že to nejsou zase tak závratné peníze, ale v letech ekonomické krize byla tato suma rovna částce 2.500 USD. Jack Baker odjezdil s Phar Lapem ještě pár tréninkových prací. Zůstal však nadále v Sydney, kde v roce 1929 rovněž zvítězil v šampiónátu mladých žokejů. S přibývajícími léty sváděl trvdý boj s váhou a v roce 1933 se definitivně rozhodl vrátit se do rodného Armidale, kde začal jezdit jako pracovní jezdec pro svého otce Franka.

V roce 1937 se Jack Baker oženil s Mollie (Mary) Bayleyovou. V sedle strávil více než 19 let úspěšných let. V roce 1952 se rozhodl pověsit „sedlo“ definitivně na hřebík. Bylo mu 41 let, za svou kariéru žokeje nebyl nikdy suspendován a odcházel do zaslouženého důchodu ověnčen slávou. Jako čerstvý důchodce totiž ještě stihnul 2x zvítězit s koněm Veiled Art: v Hawthorn Handicapu na 1400m a v South Grafton Cupu (1600m). S Veiled Art zvítězil rovněž v roce 1949 ve Villiers. Poté byl Veiled Art bohužel kvůli zdravotním problémům vyřazen z dalšího tréninku. Jack Baker složil svému koňskému partnerovi v novinách poklonu, když prohlásil: „Veiled Art patřil bezesporu k těm nejlepším koním, jaké jsem měl ve svém životě tu čest odjezdit.“

Jack Baker a jeho žena Mollie, 1952

Poté, co se sám navždy vzdal „slávy v sedle,“ přešel Jack Barker na druhou stranu barikády a stal se trenérem. Na tomto poli si rovněž nevedl špatně. Jeho největším úspěchem bylo vítězství jeho svěřence Bandora v Tamworth Cupu v roce 1959. Na stejném mítingu zvítězil i kůň v jeho majetku – Daurian, který porazil favorita Sires Produce. Daurian dále zvítězil ve všech dostizích určených pro 2leté koně na Severu a Severovýchodě Austrálie. Bandora zase zvítězil v Scone Guineas, bohužel po projetí cílem se zhroutil a musel být stažen z dráhy.

Jack a Mollie pojmenovali svou farmu o rozloze 26 akrů v Armidale velmi nostalgicky – “Rosehill” po závodišti, kde Jack v roce 1929 dosáhl svého historického vítězství v sedle Phar Lapa. Na “Rosehillu” pak spolu vychovali 6 dětí. Takto početná rodina byla velmi finančně náročná a tak Jack Barker vedle ježdění vypomáhal přes 24 let jako noční hlídač v dívčí škole New England.

Jack Baker, můž, který nikdy v životě nevlastnil ani neřídil automobil, šokoval novináře i dalším velmi svérazným prohlášením: “Jako žokej jsem se 20 let musel obejít bez štědrovečerní večeře!” I když byl v důchodu, byl velmi čilý a zapojoval se do různorodých aktivit. Často vzpomíná na 7.8. 1983, kdy on i jeho žena Mollie letěli z Armidale do Sydney, byli totiž mezi 600 čestnými hosty pozvanými na velkolepou premiéru filmu Phar Lap konanou v hotelu Hilton. V roce 1992 byl Jack Baker speciálním hostem Dostihové klubu v Moonee Valley. V roce 1993 byl poznán VRC na Melbourne Cup, kde se stal svědkem triumfu zámořského šampióna Vintage Cropa. V roce 1994 mu zase bylo uděleno doživotní členství v Armidale Jockey Clubu. Takovéto pocty se dostalo pouze 50 dalším lidem v celé dlouholeté historii klubu. Dvakrát se stal speciálním hostem Sydney Turf Clubu na závodišti v Rosehillu – poprvé v roce 1996 a poté v roce 2000, kdy se na jeho počest běžel i dostih nesoucí jeho jméno.

Jack Baker na závodišti Rosehill,
kde v roce 1929 zvítězil s Phar Lapem

Jack Barker, který prožil téměř celý život ve světě turfu, prohlásil: „Phar Lap byl bezesporu jediným ze 14 hříbat Entreaty, co umělo opravdu běhat. Byl to ten nejlepší kůň, kterého jsem kdy v životě viděl. V mém srdci je samozřejmě místo i pro další velikány: Beauforda, Gloaminga, Heroica a Bernborougha.“

Jack Baker zemřel ve věku 89 let dne 26.7.2000. Přesně v noci, kdy se svou ženou oslavili 63. výročí svatby. Byl pohřben spolu se svetrem, ve kterém každé ráno jezdil na dráze velkého Phar Lapa a který pak dlouhá léta visel na stěně obývacího pokoje. Jack po sobě zanechal spoustu nezapomenutelných vzpomínek, 6 dětí, 20 vnoučat a 5 pravnoučat.

Mladíkpocházející z chudých poměrů se díky své píli a odhodlání vypracoval až na výsluní turfu. Jeho jméno znali nejen bohatí majitelé stájí, ale i slavní žokejové. Dostal se mezi dostihovou smetánku a byl oslavovanou celebritou. Ptáte se proč? Byl zkrátka ve správný čas na tom správném místě. Jeho láska ke koním a turfu bude v Bakerově rodině žít i po další generace. Robert Baker, jeho syn, napsal a vydal knihu, kterou nazval Phar Lapův diář (The Diary of Phar Lap).

Jack Baker s žokejem Stephenem Kingem- den před Melbourne Cupem

Jack Baker i Phar Lap jsou sice navždy pryč, ale jejich společný triumf dosažený v Rosehillu dne 27.4.1929 se stal nesmazatelnou součástí Australské dostihové historie. Možná, že Vás tento zajímavý životní příběh navždy svázaný s Phar Lapem v něčem inspiruje.

Zpracováno podle článku Phila Pursera
Publikovaného: 12.7.2007