Phar Lap vs. Sun Beau

by Admin

 

Jméno amerického odchovance Sun Beaua se v souvislosti s Phar Lapem vyskytovalo často. Sun Beau totiž v době, kdy Phar Lap dorazil do Ameriky, držel post nejlépe vydělávajícího stakes vítěze všech dob a udržel ho po celých 9 let, protože Phar Lap, který jako jediný aspiroval na jeho sesazení z trůnu, uhynul v Menlo Parku v roce 1932 ještě před tím, než jej svými výhrami stačil předstihnout. Amerika se těšila, že se tito dva velikáni turfu střetnou na dráze, jenže člověk míní, život mění …

Sun Beau, nar. 1925 (Sun Briar – Beautiful Lady, Fair Play) byl produktem chovu pana Willise Sharpea Kilmera a dostihovou kariéru započal v roce 1927. Když odcházel z dráhy do chovu měl na svém kontě – na tu dobu úctyhodných – 376 744 USD. Post nejlépe vydělávajícího stakes vítěze si udržel až do března roku 1940, kdy žezlo převzal legendární Seabiscuit (Hard Tack – Swing On, Whisk Broom).
Sun Beau před dostihem

Stejně jako všichni ostatní koně té doby i Sun Beau závodil hodně, ale občas i za velice malé částky. Jako 2-letý startoval pouze 4x, ale během dalších 4 let své kariéry 33x zvítězil (17x ve Stakes závodech) a 70x se umístil (většinou druhé nebo třetí místo). Za svůj život vystřídal postupně osm trenérů. Nejvíce peněz mu přineslo vítězství v Southern Maryland Handicapu v roce 1930, kde získal pohádkových 34.000 USD. Celkem ironické je, že Sun Beau nikdy nevedl žebříček nejlépe vydělávajících koní sezóny a pouze 2x se objevil na postu nejlépe vydělávajícího koně ročníku. V roce 1930 se však objevil v čele žebříčku 5-letých s vydělanými 105.005 USD.

Sun Beau v akci…
Následující rok návázal na svůj triumf z předchozího roku s konečnými výhrami 110.925 USD . Sun Beau dokonce vyfoukl titul i skvělému Gallant Foxovi (Sir Gallahad – Marguerite, Celt).
Gallant Fox (Sir Gallahad – Marguerite, Celt)

To se mu podařilo hlavně díky vítězství v Airington Handicapu v srpnu 1931. (Bylo to jeho 3 vítězství v sezóně a jeho celkové příjmy se vyšplhaly na 330.044 USD). Toho roku vyběhl ještě 5x. Zvítězil v the Hawthorne Gold Cupu, což byl dostih pro 4 vybrané koně, kde lehce rozdrtil favorizovaného Mate (Prince Pal -Killashandra, Ambassador) dále pak Plucky Playe (My Play – Plucky, Broomstick) a Jima Dandyho (Cajun Prince – Princess Pinnochio, Majesty Prince). Bylo to jeho třetí přesvědčivé vítězství v tomto závodě. Od té doby se žádnému jinému koni nepodařilo tento dostih vyhrát 3x za sebou. Sun Beau ale potřeboval ke svým úspěchům hodně tréninkové práce, dřina se mu však vždy vyplatila. V roce 1931 byl jmenován šampiónem hadicapových koní. V roce 1929 se o tento titul dělil spolu s koněm Diavolo (Whisk Broom – Vexatios, Peter Pan) a v roce 1930 zase s hřebcem Blue Larkspur (Blue Servant – Blossom Time, North Star).

Blue Larkspur (Blue Servant – Blossom Time, North Star)

Dalo by se říci, že Sun Beau byl v podstatě důstojným nástupcem Kilmerova fenomenálního Exterminatora (McGee – Fair Empress, Jim Gore). Kilmer zakoupil Exterminatora krátce před jeho vítězstvím v Kentucky Derby 1918 za 9,000 USD. Tato investice měla pro Kilmera velmi rychlou návratnost, protože za hřebcovo prvenství v Kentucky Derby následně vyinkasoval částku 14.700 USD. V roce 1922 se Exterminator v barvách Kilmorovy stáje stal Koněm roku. Na dráze se objevil celkem ve 100 závodech, z nichž rovnou polovinu vyhrál, a ověnčen vavříny a slávou se odebral do důchodu. Jeho kroky bohužel nemohly směřovat do chovu, neboť jeho původní – celkem neprozíravý majitel, pan J. Cal Milam, jej nechal vykastrovat.

Exterminator (McGee – Fair Empress, Jim Gore) 1922

Otcem Sun Beaua byl hřebec Sun Briar (Sundridge – Sweet Briar, St. Fruisquin), kterého Kilmer zakoupil na dražbě v Saratoze jako ročka za 6.000 USD, což opět potvrdilo, že Kilmer má na dobré koně doslova čuch. Sun Briar se totiž stal šampiónem 2-letých v roce 1917, přičemž ještě obsadil post nejlépe vydělávajího koně v ročníku. To on proslavil Kilmerovy stájové barvy – oranžovou, hnědou a zlatou. Jako 3-letý vyhrál Travers Stakes. V roce 1919 se v Saratoze postavil na start proti stájovému kolegovi Exterminatorovi v Champlain Handicapu a ačkoliv svým soupeřům poskytoval výhodu 8 liber, nejenže zvítězil, ale postaral se i nový traťový rekord na 1 a 1/8 míle s časem 1:50.

Sun Briar (Sundridge – Sweet Briar, St. Fruisquin)

Sun Beau je v přímém krevním spojení i s vítězem Kentucky Derby 1928 – Reigh Countem (Sunreigh – Contessina, Count Schomberg), který rovněž vyhrál Run of Roses v roce 1928. Rein Count se narodil ve stejném roce jako Sun Beau a stejně jako on byl produktem Kilmerova chovu. (Pro upřesnění Rein Countův otec Sunreigh byl pravým bratrem Sun Beauova otce Sun Briara). Kilmer prodal Rein Counta ve 2-letech panu Johnovi D. Hertovi, čímž vlatně přišel o dalšího Kentucky Derby vítěze. Rein Count pak v chovu dal mimo jiné i brilantního Count Fleeta (Reigh Count – Quickly, Haste), držitele americké trojkoruny 1943.

Count Fleet (Reigh Count – Quickly, Haste)

Sun Beau byl tedy jedním ze 34 stakes vítězů, které Sun Briar v chovu dal. V pedigree Sun Beauovy matky Beautiful Lady můžeme dále najít i kros na Fair Play/Rock Sand, který dal světu i legendárního Man ´O Wara (Fair Play – Mahubah, Rock Sand).

V roce 1932 Sun Beau odešel do chovu (pozn. proslýchalo, že důvodem jeho náhlého odchodu do chovu byl právě Phar Lap, což ale není podloženo) na Kilmer´s Court Manor ve Virginii, kde stál až do roku 1940, kdy se po smrti svého chovatele přestěhoval na Christopher T. Chenery´s The Meadow poblíž Dorswellu. V roce 1943 ve věku 18 let připustil klisnu Hildene. (Bubbling Over – Fancy Racket, Wrack). Z tohoto spojení se narodil hřebec Mangohick (Sun Beau – Hildene, Bubbling Over), který byl však před vstupem na dráhu vykastrován. Právě Mangohick se stal prvním z 5 stakes vítězů v barvách farmy Chenery´s. Hildene dala i Koně roku jménem Hill Prince, nar. 1947 (po Princequillo) a šampióna First Landinga, nar. 1956 (po Turn-To). Sun Beau sám stačil ještě dát dalších 5 stakes vítězů. V březnu roku 1944 ale uhynul na střevní potíže. Byl pohřben na pozemku poblíž farmy a v roce 1996 byl posmrtně uveden do Dostihové síně slávy v USA.

Sun Beau v kostce:
Narozen: 1925
Uhynul: 1944
Majitel: Willis Sharpe Kilmer
Chovatel: Willis Sharpe Kilmer
Trénér: Charles W. Carroll, Andy Schuttinger, W. S. Crawford, Jack Whyte a další
Výhry: USD 376,744
74 Startů : 33-12-10

Největší triumfy:
Potomac Handicap (1928)
Maryland Handicap (1928)
Latonia Championship (1928)
Turfway Park Fall Championship (1928)
Havre de Grace Handicap (1929)
Hawthorne Gold Cup (1929, 1930, 1931)
Washington Handicap (1929 & 1930)
Aqueduct Handicap (1929)
Toronto Autumn Cup (1930)
Philadelphia Handicap (1931)
Arlington Handicap (1931)

Další ocenění:
Šampión starších koní USA (1929, 1930, 1931)
Uveden do Dostihové síně slávy (1996)
Uveden do Plnokrevné síně slávy ve Virginii(1988)
Umístil se na 93. místě mezi 100 nejlepšími koňmi USA 20. století

Dostihová statistika:


Sun Beau pedigree (pro zvětšení 2x klikni):
Zdroj informací: kniha Top 100 racehorses of the century
Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky

Phar.Lap

Phar Lap očima Berta Wolfa aneb postřehy z Agua Caliente 1932

by Admin

Bert Wolfe (1897 – 1968)

Novinář a reportér, Bert Wolfe, v australském turfu známý spíše pod pseudonymem „Cardigan,“ který si rozhodně nezvolil náhodně. V roce 1903 v Melbourne Cupu totiž zvítězil kůň jménem Lord Cardigan, jehož chovatelem byl právě Wolfův dědeček. Bert Wolfe byl svého času velmi uznávaný a vlivný muž, obzvláště pak v prostředí australského turfu, kde se cítil jako ryba ve vodě.

Články, které psal a editoval pro australský deník Referee odrážely skutečnou tvář turfu v Austrálii. Nikdy si nebral servítky. Později zastával i post sportovního editora v deníku Argus a zároveň byl po 3 roky předsedou Queenslandského Turf klubu. V roce 1933 jej sir Keith Murdoch angažoval jako dostihového reportéra pro deník Melbourne Herald, kde setrval celých 22 let.

Pro nás je však důležitější, že Wolfe byl přítomen u klíčového momentu, který vešel do australské dostihové historie: v roce 1932 totiž doprovázel fenomenálního ryzáka Phar Lapa na cestě do Agua Caliente. Byl rovněž přítomen i vyšetřování jeho úhynu v Menlo Parku. V roce 2005 byl posmrtně uveden do Australské dostihové síně slávy.

Vraťme se však zpět do doby, kdy Wolfe bedlivě sledoval Phar Lapovu přípravu na velký Agua Caliente handicap a zásoboval tak australskou redakce Heraldu velmi podrobnými zprávami. Jeho profesionální a nezaujatý popis této bezpochyby výjimečné události turfu dodnes zůstává jedním z ukázkových děl klasického dostihového žurnalismu. Díky schopnostem novináře totiž dokázal věrně zachytit i sebemenší detaily, které by nezasvěcenci jistojistě unikly. Přinejmenším velmi zvláštní je, že pan Noble Threewitt se ve svých memoárech o Bertu Wolfovi vůbec nezmiňuje, takže se zde se opět dostáváme do „slepé uličky,“ ze které nevede cesta ven…


Wolf totiž doslova uvádí, že při sedlání Phar Lapa před Aqua Caliente byl nejen přítomen, ale že šampióna držel za otěže, když jej Woodcock sedlal a následně na jeho hřbet vyhazoval žokeje Elliota, který byl – dle Wolfových slov – nervózní a bílý jako stěna. Když byl v sedle, naklonil se prý k Woodcockovi a zašeptal: „Bože, doufám, že v závodě udělám správnou věc.“ Woodcock mu prý zcela klidně odpověděl: „Nemůžeš udělat nic špatně, Phar Lap vyhraje velmi lehce.“ Pak Woodkock zdůraznil, aby se Elliot držel zpátky a vyhnul se konfliktům s ostrými podkovami amerických koní, protože zásah takovou podkovou by mohl Phar Lapovi způsobit velmi nepříjemné zranění.

Zde je tedy Cardiganova reportáž o tom, jak Phar Lap lehce splnil Austrálii sen o slávě a mezinárodním triumfu: „…koně se řítili do druhé poloviny závodu (asi míli od cílové rovinky), Phar Lap se stále držel na sedmé pozici – asi 10 délek za vedoucími koňmi. Před zatáčkou byl stále vzadu a běžel nikým neohrožován ve středu dráhy. Jakmile minul cílovou zatáčku (tak 6 furlongů od cíle) Elliot se v sedle mírně přikrčil a Phar Lap vyrazil kupředu – svým typickým neuvěřitelným výbuchem rychlosti – hravě oběhl své soupeře, což americké publikum nevěříčně sledovalo s otevřenou pusou a s údivem ve tváři.. jenže to už Phar Lap proběhl cílem a lidé jej vítali jako nového vítěze vydatným aplausem.

Ze všech „neuvěřitelných“ výkonů, které kdy Phar Lap na dráze předvedl, byla právě jeho stíhací jízda v Agua Caliente tou nejneuvěřitelnější ze všech. Když se dostal k 1/2 mílovému mezníku, měl své soupeře ještě před sebou – ale stačilo mu 22 sekund, aby na 3 furlonzích byl již o 2-3 délky před nimi. Za cílovou zatáčkou sice soupeři částečně stáhli jeho propastný náskok o 2 délky a Reveille Boy posbíral zbylé síly k útoku, ale… Jako očitý svědek celé události dodnes pořádně nevím, zdali Elliot Phar Lapa vzal zpátky, když byli ve vedení nebo ne, protože všechno se to odehrálo až příliš rychle. V cílové rovince to téměř vypadalo, že mu Reveille Boy dýchá na paty… pomyslel jsem si, že kvůli tomu zranění kopyta nebude mít možná už sílu jeho útok odrazit – jenže právě když Američané vedle mě vstali ze sedadel, aby podpořili útok svého šampióna, vystřelil Phar Lap vpřed jako šíp a pak už jsem jen viděl, jak jej Elliot bere zpět, protože proletěli cílem.

Žádná slova nemohou popsat to, co se dělo v cíli. Davy lidí jásaly v čisté eufórii, atmosféra v sobě odrážela údiv spolu s úctou. A když Phar Lap vyrazil ke kruhu pro vítěze, nastal doslova blázinec. Elliot do té vřavy tichým hlasem pronesl jen: „Kam že se mám jít zvážit?“ Kolem se tlačila spousta lidí, cvakaly fotoaparáty reportérů, kteří mohutného koně fotografovali ze všech možných i nemožných úhlů.. Nic z toho však Phar Lapovi nevadilo. Jakmile se ale k němu přiblížili s věncem růží pro vítěze – odskočil prudce dozadu a odmítal být jimi dekorován. Tento okamžik byl největším triumfem v životě mladého Tommyho Woodcocka. Se svým typicky plachým pohledem a kouzelným úsměvem stál pyšně po boku „svého“ Bobbyho. Když jej obklopili novináři, mluvil tiše a bez sebemenší pýchy, všechny zásluhy podle něj patřily jen a jen Phar Lapovi:

Tommy Woodcock (archivní záznamy): „Ve svém srdci jsem věděl, že to dokáže, protože doslova překypoval energií a bylo na něm vidět, že je v pořádku i navzdory hektickému tlaku, který se na něj nahrnul – zvláště pak poslední dny. V takové formě by zřejmě vyhrál cokoliv.“

Když se pak vracel zpět k Phar Lapovi, sklonil velký ryzák okamžitě svou ušlechtilou hlavu a drcnul mu nosem do dlaní – jakoby žadál svou odměnu – svoji kostku curku. Když byl Tommy poblíž, zdálo se, že ho nic nemůže vyrušit. Stál tam klidně jako socha – navzdory ohlušujícímu hluku, který se rozprostíral všude kolem něj – přihlížející tleskali, filmové kamary bzučely, fotoaparáty cvakaly a ve vzduchu se dokonce vznášel aeroplán.

Tommy Woodcock zůstal jen nezbytně nutnou dobu, aby neurazil, ale jakmile mu bylo dovoleno dráhu opustit, vedl Phar Lapa pryč od toho zmatku. Než ho zavedl do stáje ještě zkoumal stav šlachy na valachově přední noze, kterou si Phar Lap natáhl, když ucuknul před pokrývkou z růží. (Ta byla tedy nakonec nasazena manželce pana Dave J. Davise).

Bert Wolfe rovněž popsal reakce amerických turfmanů: „Museli jednoznačně konstatovat, že Phar Lap – a speciálně pak jeho realizační tým – udělal ze všech amerických trenérů i žokejů naprosté amatéry. Najednou vynášeli Woodcocka do nebes za jeho chytrost a důvtip. Elliota zase přirovnávali k „Teddu Sloanovi“ Austrálie a všem majitelům stájí radili, aby si zajeli do Austrálie pro kvalitní trenéry a žokeje.“

Speciální uznání však podle „Cardigana“ patřilo mladému Woodcockovi: „Říkejte si o Phar Lapovi co chcete. Klaňte se jeho inteligenci, temperamentu, charakteru či exteriéru – nic z toho nemůže upřít skutečný talent muži, který ho přivezl z Austrálie přes Pacifik a připravil jej za tak krátkou dobu natolik dobře, že dokázal zaběhnout závod s nejvyšším handicapem v sedle a v rekordním čase, navzdory zranění. V životě jsem neviděl podobný výkon jaký v roce 1932 předvedl Phar Lap. Kdyby se každý trenér z Agua Caliente opovrhující jeho tréninkovými metodami měl jít Woodcockovi osobně omluvit, vytvořila by se řada dlouhá tisíce mil… Ten mladík měl spoustu příležitostí udělat špatnou věc a nikdo by ho za to nemohl obviňovat, kdyby zklamal. Vždyť všechno tady pro něj bylo úplně cizí, stejně tak jako pro Phar Lapa. Neměli tu žádné zázemí, přesto dokázali nemožné.“

Zdroj informací: archiv autorky
Zdroj obrázků: Internet

Phar.Lap

Na webu Muzea Victoria v Melbourne spuštěn unikátní virtuální 3D projekt

by Admin

Nemáte peníze na letenku do Melbourne a přesto patří mezi Vaše největší sny spatřit fenomén australské dostihové historie – ryzáka Phar Lapa, který je součástí nedávno otevřené expozice s názvem Melbourne Story?Žádný problém, tuto expozici si totiž můžete prohlédnout i z pohodlí vašeho domova a jediné bez čeho se rozhodně neobejdete je počítač a kvalitní připojení k internetu. Unikátní virtuální projekt Vám umožní projít si tuto expozici ve 3D. Zde je důkaz místo slibů.


Zdoj informací: Melbourne Muzeum

Phar.Lap

Phar Lap aneb proč jej nazývali „Rudý teror od protinožců“

by Admin
Nádherně nasvícená fotografie Phar Lapa zcela zřetelně vypovídá o tom, proč byl v Americe vlastně přezdíván „Rudý Teror od protinožců.“ Hořce lituji toho, že většina jeho dobových fotografii je k dispozici pouze v černobílém formátu – ačkoliv jsou ve své podstatě všechny nádherné, ani jedna z nich nezachycuje „pravou barvu“ jeho srsti. Pravým opakem dobových fotografií je však povedená fotografie pořízená v Melbournském Muzeu, která slovní formulaci „Rudý Teror od protinožců“ ilustruje velmi výmluvně. Umíte si představit, jak úchvatný musel být pro Američany pohled na obrovského ryzáka s „planoucí barvou“ srsti kráčejícího pomalým, rozvážným krokem po boku mladičkého Tommyho Woodcocka vstříc neznámu? Nyní je mi víc než jasné, z jakého důvodu volili američtí novináři právě toto přirovnání a kupodivu nebyli vůbec od věci, což se ovšem nedá říci o ostatních prognózách týkajících se Phar Lapa a jeho působení v Agua Caliente.

Phar Lap – „Rudý Teror od protinožců“

Zdroj obrázku: Internet

Phar.Lap