Phar Lap aneb veřejná strategie do nejbohatšího dostihu světa

by Admin

„S lehkostí větru proběhl australský zázrak Phar Lap cílem Agua Caliente Handicapu v roce 1932. O více než dvě délky před americkým Reveile Boyem, který nesl váhu 62,7 kg. Krátce po doběhu se Australané radovali znovu, od časoměřičů totiž dorazila zpráva, že Phar Lap i přes vážné zranění kopyta zaběhl rekord dráhy časem 2:02 4/5! Z 15 konaných závodů to byl jediný rekord, který toho dne na dráze v Agua Caliente vůbec padl. V závodě na stejnou vzdálenost, který následoval ihned po Agua Caliente Handicapu, zvítězil kůň Wizardry v sedle s Eddiem Arcarem v čase 2:07 1/5. Vítěz posledního dostihu toho odpoledne dosáhl času 2:08.“
Jakkoliv se to může zdát nemožné, Phar Lapův výkon proběhl dle přesně stanoveného scénáře. Walter Kelley o tom vyprávěl dostihovému historikovi a spisovateli Jimmu Bolusovi v roce 1988. Podle jeho vzpomínek totiž Phar Lapův realizační tým prozradil svou strategii přímo v rozhlasovém vysílání. „Bylo to opravdu zvláštní, jak o tom koni mluvili,“ říká Kelley. „Přišli k nám do rádia tři nebo čtyři dny před dostihem a prostě nám prozdradili celou taktiku! Přesně nám popsali, jak ho žokej pojede v jednotlivých etapách dostihu a co ten kůň udělá.“ Tomuto interview byli přítomní reportéři z USA i z Austrálie,“ pokračuje ve vyprávění Kelley. „ A ti lidé z Phar Lapova týmu přede všemi prohlásili, že Phar Lap poběží v první fázi závodu vzadu, aby se mu do očí nedostal písek odletující od kopyt ostatních koní, bude se prý držet zpátky asi tak první 1/4 závodu. Až bude na mezníku 1 míle, poběží stále na posledním místě. Pak ho prý nechájí se rozehřát, takže poběží trošku rychleji až na mezník 3/4. Podle předpokladů Tommyho Woodcocka by se v ten okamžik už měl dotahovat na posledního koně z pole a pak vyrazí kupředu. Žokej ho nechá běžet naplno jen od 3/4 mezníku k mezníku 1/2 míle. To už bude viditelně vepředu a poběží domů.“ Kelley se odmlčí. Podívá se Jimmu Bolusovi do očí a zastřeným hlasem pronese: „A přesně tak ten kůň vyhrál.“ I o půl století později bylo zřetelné, jak Kelley nemůže zapomenout na prostá a upřímná slova Tommyho Woodcocka. Jak stále žasne nad výkonem jeho svěřence Phar Lapa. „A řeknu Vám ještě něco! Tenkrát byli v tom dostihu i koně, co dokázali 3/4 míle běhat sakra dobře. Nikdy nezapomenu na slova Johnyho Longdena, který s bledou tváří vyprávěl, jak byl pyšný na svého koně Bahamase, který se držel na předních místech hned od startu. Když ale míjeli mezník 1/2 míle, najednou se vedle nich jako rudý přízrak zjevil Phar Lap. Na kratičký okamžik běželi hlava hlava, ale pak je Phar Lap prostě jen tak oběhl… Řeknu Vám jen jedno, proti takovému koni neměl šanci nikdo.“Phar Lap zvítězil. Jeho výhra čítala 50.050 USD. Robertson dále uvádí: „Agua Caliente se dostalo do finančních problémů a proto bylo vedení dráhy nuceno zkrátit původní výhry na polovinu, včetně zmiňovaných 100.000 USD, které byly určeny pro vítěze Agua Caliente Handicapu. “ Když si srovnáte tyto události, pak Vás jednoznačně musí napadnout, že nebýt tohoto osudového škrtu, byl by v té době Phar Lap již na vysněné příčce Harryho Telforda – stal by se totiž nejbohatším stakes vítězem na světě. Jak to? Čistě teoreticky – pokud by inkasoval slíbených 100.000 USD za své vítězsví v Agua Caliente, pak by výsledná částka jeho konečných výher rozhodně přesáhla sumu, kterou vydělal americký šampión Sun Beau! Jenže opět zasáhl osud – jako ve Phar Lapově životě tolikrát…

Pověst australského šampióna se brzy rozkřikla a dráhy v USA začaly spřádat plány, jak nalákat toho „superkoně.“ Bowie dokonce nabídl Dave J. Davisovi částku 10.000 USD jen aby se Phar Lap proběhl dráhou ve stájových barvách. Žádná z těchto nabídek však nebyla akceptována. Dne 5.4.1932 totiž vyšla v novinách ta hrozná zpráva…

The New York Times – 5.4.1932

„Phar Lap, zázračný ryzý valach z Austrálie, přivezený do země s příslibem, že se brzy stane nejlépe vydělávajícím stakes vítězem všech dob, uhynul dnes na farmě Eda Perryho v Menlo Parku poblíž Palo Alta. Ještě několik hodin poté byl turf v šoku! Lidé dokonce pokládali tuto zprávu za novinářskou kachnu a zdráhali se jí uvěřit.

„Rudý přízrak“ měl být k vidění při tréninku na ranči Peninsula, kde měl trénovat na svůj další závod na dráze v Tanforánu. Vítězství v Agua Caliente Handicapu mu bezpochyby vyneslo pověst top favorita, jelikož to byl vůbec jeho první závod v cizím prostředí. Přední turfmani tak předpokládali, že bude ostře sledovaným koněm sezóny, který zastíní i neuvěřitelné výkony amerického šampióna Sun Beaua v majetku pana Willise Sharpea Kilmera.

Nemoc šampióna držel jeho tým v tajnosti. Pravda nebyla řečena ani skupině novinářů, kteří ranč dnes ráno navštívili. Poté, co jim byl odmítnut personálem přístup do areálu stájí, pojali podezření a začali se rozhlížet kolem. Odpoledne, ještě než se novináři stačili dovtípit, co se opravdu mohlo stát, se ve dveřích stáje objevili členové Phar Lapova realizačního týmu. Se slzámi v očích oznámili užaslým mužům, že Phar Lap právě uhynul.

Ihned se vyskytlo podezření, že šampión byl otráven, což bylo ale ihned vyvráceno dr. Walterem Nielsenem, australským veterinárním lékařem (pozn autorky. v některých zprávách je uváděno jméno Bill Neilson nebo též Neilsen). Pro úplné vyvrácení podezření, bylo nařízeno důkladné vyšetřování v okolí stáje, které vedl policejní důstojník Edward Farrell. Důkladnému průzkumu neunikly ani pytle s ovsem. Přes 20 pytlů – zbytek nákladu přivezeného z Austrálie – umístěných mimo stáj, bylo tedy podrobeno důkladné analýze. Nic neprokázalo výskyt arzenu ani jiných jedovatých látek. Dle tvrzení Tommyho Woodcocka nedostával Phar Lap po svém příjezdu do USA téměř žádné jiné krmivo.

Když se v okolí stájí se počali pohybovat vyšetřovatelé, Tommy Woodcock se zhroutil. Padl na kolena, objímal krk mrtvého Phar Lapa a plakal. Dave J. Davis byl o jeho chování zpraven a urychleně volal na ranč snažíc se mladého trenéra uklidnit, což bohužel nemělo velký úspěch.

Mladý ošetřovatel byl prvním, kdo zjistil, že něco není v pořádku. Když ráno otevřel box, viděl Phar Lapa ležet na zemi. Vyděsil se a běžel vzbudit dr. Nielsena. Ten aplikoval koni medikaci. Zakrátko nato prý kůň skonal.

Další zpráva tvrdí, že Woodcock objevil koně zpoceného a se zvýšenou teplotou. Jak postupoval čas, začal kůň kvílet bolestí. Pak začal krvácet a nakonec se skácel mrtvý k zemi.

Dave J. Davis dále konstatoval, že kůň nebyl pojištěn, neboť bylo nemožné stanovit pojistnou sumu. Navíc předpokládal, že Phar Lap v USA tento rok určitě vyhraje sumu přes 300.000 USD, takže se tím nijak netrápil.

Někteří koně uchvátí představivost dostihového publika natolik, že je těžké uvěřit jejich demisi. Takovým koněm byl Phar Lap, obrovský valach z Austrálie, jehož výkony na dráze právem zasluhují úctu na obou stranách zeměkoule.“

Zdroj informací: The New York Times 1932
Zdroj fotografií: archiv autorky

Phar.Lap

Match století se s největší pravděpodobností neuskuteční

by Admin

SARATOGA SPRINGS – Vypadá to, že ve sportu králů se objevily dvě královny naráz: Rachel Alexandra a Zenyatta.

 

VS.

Majitel Rachel Alexandry, Jess Jackson, si stojí za svým. Prohlásil totiž, že nenechá svou klisnu běžet na syntetickém povrchu. Jerry Moss, majitel Zenyatty, zase nevypadá, že by byl nadšený z vyhlídky opustit Kalifornii, kde všechny dráhy mají syntetický povrch.

Obě klisny mají rovněž velmi rozdílné taktiky. Rachel Alexandra trénuje většinou sama a chodí do vedení hned po startu dostihu, zatímco Zenyatta potřebuje trénikového koně, aby ji motivoval a v dostihu útočí ze zadních pozic.

Rachel zvítěžila 9x v řadě za sebou, vč. Preakness Stakes, Haskell Stakes a Woodward Stakes. Zenyatta zase nikdy neokusila porážku – zvítězila ve všech svých 11 startech, vč. Breeders‘ Cup Ladies Classic.

„Stále ještě doufáme, že některý z týmů změní názor,“ říká Hal Handel, výkonný víceprezident a COO NYRA. „Byla by to historická událost roku 2009.“ Když se ho reportéři zeptali na jeho názor, jak by podle něho asi dopadl tento match, odpověděl jednoznačně: „Věřím, že by vyhrála Zenyatta.“

Proti tomuto tvrzení se však ostře staví trenér Wayne Lukas. „Vsadil bych si jednoznačně na Rachel Alexandru,“ říká. Je tedy spíše skeptický k superlativům obklopujícícm Zenyattu. Na otázku, zda si myslí, že se očekávaný match „královen turfu“ opravdu uskuteční, jednoznačně prohlásil: „To si nemyslím. Víte, nevěřím, že by Zenyatta opustila Kalifornii a své působiště. Je to sice obrovská výzva, ale za jakou cenu? Vezmeme-li v úvahu, že je zvyklá běhat převážně na syntetickém povrchu… Být jejím trenérem, bych byl nanejvýš opatrný.“

5-letá Zenyatta závodila na písku pouze jednou ,v Oaklawn Parku, kde vyhrála Grade I Apple Blossom.

„Domnívám se, že Breeders‘ Cup je přímo stvořený pro podobné situace,“ dodává Moss. A dále dodává:“Bohužel si ale nemůžeme vybírat, na jakém povrchu se poběží.“ Breeders‘ Cup se totiž – dle zpráv lokálních médií – uskuteční 6.-7.11.2009 v Santa Anitě a poběží se s největší pravděpodobností právě na dráze se syntetickým povrchem.

Zenyatta dýchá Rachel Alexandře na záda, co se Koně roku 2009 týká, z čehož vyplývá, že se spolu nepřímo „utkají“ při volbě Koně roku 2009 (Horse of the Year 2009). Rachel Alexandra totiž v průběhu své kariéry hřebce již 2x porazila, zatímco Zenyatta běhala jen proti klisnám. V Americe se tedy obecně věří, že Zenyatta by k zisku titulu Koně roku 2009 musela porazit právě Rachel Alexandru. Moss ale není tomuto tvrzení příliš nakloněn. Otázka, čemu by dal přednost, zdali vítězství v dostihu o Koně roku 2009 nebo neporaženému statusu Zenyatty, jej zaskočila. „Já nevím,“ řekl po chvíli váhání. „Minulý rok měla Zenyatta Koně roku na dosah. Myslím, že by si to zasloužila. Je neuvěřitelná, ale pokud bych tím měl ohrozit její zdraví, tak myslím, že bych ho jen kvůli titulu Koně roku neriskoval.“

Zdroj informací:mydailynews.com
Zdroj videí: youtube.com
Přeložil: Phar.Lap
Phar.Lap

Revoluce (nejen) v plnokrevném chovu = úhel běhu /stride angle/

by Admin

Již od nepaměti se v turfu debatuje o tom, co vlastně dělá z dostihového koně šampióna. Chov? Srdce? Trénink? Žokej?

Teorií na toto téma už se objevilo hodně, ale nyní prý přichází opravdu revoluční průlom. Podle nejnovější studie je totiž za skvělé výsledky na dráze odpovědný tzv. „úhel běhu“ /angl. stride angle/. Zní to poněkud ztřeštěně, já vím, ale Robert Anthony Prichard vysvětluje, proč bychom se nad tím měli alespoň zamyslet.

Co je úhel běhu /angl. stride angle/:
Úhel běhu je maximální úhel, který mezi sebou svírají přední a zadní končetiny zvířete (u člověka se jedná o úhel, který svírá levá a pravá dolní končetina). Je nejlépe viditelný při odrazu zadních končetin. Postupným vědeckým výzkumem bylo zjištěno, že pokud by se úhel běhu dokázal zvýšit, znamenalo by to, že s každým dalším skokem by se zvýšila délka skoku o 2 %. Z toho vyplývá, že zvýšil-li by se úhel běhu o pouhých 10 stupňů, překonalo by zvíře (v našem případě dostihový kůň) o 20 % větší vzdálenost. A jak to souvisí se šampióny? Kvalitní koně mají totiž podle tvrzení vědců od přírody vyšší úhel běhu než ostatní koně, což znamená, že pro průměrného koně je krajně nemožné závodit s koněm, který svým jediným cvalovým skokem pokryje až o 20 % větší vzdálenost. Jakto? Protože nadprůměrný plnokrevník totiž po 5 cvalových skocích bude již viditelně v popředí, po dalších 20 skocích bude téměř o 4 délky před svými soupeři.

Secretariat

Secretariat zvítězil v Belmont Stakes v roce 1973 o 31 délek a zaběhl nejrychlejší čas na 1 1/2 míle na písku v historii (2:24). Obecně se má za to, že měl větší srdce než ostatní plnokrevníci, ale vědci se nenechali tímto vysvětlením ukolébat. Snažili se přijít na konvenčnější vysvětlení, neboť jak je známo, atletický úspěch vždy stojí hlavně na efektivitě běhu. Proto se odebrali do archivu, kde nalezli několik fotografii Secretariata v plném trysku. Na nich pak pomocí digitální technologie provedli měření a zjistili, že na všech pořízených archivních snímcích má tento šampión úhel běhu 110°.

Barbaro

Barbaro zvítězil v Kentucky Derby v roce 2006 o 6 1/2 délky, bohužel však utrpěl smrtelné zranění na přední noze během Preakness Stakes a po neúspěšné léčbě musel být utracen. Barbaro měl úhel běhu 105 °.

Affirmed

Affirmed si nasadil Americkou trojkorunu v roce 1978 a je posledním koněm, kterému se to doposud podařilo. Jeho úhel běhu byl 93 °.

Forego

Forego se umístil na 8. místě v žebříčku 100 nejlepších koní 20. století a jeho úhel běhu je 90 °.

Man O´ War

Během své 2-leté kariéry zvítězil Man O´ War ve 20 z 21 odběhnutých závodů, nastavil 3 světové rekordy, dva americké a 3 rekordy dráhy. Ačkoliv byl jednoznačně zvolen nejlepším plnokrevníkem 20. století, jeho časy byly daleko pomalejší než časy Secretariatovy. Lze tak předpokládat, že jeho soupeři nebyli zdaleka tak výkonní jako soupeři Secretariatovi v roce 1970. Man O´War měl úhel běhu 88 °.


Seattle Slew

Seattle Slew vyhrál Americkou trojkorunu v roce 1977 a jeho úhel běhu byl 83 °.

Co tedy rozhoduje ?
Je zřejmé, že Secretariat měl vůbec ten největší úhel běhu než kterýkoliv jiný plnokrevník , což mu mimo jíné vyneslo neobyčejně výsostné postavení v Americkém i celosvětovém turfu. Byl totiž schopen jedním skokem obsáhnout větší vzdálenost než jeho soupeři, což právě vedlo k jeho neuvěřitelným vítězstvím a budilo dojem závratné rychlosti.

Úhel běhu je výsledkem počtu vláken nacházejících se ve spojovací tkáni obklopující svaly na nohou. Každý sval je obalen jakousi membránou ze spojovací tkáně. Uvnitř těla se svaly nikdy nedotýkají mezi sebou. Místo toho, membrána jednoho svalu klouže po membráně svalu přiléhajícícho. Úkolem spojovací tkáně je vlastně ulehčení tohoto posuvu, který se musí uskutečňovat, aby se svaly mohly natahovat. Spojovací tkáň mezi svaly (zvaná též fascia) slouží vlastně podobně jako chrupavka mezi klouby. V kloubu se sousedící kosti nikdy navzájem nedotýkají, neboť na konci každé kosti je chrupavka (další forma spojovací tkáně), jejíž úkolem je zajistit kluzký a hladký povrch k zajištění vzájemného pohybu kostí. Stejným způsobem zajišťuje spojovací tkáň mezi jednotlivými svaly funkci, jejíž výsledkem je právě pohyb.

Vlákna (měkká tkáň) jsou vlastně formou spojovací tkáně mezi svaly, které mají za úkol imobilizaci celého prostoru např. při zranění, aby se mohl sval opět uzdravit. Tato vlákna jsou přírodními vnitřními lékaři. Nemohou být odstraněna ani při natahování svalu. Jakmile dojde k zacelení zranění a uvolnění svalu, vlákna se již nevrátí do původní polohy, mají tendenci se kolem postiženého místa tzv. akumulovat, což nám vysvětluje, proč se koně i lidé s věkem stávají pomalejšími.

Normálně jsou membrány spojovací tkáně (bílé) mezi svaly (červná) hladké. Dovolují tak svalům, aby po sobě klouzaly, což svaly musí dělat, aby se napínaly. Jakmile sval utrpí jakékoliv zranění (i velmi lehké) např. při pádu, natažení svalu apod. má tendenci se stáhnout, což vyvolá bolest. Vlákna měkké tkáně se okolo svalu zformují do procesu uzdravování. A nastává problém: jakmile se vlákna jednou takto zformují, už se nikdy nevrátí zpět do původní formy, ale akumulují se v postižené oblasti i po uzdravení, důsledkem čehož se lidé i koně s postupujícím věkem stávají více ztuhlejšími.

Revoluční uvolnění měkké tkáně
Vědci vyvinuli přípravek, který uvolňuje vlákna měkké tkáně pomocí speciálního programu redukce měkké tkáně. Výsledek je patrný na níže uvedených fotografiích. Atlet nejenže se uzdravil, ale zvýšil se i jeho úhlel běhu z původních 95 ° na 125 °, což je zvýšení o 30 °. Z toho vyplývá, že nyní každý jeho běžecký skok obsáhne 60 % původní vzdálenosti. Vědci totiž uvolnili jeho měkké tkáně, která obepíná svaly, ta se vrátila na své původní místo a neblokuje tedy pohyb svalů. Více zde.

Je úhel běhu 110° opravdu limit?
Secretariat, kůň s nejdelším cvalovým skokem v historii turfu, měl úhel běhu 110 °. Dle propočtů tedy Secretariat mohl běžet nejvyšší rychlostí, která se rovnala 49 mph (tj. 78.86 km/h). Pro srovnání – Gepard, který běží nejvyšší rychlosti okolo 70 mph (tj. 112,65 km/h), má úhel běhu 125° a někdy i víc. Vědci se domnívají, že nejen Secretariat, ale i spousta dalších dostihových koní by mohla být díky přípravku Somax schopna svůj přirozený úhel běhu mnohonásobně zvýšit.

Majitelé dostihových koní by se měli nad touto studií zamyslet. Místo strategického chovu, složitého tréninku a přeplácení žokejů, mají konečně k dispozici něco, co by čistě teoreticky mohlo pomoci vytvořit šampióna. Stačí už jen zvýšit úhel běhu svých svěřenců. Podle vědců by prý žasli nad výsledky, protože z historického i vědeckého hlediska byl Secretariat úspěšný právě díky svému fenomenálnímu úhlu běhu.

Pozn autorky, jelikož vědci z nějakého důvodu do svého výzkumu nezahrnuli Phar Lapa, pokusila jsem se stanovit jeho úhel běhu sama. A výsledek? Phar Lap měl úhel běhu stejný jako americký šampión Forego, což možná byl i důvod, proč jej vědci do studie již nezaradili.

Australský fenomén Phar Lap měl úhel běhu 90°.


Zdroj informací:somaxsports.com
Zdroj obrázků: somaxsports.com
Přeložila: Phar.Lap

Phar.Lap

Nezaměnitelný Bruce…

by Admin
Mou posedlost hudbou skladatele Bruce Rowlanda nepochybně odstartoval snímek Phar Lap – srdce národa, v němž jsem poprvé uslyšela hrát jeho skladby. Nedokážu si vůbec představit ten film bez – dnes již zažitého – hudebního doprovodu. Všechny prvky tohoto filmu jsou takříkajíc v rovnováze, což znamená, že hudební doprovod dokonale nadnáší vizuální část, která zase skvěle interpretuje skutečný příběh, což je dle mého názoru naprosto geniální.O soundtracku Phar Lap/Zeus a Roxana se není třeba se dále rozepisovat, neboť recenzi najdete zde. Díky své slabosti pro hudbu tohoto australského skladatele jsem byla požádána o napsání krátkého článku k jeho dalšímu albu s názvem The Man From Snowy River.

A shrnutí na závěr? Tuhle hudbu doporučuji všem. Bruce Rowland je totiž všelékem na stres a spěch současnosti. Stačí se jen zastavit, zavřít oči a přenést se do země-nezemě, kde se budete vznášet na křídlech fantazie a realitu – alespoň na malou chvíli – zaručeně necháte daleko za sebou…

Zdroj obrázku:Internet

Phar.Lap