Z pozice oddaného fanouška ságy si vyprošuji, aby nad touto recenzí vynášely soudy pubertální dívky, v jejichž očích Edward „splynul“ s hercem Robertem Pattinsonem natolik, že už je od sebe nedokážou odlišit. Speciálně pro ty opakuji, že Robert Pattinson není a nikdy nebude Edward Cullen. Proč? Protože jeho chabý herecký výkon v žádném případě nedokáže rozehrát všechny prvky Edwardovy kouzelné povahy tak, aby se o něm dalo prohlasit, že se pro tuto roli narodil. Omyl, on by totiž musel nejdřív zemřít…
Kdysi jsem konstatovala, že Kristen Stewardová celkem slušně vyrovnává herecké přešlapy svého kolegy, to ale platilo v rámci Stmívání. V Novém měsíci mi v některých scénách nesedí ani ona. V úvodu filmu ještě dokážu přimhouřit oko, ale korunu tomu nasadily scény po odchodu Edwarda, kdy Bella v noci křičí ze spaní. Pokud tyto scény měly evokovat onu pověstnou rozervanost z náhlé ztráty středobodu svého dívčího vesmíru – milovaného Edwarda, tak tady někdo hodně nadsadil. Zvuky, které se nebohé Kristen linou z hrdla vyvolávají totiž spíš dojem, že se chytá každým okamžikem porodit. Dost možná je to dílo režiséra, nicméně rozhodně by neuškodilo trošku více kreativity. Právě díky zmíněnému režisérskému uklouznutí ztrácí Nový měsíc cenné body vedoucí k celkové autentičnosti příběhu – na rozdíl od jeho knižní předlohy.
Samozřejmě, že ne všechny scény z Nového měsíce lze kritizovat. Weitz sice až příliš lpí na dějové linii ze Stmívání, ale místy dokáže diváka i překvapit novými invencemi. Jen škoda, že se trošku netrefil s těmi vzpomínkami na Edwardovu louku. Kritika tvrdí, že hlavní hrdinové spolu vedou dialogy o ničem, s čímž nemohu souhlasit. Dle mého názoru jejich rozhovory směřují jasně a zřetelně k věci a nejsou zavádějící jako tomu bylo v prvním díle Twilight ságy. Samozřejmě, že ten, kdo nečetl knihu nebo nepropadl Twilight mánii, se může místy ztrácet. Celkově film působí velmi barvitě, promyšleně a upraveně, takže z vizuální stránky není filmu příliš co vytknout.
V Novém měsíci se konečně dostává ke slovu herecký představitel Jacoba, Taylor Lauther, který se v předchozím díle na plátně více méně jen míhal. Právě on zaujme místo po boku Belly po odchodu Edwarda Cullena. Seznamuje ji se svým kmenem a uvádí ji do jiného světa – pryč od bolesti. Snaží se být jí „věrným přítelem.“ Kromě toho mu ale Bella imponuje i z jiné než jen přátelské stránky. Ona je však příliš zmatená, frustrovaná a rozervaná na to, aby hledala v jeho společnosti něco jiného než pochopení, hřejivé objetí a šanci slepit kousky svého rozstříštěného života zpátky dohromady. Na Edwarda nemůže a nechce zapomenout. Když náhodou zjistí, že na ni dává pozor i přes vzdálenost, která je od sebe dělí, uvědomí si, že jediným okamžikem, kdy ho může zase vidět, je, když sama sebe vystaví smrtelnému nebezpečí. Na základě této skutečnosti začně celkem bezhlavě vyhledávat všechna možná nebezpečí a za laskavého dohledu Jacoba Blacka se do nich pouštět. Někdo ji přeci musí sesbírat a srovnat kosti v těle, když si to jako naprosto nezkušená „motorkářka“ namíří kosmickou rychlostí po blátivé cestě, vedle které je jako na potvoru velký balvan… Výsledkem této krasojízdy je samozřejmě „nečekaný“ let vzduchem s tvrdým přistáním na již zmíněném kameni. To je samozřejmě šance, aby se celkem „nenuceně“ dostály ke slovu perfektně vyrysované svaly Taylora Lauthera v roli starostlivého Jacoba Blacka, který si stahuje tričko, pod nímž jako na potvoru nemá ani nátělník, navzdory faktu, že je celkem kosa. Něžně ošetřuje Bellu. Jasně, o pár obrazů dál se promění ve vlčí radiátor, který Belle poskytne ekologické teplo kdykoliv a kdekoliv to bude potřeba. Nový měsíc modifikuje staré dobré přísloví „Pes, nejlepší přítel člověka“ na „Vlkodlak Jacob, nejlepší přítel Belly.“ Teď mě tak napadá, jak by se asi Jacob tvářil, kdyby v lese potkal Červenou Karkulku s košíčkem, což by klidně mohl být žarlivý Edward na průzkumu. Ale není, místo Karkulky totiž v lese pobíhá naštvaná Victorie, která Belle v prvním díle ságy přísahala pomstu za smrt svého upířího milence. Bella má ale kliku, protože za ní stojí gang oddaných vlkodlačích bratří v čele s Jacobem, který ji chrání na každém kroku. Běda Laurentovi, který si na ni doslova a do písmene „brousil“ zuby.
Samozřejmě, že v průběhu filmu si přijdou na své všichni milovníci srdceryvných scén: viz. Edwardovo drastické sbohem nebo když Jacob Belle celkem rázně a (z mého pohledu i poněkud nelogicky) řekne dost, už mě nech být, přičemž ze sebe vysype řadu obvinění, mj. i to, že všechny události vč. jeho proměny jsou jen její vina, protože se sblížila s Cullenovic „studenou“ rodinkou.
Mezi nejpovedenější scény lze bezpochyby počítat tu, kdy se Bella osobně a nedobrovolně setkává s upířími zákonodárci Volturiovými. Režisér opravdu neponechal nic náhodě, když do role kruté upírky Jane obsadil charismatickou Dakotu Fanning (15), která se své role zhostila s gracií sobě vlastní. Její herečtí kolegové v rolích nejvyšších upírů jí celkem slušně sekundovali a svými výkony pozvedli úroveň filmu do jiných dimenzí.
Na konci Nového měsíce nechybí ani „dočasný happy end,“ i když ten je jen pro ty vyvolené. Edward se celkem v pohodě vrací zpět ke své milované Belle, která mu svou nehynoucí láskou u Volturových zachránila „krk.“ Kromě toho uchvátila Volturiovi svou tzv. „nečitelností,“ která z ní učinila nesmírně zajímavý objekt, protože takový dar se u budoucího upíra může hodit.
Bella a Edward se tedy s plnou parádou vracejí do Forks. Škoda, že nevidíme, jakou radost má z Edwardova nečekaného návratu Charlie Swan, který si díky němu se svou pubertální dcerou užívá nejedno ztřešněné dobrodružství. Nejhůř ze všech ale dopadá Jacob Black, který podle pořekadla „v nouzi poznáš přítele“ přichází s návratem neodolatelného krasavce Cullena nejen o iluze, ale i o Bellu. O tom, že svůj boj tak rychle nevzdá, se budeme moci přesvědčit v dalším díle Twilight Ságy s názvem Zatmění.
Na to se podívejte sami:)
Učitel: „Dobře třído, chci abyste utvořili dvojice pro laboratorní práci.“
Elly: „Pane Armstrongu, já mám problém. Nemám žádného patrtnera pro laborky.“
Učitel: „To není možné, Elly, ve třídě je sudý počet lidí.“
Elly: „Jo, to možná je, ale je na první pohled jasné, že nemůžu pracovat s Marionet.“
Učitel: “ Proč ne?“
Elly: „Vy dobře víte, proč ne.“
Učitel: „Elly, nebuď směšná a jdi pracovat s Marionet.“
Marionet: „Já s ní taky nechci pracovat, pane Armstrongu.“
Učitel: „Proč ne?“
Marionet: „Jak bych mohla věřit jejím vědeckým úsudkům, když preferuje Jacoba před Edwardem? Jacob smrdí jako mokrej pes.“
Elly: „Možná, že smrdí jak mokrej pes, ale aspoň je loajální a neopustil by ji, aby jí tím zlomil srdce!“
Marionet: „Edward odešel, aby Bellu chránil!“
Elly: „Jo, ale mohl jí to aspoň říct místo toho, aby jí lhal!“
Marionet: “ Zabíjelo ho to lhát jí, ale neměl na vybranout!“
Elly: „Ne, to…“
Učitel: „Dost. Chce se někdo vyměnit s Marionet a Elly?“
Třída: „Ne.“
Učitel: „Je mi líto, ale budete muset pracovat společně.“
Elly: „No, když budu pracovat společně s tebou, musíš mi slíbit, že mi dáš za pravdu.“
Marionet: „Jakou pravdu? Pravdu mezi upíry a vlkodlaky?“
Elly: „Ale ne, tahle pravda je tam venku!“
Marionet: „Dobře, tak jakou teda pravdu?“
Elly: „Když mi slíbíš, že se nebudeš navážet do mého překrásného Jacoba, já slibuju, že se nebudu zmiňovat o tvé náladové přítelkyni přítelknyni.“
Marionet: „Edward není… Edward je kluk!“
Elly: „No tak proč se třpytí jako princezna Fiona?“
Učitel:“ Tak dost. To stačí! Chce se někdo vyměnit s Elly a Marionet?“
Třída: „Ne.“
Učitel: „Nemám tedy jinou možnost. Pojďte obě sem před třídu a prodiskutujte problém Edward vs. Jacob jednou provždy.“
Spolužačka:“ Nemůžete je prostě poslat za ředitelem?“
Spolužák: „Jo, proč máme poslouchat tyhle nesmysly?!“
Učitel: „Protože jsem věděc a ti hledájí na otázky odpovědi. Marionet, ty první.“
Marionet: „Děkuji, pane Armstrongu. Co je to láska? Můžete ji plánovat? Nebo je to osud? Já uvěřila, že je to osud v momentě, kdy jsem slyšela Edwarda říkat: Už nemám sílu se od tebe držet dál. Věděla jsem, že budeme spolu.“
Spolužák:“ Promiňte, ona si myslí, že bude s tím fiktivním upírem ze Stmívání?“
Marionet: „Ne, já si to nemyslím, já to vím.“
Elly: „No, co když ti řeknu…Marionet?“
Marionet vášnivě líbá sešit.
Učitel: „Co kdybych ti řekl…Marionet, co to děláš?“
Marionet: „Promiňte, poznámkový blok je na poznámky, ne na líbání.“
Učitel: „Správně. Tak, Elly.“
Elly: „Děkuji. Byly časy, kdy i já zbožňovala Edwarda Cullena a Jacob byl jen skrvnou na obrazovce, ale pak se něco změnilo. Možná jsem to byla já. Možná jsem chtěla ocenit kluka, který byl také mým přítelem, ale s největší pravděpodobností se změnil Jacob. Když si v Novém měsícsundal to tričko, viděla jsem ty změny a pomyslela si, jeah! Chtěla bych na tvém břiše upéct koláč.“
Marionet: „To jsou fajkový svaly!“
Elly: „Ne, nejsou.“
Marionet: „Ale jsou …“
Elly: „Ne, tyhle jsou opravdové…“
Marionet: „Kdyby byly opravdové, pak ten kluk co hrál Jacoba by nemusel nosit tričko vůbec.“
Elly: „No taky že ne.“
Marionet: „Prdlajs.“
Elly: „To teda…“
Učitel: „Přestaňte, co se to s váma děje? Byly jste nejlepší kamarádky a to Stmívání vás úplně změnilo! Copak nemůžete najít nějaké společné téma?“
Elly: „Já bych si to moc přála, ale nevím jak… jaká osoba může preferovat studené tělo oproti krasně stavěnému horkému tělu vlkodlaka.
Marionet: „No, třeba se najde někdo, kdo uzná, že Bella si nezaslouží ani jednoho z nich.“
Elly: „Ale já si taky myslím, že si nezaslouží ani jednoho z nich.“
Marionet: „Fakt?“
Elly: „No jasně.“
Marionet: „No to mě podržte. Neproberem to?“
Elly: „Jasně, o tomhle chci mluvit jako první!“
Marionet: „Super!“
Učitel: „Aplaus pro Elly a Marionet. Přemýšleli jste o tom alespoň? Ne, no takže…bilogie.“
Autorka recenze: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet
