Kterému plnokrevníkovi patří nohy na fotografii?

Vážení a milí čtenáři,

dlouho jsme tu neměli žádnou soutěž. Tentokrát se týká všech příznivců dostihového sportu! Pokud se pokládáte za znalce novodobého dostihového dění na zeměkouli, pak pro Vás bude hračkou uhodnout, kterému plnokrevníkovi náleží tyto dokonale souměrné přední končetiny. Své odpovědi mi můžete posílat na email: Phar.Lap@seznam.cz


Zdroj obrázku: Internet

Galerie velikánů – Forego (USA)

 

Forego (Forli – Lady Golgonda, Hasty Road)
Forego (1970 – 1981), obrovitý hnědý valach amerického chovu, syn předního argentinského plemeníka Forli (vnuka slavného Hyperiona) a 12-leté klisny Lady Golgonda (dcery vítěze Preakness Stakes z roku 1954 Hasty Road) spatřil světlo světa 30.4.1970 na Claiborne Farm v Kentucky. Jeho chovatelkou i majitelkou byla paní Martha B. Farish Gerryová. Mohutný hřebec, který byl později vykastrován, protože byl těžko zvladatelný, se jako dvouletek na dráze vůbec neobjevil, vyběhl až jako tříletý. Narodil se ve stejném roce jako fenomenální Secretariat, který v roce 1973 s přehledem zvítězil v Kentucky Derby v neuvěřitelném čase 1:59 2/5. Forego tehdy doběhl čtvrtý. I přesto však dokázal v roce 1973 vyhrát 9 z 18 startů a 3x se umístit. Jeho cesta k výraznějším úspěchům započala v roce 1974, kdy v Belmont Parku v Carter Handicapu (1400 m) porazil vynikajícího Mr. Prospectora a zvítězil v čase 1:22,2. Do konce roku odběhl celkem 13 dostihů a 8 z nich vyhrál, což mu vyneslo tituly „Šampión sprinter 1974“ a „Kůň roku 1974.“ Manuel Gilman z Dostihové asociace v New Yorku v rozhovoru pro časopis The Blood-Horse prohlásil: „Forega nelze srovnávat s jinými koňmi, protože málokterý z nich měl podobně monumentální rozměry.“ Na své předchozí úspěchy dokázal Forego navázat i v sezóně 1975. Svým vítězstvím v „prodlouženém“ Suburban Handicapu se stal vůbec prvním plnokrevníkem v novodobé americké historii, kterému se podařilo vyhrát Gr.2 závod na podobnou distanci s váhou 60,5 kg v sedle. Následovala další vítězství v Brooklyn Handicapu, Woodward Stakes, Widener Handicapu, Seminole Handicapu, Carter Handicapu aj. Za své výsledky na dráze byl na konci sezóny zaslouženě odměněn titulem „Kůň roku 1975.“ Navzdory přetrvávajícím problémům s nohama dokázal Forego v roce 1976 na podmáčené dráze a s váhou 62,1 kg v sedle vyhrát Marlboro Cup o hlavu před Honest Pleasure. Pak následovala další vítězství mj. ve Woodward Handicapu, Brooklyn Handicapu, Metropolitan Handicapu a Nassau County Handicapu. Na konci sezóny opět získal ocenění „Nejlepší starší kůň“ a obdržel v pořadí již třetí titul „Kůň roku 1976.“ V sezóně 1977 si mj. opět připsal vítězství ve Woodward Handicapu, v Metropolitan Handicapu a v Nassau County Handicapu. V sezóně 1978 vyběhl Forego už jen dvakrát. Poté byl pro zdravotní problémy stažen z dráhy. Mnozí odbornící dodnes svorně tvrdí, že rčení „váha zastaví i vlak“ ve Foregově případě neplatilo, protože vítězil i pod poměrně velkou zátěží – průměrně nosil v dostizích okolo 59,1 kg. Za svou dlouhou kariéru odběhl Forego celkem 57 dostihů, 34 z nich vyhrál, 9x doběhl na druhém a 7x na třetím místě. Na dotacích vydělal 1 938 957 USD, což mu zajistilo pozici druhého nejlépe vydělavajícího plnokrevníka v americké dostihové historii za Kelsem.
Forego se v chovu bohužel uplatnit nemohl a tak byl poslán na odpočinek na farmu Johna Warda poblíž Keenelandu. V roce 1981 se přestěhoval do Kentucky Horse Parku poblíž Lexingtonu, kde byl ve svých 27 letech předčasně uspán poté, co ve výběhu utrpěl frakturu zadní spěnkové kosti. Tento velikán navždy odpočívá v Kentucky Horse Parku.Pedigree:

Článek publikován v Jezdectví 2/2010
Autorka: Inéz Chehaibiová (Phar.Lap)

Jak uvěřit neuvěřitelnému?


„A teď už zbývá jen jeden podpis, zde, pane Davisi.“ Právě v tom okamžiku se na stole filmového producenta rozdrnčel telefon. Muž zvedl sluchátko a chvíli naslouchal. „To jsou strašné zprávy,“ prohlásil a zavěsil. Podíval se přímo na Dave J. Davise. „Váš kůň, Phar Lap, je mrtvý.“ Davis oponoval: „To není možné! Včera jsem mluvil s týmem a tvrdili mi, že kůň je ve výborné kondici!“ Dave J. Davis byl však znepokojen a ihned volal do Menlo Parku. Myslel si, že si z něho někdo tropí blázny. Ed Perry mu sdělil: „Bylo to velmi rychlé, Dave.“ Ale jak? Jak, nepřestával se ptát sám sebe. Zavěsil a zhroutil se do sedačky. Pak náhle vyskočil se slovy: „Musím okamžitě tam!“ Filmový producent s kamennou tváří přikývl. Další slova byla zbytečná. Věděl, že už nebude žádný film o zázračném koni jménem Phar Lap. „Ještě nic neruště,“ pokračoval Davis. „Osobně zjistím, co se stalo! Najmu si letadlo, pokud bude třeba,“ prohlásil a zmizel za dveřmi.


V Menlo Parku se zatím před areálem stájí scházeli repotéři pozvaní na odpolední show. Jenže dveře stájí byly zamčené a všude vládlo podivně svíravé ticho. Něco se dělo. Když se Phar Lap a jeho ošetřovatel stále neobjevovali, pojali novináři podezření. V tom se zpoza rohu vynořil jeden ze stájníků. Nedočkaví reportéři jej okamžitě zasypali všetečnými otázkami. „No tak, co se to tu děje? Je snad Phar Lap nemocný nebo co?“ Mladík byl bílý jako křída, zakroutil hlavou a tiše šeptl: „Je to daleko horší, panové.“ „Cože? Chcete snad naznačit, že je mrtvej?“ Ošetřovatel přikývl a vydechl: „Ano, uhynul dnes dopoledne tady ve stájích.“

Australský reportér Bert Wolfe přijel do Menlo Parku mezi prvními, chtěl udělat rozhovor s Tommy Woodcockem a předpokládal, že by mohl přesvědčit Davise, aby mu prozradil nějaké horké novinky, jak pokračují jednání s filmovou společností ohledně příprav natáčení filmu o „zázračném koni.“


Ošetřovatelé ve stájích brali Wolfa téměř jako člena Phar Lapova realizačního týmu. Woodcock se vyjádřil jasně – je to přítel a může přijít do stáje kdykoliv se mu zachce. Jakmile tedy Bert vstoupil do prostoru stájí, ošetřovatelé ho ihned informovali o situaci. „Woodcock je úplně na dně, obviňuje sám sebe. Všichni doufáme, že u sebe nemá nějakou zbraň – je na tom špatně, obáváme se, aby si nechtěl sáhnout na život.“ Wolfe na nic nečekal a běžel za Elliotem. „Jedna zbraň tu byla, ale schovali jsme ji před ním do sena,“ pošeptal mu Elliot.

Krátce poté dorazil do stájí i veterinář Bill Nielsen doprovázený doktorem Masoerem. Personál pomohl přemístit Phar Lapovo obrovské tělo na podložku a veterináři začali s ohledáváním těla. „I kdyby to byla kolika, k uhýnu by nedošlo tak rychle,“ prohlásil Masoero a kroutil nevěříčně hlavou. „I kdyby dostal silnou koliku, nemohl umřít za pár hodin – možná za pár dní, nebo za den, ale ne takhle rychle.“

Bert Wolfe už víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že se musí urgetně spojit s Austrálii. Zavolal přímo do redakce a nařídil editorovi, aby na titulní stranu dal přesně to, co mu nadiktuje. Krátce na to se na stránkách největších austrálských deníků objevily zprávy začínající slovy „Menlo Park, Kalifornie, úterý, 3.48…“ následovalo osudné oznámení, které srazilo Austrálii na kolena: „Phar Lap, australský šampión, dnes zemřel.“


Ve středu ráno se Harry Telford vracel z ranního tréninku. Chystal se právě na snídani, když mu zavolal reportér deníku The Herald. „Ach,“ vzdychl Harry, „to asi máte špatného informátora. S Davisem jsem mluvil včera, ujistil mě, že Phar Lap se má výborně.“ Na druhém konci linky bylo chvíli hrobové ticho. Pak se ozval reportér: „Obávám se, že je to pravda, pane Telforde. Máme na ranči svého člověka a ten potvrdil, že Phar Lap v Menlo Parku opravdu uhynul. Veterináři si myslí, že příčinou mohla být silná kolika, ale nejsou si jistí.“ V ten okamžik Harry Telford cítil jako by mu srdcem projel ostrý nůž, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Sluchátko mu vypadlo z rukou. Svalil se do křesla a zabořil hlavu do vrásčitých dlaní. „Ach můj bože, to je strašné! Jako bych ztratil další dítě! Ale proč? Proč?! Přeci nemohl jen tak umřít?!„

Poslední týdny prožívali Harry a Vi peklo za zemi. Malá Louisa (Harryho dcera) byla vážně nemocná. Doktoři byli bezradní.“Může to trvat týden, ale může to taky trvat měsíce nebo roky,“ tvrdili svorně. Jednoho dne, když se Harry vracel ze stájí domů, mu v ústrety běžel jeden z jeho účedníků. „Špatné zprávy, šéfe,“ křičel už zdálky. V zápětí našel Harry svou ženu svírající nehybné tělíčko, které sotva poznalo, co je to žít. Smutek byl obrovský.

„Zabili Phar Lapa, je mrtvý!“ řekl Harry své ženě. Cappy s sebou trhnul. Nechápal ještě zcela, co znamená být mrtvý, ale najednou byla jeho malá setřička pryč a kůň, kterého miloval ji téměř okamžitě následoval. Začal plakat. Vi se odmítla znovu poddat zoufalství. Snažila se být silná alespoň navenek, uvnitř však naříkala ve smrtelné agónii. Tolik špatných věcí za tak krátkou dobu.


Jim Pike se tu hroznou zprávu dozvěděl z rozhlasu u holiče. Seděl zrovna na křesle a nechával si zastřihovat vlasy. V salónu hrálo rádio. Jimmy ho neposlouchal, byla to jen zvuková kulisa na pozadí. Holič se k němu naklonil a řekl: „Tak co, Jime, myslíte si, že se Phar Lap stane nejbohatším stakes vítězem na světě? Myslím, že je nejlepší.“ Právě v ten okamžik se z rádia ozvalo: „Přerušujeme vysílání a přinášíme vám nejnovější zprávy,“ oznámil hlasatel a pokračoval: „Phar Lap uhynul. Dnes dorazila zpráva z Ameriky, že zázračný kůň dnes zemřel v Menlo Parku nedaleko San Franciska. Budeme Vás informovat, jakmile se dozvíme další podrobnosti.“ Pike vyskočil z křesla a kroutil hlavou. „Oh, ne, to ne! Byl tak dobrý…byl nejlepší!“

Zdroj informací: Michael Wilkinson – The Phar Lap Story Překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

Originální krabička na sušenky:)

Tuto kovovou krabičku na sušenky začala v roce 1930 vyrábět neznámá australská firma s vizí, že se sušenky budou prodávat daleko lépe, bude-li na nich populární šampión Phar Lap. Dříve se bohužel za reklamu neplatilo tak jako dnes – dnes by takovýto počin vyšel výrobce pěkně draho:)

Zdroj informací:museumvictoria.com.au
Zdroj obrázku: museumvictoria.com.au