…přesně tak zní český překlad maďarského slova „Kincsem“. Existuje pouze jeden jediný plnokrevník, který na dráze zastínil všechny ostatní –  Eclipse, Phar Lapa, Secretariata či Man ´O Wara nevýjimaje – byla to klisna Kincsem. Její gloriola stále září s vydatností májové trávy i 136 let po jejím skonu. Dostihové statistiky totiž mluví jasným a srozumitelným jazykem: ryzka zůstala neporažená, ačkoliv svým souperům poskytla 54 příležitostí!!! Do chovu kráčela hrdá a neporažená a dostihovová veřejnost s napětím očekávala její potomstvo. Ve vzduchu se vznášela palčivá otázka „Bude na dostihových oválech zářit podobně jako ona?“ To jsme však odbočili. Vraťme se  nyní až na samý počátek tohoto neuvěřitelného příběhu…

Cambuscan

Od svého narození budila  Kincsem spíše rozpaky – byla malá, nevzhledná, kostnatá, špinavě ryzé barvy. Ani pozdější vývoj jí na kráse nepřidal – vyrostla v dlouhonohé kostnaté zvíře, které se navíc vyznačovalo silnou netečností. Nezájem o okolní dění dávala klisna najevo tím, že často a ráda ležela. Bezradný majitel, Erno Blaskovich, zpočátku váhal, zda ji vůbec zařadit do tréninku…

Trenér Hesp

 Naštěstí ale padla do oka samému „Bobu Čardášovi,“ jak se přezdívalo anglickému trenérovi  Robertu Hespovi. Na cestu  dostihovým světem dostala – snad ze soucitu či pouhé ironie – jméno Kincsem (Můj Poklad). Sotva kdo tušil, jak nevzhledná klisnička obsah darovaného jména naplní. Hesp měl Kincsem na starosti od té doby, kdy poprvé dostala sedlo. Ačkoliv byl z počátku sceptický, s každým dnem přípravy se jeho pochybnosti rozplývaly: pokud se žokeji podařilo uvést flegmatickou Kincsem do běhu, žasl trenér nad její rychlostí – téměř jakoby klisničce narostla křídla. Hesp šel přímo za  Blaskovichem a řekl mu: „Ryzka je pravým dostihovým koněm. Kvalita z ní srší. Dlouhá, kostnatá, hluboká, energická s výsostně korektním fundamentem. V rychlých pracech se ukazuje mimořádně slibně. Na zeleném oválu pravděpodobně naplní naše neskrývaná a nemalá očekávání.“

John Reevers

A tak naložili vlastní seno, oves, slámu i vlastní vodu a chystali se na cesty. Jako společník byl určen ošetřovatel Franzl. To však Kincsem nestačilo. Nenastoupila do vagónu, dokud jí nepřinesli také její přítelkyni – kočku. Teprve pak se uvolila jít dobývat svět… Berlín, Hannover, Hamburg, Frankfurt, Baden-Baden. Stop. Tady nebylo vítězství zadarmo. Došly totiž zásoby vody. Francl běžel tedy k pumpě, jenže tuhle vodu dáma nepila. Nabídli ji tedy jinou. Nic. A co z města? Ani hlt. Z řeky Rýna? Ne a ne. Z Quellen? Kdepak! Teď už vznikla panika. Franzl, Hesp i žokej Madden byli v koncích. Z povzdálí jejich snažení sledoval anglický trenér John Reevers, jejich soupeř. „Znáte stáje, kde míval koně vévoda Renard? Tak tam na dvorku je zapomenutá studna. Co vím, pili z ní vodu i ti nejháklivější koně.“ /Pozn. autorky: to by dnes byl tip na cenu Fair Play/. Chytli se té šance a rozbořenou studnu znovu vykopali. Franzl vodu ochutnal. Byla zatuchlá. Co dělat, zkusili ji nabídnout Kincsem. Dáma sklonila hlavu k vědru, přičichla a vzala první hlt: tak tohle je moje voda! Vědro pak vypila do poslední kapky. Nosili další džbery vody, která Kincsem tak chutnala. Dostatečně se napila a šla závodit. Samozřejmě vyhrála a pokračovala ve vítězném tažení.

Kincsem, trenér Hesp a žokej Madden

Po čtyři roky křižovala Evropu: Budapešť, Vídeň, Praha, Bratislava. I anglický Goodwood, kde získala o dvě délky pověstný Goodwood Cup, ve Francii zase v Deauville porazila výkvět francouzských koní. Opět Baden-Baden pro vítězství ve Velké ceně za 21 600 marek. Ale ouha, vlak měl zpoždění a trenér Hesp uvažoval, že klisnin start zruší. Jenže tu byl majitel Blaskovich, jemuž Kincsem patřila. Ten měl rozhodující slovo. Nechal stranou okolnost, že je Kincsem unavená po cestě a že ji čeká náročná, po dešti rozmáčená dráha na 3200 metrů. Půjde na start. Dostih skončil současným vítězstvím Kincsem a Prince Gilese the First. Posledním koněm, který doběhl do cíle byl hřebec „V´secko Jedno“, kterého vlastnil generál Hope. Blaskovich však nebyl Hope a nebylo mu „Všecko jedno.“ Naopak. Domluvil se s majitelem Prince Gilese the First, hrabětem Henckelem, že si to rozdají znovu o první místo a to hned. Dostih dvou koní se tedy skutečně opakoval.Dejme nyní prostor kronikáři: „V hledišti zavládlo nepřirozené a napjaté ticho. Jakoby se dva gladiátoři chystali bojovat na život a na smrt. Tentokrát ovšem neponechal Madden nic náhodě a přivedl klisnu do cíle o 6 délek před soupeřem.“ 

Kincsem v chovu:
Po odchodu z dráhy do chovu začala Kincsem působit v hřebčíně Tapioszentmarton, v majetku  E. Blaskoviche. Ačkoliv dala pouze 5 živých hříbat (3 po hřebci  Buccaneer a 2 po Doncaster)  měla na vývoj plnokrevného chovu nemalý význam. Oba výše zmínění hřebci ve své době patřili v Anglii ke špičkovým plemeníkům. Buccaneer zvítězil v July Stakes, Doncaster zase v epsomském Derby. Buccaneer dal v Anglii 2 klasické vítěze a pak byl exportován a stal se šampiónem plemeníků v Německu i Maďarsku.  O Doncasterovi více zde.

Kincsemino první hříbě byla klisnička po Buccaneer jménem BUDAGYONGYE, nar. 1882. Hájila barvy stáje E.Blascoviche a porazila výkvět hřebců v německém Derby.  V chovu se osvědčila ještě lépe, dala klisny Disco (po Floriform) a Viglany (po Bona Vista), které se staly na dráze velmi úspěšnými.

Dalším hříbětem, nar. 1883, byla opět klisna OLLYAN-NINCS (po Buccaneer), která zvítězila např. v maďarském St. Legeru. V chovu pak Ollyan-Nincs založila velmi vlivnou rodinu, jejíž členové sbírali klasické vavříny na drahách tuzemska i Evropy mnoho let.

V roce 1884 Kincsem nezabřezla.

V roce 1885 dala hřebečka jménem TALPRA MAGYAR (po Buccaneer), který sice nikdy nevyběhl, ale  mimořádně slibně se ujal v chovu. Mezi jeho nejlepší potomky rozhodně patří hřebec Tokio, mj. vítěz rakouského Derby, Velké ceny Baden-Badenu a maďarského St. Legeru.

V roce 1886 se narodil další hřebec po Doncaster jménem KINCS-OR. Měl slibnou formu a tak byl přihlášen na startovní listinu německého Derby, ale před startem náhle uhynul.

Posledním hříbětem zázračné Kincsem byla klisna KINCS (po Doncaster), nar.1887.  Také nikdy nestartovala, v chovu se však prosadila a stala se uznávanou chovnou klisnou. Její dcera Napfeny se stala vítězkou mnoha ceněných dostihů a v chovu dala klisnu Miczi, vítězku dostihů v Maďarsku i Rakousku.

Krátce po porodu KINCS, dostala Kincsem koliku a parabola života slavné klisny se symbolicky uzavřela v den jejích 13 narozenin – neporažená na dráze – podlehla dne 17. 3. 1887 těžké kolice. Robert Hesp,  její trenér, ji téměř okamžitě následoval – zemřel pouhých 39 dní po svém „pokladu“. Oslavovaná i zatracovaná, milovaná i proklínaná, ale navždy nejlepší.

Když Kincsem uhynula, neodešel jen kůň, ale i velká osobnost. Během kariéry trávila mnoho času na cestách, cestovala v přepravnících či tmavých cestovních vagónech. Cestování měla prostě v krvi! Vypraví se, že  pokaždé, když spatřila přijíždět přepravní vagón, vzrušeně řehtala. Velice ráda cestovala železnicí,  tedy měla-li ve své blízkosti ošetřovatele Franzla a oblíbenou kočku, pak působila naprosto spokojeným dojmem. A nebylo divu, Kincsem Franzla milovala a on miloval ji. Dodnes se traduje historka o tom, jak se jedné mrazivé noci vzbudil právě když jej Kincsem přikrývala svou vlastní dekou! Od té doby odmítala být dekována a vždycky ji házela na Franzla. Ošetřovatel neměl žádné přijmení a tak mu začali říkat Frankie Kincsem. Později, když sloužil u armády, toto jméno hojně používal. Žádný div, že po jeho smrti stojí i na jeho náhrobním kámeni.

Kincsem se svým ošetřovtelem

Navzdory předčasné smrti založila Kincsem silnou mateřskou linii, která přežila po další generace. Její potomci sbírali vavříny v maďarském Two Thousand Guineas (5x) stejně tak jako v jeho rakouské obdobě (5x), maďarský One Thousand Guineas získali (3x), maďarské Derby (2x), rakouské (3x),  německé (1x),  italské (1x), polské (2x). Maďarský St. Leger (5x),  německý St. Leger (1x) a francouský St. Leger (Prix Royal Oak) také 1x. Zvláště ve 20. století si rodina založená zázračnou klisnou stále udržovala výsostné postavení v produkci klasických vítězů, což je samo o sobě téměř nepředstavitelné, vezmeme-li v úvahu, že maďarský chov utrpěl značné ztráty na chovném materiálu v I. i II. světové válce! Ještě v roce 1960 zvítězil v německém Derby a v St. Legeru  hřebec Wicht, jehož pravý bratr Waldcanter byl na dráze neméně úspěšným – oba pocházejí z krevní linii založené dcerou Ollyan-Nincs (Buccaneer – Kincsem).

Závodiště v Budapešti, 1880

Legenda o Kincsem ale naštěstí vůbec nepotřebuje autentické podporovatele, protože působí zásluhou archivních materiálů, dobových popisů, reportáží a jiných replik: zachovala preparovaná kostra, která se v současnosti nachází v maďarském Agricultural muzeu v Budapešti, dále sbírka relikvií v zemědělském muzeu, dostih „Kincsem díj“ a hospůdka jejího jména poblíž budapešťského závodiště, do které chodí rajťáci.

Pomník jejímu charakteru zase postavil sámotný E. Blaskovich: „Působím v branži už 50 let, ale nikdy jsem se nesetkal s tak přítulným a zároveň sebevědomým koněm.“

Chvále Kincsem se nevyhnul ani další člověk, Geza Podmanicky: „Zdánlivě se vůbec nenamáhala a přece byla vždy vpředu – jako chrt, který si zahrává s těžkopadnými ovčáckými psy. Byla flegmatická, ale rozhodně ne líná. Přesně věděla, co se od ní žádá a podle toho v dostizích kontrolovala situaci. Když poznala, že je za cílem, samo přešla z cvalu do kentru.“

Manažer Blaskovichovy stáje, Ivan Szapary, o ní zas prohlásil, že „působivá je její pohyblivost loketních kloubů, která nezmenšuje spojení s hrudním košem tak jako u většiny jiných koní. To jí umožňuje vyvinout prostornější akci díky které poráží i konkurenty se srovnatelnou kadencí a vydatností cvalu. Při každém skoku zákonitě získává pár decimetrů náskoku. Ostatní koně musí vyslověně dřít na to, co Kincsem produkuje tak nějak automaticky kvůli netypické konstituci.“ (Pozn autorky – relevatní článek k tématu viz. Úhel běhu (angl. Stride ankle).

Kincsem v kostce:
Narozena:1874
Uhynula: 1887
Barva: ryzka
Chovatel: Ernst von Blaskovich
Majitel:  Ernst von Blaskovich
Trenér: Robert Hesp
54 startů: 54-0-0
Výhry:  199,705 fl

Pedigree:

Autorka článku: Phar.Lap
Zdroj informací: Jezdectví 5/1995, A. Jelínek – Dostihová čítanka, Wikipedia, Thorougbred Herritage
Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky