Tento líbivý ryzák se narodil na farmě šejka Maktouna v Kentucky (USA) v roce 1992. Jeho otcem byl famózní Nijinsky (po Northern  Dancer) z Oaks vítězky Snow Bride po Blushing Groom. Zajímavé jistě je, že Lammtarra je ve 2. a 4. generaci procháván právě na již zmíněného Northern Dancera (CAN), což se jistě nemálo promítlo v jeho výsledcích na dráze. Ovšem, jak se později ukázalo, ani tato skutečnost sama o sobě mu nezajistila stabilní výsledky v chovu.

Lammtarra se na dostihové dráze objevil poprvé 12. 8. 1994 ve Washigton Singers Stakes na 1 400 m a s časem 1:28,26 min přesvědčivě zvítězil. Jeho výkon v tomto téměř bezvýznamném dostihu však upoutal odborníky a nebylo divu, že se o jeho výsledku v mžiku dozvěděla téměř celá zeměkoule. Lammtarra v něm totiž po 3/4 délky deklasoval přední dvouletou klisnu Myself. Čtvrtý finišoval Daffaq, kterému se za 10 měsíců později stala osudná role vodiče v epsomském Derby. Poté následovaly dvě události, které výrazně ovlivnily hřebcovu kariéru. Po incidentu na lovu zahynul jeho trenér Alex Scott, což mělo za následek hřebcův přechod do dubajského tréninku pod taktovku S. bin Suroora znamenal pro Lammtarru odjezd z Anglie a ukončení dvouletého běhání. Nádech tragédie měl i nález abscesu na Lammtarrově plicním laloku, mnozí se domnívali, že hřebec nepřežije.  Ryzák se však dokázal uzdravit, čímž bezpochyby prokázal nejen vůli žít, ale také svou obrovskou vitalitu. Nicméně prošel sérií pauz ve své přípravě a na dráze se objevil až 10. 6. 1995 v poli anglického Derby. U bookmakerů stál Lammtarra jen něco málo přes 10:1, což ukazuje, že tréninkové práce měl celkem slušné i navzdory vynucené pauze.

Ostré tempo v podstatě neakceptoval. Možná hrál roli i jeho žokej W. Swinburn, který si myslel, že by Lammtarra nemusel toto tempo prostát. Když točil u Tattenhamského rohu blízko bariéry v málo nadějné pozici, nikdo už nepředpokládal, co přinesou následující okamžiky. Osmset metrů epsomské rovinky se stalo dějištěm čehosi úchvatného… Swinburn byl zavřený v koních a snažil se hledat prostor, vzdaloval se od bariéry, kde bylo více místa, přičemž zadek jeho koně se téměř třel o nosy porážených soupeřů. Z klubka se vymotal na distanci, ale před sebou měl ještě čtyři koně – jenže to už nikdo nepochyboval, kdo má v dostihu navrch. Dodejme, že rovinka v Epsomu se svažuje od vnějšího okraje a kůň vzdalující se od bariéry musí překonat další, mimořádné stoupání. Skutečná bomba vybuchla, když časoměřiči oznámili čas 2:32,31. Dosavadní rekord z roku 1936 držel Mahmound s časem 2:33,8. Lammtarra se tak stal teprve druhým koněm, který ve 20. století vyhrál Derby v rekordním čase a ke všemu ještě v sezónním debutu (před ním totéž dokázal jen Grand Parade v roce 1919).

Reakce na doběh byla dosti rozpačitá, k čemuž přispělo nepochybně i totální vyhoření všech předpokládaných favoritů. Pověstná nejistota turfu opět ostře udeřila. Handicaper si v inkriminované době nejvíce cenil anglického derby-vítěze Celtic Swinga (130 liber), Pentire, neporažený ve čtyřech dostizích, měl o pět liber méně, zatímco Lammtarra se dělil se 123 librami o třetí místo s Winged Love. Z dlouhodobého hlediska byl tedy Lammtarra nejhůře hodnoceným derby-vítězem od Blakeneye v roce 1969.

Lammtarra vítězí v King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes

Podruhé v sezoně se Lammtarra objevil uprostřed léta na startu nejslavnějšího anglického dostihu King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes. Po dlouhém a tvrdém boji porazil Pentireho, kterému však jeho žokej příliš nepomohl, spíše naopak. Ani zde nešlo o oslnivý výsledek,  když se nedalo přehlédnout, že irský derby-vítěz Winged of Love zde přišel až čtvrtý a vítěz Arc z roku 1994, Carnegie, až šestý. Dostih byl od startu pomalý a čas 2:31,01  patřil na poměrně rychlé dráze k jednomu z nejpomalejších v historii tohoto dostihu.

V anglickém handicapu se sice Lammtarra dostal na první příčku, libru nad Pentireho – ovšem mezinárodní srovnání už tak milosrdné nebylo – Lammtarra získal o 13 liber méně než poslední držitel double Derby –  King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes – Generous. Koncem léta byl Lammtarra pokládán za nejlepšího tříletka Evropy, nicméně jeho prestiž nebyla příliš vysoká. Což bylo více méně evidentní hlavně z kurzů před Prix de l´Arc de Triomphe. Favoritem s kurzem 4:1 byl Carnegie, Lammtarra byl nabízen v kurzu 9: 2 a velmi blízko byli ještě Balanchine, Swain a Carling.

Z předchozích dvou startů již bylo zcela jasné, co Lammtarra potřebuje a hlavně jak stanovit ordre. Arc 1995 byl Lammtarrovi „přímo ušit na míru.“ Ostré tempo dělal Luso, Lammtarra šel za ním ve dvojici se Strategic Choice. V rovince se snadno odpoutal a zdálo se, že si jde pro suverénní vítězství, jenže zezadu vystřelil Freedom Cry a tak se 100 metrů před cílem publikum přeci jen dočkalo souboje, ze kterého však nakonec přeci jen vyšel vítězně Lammtarra, který útok svého soka spolehlivě odrazil a proběhl cílem jako vítěz…  Po tomto výkonu muselo mnoho odborníků uznale pokývat hlavou a uznat, že Lammtarra prostojí prakticky každé tempo a přitom má stále ještě dostatek sil na zdrcující finiš.

Lammtarra po vítězství v Prix de l´Arc de Triomphe  1995

Před 24 lety získal Lammtarrův otec Nijinsky Trojkorunu a jeho vliv v anglickém Derby je ještě větší než vliv jeho otce – Northern Dancera. Lammtarra šel ve stopách Golden Fllece a Shahrastaniho, kteří Derby vyhráli, ale co více – Nijinského synové Ile de Bourbon a Caerleon dali derby-vítěze Kahyasiho a Generouse. Nijinského synové a dcery tedy dosáhli 96 graded nebo group vítězství, což představuje 11 % z celkového počtu vítězných koní. Nijinsky uhynul 25. 4. 1992 a Lammtarra tedy pochází z jeho předposledního ročníku. Říká se, že nejdůstojnější pokračovatel linie vychází z posledních ročníků plemeníka. Šejk Mohamed v roce 1995 věřil, že tato „pravda“ bude platit i v případě Lammatarry, protože je prvním derby-vítězem, který vychází ze spojení derby-vítěze s vítězkou Oaks (pozn. i když je potřeba uvést, že Snow Bride obdržela vítězství se zpožděním poté, co byly vyhodnoceny antidopingové testy třídélkové „vítězky“ Aliysy.) Navíc – Blushing Groom, otec Snow Bride byl třetí v Minstrelově Derby 1977 a dostih zcela neprostál.

První sezonu působil Lammtarra v Dalham Hall Studu šejka Mohameda poblíž Newmarketu (GB). Na konci chovné sezony 1996 byl však prodán do Japonska za 30 millionů USD, aby zaujal místo na jedné z největších farem zabývajících se chovem plnokrevníka poblíž Hidaky. Připouštěcí poplatek se pohyboval okolo 30.000 liber, jenže ani zde se neprosadil. Jeho potomci nedosáhli na dráze očekávaného úspěchu a tak se připouštěcí poplatek z původně astronomické částky snížil na 2.500 liber za živé hříbě. I když tedy jeho potomci nedosáhli na dráze podobných výsledků jako jejich otec, časem se ukázalo, že klisny po něm jsou skvělé matky, neboť sám Lammtarra měl opravdu ukázkový původ. V srpnu 2006 se světem turfu rozletěla zpráva, že šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum změnil názor a zakoupil Lammtarru zpět pro svůj Arrow Stud.

Lammtarrra v kostce:
Narozen:  1992 (USA)
Chovatel: Gainsborough Farms
Majitel:  Saeed bin Maktoum al Maktoum
Trenér:    Alex Scott/ Saeed bin Suroor (od 3 let)
Rekord: 4 startů –  4 vítězství
Výhry:  1 271 075 Liber

Důležité vyhrané závody:
Washington Singer Stakes (1994)
Epsom Derby (1995)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1995)
Prix de l’Arc de Triomphe (1995)

Další pocty a ocenění:
Evropský šampión 3letých hřebců (1995)

Lammtarra pedigree (pro zvětšení klikni):

Ke každému dostihovému koni se občas štěstěna otočí zády. Výjimku tvoří pouze koně jako Man O´War nebo Secretariat, kterým prostě stačila dráha a všichni soupeři mizeli vdáli. Na anglického národního hrdinu počátku 70 let, Mill Reefa, se však štěstěna usmála hned třikrát…

Poprvé, když americký chovatel Paul Mellon rozhodl, že poměrně malý hřebec s lehkou akcí a dlouhými spěnkami bude lépe běhat na evropských drahách. Hřebčí linie založená v Evropě Mill Reefem a polobratrem po otci Rivermanem je jediná, která může výrazně ohrozit dominantní postavení linie Northern Dancera.

Nasrullah (nar.  1940) po Nearco z Mumtaz Begum po Blenheim

Jeden z nejvlivnějších plemeníků Ameriky poválečné éry Nasrullah uhynul 26. 5. 1959, předtím však ještě stačil krýt vítězku Kentucky Oaks Lalun. Hřebeček, který se z uvedeného spojení narodil, byl pojmenován Never Bend a stal se šampiónem amerických dvouletých v roce 1962. Nadějné byly i trialy následující jaro, ale v úvodních dvou klasických dostizích Never Bend svou taktikou jít ze špice neuspěl. V Kentucky Derby byl o délku poražen Chateaugaylem, v Preakness Stakes mu došly síly ještě dříve a skončil třetí. Poté jej zraněný kotník vyřadil na 11 týdnů z tréninku. Na dráze se opět objevil v sprnu, ale příliš nezaujal. Koncem sezony jej handicaper postavil na druhé místo mezi tříletými, ale 11 liber pod Chateaugaye. Never Bend odešel z dráhy s reputací koně, který si vynucoval svoje tempo na špici při zřetelně limitované vytrvalosti. Pozoruhodné však je, že jako dvouletek byl v několika dostizích schopen krotit svoji touhu jít ze špice, ale jakmile přešel na delší distance s pomalejším tempem od startu, nebyl k udržení. Snad zdědil svou tvrdohlavost od vzpurného Nasrullaha. Je jistě zajímavé porovnat nejúspěšnějšího Nasrullahova syna – Bold Rulera. Oba byli ve dvou letech obdobnými koňmi s obrovským speedem a ve třech letech měl i Bold Ruler tendence chodit ze špice, ale dal se udržet, kdežto Never Bend vyrazil jako šíp, ale brzy odpadl.

Bold Ruler (nar.1954) po Nasrullah z Miss Disco po Discovery

Mill Reef s ošetřovatelem a stálým žokejem Lewisem

Mill Reef spatřil světlo světa v USA v roce 1968, ale velmi záhy byl importován do Anglie, kde v tréninkovém centru Iana Baldinga  započala jeho příprava na dostihovou kariéru. Již na jaře 1970 ukazoval svůj lehký cval, při kterém téměř „létal“ s hlavou a krkem nataženým dopředu a kopyty vysoko nad zemí… Debutoval v květnu v Salisbury a již po jediném dostihu jeho žokej Lewis řekl Baldingovi: „Je to nejlepší hřebec, jakého jste kdy měl a jakému mít budete...“ Do konce sezony nebyl Mill Reef v Anglii poražen. Jeho vítězství zahrnovala i nejdůležitější dostih dvouletých – Dewhurst Stakes. Nešťastně však v létě prohrál s My Swallow v Prix Robert Papin.

Mill Reef s Georgem Lewisem v sedle…

Při tříletém debutu v Newbury se divákům představil nádherně osvalený a deklasoval své soupeře s nevídanou lehkostí. Ve 2000 Guineas byl však poražen jedním z největších mílařů historie – Brigadier Gerardem. S ohledem na limitovanou vytrvalost otce vyvolávál Mill Reef určité pochybnosti o svých schopnostech prostát derby distanci. Nepochyboval však žokej Georg Lewis, který na tiskovce před dostihem sebevědomě prohlásil: „V Epsomu je mineme tak rychle, že z toho dostanou zápal plic.“ A jeho proroctví se vyplnilo. Mill Reef vyhrál o 2 délky, ale vzhledem k pomalému nástupu byl výsledný čas opravdu slabý: 2:37,14 a tak mnozí turfmani i nadále pochybovali. Následovalo Mill Reefovo lehké vítězství v Eclipse Stakes před výborným Caro, ale definitivní rozprášení pochybností přišlo až s vítězsvím v King Georg VI and Queen Elizabeth Stakes, kde Mill Reef odkentroval pole o 6 délek, což byl největší rozdíl v historii. (Překonal jej až Doyen v roce 2004, když doběhl do cíle o 8 délek před soupeři.)

Šestset metrů před cílem Prix de l´Arc de Triomphe byl Mill Reef blokován třemi vedoucími koňmi a navíc zvenčí držen klisnou Pistol Packer. Vtom okamžiku se na něj životní štěstí usmálo podruhé, když se u bariéry začal propadat italský derby-vítěz Ortiz. Mill Reef se kolem něj protáhl a zvítězil v čase 2:38,3 což byl také rekord dostihu. Mill Reef se tak po 28 letech stal prvním vítězem tohoto dostihu trénovaným v Anglii. Byl ponechán v tréninku i následující sezonu, přičemž hlavním cílem bylo oplatit porážku Brigadier Gerardovi z 2000 Guineas a vítězství v Eclipse Stakes. Mill Reel začal sezonu brilantně – vyhrál totiž největší dostihy anglických i francouzských starších koní jako Prix Ganay a Coronation Cup. Potom však musel být stažen z dráhy pro zdravotní problémy a v srpnu si zlomil nohu v domácím galopu. S velkými pochybnostmi absolvoval sedmihodinovou operaci, při níž vyčerpal svoji třetí dávku štěstí. Byl zachráněn a syndikalizován pro anglický chov, neboť Paul Mellon byl sice Američan, ale anglofil. Pro chov na Britských ostrovech udělal mnohem více než většina těch, kteří se tam narodili. Rozhodl se ponechat Mill Reefa v anglickém National Studu za velmi přijatelných podmínek. Toto klíčové rozhodnutí jistě vynikne daleko více, uvážíme-li, že 6 derby-vítězů z let 1968 – 1978 putovalo přes Atlantik a mezi těmi, kteří zůstali, byl právě Mill Reef a jeho syn Shirley Heights.

Mill Reef (nar. 1968) po Never Bend z Milan Mill po Princequillo

Shierley Heights  (nar. 1975) po Mill Reef z Hardiemma po Hardicanute

Již svým druhým ročníkem v roce 1978 se Mill Reef stal prvním derby-vítězem od roku 1936, který sám dal derby-vítěze. Před ním byl pouze Never Say Die, jehož syn Larkspur vyhrál problematické Derby v roce 1962, kdy došlo k hromadnému pádu, jehož obětí byl i horký favorit Hetherssett. Nebylo to však vše, ještě téhož roku vyhrál Mill Reefův syn Acamas francouzské derby, čímž se postaral o zvýšení reputace svého otce v Evropě.

Další dva roky přinesly další skvělé koně, ale skutečnou hvězdou se stal až Glint Of Gold, jeden z nejlepších koní, který si připsal velká vítězství ze všech zemí, ale v Derby měl smůlu, neboť tam se potkal se Shergarem, který suverenně zvítězil a Glint Of Gold skončil druhý.

Po Shirley Heigtsovi se do historického seznamu vítězů nejprestižnějšího dostihu světa, anglického Derby, zapsal další Mill Reefův syn, Reference Point. Pozoruhodný byl především vyběhnutý čas 2:33,9 což byl nejrychlejší čas od zavedení elektrické časomíry.

Bronzová socha Mill Reefa v životní velikosti v Národním hřebčíně v Newmarketu

Ve výčtu velkých synů i dcer Mill Reefa bychom mohli pokračovat ještě dlouho, ale uveďme alespoň vítěze Breeders´ Cup Turf Lashkariho nebo klasické Wasla s Doyounem a Idle Waters. Přízračný Mill Reef udělal pro svůj vlastní věhlas mnohem více než kterýkoliv z jeho vrstevníků. Po jeho odchodu se o jeho nesmrtelnost vydatně starali synové Shirley Heights, který kráčel ve stopách svého otce a dal anglického derby-vítěze Slip Anchora a francouzského Darshaana. Jediným hřebcem, jehož syn a vnuk vyhráli anglické derby byl v roce 1918 Gainsborough (syn Hyperiona a vnuk Owen Tudora).

Slip Anchor (nar. 1982) po Shierley Heights z Sayonara po Birkhahn

Darshaan (nar. 1981) po Shierley Heights z Delsy po Abdos

Dovolte mi ukončit tento článek slovy jednoho z největších chovatelů americké dostihové historie „Bulla“ Hancocka: „Dostihová i chovná kariéra Mill Reefa z něj přesně dělá hřebce, kterého bych si přál mít na své Claiborne Farm v Kentucky.“

Narozen:  1968
Uhynul:   1986
Chovatel: Paul Mellon
Majitel:  Paul Mellon
Trenér:   Ian Balding
Rekord: 14 startů – 12 vítězství , 2 druhá místa
Výhry:  309 225 LiberDůležité vyhrané závody:
Coventry Stakes (1970)
Gimcrack Stakes (1970)
Dewhurst Stakes (1970)
Greenham Stakes (1971)
Epsom Derby (1971)
Eclipse Stakes (1971)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1971)
Prix de l’Arc de Triomphe (1971)
Prix Ganay (1972)
Coronation Cup (1972)Další pocty a ocenění:
Šampión tříletých v Anglii (1971)
Evropský kůň roku (1971)
Šampión starších koní v Anglii (1972)
Timeform rating: 141
Vedoucí plemeník ve Velké Británii a Irsku (1978, 1987)
V anketě o 100 nejlepších evropských koní obsadil 4. místo
Bronzová socha v životní velikosti v Národním hřebčíně v Newmarketu
Mill Reef Stakes na závodišti v Newbury

Mill Reef pedigree (pro zvětšení 2x klikni):