Vstříc jim běžel ustrašený pony, který se kolem nich prohnal tryskem a zmizel za rohem ulice. O kus dál stál vylekaný klučina – roznašeč novin. Na jedné straně ulice se hubený muž ze všech sil snažil uklidnit velkého ryzáka. Někteří svědci uvedli, že koutkem oka zahlédli tmavý vůz ujíždějící velkou rychlostí do Augusta Street. Jenže automobil se prý ztratil tak dokonale, že se ho nikdy nepodařilo vypátrat. Jak je to vůbec možné?

Valach ne přiliš výrazného zevnějšku, zato však impozantní velikosti, vyvázl z celého incidentu bez jediného škrábnutí. Všem bylo nad slunce jasné, že terčem útoku v probouzející se čtvrti nebyl mladý ošetřovatel, ale právě obrovský ryzák. Proč? Protože pokud byste chtěli ovlivnit výsledek velkého Melbourne Cupu v roce 1930, tak byste rozhodne nic nevytěžili ze zabití ošetřovatele a stájového předáka Aarona Treve Woodcocka, známého jako Tommy. Útočníkům se více efektivní zdála být myšlenka na odstranění šampióna v jeho péči – „Bobbyho.“ Stalo se tak pouze pár dní před startem Melbourne Cupu 1930.

Phar Lap, kůň s neuvěřitelně dlouhými cvalovými skoky se stal neoddělitelnou součástí Australské historie stejně tak jako se to nyní podařilo klisně Makibe Diva. Phar Lapova legenda však nevznikla pouze na základě záhadné střelby uskutečněné před velkým závodem v roce 1930. Byla i značně podpořena životními dramaty lidí, kteří spojili svůj život s tímto šampiónem. Nemalým podílem k ní přispěla i závist projevující se nejen na dráze, ale i mimo ni. Z outsidera se stal neporazitelný šampión a závist šla ruku v ruce se záští a intrikami.

Phar Lapova forma byla slibná a nikdo neměl nejmenší pochybnosti o tom, jak se bude vyvíjet scénář Melbourne Cupu 1930. A to i navzdory velkému handicapu, který měl v dostihu nést. Harry Telford však potřeboval víc než jen koně, který rozdrtí své soupeře na prášek. Potřeboval, aby při jeho koni doslova „stáli všichni svatí“.

Všechno vypuklo několik dní poté, co trenér oznámil dostihové veřejnosti že s definitivní platností škrtá Phar Lapa z Caulfiedského poháru. Rozpoutal tak nejen mediální pozdvižení. Škrtnutí top favorita z dostihu po uskutečnění pověstné dvojité sázky Caulfield Cup – Melbourne Cup bylo sice dílem přesvědčovacího nátlaku Dave J. Davise, většina lidí z dostihové branže však stejně odsoudila Telforda za neprofesionální chování podmíněné vidinou rychlého zisku. Vidět Phar Lapa prohrát v Melbourne Cupu si přálo roku 1930 hodně sázkařů. A co teprve bookmakeři, kteří, pokud by valach vyhrál, stáli na pokraji krachu. Neviděli jiné východisko ze situace než odstranit původ jejich strachu. Jak porazit „neporazitelného“ koně? Phar Lap byl prostě k nezastavení.

V publikaci Geoffa Armstronga a Petera Thompsona se autoři vrací zpět do roku 1930 a pokoušejí se oživit pozoruhodné události čtyř dnů do Melbourského poháru. V knize Melbourne Cup 1930: How Phar Lap Won Australia´s Greatest Race (pozn. Melbourne Cup 1930: Jak Phar Lap vyhrál nejlepší australský závod) autoři konstatují, že Phar Lapovo vítězství zdaleka nebylo jen pouhým „příběhem se šťastným koncem,“ nýbrž hrdinstvím vzhledem k okolnostem, které mu předcházely. Phar Lap sám nebyl nebezpečný, spíše jeho trenér Telford, který řídil jeho kariéru tak, že sbíral pokud možno všechny výhry.

Od září 1929 se tento velkolepý vytrvalec umístil na dotované pozici ve 22 závodech, přičemž 19 z nich s přehledem vyhrál.

Novinová titulka z let 1929:
„Zázračný kůň dosáhl 19 vítězství“
„Phar Lap si buduje převahu“

Pro Telforda byl Melbourne Cup neuvěřitelně vzdálený – celé čtyři dny! Přestože byl ve stresu, nechal Phar Lapa ještě v den útoku startovat v Melbourne Stakes. Pouze několik hodin po střelbě s policejní eskortou v zádech byl tedy Phar Lap převezen na závodiště. Nikdo z jeho týmu (ani Tommy a Telford) nemohl vědět jak dalece jej poznamenal šok, který utrpěl ráno při střelbě. Berou si koně střelbu osobně? Podle zpráv uveřejněných v dobovém tisku se Phar Lap s přožitým stresem vypořádal majestátně:

„Bylo úžasné sledovat dění před jeho boxem i přípravy uvnitř. Všude byli muži, mladí a staří, jejich plstěné klobouky vrhaly strašidelné stíny do jejich tváří. A kdoví. Třeba jeden nebo dva z nich mohli být gangsteři čekající na svou další šanci. Jediný, koho se tato chmurná nálada ani v nejmenším nedotkla, byl velký Phar Lap. Občas jeho velká hlava vykoukla přes dveře boxu a zvědavě pozorovala mumraj kolem – jako když král sleduje přípravy dvořanstva.“

Do Melbourne Stakes bylo přihlášeno pouze 5 koní: od všech se očekával poměrně kvalitní výkon. Armounis vyhrál Caulfiedl Cup, z jehož startovní listiny byl Phar Lap kontroverzně škrtnut. 3letá Tregilla byla poměrně mladá, s dobrým rodokmenem a schopnostmi. Všechno na nic. Phar Lap lehce zkazil start, Jim Pike jej ale brzy srovnal a šampión se pomalu dotáhl na zbytek pole. Svými několikametrovými skoky (jako by jeho neuvěřitelné zrychlení byla ta nejlehčí věc na světě) se pomalu vzdaloval svým soupeřům. Cílem proběhl zadrženě o 3 délky před soupeři…

Pro pochopení jeho výjimečnosti si shrňme události toho dne:

• při ranní střelbě musel utrpět šok

• byli kolem něj lidé, na které nebyl zvyklý (policejní eskorta)

• nepovedl se mu start

• v průběhu dostihu byl Pikem vyzván vynaložení většího úsilí

Přesto dohnal své soupeře a dokázal zvítězit zadrženě o 3 délky ve druhém nejlepším čase dráhy. Statisticky zvítězil 7x za sebou a vyhrál 20 z 23 doposud odběhnutých dostihů.

Otázkou pro jeho tým zůstávalo, jak šampióna udržet naživu do osudného Melbourne Cupu?

Celý případ dostali na starost policejní detektivové – Jack Brophy a Harold Saker, zběhlí ve vyšetřování kriminálních činů spáchaných v pozadí dostihového sportu. Oba věděli, že Phar Lap dnes odpoledne podal naprosto mimořádný výkon.

Brophy:

„Víte, to dneska jel Jim Pike tak, že nechal Phar Lapa prostě běžet si vlastní závod. Tak ho vlastně jezdí vždycky. S ostatními koňmi by to prostě nešlo, protože tahle taktika by je zabila už po první třetině závodu, ale Phar Lap je zázrak. Taková hříčka přírody. Je k nezastavení. A my uděláme všechno proto, aby to tak zůstalo.“

Phar Lap a Tommy Woodcock

Detektiv Brophy měl ještě jeden problém: někdo na Phar Lapa sice vystřelil, ale kam se poděly nábojnice? Navíc jak mohli pachatelé koně minout z takové blízkosti?

Když Phar Lap s grácií sobě vlastní proběhl vítězně cílem, pokračoval Telford v diskusi se svým kolegou z Geelongu – trenérem Guyem Raymondem. Vymysleli taktický plán ukrýt šampióna do stájí St. Albans v majetku pana Raymonda v Geelongu. Zde bude šampión ustájen až do osudného úterý. Brophy se spojil se svým nadřízeným Thomasem Blameyem. Praktický a jasně myslící detektiv si nebyl tímto plánem zcela jist. „Nevíme, s kým máme tu čest, upozorňoval a bude daleko těžší ochránit Phar Lapa před útoky, když budeme na vesnici. Když se útočníkům nepodařilo ho odstranit dnes ráno, určitě se o to pokusí znovu a nevíme, zda tu nemají své komplice. Ti mohou sledovat jeho box v Caulfieldu a informovat o nové šanci na útok.“

Velitel Thomas Blamey byl však opačného názoru a plán se mu zdál naprosto brilantní. Ujistil trenéra, že Brophy udělá vše, co bude v jeho silách. V sobotu ve 2.00 ráno byl Phar Lap naložen do přepravníku a vezen do Greelongu. Telford jej následoval v doprovodném voze a hlavou se mu honily všelijaké myšlenky. Věděl, že dostihoví šampióni Phar Lapova zrna jsou náchylní k náladosvosti a jen těžko se vyrovnávají se změnou zaběhnutého denního režimu.

„Střílelo se na něj, poté obklopen cizími lidmi, vyhrál závod top třídy skoro v rekordním čase. Pak ho ve dvě hodiny ráno vzbudili a naložili do přepravníku a převezli na místo, které nikdy v životě neviděl,“ píší autoři knihy a parafrázují tak Harry Telforda. Trenér byl doslova posedlý myšlenkou, že útočníci sledují Phar Lapa na každém kroku.

Harry Telford

Pár hodin po odjezdu šampióna se objevila nečekaná komplikace: někdo našel poblíž místa útoku kulky, které zachytil dřevěný plot. To byla pro Brophyho novinka. Procházel totiž místo činu v den útoku a neobjevil vůbec nic. Z tohoto nálezu usoudila policie, že do střelby na Phar Lapa mohl být zapleten tisk. Policejní expertýza opravdu odhalila, že sporné kulky byly jednoduše umístěny na místo jen několik hodin před jejich objevením. Okolnosti atentátu se najednou zdály více než podivné. Stejně tak i počasí. Když Phar Lap přijel do Geelongu v doprovodu svého ošetřovatele, zuřila obrovská bouře. V celém areálu stájí pak došlo k výpadku proudu. Majitel stájového komplexu si nebyl jistý, zda došlo výpadku vlivem bouře nebo zda v tom nebyl něčí úmysl. Vyžádal si tedy další policejní posily.

Titulek z Heraldu, den před Melbourne Cupem 1930:
očekávaná návštěvnost zítra – 100.000 lidí
Podmínky dráhy – skvělé
Phar Lap ukryt až do Velké události
Skvělé počasí

Policie byla přítomna i ráno před Melbourne Cupem, aby zajistila hladký průběh přepravy šampióna z Geelongu do Flemingtonu. Kůň – značně vyděšený prudkou bouří – překvapil své pečovatele svým temperamentem a zářivou barvou srsti. Ve vzduchu se vznášelo cosi nepopsatelného – jakoby duše bojovníka na okamžik dostala reálnou podobu.

Policistům se nepodařilo dostat Phar Lapa na závodiště hodinu před závodem. Sedlán byl tedy již v přepravníku, který zatím ujížděl na místo určení. Všechno poukazuje na to, jak malý měla tato totálně bizarní „příprava“ vliv na šampiónův výkon.

Skoro po celý průběh dostihu vypadal Phar Lap jako by neměl do výsledku dostihu vůbec zasáhnout. Držel se na zadní pozici. Hlavu měl dole a Jim Pike s ním doslova bojoval. Telford celý výjev pozoroval za bariérou a přemýšlel, zda nebyl příděl jeho štěstěny právě vyčerpán…

Phar Lap s přehledem vítězí v Melbourne Cupu 1930

Mnozí diváci odhadovali, že šampióna dělí od vedoucích koní skoro celé startovní pole. Jejich žokejové již nebyli schopni ze svých svěřenců dostat více, protože oba vedoucí koně byli již značně vyčerpaní a…cíl se rychle blížil. Náhle se Flemingtonským závodištěm rozlehl jásot publika. Phar Lap – zpočátku podceňovaný – se mihl kolem obou vedoucích koní a řítil se k cíli. Všichni za ním se propadli nejen do pozadí dostihu, ale i dostihových dějin. Po stresujícím týdnu plném zvratů a s nejvyšší zátěží v sedle tak proběhl Telfordův svěřenec opět vítězně cílem.

Po závodě sdělil Jim Pike novinářům a reportérům v interview:
„Ke konci nepotřeboval vůbec pobízet, prostě se rval dopředu s takovou chutí. Cítil jsem, že má ještě dost sil a netroufám si popsat jak rychle by býval běžel, kdyby s ním někdo ze soupeřů dokázal držet krok.“

Dodnes nepřestávám žasnout nad archivním záznamem tohoto dostihu a okolnostmi, které se odehrály v roce 1930. Stále dokola přemýšlím o tom, jak dobrý vlastně tento kůň opravdu byl. Všechny superlativy však již byly nesčetněkrát použity. Phar Lap však byl a i nadále zůstává pouze jeden.

Zdroj informací: kniha G.Armstronga a P. Thompsona – Melbourne Cup 1930 (2005)
Fotografie: Muzeum Victoria