Phar Lap stále ve středu zájmu australských médií

Český přepis reportáže:

TV reportér:
„Je to jedna z největších sportovních záhad vůbec. Jak zemřel Phar Lap? Byl opravdu otráven Americkými gangstery? Vědci z Melbourne věří, že objevili pádný důkaz, který vyřeší tento starý případ. Zde je naše korespondentka Hannah Hodsonová.“

Hannah Hodsonová – korespondentka:
„Zvěčněný ve skleněné vitríně. Phar Lapův život a smrt fascinovaly fanoušky dostihového sportu po desetiletí.Nyní vědci z Melbourne věří, že jen kousíček je dělí od vyřešení této záhady.“


Dermott Henry – Manažer přírodních věd, Victoria Museum, Melbourne:
„Ve Phar Lapově kůži jsme zjistili stopy arsenu, které pocházejí jednak z procesu taxidermace, ale našli jsme také stopy po arsenu, který se do jeho těla dostal přes trávící systém.“

Hannah Hodsonová – korespondentka:
„Když Phar Lap opouštěl Austrálii, aby se vydal na cestu do USA, jen málo lidí tušilo, že se již nikdy živý zpět nevrátí.“

Archivní záznam:
„Hodně štěstí, Phar Lape, Australie je s tebou.“

Hannah Hodson – korespondentka:
„Jeho náhlá smrt v roce 1932 odstartovala fámy o tom, že byl otráven Americkými gangstery. Teprve nedávno byly v jeho hřívě objeveny stopy po arsenu. Ale jakým způsobem se tam mohl arsen dostat – to je stále předmětem neutichajících debat. Ve 30 letech 20.století byl totiž arsen běžnou součástí speciálního přípravku, který se dostihovým koním podával. Existuje ještě jeden rozpor ohledně Phar Lapa. Austrálie a Nový Zéland stojí proti sobě, každý na jedné straně barikády. Tady v Austrálii ho nazývají Australským zázračným koněm, ale na Novém Zélandu je zase známo, že se narodil v Timaru.

To Austrálie uznává a proto také věnovala kosterní ostatky šampióna dovezené v roce 1933 z USA zemi, kde se narodil a kde je zájem o tuto legendu dostihového sportu stále velmi silný. Žije tu i někdo, kdo si dovolil vědcům oponovat.“

Graham Putt – historik, specialista na Phar Lapa:
„Nemáme k dispozici pořádnou pitevní zprávu, tedy ne takovou, která by byla dostatečně vypovídající. Ano, byl sice nalezen arsen, ale jak můžete s přesností určit o jakém množství arsenu vlastně mluvíme?“

Hannah Hodson – korespondentka:
„Zpět do Autrálie, vědcům nezbývá než souhlasit. Ještě stále zbývá mnoho otázek, na které je potřeba najít uspokojivé odpovědi. Jednou z nich tedy stále zůstává: „Kdo nebo co vlastně zabilo Phar Lapa?“ Hannah Hodsonová, One News, Sydney.“


Anglický přepis reportáže:

TV reporter:
„It is one of the sport´s great mystery: How did Phar Lap die? Was he really poisoned by American gangsters? Now Melbourne scientist believe that have hard proof to solve the significant old case. Here is Australian correspondent Hannah Hudson.“

Hannah Hodson – reporter:
„Immortalized in a glass case. Phar Lap´s life and death has fascinated horse racing fans for decades. Now Melbourne scientists are one stick closer to solving the mystery for good.“

Dermott Henry – Victoria Museum Natural Science Manager:
„In Phar Lap we can find some evidence of arsenic from the taxidermical process, but we can also find some arsenic that he had digested.“

Hannah Hodson – reporter:
„When Phar Lap left Australia for the US, few would expect he´d never return alive.“

Archival footage:
„Good luck, Phar Lap, Australia´s with You.“

Hannah Hodson – reporter:
„His sudden death in 1932 spat rumours that champion had been poisoned by American gangsters. More recently arsenic was found in hairs from his mane. But exactly how it´d got there is an ongoing debate. In 1930 it was commonly used in a special tonic for racehorses. There is of course another dispute on Phar lap. An ongoing one for both sides of the ditch. Here they called him Australia´s wonder horse, but back home it was widely known, he was born in Timaru. The Aussies donated Phar Lap´s skeleton back to his country of birth, where the interest of the racing legend remains strong. Alone with doubt whether he was even poisoned at all.“

Graham Putt – Phar Lap Historican:
„There wasn´t an autopsy done on the horse, an fairly competent one, arsenic found, but no one don´t know the quantities that was needed to kill a horse.“

Hannah Hodson – reporter:
„Back in the Australia, scientist agreed. There are still many questions to find out who or what it was that killed Phar Lap. Hanna Hodson, One News, Sydney.“

Zdroj: One News Sydney Tv Channel

Phar Lapův rodokmen aneb umět si číst mezi řádky III.

(Pokračování)

ST SIMON (1881 – 1908)

Majitel: vévoda z Portlandu
Chovatel: princ Batthyáni
Narozen: v Anglii 1881
Uhynul: 1908 ve Welbecku ve věku 27 let
Výsledky na dráze: 10 startů/10 vítězství

Výhry: Ł4676
St Simon na dráze
 
St Simon byl jedním z nejlepších hřebců v chovu anglického plnokrevníka vůbec a i v dnešních dnech se o něm mluví jen v superlativech. Byl odchován maďarským princem Batthyánim.

Galopin 1872 (Vedette – Flying Duchess, The Dutchman)

Ten vlastnil hřebce Galopina, jehož prvním výjimečným synem byl Galliard, favorit Two Tousand Guineas 1883. Přestože hřebec patřil jinému, tlouklo Batthyánovo srdce pro potomka milovaného Galopina s takovou intenzitou, že po desítkách let dostihových vzrušení mu nakonec vypovědělo službu. Chvíli před dostihem Batthyáni zemřel. Galliard samozřejmě v dostihu zvítězil. Princova stáj byla rozprodána a St Simon, syn Galopina, se dostal do rukou vévody z Portlandu. Jeho otec Galopin vyhrál Derby a vydobyl si reputaci i v chovu, kde se stal trojnásobným šampiónem plemeníků. St Simonovou matkou byla St Angela po King Tomovi, vítězi dvou Goodwood Cupů a druhého v Derby. Než dala 16letá St Angela v chovu St Simona, byla považována za průměrnou chovnou klisnu.

Vévoda z Portlandu, který St Simona velmi levně koupil, ho narychlo přihlásil k několika posledním závodům a tehdy ještě netušil, že plánuje kariéru nejpodivuhodnějšího koně 19. století.

Peter Willott popisuje St Simona ve své knize Úvod do chovu anglického plnokrevníka takto: „Byl téměř dokonalý. Mnohým pozorovatelům se zdál menší než doopravdy byl. Měl nesporné kvality a výjimečný konkávní profil. Odborníci i laici ve vzájemné shodě žasli nad dokonalou vyvážeností jeho proporcí a byli uchváceni jeho vnitřní vitalitou a čistými vzletnými chody. Jeho pohyb se dal přirovnat k pohybu závodního greyhounda, byl velmi elastický. Pověstná byla i St Simonova vznětlivost a nervozita. Tyto vlastnosti dědili i jeho potomci. Kromě toho na ně však přenášel i svůj vzhled, konstituci a neuvěřitelnou rychlost a vytrvalost. Jeho synové a dcery byli známi výjimečnou tvrdostí, potřebovali jen málo tréninkové práce a péče a většina z nich byla v pohybu úžasná.“

St Simonovi jezdci měli obvykle dost potíží hřebce zvládnout. Nejlepšího z nich, Freda Archera, napadla jednou nešťastná myšlenka ťuknout ho v tréninku ostruhou. V následujícím okamžiku se však už jen stěží udržel v sedle. Hřebec, ponížený takovou pohanou, s ním pádil cestou necestou a zastavil se až po dvou mílích. Archer měl pro strach uděláno, ale tehdy se vrátil bledý a přísahal, že o něco podobného se už nikdy nepokusí.

Portrét St. Simona 

a Freda Archera (1857-1886)

St Simon byl publikem označen za krále turfu konce století a pro jeho obdivuhodnou převahu v dostizích se mu přezdívalo „Svatá hrůza.“ V roce 1884 jako tříletek vítězil nad výtečnými soupeři, kterým často poskytoval velké hmotností výhody (více než 10 kg) a přesto vyhrával i o 50 koňských délek. Jeho souladnou postavou se inspirovali i doboví sochaři. I hřebcův trenér Mat Dawsnon až do smrti tvrdil, že v životě připravoval jediného skutečně skvělého koně: St Simona. Zkušení stájníci prohlašovali, že St Simonovi se nevyrovná žádný kůň v žádném směru. St Simon odcházel do chovu ověnčen slávou a na cestě ho provázelo přesvědčení dostihového světa, že představuje vrchol dvousetletého snažení.

St Simon v chovu
 

Po roce odpočinku zahájil St Simon kariéru plemeníka zplozením šestnácti potomků. Ti jako dvouletí vyhráli 24 dostihů a do žebříčku plemeníků, kterému vévodil jejich děd Galopin, postavili svého otce na třetí příčku. Hned v následující sezóně však už převzal žezlo St Simon a udržel je pak ještě osmkrát. Dal vítěze celkem 17 anglických klasických dostihů, jeho potomci vyhráli přes půl miliónu liber. Jeho syn, Diamond Jubilée, vyhrál v roce 1900 dokonce Trojkorunu a Diamondův pravý bratr Persimmon zvítězil v Derby i v St. Leger, klisna La Fléche,dcera St Simona, se jako dvouletá ozdobila hned čtyřmi vítězstvími. Ve třech letech získala The One Thousand Guineas, v Derby prohrála vinou svého choromyslného jezdce. Triumfovala však opět v Oaks i v St. Leger. A svůj poslední dostih běžela dokonce březí!

Kariéru St Simona v chovu mírně ohrožoval ze zámoří dovezený Carbine.

Navzdory ohromnému poplatku 500 liber za připuštění posílali chovatelé své klisny za St Simonem až do dubna 1908, kdy při ranní procházce ve věku 27 let náhle uhynul.

Potomci St Simona na dráze:

* 1893: Persimmon (Epsom Derby, St.Leger, Ascot Gold Cup, 4x se stal šampiónem plemeníků)

* 1889: La Fleche (Vyhrála Trojkorunu, Ascot Gold Cup, Champion Stakes, Cambridgeshire Handicap, byla druhá v Epsom Derby, matka Johna O’Gaunta)

* 1897: Diamond Jubilee (Triple Crown, Eclipse Stakes,Argentina 4x se stal šampiónem plemeníků)

* 1893: St.Frusquin (2000Guineas, Eclipse Stakes, 2nd Epsom Derby, 2x šampión plemeníků)

* 1887: Memoir (Epsom Oaks, St.Leger)

* 1887: Semolina (1000Guineas)

* 1887: Signorina (matka Signorina a Signorinetta)
*1888: Simonian (2x šampión plemeníků ve Francii) – portrét není k dispozici
* 1890: Mrs Butterwick (Epsom Oaks) – portrét není k dispozici
* 1890: Soult (5x šampión plemeníků na NZ) – portrét není k dispozici
* 1891: Amiable (1000Guineas, Epsom Oaks) – portrét není k dispozici
* 1893: Roquebrune (matka Rock Sanda) – portrét není k dispozici

* 1896: Desmond (3x šampión plemeníků)

* 1897: La Roche (Epsom Oaks)
* 1897: Winifreda (1000Guineas) – portrét není k dispozici
* 1898: Pietermaritzburg (Jockey Club Stakes, šampión plemeníků v Argentině) – portrét není k dispozici

* 1898: William the Third (Ascot Gold Cup, Doncaster Cup)

* 1900: Chaucer (založil kvatlitní a úspěšnou materinitní linii chovných klisen)

* 1900: Rabelais (3x šampión plemeníků ve Francii)

St Simonova kostra je exponátem v Britském muzeu historie přírody (British Museum of Natural History) a jeho kůži uchovávají dodnes ve Welbecku.

Rodokmen (pro zvětšení 2x klikni):

Příště si povímě něco o Stockwellovi. Máte se na co těšit, neboť právě Stockwell (GB) hraje v rodokmenu Phar Lapa klíčovou úlohu.

Zdroj fotografií: thoroughbred heritage.com, archiv autorky

Phar Lapův rodokmen aneb umět si číst mezi řádky II.

(Seriál na pokračování)

Bohužel nemám prostor se podrobně zabývat každým jedincem z Phar Lapova rodokmenu, ale již v 5.generační rodokmenové tabulce objevíme tři význačné hřebce a jejich vliv: Stockwella (GB), St Simona (GB) a Musketa (GB). Nejprve si povíme něco o Musketovi.

MUSKET(1867 – 1885)

Majitel: George Payne
Chovatel: lord Glasgow
Narozen: v Anglii 1867
Uhynul: 1885 na Novém Zélandu ve věku 18 let
Výsledky na dráze: 14 startů: 9 – 2 – 0,
Výhry: Ł 4,071

Musket (Toxophilite – West Australian Mare)
Musket byl odchován lordem Glasgowem v roce 1867. Jeho dědem (z matčiny strany) nebyl nikdo jiný než historicky první vítěz anglické Trojkoruny – West Australian.
West Australian (Melbourne – Mowerina,Touchstone)

To je samo o sobě velmi zajímavé, ale ještě zajímavější je pro nás otec West Australiana, hřebec Melbourne. Ten je totiž považován za přímého potomka krevní linie Godolphina Arabiana, který se v jeho rodokmenu vyskytuje 39x. Godolphin Arabian je jedním ze tří zakládajících hřebců anglického plnokrevníka.

Godolphin Arabian, zvaný též Godolphin Barb.

Lord Glasgow měl ve zvyku nechat zastřelit každého koně, jenž nesplňoval jeho náročná kritéria. Jedním z takových koní byl i Musket. Ten naštěstí nakonec vyvázl se zdravou kůží, neboť lord Glasgow v roce 1869 zemřel a celý hřebčín přešel do rukou generála Peela a George Payna, kteří si majetek rozdělili. Musket připadl Paynovi.

Během své kariéry Musket absolvoval 14 dostihů, z nichž devět vyhrál. Na dráze se prezentoval především jako extra vytrvalec. V chovu se Musketovi příliš nevěřilo, díky ne zrovna lákavé krevní linii, a tak připouštěl za pouhých 30 guineí. V Anglii zplodil jen 65 hříbat a po dražbě putoval za 500 Ł na Nový Zéland, kde zahájil roku 1879 připouštěcí sezónu.

Z Musketova prvního novozélandského ročníku vzešel vítěz Melbourne Cupu, z druhého šampión plemeníků. Navzdory své krevní linii se tak stal vedoucím australským plemeníkem ve třech z šesti připouštěcích sezón. Zplodil také legendárního Carbina – nejlepšího australského dostihového koně 19. století a významného plemeníka ve Velké Británii.

Carbine (Musket – Mersey, Knowsley)

Rodokmen (pro zvětšení 2x klikni):

Příště si povíme něco o St. Simonovi.

Zdroj fotografií: thoroughbred heritage.com, archiv autorky

Phar Lapův rodokmen aneb umět si číst mezi řádky I.

Rodokmen potomka podprůměrného importovaného hřebce Night Raid a nezvítězivší novozélandské klisny Entreaty stárnoucímu trenérovi H.R. Telfordovi doslova učaroval. Musel tedy obsahovat něco, co u něho vzbudilo takový zájem. Něco, čemu však ostatní kupci na dražbě v roce 1927 nevěnovali vůbec žádnou pozornost…
H. R. Telford (1929)
I tak se ale jeho rozhodnutí vložit naděje do hříběte starého jeden rok, tři měsíce a tři týdny pouze na základě podrobné studie jeho rodokmenu, dá přirovnat k rozhodnutí, která činí z králů hlupáky a z chudáků boháče! Proč? Protože v této fázi většinou ještě není ukončen vývoj hříběte a stále se utvářejí fyzické i psychické kvality zvířete, které spolurozhodují o jeho úspěchu či neúspěchu na dostihové dráze. A je zhola nemožné předpovědět dopředu jaké kvality kůň později na dráze prokáže. Buď měl tedy zchudlý trenér v onen osudný okamžik u sebe strážného anděla anebo si byl z nějakého neobjasněného důvodu naprosto jistý. Přikláním se k první možnosti, protože další etapa Telfordova života ukázala, že jeho teorie o odhadu výkonu koně na dráze na základě pouhé studie rodokmenu měla určité nedostatky. Sám totiž již nikdy nebyl schopen objevit dalšího koně Phar Lapova formátu. Ti, kdo kupují ročky na dražbách, kupují „naději.“ Než je učiněna závazná nabídka, je pečlivě


prostudován rodokmen koně nejméně pět generací nazpět. Pak jsou koně vyvedeni z boxů a předvedeni v aukčním kruhu, kde se na ně upírají tisíce očí a věnuje se jim stejná pozornost jako modelkám na předváděcím molu. U ročků nelze testovat rychlost, výdrž ani soutěživost. Tyto důležité vlastnosti jsou ještě neviditelné a tak jsou velké naděje vkládány právě do rodokmenu koně. Posuzuje se z mnoha úhlů pohledu a na případnou cenu má samozřejmě vliv i úspěch rodičů, sourozenců či předků koně na dráze. Genetika je však v mnoha ohledech zvrácená a závislá na mnoha aspektech. I kdyby měli dva mladí koně naprosto shodný rodokmen, může jeden z nich být v budoucnu šampiónem a druhý naprostým outsiderem. A tak se stává, že je kůň zakoupen např. pouze na základě toho, že „má krásné chody.“ Cena za hřebce se stanovuje na základě jeho chovného potenciálu, zvláště pak má-li v rodokmenu jedince, kteří zvítězili či se dobře umístili ve významných dostizích. Pohled do Phar Lapova rodokmenu dával sice tušit určitý příslib pro budoucí využití na dráze, ale rozhodně neskýtal žádné záruky.

Snem  každého trenéra je objevit podobný „zázrak“ jakým byl Phar Lap.
A konečně se dostáváme k tomu, proč bylo hříbě, z něhož se stal nejlepší dostihový kůň své doby a později i Australská legenda, prodáno za tak nízkou částku. Jeho rodiče se totiž na dráze příliš nepředvedli a tak kupci zřejmě ani od jejich potomka příliš mnoho neočekávali. Harry Telford však zaměřil svou pozornost na vzdálené předky. A jeho úsudek byl správný, i když zpočátku ho všichni ostatní měli za blázna. Zkusme se nyní na Phar Lapův rodokmen podívat z jeho úhlu pohledu…

(Pro zvětšení 2x klikni)

(Seriál na pokračování.)
Zdroj fotografií: thoroughbred heritage.com, archiv autorky

Písně pro legendu aneb jak jinak říci sbohem

Představte si koně mýtických proporcí, literárně i obrazně. Ohromného valacha ryzé barvy, jenž se mohutnými skoky řítí po dráze a nemilosrdně se vzdaluje svým soupeřům. Noční můru bookmakerů i majitelů, jejíž nadvládu nedokázali zlomit, ačkoliv se snažili ze všech sil.

Ilustrační snímek.
Počáteční závist postupně přerostla v nenávist a to, co se nepovedlo atentátníkům v Austrálii, bylo nakonec dokonáno v Americe. A právě koni, kterému v letech 1929 – 1932 ležela „u kopyt“ celá Austrálie, složil R. Kreymborg dojemnou píseň s názvem „Good Bye,Phar Lap, Good Bye.“

Pro zvětšení 2x klikni.

Píseň s obdobným názvem věnoval fenomenálnímu koni i významný australský skladatel a textař – Jack Lumsdaine.
Jack Lumsdaine (1933)
Zpěvák Brian Hannan (1937)

Jeho song s názvem „Phar Lap, Farewell to You!“ (Sbohem, Phar Lape!) nazpíval Brian Hannan. Lumsdaine napsal píseň těsně po Phar Lapově tragickém skonu v Americe v roce 1932. Poslechnout si ji můžete na následujícím videu, kde rovněž můžete spatřit pověstný Phar Lapův cval. PS: Ačkoliv byla píseň v Národním australském archivu zařazena do stylu pop, nečekejte žádné bubny ani keyboardy.

Phar.Lap