Melbourne Cup je vrcholem dostihů plnokrevníků v Austrálii. Je obecně považován za nejprestižnější dvou-mílový (3200 m) handicap na světě. V roce 1929 doběhl Phar Lap třetí, nicméně při svém druhém startu již nastupoval jako horký favorit v nejmenším kurzu v historii tohoto závodu. Kurz byl totiž v poměru 8:11 (návrat přibližně 7 liber za každou sázku 4 libry).

Snad nejfantastičtější byl fakt, že Phar Lap dokázal zvítězit ve všech čtyřech dnech jarního dostihového karnevalu v Flemingtonu. Na své vítězství v roce 1930 se snažil navázat i v roce 1931, jenže kvůli nesmyslnému handicapu 68 kg (což byla největší váha, kterou dopsud nějaký kůň v tomto závodě nesl) skončil až osmý.

Phar Lap, 1931 (Archiv Alexandera Turnbulla, B-165-001)

Za tu dobu vyhrála Melbourne Cup samozřejmě i spousta dalších koní, ale jen málokterému z nich se podařilo překonat Phar Lapův standard, který nasadil svým vítězstvím v roce 1930. Tento ryzák měřil úctyhodných 173 cm v kohoutku a na dráze disponoval jak rychlostí, tak výdrží. „Velký ryzák“ jak mu přezdívali se stal nakonec i centrem rozepří mezi Novým Zélandem a Austrálií – každá země si totiž nárokuje práva na něj.

Narodil se v roce 1926 na farmě Seadown Stud pana Alexandra Robertse, která se nachází poblíž Timaru (NZ), běhal ale v Austrálii, kde se stal miláčkem dostihového publika v průběhu tzv. Velké Deprese, která postihla svět ve 30. letech 20. století. Mezi listopadem roku 1930 a dubnem 1932 zvítězil v Austrálii ve 32 dostizích ze 35 startů.

Empire Rose, Melbourne Cup  1988

První Melbourne Cup se běžel v roce 1861. Martini Henry se stal vůbec prvním novozélandským odchovancem, který tento dostih v roce 1883 vyhrál. Do roku 2014 už zvítězilo v tomto dostihu dalších 41 novozélandských koní.

Velmi pozoruhodným koněm v historii dostihu byl i Carbine, který v roce 1890 dokázal zvítězit i s váhou 66,5 kg v rekordním čase dráhy, přičemž za sebou zanechal 38 soupeřů. Jeho výkon tak asi navždy zůstane tím nejlepším, nejen co se váhy, ale také počtu pokořených soupeřů týče.

Carbine (Musket- Mersey, Knowsley)

Dramatický průběh dostihu, kdy se z posledního místa propracoval na první, zajistil divákům rovněž v roce 1983 Kiwi a také obrovská klisna Empire Rose v roce 1988, která pouze potvrdila již tradiční rčení, že Melbourne Cup –  „závod, který zastavuje národ“ – zůstane navždy tím nejlepším, alespoň co se Austrálie a Nového Zélandu týče.

Zdroj: https://nzhistory.govt.nz

Winx vítězí v Apollo Stakes 2017 na dráze Randwicku

13.02.2017 – Klisna Winx vyrovnala Phar Lapovu rekordní vítěznou sérii 14-ti vítězství v řadě. Podařilo se jí to vítězstvím v Apollo Stakes na dráze v Randwicku v Sydney v pondělí večer. Půvabná klisna v tréninku novozélandského trenéra Chrise Wallera, pochází z australského chovu. Její matkou je klisna Vegas Showgirl, která sama na dráze v dostizích Gr. 2 s distancí nad 1400m vyběhala 269 000 USD.

Žokey Hugh Bowman klisnu od startu umístil hned za špici a držel se tempa lídrů. Do boje vyrazil až v cílové rovince, kde klisna snadno odešla od koní a zvítězila o 2-3/4 délky. Za ní doběhli Hartnell and Endless Drama.

Winx byla pro své soupeře příliš dobrá!

Chris Waller: „Její neporazitelná série trvá již 21 měsíců, s pondělní výhrou se její dostihový rekord ustálil na 18 vítězstvích ze 24 startů a více než 10 miliony na dotacích. Bowman ji po doběhu nazval „neskutečnou hříčkou přírody“ právě pro její další snadné vítězství. Cesta z Nového Zélandu ji neunavila, ačkoliv 600 m před cílem měla trošku problémy s tempem, ale když ji žokej požádal o zrychlení, reagovala jako vždy brilantně. Dal jsem žokeji instrukce, aby se držel špičky a nenechal si je utéct...“

Australská dostihová ikona – Phar Lap

Legendární novozelandský odchovanec Phar Lap vyhrál svých 14 dostihů v řadě asi za šest měsíců, přičemž čtyři z nich zvládl na dráze ve Flemingotnu během jediného týdne, vč. 1930 Melbourne Cupu. Dosažení tohoto mezníku však není pro klisnu kdoví jakým rekordem. Další australská legenda – klisna jménem Black Caviar  – totiž vyhrála všech svých 25 startů  (přičemž 15 z nich Gr.1, což je australský rekord). Ve srovnání s ní klisna Winx získala pouze 9 Gr.1 vítězství.

Legenda současnosti – Black Caviar

Zdroj:http://www.stuff.co.nz

Phar Lap se svým trenérem Tomem Woodcockem na dostihové dráze poblíž San Franciska, cca 25. 1. 1932

Phar Lap byl obrovský ryzák, možná proto mu jeho soupeři i fanoušci dali přezdívku „Rudý teror“ či Velký ryzák (angl.Big Red), kterému se v počátcích kariéry moc nedařilo. Jenže pak objevil sám sebe a vyhrál tři z největších australských dostihů: Melbourne Cup, Cox Plate (dvakrát) a AJC Derby.

Další legenda se vypravuje o tom, jak se podsvětí Phar Lapa pokusilo odstranit. Najmulo si střelce, kteří na Phar Lapa vystřelili, když se vracel z ranního tréninku. Naštěstí se jim tento čin nepodařil, díky duchaplnému zásahu jeho ošetřovatele Tommyho Woodcocka. Phar Lap nejenže vyvázl nezraněn, ale samozřejmě pokračoval ve svém vítězném tažení i nadále.

Phar Lap byl tak dobrý, že jeho majiteli panu Dave J. Davisovi nabídli angažmá v Americe, aby se jeho kůň utkal s nejlepšími světovými koňmi v dostihu ve Spojených státech. Samozřejmě, že cestu do USA provázely komplikace (finanční i zdravotní), ale Phar Lap se nakonec na dráze objevil, odstartoval a zvítězil. Ovšem 14 dní po velkém vítězství uhynul za záhadných okolností – mnozí říkají,že byl otráven.

Je tomu téměř sto let, ale i nadále zůstává Phar Lap v našich srdcích tím nejslavnějším zvířetem, které je stále posvátně uctíváno. Jeho život i smrt je obklopen mystickým závojem, možná proto, že sjednotil národ a dal mu novou naději ve špatných dobách velké hospodářské krize ve 30.letech 20. století – ale samozřejmě i proto, že byl zatraceně dobrý a vyšplhal se na vrchol, kde se vydržel až do své smrti.

Ať tak či onak, tenhle ryzák je s námi. Jeho obrovské srdce najdete v Národním muzeu v Canbeře, jeho kůži v Melbournském Muzeu a jeho kostru na Novém Zélandu.

Phar Lapovi byl také věnován celovečerní snímek, který napsala a režírovala další australská legenda – David Williamson v roce 1983.

Tak jo, dokázali jsme, že Phar Lap je nepochybně skutečnou legendou. Technicky je to sice rodilý novozélanďan, ale v pravém smyslu patří také Austrálii. Ostatně je všech, kdo jeho legendu objeví a jsou jí uchváceni.

Zdroj: www.news-mail.com.au

Phar Lap po vítězství v Melbourne Stakes (1931

Pětiletý valach, jehož úspěchy na závodní dráze se staly součástí australské dostihové historie, uhynul náhle v San Francisku v roce 1932.
Zatímco opravdová příčina Phar Lapovy smrti zůstala na dlouhou dobu záhadou, mnoho lidí uvěřilo i různým konspiračním teoriím, např. že kůň byl otráven členy mafie, která se obávala, že by jeho vítězná série mohla narušit nelegální hazardní syndikáty. V roce 2006 vědci provedli testy valachovy srsti, která se uchovala díky jeho exponátu v Melbourneském muzeu. Tyto testy odhalily, že Phar Lap pár hodin před svou smrtí zkonzumoval velké množství arsenu.

Podezření původně padlo na Tommyho Woodcocka, který byl Telfordem obviněn, že koni špatně aplikoval stimulanty, které mu již v Austrálii podával sám H. Telford. Ve 30. letech 20. století byla tonika  (ta často obsahovala malé množství strychninu, rulíku, kokainu, kávy a arsenu) u dostihových koní na denním pořádku, protože zvyšovala jejich výkonnost na dráze.

Ale v nedávno objeveném článku v deníku Hobart Merkur, Woodcock popírá, že by koni kdy dával nějaké tonikum.
„Zpočátku jsem argumentoval, že kůň jako Phar Lap nepotřebuje žádné tonikum, ale jak šel čas, zvolil jsem jinou taktiku,“ uvádí v článku Woodcock. „Abych přesvědčil Telforda [částečného majitele koně a hlavního trenéra], že provádím jeho příkazy, vždycky jsem si od něj vzal láhev s tonikem, ze které jsem pak každý den odléval, aby si myslel, že Phar Lap dostává svou denní dávku a že  já se řídím jeho pokyny.“

Článek z roku 1936 objevil Graeme Putt, autor knihy Phar Lap: Doposud nevyřčený příběh. Dr. Putt tvrdí, že Phar Lap pravděpodobně nebyl otráven. Dodává, že se spíše domnívá, že T. Woodcock v době, kdy Phar Lap uhynul, vědomě podpořil teorii o tom, že koně zabila americká mafie, aby odvedl pozornost a vinu od majitelů Phar Lapa.

Dr. Putt také dále uvádí, že je nepravděpodobné, že by smrt Phar Lap opravdu způsobil arzen. I pitva provedená v roce 1932 jeho tvrzení potvrzuje, neboť úrovně chemických látek v životních orgánech a krvi Phar Lapa nebyly vyšší než bylo obvyklé. Zjištěné velké množství arzenu ve vlasových folikulách v roce 2006 mohlo být absorbováno z pesticidního postřiku trávy, která obsahovala arzenik, a jak sám T. Woodcock ve své výpovědi uvedl (stejně jako někteří zaměstnanci Menlo Parku), v době, kdy byl Phar Lap v těchto stájích ustájen, se venku prováděl postřik proti plevelu,  tvrdí doktor Putt a tím hází rukavici do ringu vědcům. Jejich teorie z roku 2006 prý není 100 % a má v sobě trhliny, protože nekoresponduje s tvrzením Tommyho Wooodcocka, který byl jako jediný přítomen v okamžiku šampiónovy smrti v roce 1932.

Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/
Datum uveřejnění: 1.11.2015

Ostatky Tommyho Woodcocka, ošetřovatele a pozdějšího trenéra dostihové super star 30. let 20. století – Phar Lapa, byly určeny k rozptýlení ve větru na hřbitově Springvale Botanical Cemetery v Melbourne. Stalo by se tak, kdyby nebylo Louisy Claytonové a její dcery Tengan Ellisové.

Woodcock zemřel v Yarrawonze 27. drubna 1985 a byl zpopelněn o tři dny později. Držba nad jeho ostatky i s pamětní deskou skončila dne 31. prosince minulého roku. Ostatky jeho ženy Emmy bohužel takové štěstí neměly a byly již rozptýleny neznámo kde, neboť Woodcokovi byli bohužel bezdětní, takže v současnosti již nemají žádné žijící příbuzné.

Loise (53) a Tegan (21) společně s Margaret Bensonovou, která v roce 1978 publikovala knihu s názvem Tommy Wooodcock: Příběh neobyčejného australského trenéra, založily sbírku a vybrali 465 dolarů, aby Woodcockovy ostatky mohly zůstat tam, kde jsou.

„V podstatě jsem se dívala na Google, protože Woodcockovo pravé jméno bylo Aaron Treve Woodcock, takže jsem si dělala průzkum a zjistila jsem, že údržba jeho hrobu a ochranná lhůta pro jeho ostatky vypršela 31. prosince minulého roku,“ říká Ellis.

„Tak jsme běžely na hřbitov a zjistily, že vedení se již snaží půl roku najít někoho, kdo by převzal za ostatky odpovědnost. Oslovili několik organizací i lidí, ale nikdo tomuto faktu nevěnoval pozornost.“

„Zeptaly jsme se tedy, zdali bychom to mohly být my, když není, kdo by se o ostatky postaral. Vedení hřbitova souhlasilo, neboť jinak by Woodcockovy ostatky čekal stejný osud jako ostatky jeho ženy.“

„Nebyly jsme si jisté, zdali někdo již něco ohledně toho nepodnikl, neboť informace na webu mohly být neaktuální. Mohli se již ostatků zbavit a pouze neaktualizovali záznamy. Zjistila jsem to ve dvě hodiny ráno, takže jsem samozřejmě musela čekat do otevírací doby než jsem jim mohla zavolat.“

„Všichni tam měli dost času, ale já už pomalu přemýšlela, jak získat peníze, abychom mohly zaplatit. Z rozhovoru nakonec vyplynulo, že jsme přišly tzv. za pět minut dvanáct, protože přijít o měsíc později, byly by  ostatky již nenávratně pryč.“

Interní předpisy hřbitova Springvale Botanical poukazují na fakt, že „jsou si vědomi svých povinností k zemřelým“. Jedním ze zdrojů hřbitova je země, která je k dispozici na památku zemřelých. Za tu se ale musí hřbitovu platit. Pokud není, kdo by platil, obvykle je hrob na náklady hřbitova zničen a na jeho místo přijde nový – aktivní, čili výdělečný.

Dále je v předpisech doložka, že toto může být učiněno až po uplynutí ochranné lhůty. Pokud byl někdo zpopelněn v roce 1976, má právo na ochrannou lhůtu (udržování a umístění svého hrobu) po 25 let. Zástupce hřbitova Rebecca Atkinsová potvrdila, že díky aktivitě Claytonové a její dcery zůstanou tak Woodcockovy ostatky i pamětní deska natrvalo na svém místě.

„Proces ukončení funkčního období hrobu probíhá tak, že nejprve oslovíme příbuzné (či držitele hrobu), pokud samozřejmě již také nezemřeli a oznámíme jim, že ochranná lhůta na hrob vypršela,“ dodává Atkinsová.

„Pokud neobdržíme odpověď přibližně po 4 týdnech, znovu oslovíme příbuzné, abychom jim poslali avízo o ukončení funkčního období hrobu. Pokud se stále neozývají, oslovíme úřady, aby nám pomohly při pátrání. Někdy se stává, že dotyčný již žádné žijící příbuzné nemá, neboť již všichni zemřeli.Pak se snažíme kontaktovat nejen rodinu, ale i osoby blízké a spřízněné (kolegy, přátele, organizace). Pokud se ani přes tuto snahu nepodaří nikoho zkontaktovat, je popel v urně roztroušen na neznámém místě v areálu hřbitova, urna se pak uchovává po 12 měsíců.“

A jak vlastně důchodkyně z Nového Zélandu a její dcera narazily na tyto informace a zachránily památník australské dostihové ikony?

„Posledních několik let jsme se snažily o instalaci pamětní desky ve stájích v Kalifornii, kde zemřel Phar Lap,“ vysvětluje Claytonová.

„Po dvou letech soudních jednání a nerealistických požadavků, které byly kladeny druhou stranou, jsme se zaměřily na sbírání materiálů o muži jménem A. P. Wade, muži, kterému vděčíme za to, že Phar Lap vůbec kdy přišel na svět. Kdyby totiž neprodal Phar Lapova otce Night Raida panu Robertsovi na Nový Zéland, nikdy by žádný Phar Lap nebyl. Tommyho příběhem jsme se detailně začaly zabývat až když jsme zajišťovaly materiál pro knihu o A. P. Wadem, ale pak nás uchvátil. Ponořily jsme se hlouběji a začaly zkupovat knihy o Woodcockovi, abychom porovnávaly fakta a dopracovaly se ke kostře skutečného příběhu. Nakonec jsme narazily na biografii Woodocka z pera Margaret Bensonové vydanou v roce 1978. Rozhodly jsme se stopovat Tommyho životní příběh i poté, co uhynul Phar Lap v roce 1932. Všechny knihy hovoří o tom, co bylo než Phar Lap uhynul, ale málo z nich poskytuje ucelený životní příběh Wooodocka jako takového.“

Matka s dcerou s vydatným přispěním autorky Margaret Bensonové jsou nyní ve fázi, kdy mají připraveny materiály pro novou knihu o životě Tommyho Wooodcocka. Mimo jiné se snaží získat sponzory ochotné investovat do sochy respektovaného trenéra v životní velikosti, která by měla být umístěna na závodní dráze. Oslovily rovněž umělce Wayne Stricklada, který již vytvořil sochu Phar Lapa pro závodiště ve Flemingtonu, ale projekt se vyšplhá až na 80.000 USD.

„Velice mě těší, že někdo bojuje za to, abychom získali permanentní památník této ikony. Pro mne je památníkem na úžasného člověka i má kniha o něm, ale víte jak to je, knihy se přestávají číst i vydávat. Sochy jsou trvalé!“ říká Margaret Bensonová. „Tommy se svým unikátním životním příběhem si zaslouží naše úsilí,“ dodává.

„Existuje mnoho dobrých trenérů, ale žádný se nemůže pochlubit tak unikáním vztahem se svými svěřenci, jako měl Tommy a Phar Lap. Tommy a Phar Lap byli jedním, jejich příběhy se prolínají a jeden bez druhého by nikdy nemohli dosáhnout toho, co se jim společně podařilo.“

Bensonové je dnes 80 let a proto ráda vidí, že její kniha posloužila jako motiv pro tento unikátní projekt. „Víte, má kniha je již 30 let za zenitem, ale Loise a její dcera shromáždily již pěknou sbírku fotografií i materiálů, které za časů, kdy jsem já knihu psala, nebyly k dispozici, uvažují o vydání přepracované verze mé knihy – a mají k tomu mé požehnání,“ dodává Bensonová.

Tommy Woodcock a Phar Lap (1932)

Claytonová rovněž kontaktovala tři z Woodocockových bývalých učňů: Geoffa Laneho, Pata Trottera a Grega Cornishe.

„Strávil jsem s Tommym Woodockem sedm let a tři měsíce. Začínal jsem u něj v roce 1953, to mi bylo 13,“ říká Lane. „Nikdy moc nemluvil o Phar Lapovi, když jsem byl s ním, nikdy se nechtěl pouštět do hlubší konverzace a mluvit o něm. Bylo na něm znát, že se přes jeho smrt nikdy zcela nepřenesl.“

„Jsem rád, že lidé jsou dnes stále ještě ochotni udělat něco, co pomůže udržet při životě legendu jakou byl Tommy Woodcock„, říká Wayne Strickland, který je široce známý pro své koňské umění a je rád, že dostane příležitost zvěčnit Tommyho Woodcocka.

„Mluvil jsem s Tommym, když mi bylo 22, teď je mi 62, navštívil jsem Tommyho a zůstal s ním v Mordialloc. Strávil jsem tam prodloužený víkend, povídal si s ním a pracoval na soše Phar Lapa,“ dodává. „Postavil jsem ho v podstatě z vosku, ale v podstatě mi Woodcock vedl ruku, nyní je tento model ve viktoriánské Národní galerii.  Když jsem tam tehdy byl, udělal jsem také črtu Tommyho Woodcocka a později jsem ji dokončil a namaloval obraz. Nabídl jsem tento obraz Claytonovým. Doufejme, že budou schopny jej prodat a získat tak nějaké finanční prostředky. Tento projekt je pro mne něco velmi zvláštního. Já vím, Black Caviar je skvělá klisna současnosti, ale Phar Lap je prostě jen jeden jediný. V australské dostihové historii nenajdete jiný příběh, který by trumfl příběh Phar Lapa a Tommyho Woodcocka, který byl jeho nedílnou součástí.“

Překlad: Phar.Lap

Zdroj informací: http://www.dailytelegraph.com.au/

V tomto rozhovoru Tommy přiznává, že se tajně zbavil tonika vnuceného Telfordovi jakýmsi „Americkým prodejcem“. „Zpočátku jsem argumentoval, že kůň jako Phar Lap žádné tonikum nepotřebuje, ale jak šel čas, zvolil jsem jinou taktiku,“ říká Woodcock v sérií článků nazvaných Vzpomínky na Phar Lapa, který vycházel v Hobartových novinách The Mercury v roce 1936.

„Abych v Telfordovi nevzbudil podezření, vždy jsem od něj lahvičku brával a poté jsem každý den odlil odpovídající množství, aby si myslel, že se řídím jeho instrukcemi.“

Phar Lap zemřel v USA za velmi podivných okolností v roce 1932. Pro všechny lidi stižené depresí a ekonomickou krizí byl symbolem lepších zítřků,“ dodává archivář z Melbourne.

Ještě dnes si stále mnozí lidé myslí, že byl zákeřně odstraněn. Tato teorie získala další podporu, když vyšlo najevo, že nejmenovaný kůň se vrátil s pozitivním testem moči na arsen v prvních dnech letošního Melbourne Spring Racing karnevalu.

Před pěti lety přiznivci teorie otravy arzenem získali další argument, když vědci použili žíně a srst z Phar Lapova exponátu v Melbourne pro experiment s americkým synchrotronem a dospěli k závěru, že kůň požil velkou dávku arsenu o 35 hodin před jeho smrtí – 5. dubna 1932 v Menlo parku v Kalifornii.

Toto zjištění překonalo dlouho ustálenou teorii, že Phar Lap byl zabit na příkaz gangsterů v USA. V roce 2006 pak nově zvolený premiér John Brumby ve snaze přesvědčit své voliče, schválil rozpočet v hodnotě 220 000 000 USD pro stavbu a rozbor nového synchrotronového střediska přímo v Austrálii. Podle něj to byly dobře investované peníze.

Synchrotron nebo ne, dr. Putt říká, že arsen nebyl příčinou úmrtí koně, což potvrzují i dobové pitevní zprávy. Přiklání se spíše k teorii, že velký kůň nejspíše zemřel na bakteriální infekci – enteritidu.

Putt o tuto svou teorii hlouběji rozvíjí se svým spoluautorem Patem McCordem. V jejich společné knize Phar Lap – Nevyřčený příběh, kterou publikovali v roce 2009.

Pro tuto knihu si dělal průzkum a díky jednomu čtenáři a skalnímu fanouškovi, byl upozorněn právě na výše zmíněný článek. Našel si tedy v archivu rozhovor s Woodcockem z roku 1936.

„Vzhledem k tomu, že příběh Phar Lapa je téměř legendární, je těžké změnit jeho charakter. Přesněji, je to zřejmě nemožné, nelze přesvědčit veřejnost, aby změnila své myšlení, pokud jde o příčinu smrti tohoto velikána, ale komentáře Woodcocka z roku 1936 týkající se arzenu je také těžké zpochybnit,“ říká Putt.
„Pokud bychom jeho tvrzení ignorovali, znamenalo by to, že Tommy byl lhář,“ dodává.

Plachý a jemný muž se šibalským zábleskem v očích, jménem Aaron Treve „Tommy“ Woodcock zemřel v roce 1985 – ale ne dříve, než se stal milovanou osobností australského turfu a to nejen díky své minulosti, která jej pojí s Phar Lapem. V roce 1960 před Melbourne Cupem, se s ním média potkala ve stájích v Mentonu, kde stále působil. Prosili jej o nějaké zajímavé vzpomínky na Phar Lapa. Žokej, který příliš vyrostl a byl tak příliš těžký, se nakonec stal ošetřovatelem.

Když Telford odmítl jet s koněm do USA, poslal za sebe právě Tommyho Woodocka. Woodcock tedy měl možnost vidět Phar Lapův mystický výkon v Agua Caliente Handicapu, zažít jeho vítězství i záhadnou a tragickou smrt.

„Pokud jsme přijali teorii o arzenu a otravě – jsme tedy připraveni říci, že Tommy Woodcock byl lhář. To se ovšem ani dnes, desetiletí po jeho smrti, neslučuje s jeho osobností oblíbence australské dostihové veřejnosti! Pokud tedy říkáme, že lhářem nebyl, musíme přijmout jeho slova jako pravdu,“ říká Putt. „Nevyhnutelným závěrem tedy je, ať se nám to líbí nebo ne, že dokonalé výsledky Phar Lapovy zámořské cesty byly zcela bez tonika, stimulantu a bez drog.“

Publikováno v roce 2011
Překlad: BcA.  Inéz Chehaibiová
Zdroj informací:  http://www.smh.com.au/

Více info.

Robot v Národním muzeu v Canbeře.

Tělo Phar Lapa, jednoho z nejslavnějších koní dostihové historie nejen v Austrálii, bude sjednoceno alespoň virtuálně pomocí výzkumného programu vědecké organizace (CSIRO) přímo v Národním muzeu Austrálie.

Phar Lap, narozený na Timaru na Novém Zélandu v roce 1926 byl trénován v Sydney panem H. Telfordem. Během své kariéry byl tento obrovitý ryzák favoritem hned tří Melbourne Cupů a v roce 1930 během slavného jarního dostihového mítingu Flemington Spring Carnival zvítězil během 4 dnů ve všech dostizích, do kterých byl přihlášen vč. slavného Melbourne Cupu.

Zločinci z Melbournského podsvětí se jej (naštěstí neúspěšně) pokusili odstranit v sobotu ráno, těsně před Melbourne Cupem 1930. Jenže 5. 4. 1932 Phar Lap náhle uhynul v Kalifornii, skolen záhadnou nemocí a nepředstavitelnými bolestmi. Pitva ukázala, že jeho vnitřní orgány byly zasaženy jakousi neidentifikovatelnou substancí a tak se předpokládalo, že kůň byl otráven. V roce 2008 vědci tuto skutečnost pomocí synchrotronu potvrdili, když vzorky z Phar Lapova exponátu podrobili chemické analýze. Výsledky byly přesvědčivé, podle nich Phar Lap zkonzumoval smrtelnou dávku arzénu 35 – 40 hodin před svou mučivou smrtí.

Po mnoho let byly části jeho těla rozděleny ve třech muzeích ve dvou zemích: jeho srdce je v současné době konzervováno ve sklenici formaldehydu v Národním muzeu Austrálie (NMA) v Canbeře, jeho kůže je součástí exponátu v životní velikosti v australském Melbourne Muzeu a jeho kostra je součástí sbírek Muzea Te Papa Tongareva na Novém Zélandu.

Nicméně 4. 11. 2013 měli tři studenti ze škol Willunga (South Austrália), Mornington Peninsula (Victoria) a Townsville ( Queensland) šanci vidět všechny tyto předměty: exponát, srdce i kostru na jednom místě, zatímco mluvili s historiky o třech různých exhibicích. A to ani nemuseli opustit třídu!

Studenti pod vedením odborného průvodce NMA totiž využili muzejního robota CSIRO. Přihlásili se ze své počítačové učebny, kde mohli sledovat vše pomocí unikátní 360 stupňové panoramatické kamery umístěné na hlavě robota.Klikáním na jednotlivé předměty v expozici získávali detailní pohled i informace.

Zejména v den konání našeho svátku – Melbourne Cupu, dáváme studentům lepší vhled a obohacujeme jejich kulturní smýšlení i vzdělání o zkušenosti, které si budou pamatovat do konce života,“ říká Robert Bunzli, manažer robotického programu Národního muzea. „Studenti milují zvířata, která sehrála významnou roli v australské historii. Phar Lap je tím nejoblíbenějším z nich. Většina o něm sice slyšela, ale nikdy jej osobně neviděla.“

„Zpětná vazba od učitelů i žáku byla velmi pozitivní,“ pokračuje Bunzli.“Do dnešního dne jsme uspořádali 70 virtuálních prohlídek pro téměř 100 účastníků ve školách i knihovnách po celé Austrálii a chceme tento počet dále rozšiřovat.“

Jonathan Roberts, Ph.D., expert na robotiku v CSIRO si pochvaluje úspěchy muzejních robotů. Uvedl, že dle jeho názoru kombinace virtuálního učení a panoramatické kamery umístěné na robotu, zvyšuje zájem dětí o vzdělávání. Navíc kulturně významné památky jsou díky tomuto programu nyní dostupné všem studentům bez ohledu na to, kde v Austrálii žijí.

„Nyní chceme rozšířit uplatnění našich mobilních teleprezentačních systémů i do dalších oblastí – včetně dálkového školení, maloobchodu, těžby a zpracovatelského průmyslu,“ dodává Roberts. „Jsme sice stále ve stádiu vývoje a zdokonalování, ale předpokládám, že by systém mohl být využitelný také pro zdravotní organizace, zprostředkovávat spojení v regionálních či odlehlých komunitách – např. ve zdravotnictví by umožnil dálkové vizity.“

Zdroj informací: http://www.thehorse.com/
Publikováno: 4. 11.2013