H. R. Telford, trenér Phar Lapa – 1932

MELBOURNE, středa, 7.4. 1932.

H. R. Telford strávil většinu dneška mimo Braeside v Mordialloc, ve svém tréninkovém zařízení, které bylo dříve i domovem Phar Lapa, a až pozdě večer, když se vrátil, se dozvěděl o smrti šampiona v USA. Byl ohromen tou zprávou.

Převážil u něj silný pocit hněvu a rozhořčení nad týmem, který se měl o koně starat ve Spojených státech, že mu zapomněli zaslat telegram oznamující Phar Lapovu smrt nebo mu potvrdit zprávu o jeho smrti.

Nejprve odmítal uvěřit, že je kůň mrtvý, a prohlašoval, že to byl jen krutý výmysl či fáma. Když byl ale poté ujištěn, že zpráva je pravá a nefalšovaná, řekl jen: „Mám jen vaše slovo. Z Ameriky mi nikdo neposlal ani řádku,“ prohlásil hořce.

„Nedostal jsem z Ameriky ani řádku,“ pokračoval hořce.

„Mám tam čtyři své lidi a přesto mi o tom nic neřekli. Ještě nemám žádné informace. Myslím, že je to zvláštní. Ale teď nemůžu nic říct, protože k tomu nemám co říct.“

Telford ten den obdržel pouze zprávu od T. Woodcocka, ve které ještě uváděl, že se Phar Lap těší nejlepšímu zdraví. Ve stejný den také Telford také obdržel svůj podíl na sázce, když Phar Lap vyhrál v Mexiku. Ale 7.4.1932 už byl Phar Lap 2 dny po smrti.

Pár dní poté již Telford nepochyboval. „Ztratili jsme nejlepšího přítele,“ bědoval.

Spolumajitel a trenér HR Telford stoicky truchlí nad ztrátou velkého Phar Lapa a v tomto týdeníku s názvem Phar Lap: Idol of the Australian Turf říká, že měl „srdce velké jako lev“.Jeho malý syn Gerald ‚Cappy‘ Telford sedí na Millie, bílém poníkovi, který s Phar Lapem ‚cestoval téměř všude, kam šel‘. Telford dodává, že jeho syn Cappy byl Phar Lapovým „největším obdivovatelem, který ho dokázal zvládat úplně sám, což jen vypovídá o jeho dobrosrdečné povaze mírného giganta“.

Telford a jeho rodina utrpěli jen čtyři měsíce dříve strašnou ztrátu –  v prosinci 1931 zemřela Telfordova malá dcera Louise. A 5. 4. 1932 ztratil i svého Phar Lapa. Zhroutil se mu svět a zemřel jako chudý muž, neboť již nikdy neobjevil nového Phar Lapa.

„Bobby a Cappy“, 1931

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria, Melbourne 

A i když se Telford vždycky před reportéry kasal, že právě on pro Davise koně objevil, skutečnost byla taková, že ani on sám nemohl tušit, že Phar Lap, kterého vybral z katalogu ročků, se stane takovou kulturní ikonou a hvězdou dostihových drah nejen v Austrálii. Z „chudého“ trenéra se najednou stal jeden z  nejsledovanějších mužů Austrálie. Jenže to, že se o  něm psalo na prvních stranách deníků a magazínů neznamenalo, že byl oblíbený. Ba právě naopak. Lidi od tisku neměli podivínského trenéra příliš v lásce, protože jeho jednání bylo vždy zastřeno rouškou tajemství…

V Sydney Daily Telegraph Pictorial (později jen Daily Telegraph) se např. objevil tento titulek:

H.R.Telford (vlevo) a Phar Lap s Woodcockem a reportérem  deníku Daily Telegraph Pictorial

Novinový článek poté informoval čtenáře o tajném Phar Lapově „výletu“ na závodiště v Rosehillu, kde měl údajně absolvovat utajený ranní trénink se svou stájovou partnerkou, klisnou Eillom, jak uvedl neznámý zdroj. Několik svědků potvrdilo, že byli překvapeni a nechápali, proč šampión neabsolvoval trénink na své domovské dráze v Kensingtonu. Reportér dále píše: “ Phar Lapovy tréninkové časy se bohužel zjistit nepodařilo, nicméně do kuloáru unikla informace, že Telford je prohlásil za velice uspokojivé. Pustili jsme se tedy po stopách Phar Lapa a zeptali se přímo jeho trenéra, kde že se trénink  šampióna odehrával doopravdy. Bylo nám řečeno, že Phar Lap běžel v Randwicku a jeho tréninkovým partnerem byl Mooch Away. Rovněž máme k dispozici informaci, že pan Telford odjel na Gosfordské závody, ale ještě téhož dne se objevil v kanceláři AJC a zapsal Phar Lapa  do dostihů v rámci meetinku AJC. Na otázku předsedy „Kde jeho koně trénovali,“  prý lakonicky odvětil: „V Mascotu,“ a odkráčel pryč. Je tedy přinejmenším nemožné, aby se Phar Lap objevil na třech drahách zároveň – takže pokud byl opravdu v Rosehillu, otázkou zůstává, proč byl včera odvezen 14 mil kvůli pouhému tréninku?“

V Menlo Parku se zatím před areálem stájí scházeli repotéři pozvaní na odpolední show. Jenže dveře stájí byly zamčené a všude vládlo podivně svíravé ticho. Něco se dělo. Když se Phar Lap a jeho ošetřovatel stále neobjevovali, pojali novináři podezření. V tom se zpoza rohu vynořil jeden ze stájníků. Nedočkaví reportéři jej okamžitě zasypali všetečnými otázkami. „No tak, co se to tu děje? Je snad Phar Lap nemocný nebo co?“ Mladík byl bílý jako křída, zakroutil hlavou a tiše šeptl: „Je to daleko horší, panové.“ „Cože? Chcete snad naznačit, že je mrtvej?“ Ošetřovatel přikývl a vydechl: „Ano, uhynul dnes dopoledne tady ve stájích.“

Australský reportér Bert Wolfe přijel do Menlo Parku mezi prvními, chtěl udělat rozhovor s Tommy Woodcockem a předpokládal, že by mohl přesvědčit Davise, aby mu prozradil nějaké horké novinky, jak pokračují jednání s filmovou společností ohledně příprav natáčení filmu o „zázračném koni.“

Ošetřovatelé ve stájích brali Wolfa téměř jako člena Phar Lapova realizačního týmu. Woodcock se vyjádřil jasně – je to přítel a může přijít do stáje kdykoliv se mu zachce. Jakmile tedy Bert vstoupil do prostoru stájí, ošetřovatelé ho ihned informovali o situaci. „Woodcock je úplně na dně, obviňuje sám sebe. Všichni doufáme, že u sebe nemá nějakou zbraň – je na tom špatně, obáváme se, aby si nechtěl sáhnout na život.“ Wolfe na nic nečekal a běžel za Elliotem. „Jedna zbraň tu byla, ale schovali jsme ji před ním do sena,“ pošeptal mu Elliot.

Krátce poté dorazil do stájí i veterinář Bill Nielsen doprovázený doktorem Masoerem. Personál pomohl přemístit Phar Lapovo obrovské tělo na podložku a veterináři začali s ohledáváním těla. „I kdyby to byla kolika, k uhýnu by nedošlo tak rychle,“ prohlásil Masoero a kroutil nevěříčně hlavou. „I kdyby dostal silnou koliku, nemohl umřít za pár hodin – možná za pár dní, nebo za den, ale ne takhle rychle.“

Bert Wolfe už víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že se musí urgetně spojit s Austrálii. Zavolal přímo do redakce a nařídil editorovi, aby na titulní stranu dal přesně to, co mu nadiktuje. Krátce na to se na stránkách největších austrálských deníků objevily zprávy začínající slovy „Menlo Park, Kalifornie, úterý, 3.48…“ následovalo osudné oznámení, které srazilo Austrálii na kolena: „Phar Lap, australský šampión, dnes zemřel.“

Ve středu ráno se Harry Telford vracel z ranního tréninku. Chystal se právě na snídani, když mu zavolal reportér deníku The Herald. „Ach,“ vzdychl Harry, „to asi máte špatného informátora. S Davisem jsem mluvil včera, ujistil mě, že Phar Lap se má výborně.“ Na druhém konci linky bylo chvíli hrobové ticho. Pak se ozval reportér: „Obávám se, že je to pravda, pane Telforde. Máme na ranči svého člověka a ten potvrdil, že Phar Lap v Menlo Parku opravdu uhynul. Veterináři si myslí, že příčinou mohla být silná kolika, ale nejsou si jistí.“ V ten okamžik Harry Telford cítil jako by mu srdcem projel ostrý nůž, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Sluchátko mu vypadlo z rukou. Svalil se do křesla a zabořil hlavu do vrásčitých dlaní. „Ach můj bože, to je strašné! Jako bych ztratil další dítě! Ale proč? Proč?! Přeci nemohl jen tak umřít?!„

Poslední týdny prožívali Harry a Vi peklo za zemi. Malá Louisa (Harryho dcera) byla vážně nemocná. Doktoři byli bezradní.“Může to trvat týden, ale může to taky trvat měsíce nebo roky,“ tvrdili svorně. Jednoho dne, když se Harry vracel ze stájí domů, mu v ústrety běžel jeden z jeho účedníků. „Špatné zprávy, šéfe,“ křičel už zdálky. V zápětí našel Harry svou ženu svírající nehybné tělíčko, které sotva poznalo, co je to žít. Smutek byl obrovský.

„Zabili Phar Lapa, je mrtvý!“ řekl Harry své ženě. Cappy s sebou trhnul. Nechápal ještě zcela, co znamená být mrtvý, ale najednou byla jeho malá setřička pryč a kůň, kterého miloval ji téměř okamžitě následoval. Začal plakat. Vi se odmítla znovu poddat zoufalství. Snažila se být silná alespoň navenek, uvnitř však naříkala ve smrtelné agónii. Tolik špatných věcí za tak krátkou dobu.

Jim Pike se tu hroznou zprávu dozvěděl z rozhlasu u holiče. Seděl zrovna na křesle a nechával si zastřihovat vlasy. V salónu hrálo rádio. Jimmy ho neposlouchal, byla to jen zvuková kulisa na pozadí. Holič se k němu naklonil a řekl: „Tak co, Jime, myslíte si, že se Phar Lap stane nejbohatším stakes vítězem na světě? Myslím, že je nejlepší.“ Právě v ten okamžik se z rádia ozvalo: „Přerušujeme vysílání a přinášíme vám nejnovější zprávy,“ oznámil hlasatel a pokračoval: „Phar Lap uhynul. Dnes dorazila zpráva z Ameriky, že zázračný kůň dnes zemřel v Menlo Parku nedaleko San Franciska. Budeme Vás informovat, jakmile se dozvíme další podrobnosti.“ Pike vyskočil z křesla a kroutil hlavou. „Oh, ne, to ne! Byl tak dobrý…byl nejlepší!“

Zdroj informací: Michael Wilkinson – The Phar Lap Story Překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

Pouze vizuální doplnění k článkům týkajícím se podivuhodného deníku H.R. Telforda (viz. zde).

Zdroj: Muzeum Victoria
Překlad: Phar.Lap

—-

Počátkem října roku 1929 oznámila média světu, že došlo ke krachu na proslulé New Yorské burze. Nad Austrálií se počaly pomalu stahovat temné mraky Velké ekonomické krize, která v té době zahalila svět. Byla to dramatická a nestabilní doba. S klesajícími cenami Australských komodit jako byla pšenice a vlna docházelo také k rapidnímu snižování příjmů farmářů a obchodníků. Obchod postupně kolaboval, stále více lidí přicházelo o práci a s ní i o pevný měsíční příjem. Chudoba rozpřahovala své pařáty a lidé se začali topit v řece zoufalství a beznaděje. Východisko z této situace nebylo v dohledu. Snad jen zázrak by dokázal vrátit lidem úsměv do ustaraných tváří. A tento zázrak se opravdu stal.

5. října 1929 ráno, krátce před AJC Derby, které se konalo na dráze v Randwicku, měli Mackinnon a jeho trenér James Scobie naprostou důvěru ve skvělý výkon jejich svěřence Carradala, jenže všechno bylo nakonec jinak.

A.B.Gray (archivní záznamy):
„Již při tréninku v 10.00 hodin ráno jsem slyšel, že ten kůň (Phar Lap) zaběhl 7 furlongů a 95 yardů v čase 1:34,5. Ti, kdo znali tu kopcovitou dráhu, by Vám mohli vyprávět o tom, jak fenomenální čas to byl. To znamenalo, že musel dvakrát vyběhnout do kopce a zase zpátky. Navíc prý běžel po vnější straně dráhy. To bylo to ráno před dostihem. Nejlepší sázku v životě jsem uskutečnil 5. října 1929, vsadil jsem totiž poprvé na Phar Lapa.“

Pan Gray byl z valachova ranního tréninku tak nadšený, že ihned běžel k nejbližšímu bookmakerovi a vsadil na něj nemalý obnos. Harry Telford tak optimistický nebyl. Podvědomě sice byl přesvědčen o výjimečnosti svého koně, bál se ale, že si s ním osud zase tvrdě pohraje. Ostatně jako vždy, když se jednalo o koně. Na dostih se přijel podívat i jeho bratr Hugh Telford. Když ho ale jeden blízký Harryho přítel oslovil a poznamenal, že Harry musí mít jistě 100 % důvěru ve skvělý výkon svého koně, zve-li rodinné příslušníky až z Nového Zélandu, Hugh Telford mu zamyšleně odpověděl: „Vůbec ne. Harry je nešťastný. Upřímně – nikdy jsem nebyl svědkem toho, aby kůň, kterého Harry kdy trénoval, někdy nějaký dobrý závod vyhrál. Harry se domnívá, že zvítězí Carradale. I já se trošku bojím Jima Scobieho,“ na okamžik se odmlčel a pak pokračoval dále „ale Phar Lap je dobrý kůň a věřím, že v Craven Plate určitě zvítězí.“ Harry Telford navíc angažoval do sedla svého svěřence Phar Lapa dlouholetého přítele a exceletního žokeje – Jima Pika.

Bylo odstartováno. Koně vyrazili po široké travnaté trati a nabírali postupně rychlost. Jim Pike se s Phar Lapem chvilku přetahoval. Nakonec situaci pomohla vyřešit klisna jménem Queen Nassau, kterou jel Rae „Togo“ Johnstone. Ta se držela tak osm délek za vedoucími koňmi. Johnstone byl suspendován za neuposlechnutí trenérových instrukcí a AJC Derby byl jeho prvním závodem po 2 měsíční nucené pauze. Tempo udávané klisnou zřejmě Phar Lapovi svědčilo daleko lépe než vražedná rychlost v čele statovního pole nasazená dvojicí Carradale a Honour. Prudký dusot koní i chladná časomíra rychle odtepávaly vteřiny i metry dostihu. Koně se vřítili do druhé půlky a jejich plece se leskly potem. Rytmicky pracující svalnatá těla ještě přidala v obrovském tempu. Žokejové hbitě obsazovali výhodné pozice a chroptící zvířata pod nimi vytušila brzký finiš. Napjatí diváci přiložili k očím dalekohledy. Když zbývaly koním asi tak 3 furlongy, barvy Telfordovy stáje – červenočernobílá kombinace – se najednou začaly posouvat kupředu. V průběhu 100 yardů se Phar Lap postupně propracoval až na samotné čelo startovního pole a běžel stále rychleji. Nastal tolik očekávaný průlom: obrovitý ryzák Phar Lap vyrazil kupředu a s každým razantním osmimetrovým skokem se vzdaloval od svých soupeřů. Rval se dopředu s takovou chutí a radostí, že fascinované publikum zcela zapomnělo sledovat ostatní účastníky dostihu. V tu chvíli existoval jen Phar Lap. Ten také prolétl cílem o tři délky před Carradalem a s naprostodrtivou převahou zvítězil. Třetí skončil Honour. Časem 2.31,25 vyběhl Phar Lap časový rekord dráhy. Jeho vítězství bylo druhým nejrychlejším vítězstvím v Derby v Australské historii (v roce 1925 vyhrál Derby kůň Manfred, který byl jen o pár sekund rychlejší než Phar Lap).

Po závodě se trenér James Scobie přiznal reportérům, že „Phar Lap svým naprosto neuvěřitelným vítězstvím deklasoval Carradala do pozice průměrného koně.“

Peter Lawson (pozdější trenér vítěze Melbournského poháru 1956) citován v Evening Peal: „Nezasvěcenému pozorovateli se možná může zdát, že Harry Telford trpěl jakýmsi pocitem méněcennosti, ale Phar Lapova hvězda tou dobou teprve vycházela – a AJC Derby byl jeho první velký závod. Víte, jak to v téhle branži chodí – myslíte si, že máte doma druhého Tullocha, jenže z ničeho nic se objeví lepší kůň a jednoduše toho Vašeho porazí. A pro každého trenéra je porážka vždycky velkým zklamáním. Harry si tehdy vymínil, že bude dění sledovat z pozadí. Tenkrát – pár minut před startem toho zlomového dostihu – mi řekl: „…všem aristokratickým majtelům by to zlomilo srdce, kdyby viděli jak chudák vyhrává Derby.“ Jeho počínání v sobě mělo jistou logiku, protože kdyby Phar Lap prohrál – byl by vydán na pospas škodolibým narážkám prominentích členů klubu. Jenže Phar Lap nakonec vyhrál velmi lehce.„

Harry Telford se však k nemalému údivu všech přítomných diváků neobjevil ani na prezentaci a dekoraci vítěze Modrou stuhou. Příčinou jeho nepřítomnosti byl prudký záchvat pláče ihned poté, co uslyšel, že jím trénovaný kůň OPRAVDU zvítězil v DERBY!!! Upřímně, koho z nás by po letech smůly, posměchu a chudoby nepřemohly slzy? Myslím, že na ně měl plné právo.

A tak předseda správní rady AJC – sir Collin Cambell Stephen (1872 – 1937) předal pohár i výhru jeho bratru Hughovi Telfordovi, který se uvolil, že svého bratra zastoupí. Když Stephen věšel Modrou stuhu na krk nového držitele časového rekordu Phar Lapa, nepozorovaně střelil zrakem do nedalekého hloučku diváků, kde stál trenér jeho koně – Bayly Payten a s obdivným pohledem si prohlížel mohutného ryzáka, kolem něhož křepčil šťastný Tommy Woodcock. Právě Payten totiž Collin C. Stephenovi před půl rokem po doběhu handicapu pro dvouleté koně na závodišti v Rosehillu tvrdil, že kůň v jeho majetku jménem Voleuse je daleko lepší než Phar Lap. Siru Collinu C. Stephenovi se tato poznámka nyní živě vybavila a neubránil se kyselému ušklebku. Později po skončení slavnostní prezentace si přeci jen neodpustil a zašeptal trenérovi do ucha kyselou ironickou poznámku: „A pak že máme ve stáji šampióna?!“

„Snowden“ (korespondent deníku The Australian) o Phar Lapovi:
„Phar Lap je skvělý valach, který se vymyká průměru nejen svou velikostí, ale hlavně svou třídou. V porovnání s ostatními koňmi má velmi výraznou a prostornou akci. Je to výborný mílař s perfektní stavbou těla. Je samý sval a nevidíte na něm ani špetku tuku. Když kluše okolo Vás při tréninku, jakoby si jen tak plul nad zemí.“

Velkým vítězstvím v AJC Derby 5.10.1929 se v podstatě počal odvíjet neobyčejný příběh. Z outsidera se náhle stal sledovaný kůň… Kdo by uvěřil, že na počátku byl jeden zoufalý trenér, jehož jediným kapitálem byly jeho znalosti o koních a odvážné sny? Vítězství v Derby 1929 bylo prvním krokem k utvoření legendy. Legendy o „Big Redovi,“ která jak sami dále uvidíte, povstala rychlostí „Blesku,“ ověnčeného přátelstvím věrného ošetřovatele Tommyho Woodcocka.

Realizační tým kolem Phar Lapa počínaje tímto okamžikem bude muset čelit mnoha nástrahám, jež sebou svět slávy a velkých peněz přináší… vydejme se na cestu spolu s nimi…ačkoliv víme, že její konec neskončí pohádkově, nýbrž tragicky.

Zdroj informací: připravovaná kniha Phar Lap – legenda neumírá
Zdroj obrázků: Melbourne Muzeum