Unikátní fotoalbum Dave. J. Davise

Museum Victoria v Melbourne má ve svém držení také pozoruhodné fotoalbum Dave J. Davise, které obsahuje 36 nebarevných fotografií dokumentujících každý dostih v Austrálii s popisky o který dostih se jedná a kteří koně doběhli za Phar Lapem. Album má 18 stránek. Je to jediné album s kompletními fotografiemi vítězství tohoto koně v Austrálii. Davis zemřel v roce 1959 v USA a jeho album bylo objeveno na půdě jeho domu v Kalifornii až v roce 1990 jeho příbuznými.

Unikátní fotografie ze 36 vítězných dostihů Phar Lapa naleznete níže:

The Maiden Juvenile Handicap, 1929
The Rosehill Guineas, 1929
AJC Derby, 1929
The Craven Plate, 1929
VRC Derby, 1929
VRC St Leger, 1929
VRC Governor´s Plate, 1930
VRC King´s Plate, 1930
The Chipping Norton Stakes, 1930
AJC St Leger, 1930
The Cumberland Stakes, 1930
The AJC Plate, 1930
Elder Stakes, 1930
King´s Cup, 1930
The Chemsford Stakes, 1930
The Hill Stakes, 1930
The Spring Stakes, 1930
The Craven Plate, 1930
The Randwick Plate, 1930
WS Cox Plate, 1930
The Melbourne Stakes, 1930
Melbourne Cup, 1930
Linlithgow Stakes, 1930
CB Fischer Plate, 1930
St George Stakes, 1931
Futurity Stakes, 1931
Essendon Stakes, 1931
The King´s Plate, 1931
Underwood Stakes, 1931
Memsie Stakes, 1931
The Hill Stakes, 1931
Spring Stakes, 1931
The Craven Plate, 1931
The Randwick Cup, 1931
WS Cox Plate, 1931
Melbourne Stakes, 1931

Zdroj: http://www.nma.gov.au/
Překlad: Phar.Lap

Zleva: Dave J. Davis (majitel), uprostřed Billy Elliot (žokej) a vedle něj vpravo, Bea Davisová.

 Zdroj fotografie: archiv autorky

V Menlo Parku se zatím před areálem stájí scházeli repotéři pozvaní na odpolední show. Jenže dveře stájí byly zamčené a všude vládlo podivně svíravé ticho. Něco se dělo. Když se Phar Lap a jeho ošetřovatel stále neobjevovali, pojali novináři podezření. V tom se zpoza rohu vynořil jeden ze stájníků. Nedočkaví reportéři jej okamžitě zasypali všetečnými otázkami. „No tak, co se to tu děje? Je snad Phar Lap nemocný nebo co?“ Mladík byl bílý jako křída, zakroutil hlavou a tiše šeptl: „Je to daleko horší, panové.“ „Cože? Chcete snad naznačit, že je mrtvej?“ Ošetřovatel přikývl a vydechl: „Ano, uhynul dnes dopoledne tady ve stájích.“

Australský reportér Bert Wolfe přijel do Menlo Parku mezi prvními, chtěl udělat rozhovor s Tommy Woodcockem a předpokládal, že by mohl přesvědčit Davise, aby mu prozradil nějaké horké novinky, jak pokračují jednání s filmovou společností ohledně příprav natáčení filmu o „zázračném koni.“

Ošetřovatelé ve stájích brali Wolfa téměř jako člena Phar Lapova realizačního týmu. Woodcock se vyjádřil jasně – je to přítel a může přijít do stáje kdykoliv se mu zachce. Jakmile tedy Bert vstoupil do prostoru stájí, ošetřovatelé ho ihned informovali o situaci. „Woodcock je úplně na dně, obviňuje sám sebe. Všichni doufáme, že u sebe nemá nějakou zbraň – je na tom špatně, obáváme se, aby si nechtěl sáhnout na život.“ Wolfe na nic nečekal a běžel za Elliotem. „Jedna zbraň tu byla, ale schovali jsme ji před ním do sena,“ pošeptal mu Elliot.

Krátce poté dorazil do stájí i veterinář Bill Nielsen doprovázený doktorem Masoerem. Personál pomohl přemístit Phar Lapovo obrovské tělo na podložku a veterináři začali s ohledáváním těla. „I kdyby to byla kolika, k uhýnu by nedošlo tak rychle,“ prohlásil Masoero a kroutil nevěříčně hlavou. „I kdyby dostal silnou koliku, nemohl umřít za pár hodin – možná za pár dní, nebo za den, ale ne takhle rychle.“

Bert Wolfe už víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že se musí urgetně spojit s Austrálii. Zavolal přímo do redakce a nařídil editorovi, aby na titulní stranu dal přesně to, co mu nadiktuje. Krátce na to se na stránkách největších austrálských deníků objevily zprávy začínající slovy „Menlo Park, Kalifornie, úterý, 3.48…“ následovalo osudné oznámení, které srazilo Austrálii na kolena: „Phar Lap, australský šampión, dnes zemřel.“

Ve středu ráno se Harry Telford vracel z ranního tréninku. Chystal se právě na snídani, když mu zavolal reportér deníku The Herald. „Ach,“ vzdychl Harry, „to asi máte špatného informátora. S Davisem jsem mluvil včera, ujistil mě, že Phar Lap se má výborně.“ Na druhém konci linky bylo chvíli hrobové ticho. Pak se ozval reportér: „Obávám se, že je to pravda, pane Telforde. Máme na ranči svého člověka a ten potvrdil, že Phar Lap v Menlo Parku opravdu uhynul. Veterináři si myslí, že příčinou mohla být silná kolika, ale nejsou si jistí.“ V ten okamžik Harry Telford cítil jako by mu srdcem projel ostrý nůž, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Sluchátko mu vypadlo z rukou. Svalil se do křesla a zabořil hlavu do vrásčitých dlaní. „Ach můj bože, to je strašné! Jako bych ztratil další dítě! Ale proč? Proč?! Přeci nemohl jen tak umřít?!„

Poslední týdny prožívali Harry a Vi peklo za zemi. Malá Louisa (Harryho dcera) byla vážně nemocná. Doktoři byli bezradní.“Může to trvat týden, ale může to taky trvat měsíce nebo roky,“ tvrdili svorně. Jednoho dne, když se Harry vracel ze stájí domů, mu v ústrety běžel jeden z jeho účedníků. „Špatné zprávy, šéfe,“ křičel už zdálky. V zápětí našel Harry svou ženu svírající nehybné tělíčko, které sotva poznalo, co je to žít. Smutek byl obrovský.

„Zabili Phar Lapa, je mrtvý!“ řekl Harry své ženě. Cappy s sebou trhnul. Nechápal ještě zcela, co znamená být mrtvý, ale najednou byla jeho malá setřička pryč a kůň, kterého miloval ji téměř okamžitě následoval. Začal plakat. Vi se odmítla znovu poddat zoufalství. Snažila se být silná alespoň navenek, uvnitř však naříkala ve smrtelné agónii. Tolik špatných věcí za tak krátkou dobu.

Jim Pike se tu hroznou zprávu dozvěděl z rozhlasu u holiče. Seděl zrovna na křesle a nechával si zastřihovat vlasy. V salónu hrálo rádio. Jimmy ho neposlouchal, byla to jen zvuková kulisa na pozadí. Holič se k němu naklonil a řekl: „Tak co, Jime, myslíte si, že se Phar Lap stane nejbohatším stakes vítězem na světě? Myslím, že je nejlepší.“ Právě v ten okamžik se z rádia ozvalo: „Přerušujeme vysílání a přinášíme vám nejnovější zprávy,“ oznámil hlasatel a pokračoval: „Phar Lap uhynul. Dnes dorazila zpráva z Ameriky, že zázračný kůň dnes zemřel v Menlo Parku nedaleko San Franciska. Budeme Vás informovat, jakmile se dozvíme další podrobnosti.“ Pike vyskočil z křesla a kroutil hlavou. „Oh, ne, to ne! Byl tak dobrý…byl nejlepší!“

Zdroj informací: Michael Wilkinson – The Phar Lap Story Překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

Zdroj: Muzeum Victoria
Překlad: Phar.Lap

Wirt Browman, Baron Long a James Crofton – známí jako hraniční baroni – byli opravdovými otci pověstného letoviska Agua Caliente v Tichuaně v Mexiku. Rozsáhlý komplex byl vybudován na horkém vodním prameni, což ve Španělštině doslova znamená „Agua Caliente.“ Účelem komplexu v Agua Caliente bylo přitahovat a hlavně bavit smetánku a hvězdy rozvíjejícího se filmového průmyslu v Hollywoodu. Agua Caliente bylo královstvím nevázaných pitek a hazardních her.

Komplex byl zbudován za 2 milióny dolarů. Závodní dráhu v Aqua Caliente navrhl mladý architekt, který se jmenoval Douglas McAllister. Hlavní tribuna v sobě spojovala rysy Španělské a středomořské architektury. Budova byla bílá a měla střechu z dlaždic červené barvy.

Letecký pohled na komplex

Pohled na závodní dráhuPohled z tribuny na dráhu

Plánek letoviska

Na dráze v Agua Caliente se běhal pověstný a nejštědřeji dotovaný dostih v Severní Americe : Agua Caliente Handicap (znamý též jako Coffroth Handicap). Trať v Agua Caliente byla známa právě pověstnými štědrými dotacemi.

Když Crystal Pennant v roce 1928 nečekaně zvítězil v nejbohatším dostihu světa, dotace pro vítěze činila 110 000 dolarů, což po odečtení všech nutných výdajů (platu žokeje, startovného a dalších poplatků) pro majitele vítězného koně, pana Waltera Hoffmana, znamenalo příjem neuvěřitelných 92 700 dolarů. Ačkoliv nám dnes dolarová měna nepřipadá příliš závratná, faktem zůstává, že peníze pro vítěze v roce 1928 by se vyrovanaly částkám, za které dnes běhají špičkoví koně světa.

Bohaté dotace přilákaly i Dave. J. Davise, majitele nejlepšího dostihového koně Austrálie. Jeho Phar Lap cestoval neuvěřitelných 12 000 mil, jen aby mohl 20.3.1932 stanout na startu Agua Caliente Handicapu. Nejen svým startem, ale hlavně vítězstvím se zapsal zlatým písmem nejen do historie celosvětového turfu, nýbrž i do historie dráhy. Nechal totiž za sebou nejen pole nejlepších koní Ameriky včetně amerického Derby vítěze: Reveille Boye, ale svým časem zlomil i rekord dráhy. Bohužel jeho rekord byl v roce 1933 překonán 4 letým americkým odchovancem jménem Gallant Sir. Gallant Sir v dostihu zvítězil i v roce 1934.

Phar Lap zadrženě vítězí v Agua Caliente
Handicapu, 1932

Po ukončení závodní sezóny v roce 1934 zakázala Mexická vláda hazardní hry až do roku 1938. V roce 1938 byla trať opět otevřena. Ještě téhož roku byl otevřen i zcela nový komplex Santa Anita Park stiuovaný v Arcadii, ve státě Kalifornia. S otevřením nového a modernějšího komplexu začala tradice dostihových mítingů v Agua Caliente pozvolna slábnout. Majitelé dostihových koní začali pozvolna přesouvat své aktivity do Santa Anity, kde se začaly psát nové dějiny dostihového sportu v Severní Americe. Ale Agua Caliente nebude nikdy zapomenuto… …neboť právě na jeho dráze odstarovalo svou hvězdnou kariéru mnoho amerických žokejů.

Konkureční komplex Santa Anita v Kalifornii, 1938

Eddie Arcaro vyhrál svůj první dostih právě na dráze v Agua Caliente v roce 1932. O několik let později, v roce 1941, se v sedle koně Whiraway stal vítězem Americké Trojkoruny.

Zdi šatny by jistě mohly vyprávět i další příběhy, neboť jimi prošla taková esa jako např: Jackie Westrope, George Woolf, Red Pollard, Willie Saunders, Tommy Luther, Frankie Catrone, Clyde Turk nebo Johnny Longden. Nesmíme zapomenout ani na slavné majitelé stájí – Warrena Wrighta či Silvia Coucciho. Ti všichni zde sbírali první zkušenosti než se z nich staly hvězdy amerického dostihového nebe.

Tommy Luther v sedle Crystal Pennanta po vítězství Agua Calietne Handicapu,1928

Johny Longden v sedle Count Fleeta – vítězové Americké Trojkoruny, 1943

Ostatní momentky:

V cíli…

V kruhu pro vítěze…

Interview se šťastným majitelem vítěze

Více informací zde.

Zdroj informací: Aqua Caliente History Society
Zdroj fotograií: Aqua Caliente History Society, archiv autorky

Phillip Tyndall z Axedale ve státě Viktoria, se začal blíže zajímat o Davisův život během spolupráce na dokumentárním projektu o Phar Lapovi. Novozelandský odchovanec Phar Lap si v době ekonomické krize získal ve 30 letech 20. století díky svým neuvěřitelným vítězstvím (vč. jeho fenomenálního triumfu v Melbourne Cupu 1930) lásku a obdiv celého Australského národa. Do světové historie turfu se zapsal svým památným vítězstvím v Aqua Caliente Handicapu v roce 1932. Jeho náhlá a záhadná smrt v Kalifornii pouze 2 týdny po jeho triumfu vyvolala řadu spekulací a dodnes zůstává obestřena záhadou.

„Když jsem prostudoval tento příběh, začal jsem se zajímat i o střípky, které jaksi zapadly do prachu v běhu času. Když se na tento příběh podíváte, zjistíte, že příběhy lidí kolem tohoto koně nikdo nikdy dopodrobna nestopoval. Tyto příběhy jakoby se utopily ve vlnách času a zapomnění. Ano, je pravda, že Tommy Woodcock se stal po smrti uznávaným trenérem a ikonou Australského dostihového sportu. Harry Telford se, po neúspěšných pokusech o znovuobjevení dalšího koně s kvalitami Phar Lapa, raději stáhl do ústraní a žil jen se svými vzpomínkami, ale o američanovi s židovským původemjménem Dave J. Davis toho bylo publikováno jen velmi málo.“

Dave J. Davis se narodil v Rusku a do USA emigroval jako mladík. V roce 1920 odjel do Austrálie a založil si v Sydney obchod s fotografiemi a nadobím. V Sydney se také poprvé setkal s dostihovým sportem a vášnivě mu propadl. Později nakoupil několik dostihových koní, vč. Phar Lapa.“

„Rozhodně bych ocenil sebemenší informaci, která by mě zavedla blíže k rodině Davisových,“ říká Tyndall, který již 12 měsíců intenzivně pracuje na materiálech pro svůj dokumentární snímek, které se mu doposud podařilo získat od filmové společnosti státu Viktoria.

Phar.Lap

Dave J. Davis

Davis si vydělal dost peněz a ty používal pro financování své velké vášně: dostihů. Sám sice ztěží rozeznal hlavu koně od jeho zádě, ale věděl hodně o financích. Byl vychytralý, ošlehaný životem a uměl počítat dopředu. Vyhodil za nevzhledné hříbě přeci 160 guinejí a nehodlal do něho vrážet zbytečně i další peníze. Kam jen dal ten blázen Harry oči a rozum?

Tommy Woodcock, který později mluvil s Janem Wositzkym, líčil scénu, jak se Dave J. Davis přišel do Telfordových stájí podívat na svého nového koně takto:

„Ten den, kdy přivezli Phar Lapa, přišel do stáje pan Davis – muž, který ho koupil pro pana Telforda. Stál u dveří do dvora a díval se na něj. Chvíli ho jen tak sledoval očima a vůbec nic neříkal. Pak tichým hlasem prohlásil: „Harry, ten kůň se mi nelíbí. Nevidím důvod, proč bych ho měl nechávat trénovat.“ Telford se jen tak díval a chvíli přemýšlel. Nakonec řekl: „Pane Davisi,jsem na mizině. Nemám 160 Guinejí a nemám ani na zaplacení dopravy z Nového Zélandu.“ A Davis mu odpověděl: „“To je mi jedno.“Telford se na chvíli zamyslel a pak prohlásil: „Já si ho od Vás pronajmu.“ A Davis řekl: „Dobře, pronajmu ti ho… na tři roky.“Načež Telford odvětil: „V pořádku, děkuju Vám, to bude stačit.“

Od jara 1929 dominoval Phar Lap australskému dostihovému průmyslu a Dave J. Davis si svou počáteční investici značně pochvaloval.

Názory australského publika na Harryho Telforda byly rozdílné – někteří jej odsuzovali a jiní obdivovali, nicméně všichni se shodli v jedné věci. Návrh přemístit šampióna z Austrálie do Ameriky nebyl nápadem Harryho Telforda, nýbrž Dave J. Davise. Tímto ztratil Američan v očích veřejnosti definitivně na oblibě.

Později po Phar Lapově nádherném vítězném debutu v Agua Caliente Handicapu Dave J. Davis prohlásil: “ Jsem rád, že je to napětí již za námi. Nikdy v životě jsem necítil tolik vrušení – ani když Phar Lap zadrženě zvítězil v Melbournském poháru (Melbourne Cupu) v roce 1930. Rád bych zde také zdůraznil, že všechen úspěch patří zejména Tommymu Woodcockovi, který koně připravil tak, jak mu doporučil Harry Telford před odjezdem z Austrálie. Phar Lap je největší reklamou, jakou kdy Austrálie měla…a já jsem nikdy neměl nejmenších pochyb o tom, jak závod dopadne. Phar Lap dnes všem dokázal, že je naprosto jedinečný. Samozřejmě bude startovat i v dalších dobře dotovaných závodech, které Amerika nabízí. A já jsem si více než jistý, že se stane nejbohatším koněm světa než se vrátí zpět do rodné Austrálie.“

Později toho odpoledne se nesly přes Pacifik jedny z nejtragičtějších zpráv Australské dostihové historie. „JE MRTVÝ!“ oznamovaly palcové titulky na titulní straně melbourského deníku The HERALD a další titulky na přední straně pokračovaly: „Phar Lap je mrtev…šampión uhynul v Americe krátce po svém prvním triumfu.“

6. dubna 1932 vyšel v deníku The Vancouver článek, který se snažil reagovat na pomluvy o otravě šampióna. Dave J. Davis řekl: „První zjištění, které předpokládalo uhynutí koně na koliku, bylo vyšetřovací komisí nakonec definitivně akceptováno. Po konzultaci celé věci s žokejem B. Elliotem jsme se shodli na tom, že by v této věci nemělo smysl dále pátrat.“ Davis rovněž připustil, že možnou příčinou smrti mohlo být celkové vysílení koně po absolvované cestě z Austrálie.

The Sydney Morning Herald však zveřejnil ještě téhož dne článek o tom, že Davis své prohlášení změnil, přičemž uvádí jeho doslovnou citaci: „Nemyslím si, že by někdo z mých přátel byl nějak zoodpovědný za Phar Lapovu smrt… Nikdy jsem ale neslyšel o případu, kdy by kůň zemřel na koliku takovým způsobem jakým uhynul Phar Lap. Ve jménu všech ostatních majitelů koní by se měl tento případ důkladně prozkoumat a vyšetřit. Existuje i šance, že koně někdo otrávil úmyslně. Na druhé straně je tu i možnost, že se tak stalo neúmyslně. Nicméně pokud k něčemu takovému opravdu došlo, rád bych o tom věděl více.“

Po Phar Lapově smrti se Dave J. Davis už nikdy do Austrálie nevrátil. Usadil se v Kalifornii a zemřel v roce 1957.

Považuji za důležité zdůraznit, že to byl právě Dave J. Davis, kdo v USA zajistil preparaci Phar Lapova těla firmou Jonas Brothers včetně jeho následné dopravy zpět do Austrálie. Právě jemu tedy mohou děkovat generace Austraranů a lidí po celém světě za to, že mohou spatřit exponát šampióna a vzdát mu tak poctu i tolik let po jeho smrti.