„On a můj otec byli nejlepší kamarádi a Tommy byl jako můj dědeček, když jsem byl ještě malý,“ říká dojatě Wayne (62 let) známý v Yarrawonga jako pan „Hinchy“. „Pracoval jsem s ním v závodních stájích a říkal mu prostě pan Woody. Jezdili jsme spolu rybařit… když onemocněl, ošetřoval jsem ho a dva roky se o něj staral – pak zemřel. Bylo to těžké. Bylo to velmi smutné období. Bylo magické trávit s ním všechen ten čas a slyšet ho vyprávět všechny ty příběhy.“

Tommy Woodcock (vlevo) s Waynem Hinchliffem.

Je to právě ono dědictví Woodcocka – jeho horsemanship znalosti, i jeho vzácný vhled do legendy jménem Phar Lap, které jsou stále naživu na Hinchliffově 145 hektarové farmě v Yarrawonga, kde sídlí Wayneovova jezdecká show jménem The Stockyard. Stockyard začal Wayne provozovat asi před 15 lety. Show trvá jednu až tři hodiny. Její součástí je jízda na koních, manipulace se stroji, stříhání ovcí, tradiční farmářské dovednosti a práce s pracovními psy – vše s hudbou a zpěvem. Show provádí Waynee a soubor 10 jezdců. Show se koná na farmě v Yarrawonga 3x týdně na podzim a na jaře je jízdním představením na takových akcích jako zemědělské výstavy a propagační představení pro Melbourne Cup.

„Když začínám show, často vysvětluji lidem, jak jsem se naučil zvládat mladé koně, aby se na nich dalo jezdit. Říkám, že ty mé schopnosti mi předal právě sám Tommy Woodcock. Lidé pak vždy chtějí vědět víc, „říká a dodává, že show The Stockyard také obsahuje obsahuje vzpomínky na Phar Lapa, včetně originálních fotografií a medaili trenéra Woodcocka. „Vyprávím lidem příběhy o panu Woodym, nikoliv ty osobní nebo rodinné, ale ty, které mi říkával o Phar Lapovi – jakože si nebyl jistý, že byl skutečně otráven. Jeho verzí bylo, že jej nepochybně předávkoval australský veterinář (málokdo ví o tom, že neměl veterinární vzdělání – vypracoval se z pouhého asistenta). Ale tenhle konec nemá pro media a veřejnost takové grády…  To už jsem zjistil dávno. I když já jediný vím, co mi pan Woody před svou smrtí řekl, lidé na to mají stejně svůj názor a ne vždy chtějí znát pravdu. Mnohem více je totiž přitahují ty nesmyslné teorie o gangsterech a o otravě.“

Wayne Hinchliffe provozuje show The Stockyard.

Wayne také vypráví podrobně o historii Phara Lapa, o jeho pobytu v USA, o zkorumpovanosti dostihů a o pokusu o atentát na Phar Lapa, kdy se legendárního koně někdo pokusil zabít před Melbourne Cupem. „Při dostizích jde o velké peníze, pokud máte koně, který je bezkonkurenční, je to špatné pro celý systém, protože lidé pak sázejí jen na něj a to se bookmakerům nelíbí – nevydělávají, ale prodělávají velké peníze,“ říká. „Proto se mezi nimi našli tací, kteří se Phar Lapa chtěli skutečně zbavit. Do filmu o Phar Lapovi pan Woody vložil všechny své vzpomínky a je skutečně takový, jak to prožil ve skutečnosti.“

„Před 15 lety mi vyřadila chřipka dočasně koně, takže jsem se rozhodl vytvořit The Stockyard jako poctu panu „Woodymu“ – mému mentorovi, svým předkům a koním.  Mé vystoupení v sobě pojí tradici, dovednosti, které jsou předávány z generace na generaci. Bohužel stačí jen jedna generace k tomu, aby dovednost zmizela a tradice byla zapomenuta. Pan Woody mě naučil jedné velké pravdě. Pokud koně násilím nelámeš, udělají pro tebe všechno a ze své dobré vůle! Naučil mě jak se vcítit do koně.“

Wayne říká, že to nebyl pouze pan Woody, kdo jej inspiroval k vytvoření show – jeho strýci měli po 2. světové válce cestovní rodeo a cestovali po celé Viktorii. „Pro mé strýce to bylo všechno jen o zábavě, zpívání písní, dovedností s bičem a lasem a kaskadérských tricích na koni,“ říká Wayne, který často vystupuje se svými dvěma dětmi, se svou partnerkou Marií Hanrahanovou, která mu poskytuje morální podporu. „Lidé přijdou na show The Stockyard a myslí si, že je to podobná show jako je Australan Outback Spectacular, ale my nejsme ve stejné lize.“

„To, co děláme, je skutečné, zatímco ostatní hrají pouze divadlo. To je skutečná dohoda. Naše zvířata nejsou vydrilovaní koně – učí se v průběhu show, triky dělají až v show. Jsou to klasičtí farmářští koně. Jejich úkolem je pracovat s dobytkem a tohle také vidí návštěvníci. “

Wayne Hinchliffe se svými koňmi

Wayne vyrůstal v Melbourne a znal Woodcocka už jako mladého chlapce, který pracoval ve stájích hned od skončení školní docházky. „Krmil koně jedním koncem a kydal na druhé straně„. Stal se učedníkem v obuvnické společnosti a dovednosti, které získal i nadále využíval při opravách kožených sedel a uzdeček ve stájích. Chtěl být žokejem, ale bohužel se mu nedařilo udržet váhu – tak se stal ošetřovatelem koní. V pozdních sedmdesátých letech Wayne nastoupil do  Woodcockovy stáje jako předák. „Měli jsme tam tolik koní, o které jsme se spolu starali, pracovali jsme hodně. Nebyl čas myslet na romantiku (Woodcockův život nebo Phar Lapova legenda ustoupily tvrdé práci).“

Poté se Wayne přestěhoval do Yarrawongy, aby pracoval na farmě svých rodičů. Na nějakou dobu si pronajal půdu a pěstoval tam 5.000 ovcí, pak se začal zabývat výcvikem mladých koní, tedy byznysem, který nedávno opustil. V polovině osmdesátých let, zatímco Wayne pracoval na farmě, Woodcockovi – který neměl děti – zjistili pneumonii a nakonec mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Woodcock opustil Melbourne, aby zakotvil u svého přítele v Yarrawonge. Zůstal v péči Wayneho, který se o něj staral dokud v roce 1985 nezemřel.

„Říkal mi, že nechce umřít v Melbourne. Zeptal se, jestli může jít ke mně. Řekl, že měl odejít do důchodu už před deseti lety místo aby se honil za dalším vítězem Melbourne Cupu,“ říká Wayne. „Maminka a táta se o něho starali o víkendech, já jsem ho ošetřoval přes týden. Byli jsme jako jeho rodina. Byli jsme si opravdu blízko… Když vzpomínáte, jak váš otec, dědeček nebo rodinný přítel umíral na rakovinu, je to vždycky velmi obtížné. Ty poslední vzpomínky před samotným koncem hodně bolí a jsou velmi, velmi těžké. „

Zdroj: https://www.weeklytimesnow.com.au
Překlad: Phar.Lap

Ráno před třetím dostihem C.M. Lloyd Stakes byl Phar Lap zpocený a měl menší záchvat koliky. Tommy si myslel, že kůň by měl být s dostihu vyškrtnut, ale Harry Telford nesouhlasil. V tomto závodě měl Phar Lap nést handicap 9 kamenů a 7 liber, což byla nemalá zátěž, neboť v únoru 1931 VRC náhle zrušilo váhové výhody pro valachy. Samozřejmě, že za tímto nařízením nebylo nic jiného, než pokus usměrnit Phar Lapova vítězství do patřičných mezí a dát šanci jiným koním. Telford opravdu koně do dostihu poslal i v takovém stavu… Výsledkem bylo, že Phar Lap prohrál po boji o krk s Waterline, která nesla 8 kamenů.

Další valachův program byl po prohře okamžitě zreorganizován a Tommy s Phar Lapem byl poslán na farmu Bacchus March na 5timěsíční rekonvalescenci. V průběhu této doby se Telford více věnoval svým stájím v Braeside v Mordiallocu, měl na starosti přes 35 koní a stejný počet zaměstnanců. Z chudého trenéra se náhle stal úspěšný a zámožný pán, k němuž všichni závistivě vzhlíželi.

1. srpna 1931 stejně jako všichni ostatní koně v Austrálii zestárl Phar Lap o rok. Bylo mu oficiálně pět let a když se vrátil z „dovolené“, vážil 568 kg a byl větší než kdy předtím. Při prvním pohledu na svého svěřence Telford nevěřil, že byl taková mašina mohla vyhrát první dostih programu – Underwood Stakes ve Williamstownu, proto k Phar Lapovi přihlásil do dostihu dalšího koně ze stáje – Rondalinu, na kterou si také vsadil. Tommy zůstal věrný svému „Bobbymu“, na kterého si rovněž vsadil. Phar Lap lehce zvítězil a odměnil Tommyho důvěru výhrou 300 liber. Tommyho a Telfordovy tréninkové metody se často dostávaly do konfliktu…

Tommy vysvětluje:
No, víte, pan Telford se o koně stral opravdu dobře, kupoval to nejlepší krmení a všechno pro něj, ale měl svoje metody. Byl to tvrdý muž – koně museli těžce, dlouho a velice často trénovat. Byl jsem s Phar Lapem hodně dlouho a můžu vám říct, že nikdo, kromě žokejů o něm nevěděl víc, než já. Někdy jsem mu naordinoval rychlou práci cca půl míle hned od začátku a jindy jsem řekl, že se před rychlou práci potřebuje „zahřát“ a tak s ním vždycky v kroku chodili celou míli než došlo na rychlou práci.

A to víte, tahle práce jej držela v kondici víc než sled rychlých prací, jenže pan Telford měl na věc jiný názor. Chtěl, aby si jeho koně sáhli až na dno už při samotném tréninku – vždycky pod jeho vedením běhali dlouhé distance a dřeli jako otroci. Víte, můj názor byl, že tahle těžká a monotonní rychlá práce ubírala koním síly i motivaci. Já myslím, že moje lehká práce dávala koním víc (anebo kombinace kroku a rychlé práce), ale pan Telford je hnal v plném trysku celý trénink. Jenže pan Telford si stál za svým. Můj názor byl, že takový trénink koním do dostihu ubíral síly a občas – hlavně po dostihu, to bylo na koních hodně vidět. Myslím si, že moje metody fungovaly – Phar Lap toho byl důkazem. Poslouchat mě začali až poslední sezonu než odjezdem do Ameriky.

Pro Melbourne Cup 1931 VRC stanovilo Phar Lapovi handicap 68 kg! Na přípravu vzal Tommy Phar Lapa na dráhu v Sydney, kde se také sešel s Jimem Pikem, Phar Lapovým žokejem pro tento dostih.

Řekl jsem mu: „Co si myslíš o našich šancích? Má přílišnou váhu pro Melbourne, nemyslíš, Jimmy?“
„Neboj se, synku,“ řekl mi. „Je to silný a dobře rostlý kůň. Je v nejlepší formě, ve které jsem ho kdy viděl. A věř mi, že ti teď říkám, co cítím – myslím, že kdyby mu dali na hřbet i víc, pořád má šanci vyhrát Melbourne Cup.“
„Oh, no – nemyslím si, že je až tak dobrý.“
„Není? Tak to teprve uvidíš,“ zasmál se.

Tommy odjel do Sydney bez Telforda a tam Phar Lap v pohodě zvítězil v pěti plánovaných startech (Hill Stakes, Spring Stakes, Craven Plate a Randwick Plate). Když se vrátili zpět do Melbourne, navzdory tomu, že Phar Lap v Sydney vyhrál v podstatě, co se dalo, Telford stále nevěřil, že Tommy na koně dohlížel tak, jak měl. Samozřejmě si vzal koně na tréninkovou dráhu v Braeside a praktikoval svůj trénink.

Prosil jsem ho, aby mu nedával tak zabrat, ale on pořád tvrdil – je moc velký, je moc tlustý!“ Snažil jsem se mu vysvětlit, že kdyby to tak bylo, určitě by nevyhrál v Sydney. Nakonec jsem ho poprosil, aby mi koně dal do tréninku do Cox Plate. Nejdříve o tom nechtěl ani slyšet, ale pak souhlasil. Vysvětlil jsem mu svůj tréninkový postup, ale on jen skepticky kroutil hlavou a říkal: „Nikdy se ti nepovede ho dostat do formy na Melbourne Cup.“
Řekl jsem mu: „Ale božíčku, a jak si myslíte, že vyhrál v Sydney? Poslední dostih měřil dvě míle!“
„No dobře, udělej si to jak chceš!“ zavrčel Harry a odešel.

A tak nás nechal samotné až do Cox Plate. Samozřejmě, že jsem před startem měl velké pochyby o tom, že jsem Phar Lapa v podstatě nechal relaxovat a nedal mu moc rychlé práce… Co když nevyhraje? Phar Lap ale zvítězil velmi lehce. A jelikož nebyl z tréninků unavený, vyrazil dokonce jako střela. Telford po dostihu přišel a řekl mi: „Podívej se na něj, je tlustej! Tak tlustej! A za tři měsíce se musí dát do kupy pro Melbourne Cup!“ Pak odešel.

(Pokračování)

(Úryvek z knížky Tommy Woodcock)

„Paní Davisová byla nádherná žena, jestli víte, co tím myslím.“ Tommy se usmál.“Víte, nikdy se nezapomněla zastavit za mnou a Phar Lapem ve stájích a děkovala mi, jak dobře se o toho koně starám.“ Byla opravdu milá.A právě touhle dobou za mnou přišla a zeptala se mě: „Chtěl bys mít toho koně?“ Zamyslel jsem se a řekl „Je stále můj, paní Davisová…“ Prostě jen tohle.
„Oh“ řekla, „tak dobrá tedy.“

„Paní Davisová mě měla hodně ráda. Domnívala se, že když mi to s koněm doposud tak dobře šlo, chtěla mi toho koně dát oficiálně do tréninku. Jenže já jsem to nemohl udělat, víte? Pan Telford toho koně objevil, přesvědčil Davise, aby ho koupil, i když se to zdálo bláznivé a pak mu to s koněm tak dobře šlo. Prostě jsem nakonec potřásl hlavou a řekl jí: ne.“ Stačilo tehdy říct, „Oh, ano, já bych si moc přál ho trénovat,“ a vím, že by to paní Davisová prostě zařídila. „Ale nakonec, ve světle všech okolností jsem rád, že jsem nechal Phar Lapa Telfordovi.“ Víte, jak by se na mě lidi dívali? Už nikdy bych neměl jejich lásku jako doposud. Prostě jsem to nemohl udělat.“

A tak Tommy zůstal nadále ošetřovatelem. Telford se sešel s Davisem a po dlouhém vyjednávání získal polovinu šampióna za směšnou částku 4000 liber.
Phar Lap byl čtyřletý a stále měl pověst nejlépe vydělávajícího koně v Austrálii. Dodnes nevím, jak to, že Davis souhlasil s takovou cenou. Smlouva byla uzavřena těsně před Futurity Stakes, které se mělo běžet 21. 2. 1931.

Pan Telford mi toho o vyjednávání nic moc neřekl…

Phar Lap měl vždycky špatný přední nohy i kopyta. A těžko se mu hojily praskliny či odřeniny. V úterý před Futurity Stakes přišel do stáje pan Telford. Koupil prý nějaký speciální mazání na kopyta a spěnky. Nejdřív mu nohy umyl nějakým speciálním přípravkem a pak mu na ně nanesl nějaký olejíček. Masíroval mu přední nohy i spěnky. Ale božínku, ráno měl Phar Lap obě nohy nateklé a v jednom ohni. Dostal infekci a vypadal hrozně. Hned jsem volal panu Telfordovi. Řekl jsem mu: „Božíčku, šéfe, měl byste se přijít podívat na Phar Lapa, nevypadá dobře!“
On ale řekl jen: „Bude v pořádku!“
Řekl jsem: „No to asi těžko, nemůže skoro chodit, dneska na tréninku mu trvalo dost dlouho než se vůbec rozešel.“
On na to jen: „Dobrá, budu tam zítra ráno.“
Ráno přijeli do stáje  pan Telford i s panem Davisem. Prohlíželi si Phar Lapovy nohy, Davis je zvedal do vzduchu a pak řekl jen: „Kruci, Harry, tohle nevypadá dobře.“ No a ten další den Davis podepsal tu smlouvu a Telford získal poloviční podíl na Phar Lapovi.

Ani to však Telforda nepřimělo k tomu, aby koně z dostihu stáhl, takže Phar Lap nastoupil v sobotu do závodu, ačkoliv kulhal na obě přední nohy. Jim Pike s ním klusal po bariéře a zkoušel, jestli vůbec poběží. Od startu mu trvalo něco přes dva furlongy než nasadil své obvyklé tempo a i tak Jim po dostihu říkal, že dělal tak krátké skoky, že si připadal jako když jede na pouťovém poníku. A přesto ve Futurity stakes zvítězil.

Po tomto dostihu Jim Pike prohlásil: „Phar Lap nikdy neběžel lepší závod, myslím tím v těchto podmínkách – je ztělesněním odvahy a odhodlání.„

Oh, ano, to byl závod, víte, měl na sobě takovou váhu! Jim Pike prohlásil, že je to neskutečný kůň, myslím ve světle podmínek, které měl a přesto všechno dokázal nejen udržet krok s ostatními soupeři, ale i je porazit. Doslova mi řekl: „Dnes ho doneslo k cíli jeho srdce, ne jeho nohy. Byl prý to také jediný závod, kdy se při jízdě na něm necítil dobře.“

O něco později jsem se oženil s Emmou, vzal jsem si den volna. Dojel jsem do Sydney na obřad a pak jsem se zase vrátil zpět vlakem k Bobbymu.

(Úryvek z knížky Tommy Woodcock)

Překlad: Phar.Lap

Ostatky Tommyho Woodcocka, ošetřovatele a pozdějšího trenéra dostihové super star 30. let 20. století – Phar Lapa, byly určeny k rozptýlení ve větru na hřbitově Springvale Botanical Cemetery v Melbourne. Stalo by se tak, kdyby nebylo Louisy Claytonové a její dcery Tengan Ellisové.

Woodcock zemřel v Yarrawonze 27. drubna 1985 a byl zpopelněn o tři dny později. Držba nad jeho ostatky i s pamětní deskou skončila dne 31. prosince minulého roku. Ostatky jeho ženy Emmy bohužel takové štěstí neměly a byly již rozptýleny neznámo kde, neboť Woodcokovi byli bohužel bezdětní, takže v současnosti již nemají žádné žijící příbuzné.

Loise (53) a Tegan (21) společně s Margaret Bensonovou, která v roce 1978 publikovala knihu s názvem Tommy Wooodcock: Příběh neobyčejného australského trenéra, založily sbírku a vybrali 465 dolarů, aby Woodcockovy ostatky mohly zůstat tam, kde jsou.

„V podstatě jsem se dívala na Google, protože Woodcockovo pravé jméno bylo Aaron Treve Woodcock, takže jsem si dělala průzkum a zjistila jsem, že údržba jeho hrobu a ochranná lhůta pro jeho ostatky vypršela 31. prosince minulého roku,“ říká Ellis.

„Tak jsme běžely na hřbitov a zjistily, že vedení se již snaží půl roku najít někoho, kdo by převzal za ostatky odpovědnost. Oslovili několik organizací i lidí, ale nikdo tomuto faktu nevěnoval pozornost.“

„Zeptaly jsme se tedy, zdali bychom to mohly být my, když není, kdo by se o ostatky postaral. Vedení hřbitova souhlasilo, neboť jinak by Woodcockovy ostatky čekal stejný osud jako ostatky jeho ženy.“

„Nebyly jsme si jisté, zdali někdo již něco ohledně toho nepodnikl, neboť informace na webu mohly být neaktuální. Mohli se již ostatků zbavit a pouze neaktualizovali záznamy. Zjistila jsem to ve dvě hodiny ráno, takže jsem samozřejmě musela čekat do otevírací doby než jsem jim mohla zavolat.“

„Všichni tam měli dost času, ale já už pomalu přemýšlela, jak získat peníze, abychom mohly zaplatit. Z rozhovoru nakonec vyplynulo, že jsme přišly tzv. za pět minut dvanáct, protože přijít o měsíc později, byly by  ostatky již nenávratně pryč.“

Interní předpisy hřbitova Springvale Botanical poukazují na fakt, že „jsou si vědomi svých povinností k zemřelým“. Jedním ze zdrojů hřbitova je země, která je k dispozici na památku zemřelých. Za tu se ale musí hřbitovu platit. Pokud není, kdo by platil, obvykle je hrob na náklady hřbitova zničen a na jeho místo přijde nový – aktivní, čili výdělečný.

Dále je v předpisech doložka, že toto může být učiněno až po uplynutí ochranné lhůty. Pokud byl někdo zpopelněn v roce 1976, má právo na ochrannou lhůtu (udržování a umístění svého hrobu) po 25 let. Zástupce hřbitova Rebecca Atkinsová potvrdila, že díky aktivitě Claytonové a její dcery zůstanou tak Woodcockovy ostatky i pamětní deska natrvalo na svém místě.

„Proces ukončení funkčního období hrobu probíhá tak, že nejprve oslovíme příbuzné (či držitele hrobu), pokud samozřejmě již také nezemřeli a oznámíme jim, že ochranná lhůta na hrob vypršela,“ dodává Atkinsová.

„Pokud neobdržíme odpověď přibližně po 4 týdnech, znovu oslovíme příbuzné, abychom jim poslali avízo o ukončení funkčního období hrobu. Pokud se stále neozývají, oslovíme úřady, aby nám pomohly při pátrání. Někdy se stává, že dotyčný již žádné žijící příbuzné nemá, neboť již všichni zemřeli.Pak se snažíme kontaktovat nejen rodinu, ale i osoby blízké a spřízněné (kolegy, přátele, organizace). Pokud se ani přes tuto snahu nepodaří nikoho zkontaktovat, je popel v urně roztroušen na neznámém místě v areálu hřbitova, urna se pak uchovává po 12 měsíců.“

A jak vlastně důchodkyně z Nového Zélandu a její dcera narazily na tyto informace a zachránily památník australské dostihové ikony?

„Posledních několik let jsme se snažily o instalaci pamětní desky ve stájích v Kalifornii, kde zemřel Phar Lap,“ vysvětluje Claytonová.

„Po dvou letech soudních jednání a nerealistických požadavků, které byly kladeny druhou stranou, jsme se zaměřily na sbírání materiálů o muži jménem A. P. Wade, muži, kterému vděčíme za to, že Phar Lap vůbec kdy přišel na svět. Kdyby totiž neprodal Phar Lapova otce Night Raida panu Robertsovi na Nový Zéland, nikdy by žádný Phar Lap nebyl. Tommyho příběhem jsme se detailně začaly zabývat až když jsme zajišťovaly materiál pro knihu o A. P. Wadem, ale pak nás uchvátil. Ponořily jsme se hlouběji a začaly zkupovat knihy o Woodcockovi, abychom porovnávaly fakta a dopracovaly se ke kostře skutečného příběhu. Nakonec jsme narazily na biografii Woodocka z pera Margaret Bensonové vydanou v roce 1978. Rozhodly jsme se stopovat Tommyho životní příběh i poté, co uhynul Phar Lap v roce 1932. Všechny knihy hovoří o tom, co bylo než Phar Lap uhynul, ale málo z nich poskytuje ucelený životní příběh Wooodocka jako takového.“

Matka s dcerou s vydatným přispěním autorky Margaret Bensonové jsou nyní ve fázi, kdy mají připraveny materiály pro novou knihu o životě Tommyho Wooodcocka. Mimo jiné se snaží získat sponzory ochotné investovat do sochy respektovaného trenéra v životní velikosti, která by měla být umístěna na závodní dráze. Oslovily rovněž umělce Wayne Stricklada, který již vytvořil sochu Phar Lapa pro závodiště ve Flemingtonu, ale projekt se vyšplhá až na 80.000 USD.

„Velice mě těší, že někdo bojuje za to, abychom získali permanentní památník této ikony. Pro mne je památníkem na úžasného člověka i má kniha o něm, ale víte jak to je, knihy se přestávají číst i vydávat. Sochy jsou trvalé!“ říká Margaret Bensonová. „Tommy se svým unikátním životním příběhem si zaslouží naše úsilí,“ dodává.

„Existuje mnoho dobrých trenérů, ale žádný se nemůže pochlubit tak unikáním vztahem se svými svěřenci, jako měl Tommy a Phar Lap. Tommy a Phar Lap byli jedním, jejich příběhy se prolínají a jeden bez druhého by nikdy nemohli dosáhnout toho, co se jim společně podařilo.“

Bensonové je dnes 80 let a proto ráda vidí, že její kniha posloužila jako motiv pro tento unikátní projekt. „Víte, má kniha je již 30 let za zenitem, ale Loise a její dcera shromáždily již pěknou sbírku fotografií i materiálů, které za časů, kdy jsem já knihu psala, nebyly k dispozici, uvažují o vydání přepracované verze mé knihy – a mají k tomu mé požehnání,“ dodává Bensonová.

Tommy Woodcock a Phar Lap (1932)

Claytonová rovněž kontaktovala tři z Woodocockových bývalých učňů: Geoffa Laneho, Pata Trottera a Grega Cornishe.

„Strávil jsem s Tommym Woodockem sedm let a tři měsíce. Začínal jsem u něj v roce 1953, to mi bylo 13,“ říká Lane. „Nikdy moc nemluvil o Phar Lapovi, když jsem byl s ním, nikdy se nechtěl pouštět do hlubší konverzace a mluvit o něm. Bylo na něm znát, že se přes jeho smrt nikdy zcela nepřenesl.“

„Jsem rád, že lidé jsou dnes stále ještě ochotni udělat něco, co pomůže udržet při životě legendu jakou byl Tommy Woodcock„, říká Wayne Strickland, který je široce známý pro své koňské umění a je rád, že dostane příležitost zvěčnit Tommyho Woodcocka.

„Mluvil jsem s Tommym, když mi bylo 22, teď je mi 62, navštívil jsem Tommyho a zůstal s ním v Mordialloc. Strávil jsem tam prodloužený víkend, povídal si s ním a pracoval na soše Phar Lapa,“ dodává. „Postavil jsem ho v podstatě z vosku, ale v podstatě mi Woodcock vedl ruku, nyní je tento model ve viktoriánské Národní galerii.  Když jsem tam tehdy byl, udělal jsem také črtu Tommyho Woodcocka a později jsem ji dokončil a namaloval obraz. Nabídl jsem tento obraz Claytonovým. Doufejme, že budou schopny jej prodat a získat tak nějaké finanční prostředky. Tento projekt je pro mne něco velmi zvláštního. Já vím, Black Caviar je skvělá klisna současnosti, ale Phar Lap je prostě jen jeden jediný. V australské dostihové historii nenajdete jiný příběh, který by trumfl příběh Phar Lapa a Tommyho Woodcocka, který byl jeho nedílnou součástí.“

Překlad: Phar.Lap

Zdroj informací: http://www.dailytelegraph.com.au/

Čest byt nejlepším dostihovým koněm Austrálie zajistila Phar Lapovi nekonečný život i po jeho záhadné smrti. Nicméně právě tato smrt s sebou přinesla také nekonečné diskuse o tom, jak šampión opravdu zemřel.

V předvečer 151. Melbourne Cupu, novozéladský fyzik v důchodu, Graeme Putt, prohlásil, že má další důkazy k vyvrácení tvrzení, že Phar Lap zemřel na předávkování tonikem, které obsahovalo arsen.

Objevil totiž zapomenuté interview s důvěryhodným ošetřovatelem Phar Lapa, T. Woodcockem, který Woodock poskytl novinářům 4 roky poté, co Phar Lap zemřel. V tomto rozhovoru se přiznává, že se tajně zbavoval tonika vnuceného Harrymu Telfordovi pofiderními „yankee“ prodejci.

„Zpočátku jsem argumentovat, že Phar Lap tonikum nechtěl, ale jak šel čas, vymyslel jsem si jinou taktiku,“ řekl Woodcock v sérii článků s názvem Vzpomínky na Phar Lapa, který vyšel v novinovém deníku Mercury ke konci roku 1936.

„Telforda potěšilo, že jsem si vzal láhev a nestudoval, jestli to tonikum koni opravdu dávám. Každý den jsem pak odlil doporučené množství, takže si Telford myslel, že tonikum koni opravdu dávám.“

Phar Lap zemřel za podivných okolností ve Spojených státech v roce 1932. Jeho smrt zasáhla nejen Austrálii. Byl to kůň z Nového Zélandu, zakoupený do Austrálie, kde také začala jeho oslnivá kariéra.

Dodnes je nejpravděpodobnější teorií, že kůň byl otráven. Tato teorie pak získala podporu i odhalením, že při letošním ročníku Melbourne Carnivalu měl nejmenovaný kůň v testu na doping v moči arzen.

Před pěti lety dostali odpůrci této „arzenové teorie“ ránu pod pás, když vědci použili vzorek z kůže z Phar Lapova exponátu v Melbourne. Ten poté podrobili experimentu v americkém synchrotonovém centru a dospěli k závěru, že kůň uhynul na požití velké dávky arsenu, kterou zkonzumoval 35 hodin před svou smrtí v Menlo parku v Kalifornii.

Tento objev přesně zapadl do předpokladů, že Phar Lapa otrávili gangsteři v USA, protože zkrátka představoval hrozbu pro výnosný sászkový byznys, což naznačuje i stejnojmenný film (1983).

V roce 2006 byl premiér John Brumby odhodlaný podpřit stavbu synchrotronového střediska v Austrálii a zvláště pak financování celého projektu, vždyť díky němu se Austrálie konečně dozvěděla, co se s Phar Lapem (národním hrdinou Austrálie). O tom, že to byl pouze promyšlěný tah, jak upoutat a přesvědčit voliče v nadcházejících volbách, nebudeme raději spekulovat. Náklady na stavbu se vyšplhaly na 220 000 000 USD, ale byly to dobře investované peníze.

Synchroton nebo ne, doktor Putt si stojí na svém, že arsen nebyl hlavní příčinou úhynu šampióna, což již bylo naznačeno dříve. Dle další teorie totiž Phar Lap zemřel (dle soudobých pitevních zpráv) nejspíš na bakteriální střevní infekci.

Putt o této teorie napsal společně se svým partnerem a spoluatorem knihy Phar Lap: Nevyřčený příběh. Ta byla publikována v roce 2009.

Interview s Woodcockem v časopise z roku 1936 našel poté, co ho na něj upozornil známý.“Vzhledem k legendárnímu charakteru Phar Lapova příběhu, je téměř nemožné přesvědčit někoho, aby změnil názor, pokud jde o příčinu smrti legendy jako byl Phar Lap, ale Woodcockovy komentáře publikované v roce 1936 v magazínu The Mercury nelze zpochybnit, “ dádává Putt.

“ Podle těchto informací to znamená, že Tommy nebyl schopen dávat koni něco, o čem věděl, že není pro něj dobré,“ dodává.
Plachý a jemný muž se šibalským zábleskem v oku, to byl Aaron Treve „Tommy“ Woodcock. Austrálie ho milovala nejen kvůli Phar Lapovi, ale i kvůli jeho charakteru. Tommy zemřel v roce 1985. Od roku 1960 téměř pravidelně chodil na Melbourne Cup a novináři za ním chodívali dolů do stájí, kde jim vyprávěl své vzpomínky na zázračného koně.

Na žokeje příliš vyrostl a byl příliš těžký, takže se Woodcock nakonec stal ošetřovatelem dostihových koní. A při této práci se setkal s Phar Lapa.Když Telford odmítl jet do USA s Phar Lapem, poslal Tommyho jako trenéra a ošetřovatele. Woodcock tak byl světkem Phar Lapova mystického vítězství v Agua Caliente Handicapu 1932 a následně i valachovy záhadné smrti v Menlo Parku pouze 14 dní poté.

„Pokud nechceme naznačit, že Tommy Woodcock, člověk, který je i v současnosti, desítky let po své smrti stejně oblíbený a respektovaný u dostihové veřejnosti, byl lhář, musíme přijmout jeho slova jako pravdivá,“ tvrdí Putt.

„To ovšem znamená, že – ať se nám to líbí nebo ne – že Phar Lapovy výsledky v zámoří byly dosaženy bez tonika a jiných drogových stimulantů. A to, co se odehrálo ten večer před Phar Lapovou smrtí, je a zůstane záhada, ale dám ruku do ohně, ze Tommy Woodcock to tonikum nenamíchal a koně nepředávkoval, jak mnozí naznačili.“

Publikováno: 31. 10. 2011
Zdroj: http: www.smh.com.au
Překlad: Phar.Lap

Agua Caliente, 20. 3. 1932

Phar Lap, australský superkůň předvedl Americe svou třídu, když ve finále 100.000 dostihu za sebou lehce nechal celé pole soupeřů a do cíle dokentroval v rekordu dráhy. Připsal si tak na své konto další neuvěřitelné vítězství – dnes v Agua Caliente! V průběhu dostihu se bylo opravdu nač dívat! Dav 18.000 lidí (největší, který se kdy dostavil na závodiště) sledoval australskou superstar a křičel nadšením, když se „Red Teror“ (Červený teror), jak byl Phar Lap překřtěn novináři, ujal vedení.

Po dostihu byl Phar Lap, kterého jel australdký žokej W. Elliot, dekorován před hlavní tribunou. Věnec květin mu na krk pověsila žena nejznámějšího herce Hollywoodu – paní Leon Gordonová, roz. Nancy Atkinsová z Adelaide.

Po dekoraci byl Phar Lap zaveden do ohraničené části, kde byl okamžitě obklopen novináři a kameramany, kteří se přetahovali o místa. Zde také byli přítomni i lidé z Phar Lapova realizačního týmu – majitel koně, pan Dave J. Davis, žokej Elliot a trenér Tommy Woodcock.
Když Woodcock snímal květinový věnec, který rozhazoval do davu, aby si lidé sbírali květiny jako suvenýry, dav prolomil ochranné pásky, ale zůstal civilizovaný.

Třetí nejlepší stakes vítěz světa

Výhra v bohatě dotovaném dostihu posunula Phar Lapovy výhry na částku 66 560 Liber, což z něj učinilo třetího nejlepšího stakes vítěze na světě.

Výsledek dostihu:
1. Phar Lap
2. Reveile Boy
3. Scimitar
4. Joe Flores

K ospravedlnění „podivných tréninkových metod“ Tommyho Woodcocka musíme uznat, že Phar Lap se v průběhu dostihu vůbec nezpotil, zatímco jiní koně doběhli zcela pokrytí pěnou.

Jedna rána bičem
Australský žokej Elliot použil na Phar Lapa bič pouze jednou – v zatáčce do cílové rovinky, kdy se na něj snažil útočit americký Reveile Boy, vydatně popoháněný svým žokejem i bičíkem. Elliot Phar Lapa bičem jen „pohladil“ a Phar Lap okamžitě odpověděl zrychlením, na které však unavený Reveile Boy již neměl sílu reagovat. Phar Lap tak před očima všech s přehledem proběhl cílem ve vydatném předstihu před z posledních sil meloucím Reveile Boyem.

Elliotova jízda byla vynášena do nebes na všech stranách. Někteří tvrdili, že Phar Lap býval mohl zvítězit ještě lehčeji, kdyby šel dopředu již od startu. Dostihový odborník z „Herald Tribune“ komentoval jeho výkon slovy: „Senzační dostih, který udělal Phar Lap nemá v historii Amerického turfu obdoby! Byli tu koně jako Papyrus, Epinard a prohráli! Vždycky se to svedlo na ztrátu formy během dlouhé námořní přepravy a klimatických podmínek, ale Phar Lap je zázrak! Nejenže se zdál absolutně aklimatizovaný, ale na startu působil jakoby ani necestoval přes půl světa – byl svěží a fit. Jeho výkon je o to víc úžasný, pro to, co předvedl. Nejenže měl start dostihu zpoždění, což se projevilo nervozitou mnoha koní, ale Phar Lap stál klidně – je to kůň, který snad nemá nervy! Nic ho nemohlo rozhodit.“

Zájem tisku
Sportovní stránky mnoha deníků v New Yorku věnovaly prominentní místa právě zprávám o nadcházejícím dostihu, detailům a obrázkům „zázračného koně“. Upozorňovali na rekordy v Austrálii a srovnávaly jeho vítězství se Sun Beauem, Gallant Foxem a dalšími. Naznačovaly také možnost vzájemného střetu Phar Lapa a Sun Beaua, který se doposud pyšnil největšími výhrami v celosvětovém měřítku – 73 348 Liber.

Po dostihu Phar Lapův spolumajitel Dave J. Davis prohlásil: “ Neměl jsem nejmenších pochyb o tom, jak to dopadne. Phar Lap je skvělý dostihový kůň, což také dnes předvedl všem. Je si téměr jistý, že se stane nejlépe vydělávajícím dostihovým koněm než se vrátí zpět do Austrálie. Woodcock odvedl excelentní práci!“

Trenér byl šťastný
Woodcock tisku sdělil, že jej často kritizovali američtí trenéři kvůli jeho „podivným metodám tréninku“. „Nyní se mohou kritici jen chytat za nos, protože ten kůň svým vítězstvím v rekordním čase jasně ukázal, jaké tréninkové metody mu svědčí. Phar Lap běžel nejlépe za svou kariéru, z mého hlediska podal dokonce lepší výkon, než když vyhrál v Melbourne Cupu.“

Když Elliot seskakoval z Phar Lapa po dostihu, téměř plakal, jak byl dojatý a šťastný. Poté se vydal k mikrofonu a posílal vzkazy všem svým přátelům a rodině do rodné Austrálie.

Závod
Poté, co Reveile Boy zpozdil závod o 12 minut, neboť se vzpínal a nechtěl se nechat zavést do startovacího boxu, startér odstartoval a koně vyrazili. Bahamas, vítěz Agua Caliente Derby se okamžitě ujal vedení, Spanish Play se držel na druhém místě, když koně míjeli hlavní tribunu. Třetí byl Good and Hot a Phar Lap se držel kdesi uprostřed pole. První čtvrtina dostihu vypadala velmi slibně pro Jow Florese, který se ujal vedení těsně následovaný koněm Cabezo, který nyní běžel o dvě délky před Bahamasem. Spanish Play a Phar Lap běželi v tento moment hlava hlava.

Dav divoce zahučel, když Elliot a Phar Lap předvedli svou spanilou jízdu, Spanish Play se jim však přilepil na paty, jenže byl lehce setřesen a poražen. V polovině dsotihu byl Phar Lap již jistě první, Spanish Play s notnou ztrátou druhý, Cabezo třetí a Reveile Boy čtvrtý. Po 6 furlonzích byl Phar Lap již velmi jistě ve vedení, následovaný oe Floresem, Reveile Boyem a Spanish Playem, který se začal propadat.Po míli byl Phar Lap stále na první pozici, Reveile Boy jej však nepřestával pronásledovat, běžel dvě délky před Joe Floresem a čtvrtý byl nyní Marine, Cabazo se propadl na pátou pozici.

Koně zatočili do cílové zatáčky, Eliot se ohlédl a Phar Lap výrazně zpomalil tempo. Toho využil Reveile Boy, který vyrazil kupředu a začal ohrožovat Phar Lapovu pozici. Na první pohled to opravdu vypadalo, že americký kůň bude mít přeci jen před Phar Lapem navrch, neboť se velice rychle přibližoval. Jenže Phar Lap na pobídku svého žokeje vyrazil kupředu a svými dlohými cvalovými skoky se vzdálil od dotírajícího soupeře. Zatímco zpocený Reveile Boy již nebyl schopen na pobídky svého žokeje reagovat, Phar Lap dolét do cíle jako vánek. Všem bylo nahle jasné, že v dostihu nebylo koně, který by dokázal čelit tempu, které v posledních metrech dostihu předvedl Phar Lap. Když obrovský ryzák probíhal vítězně cílem, závodištěm zaburácel řev davu oslavující neuvěřitelný výkon zázračného koně. Po proběhnutí cílem Phar Lap okamžitě zpolalil a do paddocku lehce doklusal. Valach zůstal tak klidný, jako když čekal na start. Bez jediné kapky potu, svěží a klidný. Phar Lapův čas byl o o 5 sekund lepší než Mike Halla, vítěze minulého ročníku.

Sázky
Phar Lap byl v dostihu pro média bezesporu prvním favoritem. Jenže sázející váhali, takže byl hodinu před dostihem nabízen v kurzu 7:5 proti Spanish Play, ten byl hned druhou volbou sázejíchv kurzu 2:1 a následoval Reveile Boy, Joe Flores a Cabazo v kurzu 3:1 proti Dr. Fleelandovi s 8:1, Good and Hot, Scimitar, Seth´s Hope a Marine s kurzem 15:1.Oficiální čas startu byl 4:54 odpoledne místního času, což je něco kolem 10:24 australského času. Dotace v dostihu byla 11,760 liber. Reveille Boy získal 1.000 liber, Scimitar 500 liber, Joe Flores 250.

V průběhu dne se odběhlo 15 dostihů, z čehož první odstartoval v 10.20 místního času. Počasí se vydařilo a dráha byla suchá a rychlá.

Zdroj: Chronicle (Adelaide), 24. 3. 1932
Překlad: Phar.Lap

Tommy Woodcock s Phar Lapem (1931)

Zdroj: Australský národní archiv

Zprávy o tom, jak Phar Lap zvítězil v Agua Caliente Handicapu se rozšířily rychlostí blesku a fotografie šampióna v cíli o dvě délky před americkým koněm Reveile Boyem a Scimitarem obletěla celý svět.

Tommy Woodcock se po dostihu vyjádřil jasně: „Kdyby měl v pořádku kopyto, mohl soupeře rozdrtit nejméně o 22 délek a pak by to byl teprve rekord. On je prostě spolehlivý závodní stroj.“ Kůň byl před dostihem v podle Woodocka v té nejlepší formě, která dalece převyšovala tu listopadovou, kdy si připsal lehké vítězství v Melbourne Cupu. Woodcock znal schopnosti svého čtyřnohého svěřence dokonale.

Moje víra ve Vás je neotřesitelná, i když jste vynechal poslední trénink před velkým závodem. Dovolte mi, abych Vám dal jednu dobrou radu: v této zemi je mnoho zkorumpovaných lidí, kteří se nezastaví před ničím. A pokud by měl nějaký kůň zničit jejich šance na vítězství, odklidí ho z cesty. Řekněte svému žokeji, ať se drží co nejdále od hrazení, protože nejkratší cesta k vítězství není vždycky tou nejbezpečnější – zvláště pak pro koně jako je Phar Lap. Mějte na paměti, že v poli bude jistě víc než jeden kůň, který bude závodit pro ty druhé. Vždycky tomu tak je. Tihle „černí koně“ mají v dostihu jen jedinou úlohu, zavřít šampióna na bariéře a poskytnout tak šanci ostatním koním. Viděl jsem v této zemi přes 20000 dostihů a znám i metody žokejů. Ujistěte se, že Váš úžasný kůň se nestane obětí intrik jako Twenty Grand v Preakness Stakes…

 „Řekl jsem Billymu, aby je prostě pustil před sebe a držel se s Phar Lapem vzadu. Nechtěl jsem, aby mezi ně zajížděl kvůli těm žiletkam na podkovách. Žokejovi s jeho schopnostmi nebylo nutné příliš mnoho věcí vysvětlovat, pochopil, o co mi jde. Strach o koně mě nutil být pořád ve střehu. Reportéři amerických deníků se do mě samozřejmě naváželi.“

Napsali: „Trenér Woodcock radí Elliotovi: Od startu ho vezmi zpátky. To ovšem dělají téměř všichni žokejové, takže v australském táboře nic nového pod sluncem.“

Phar Lap po vítězství v Agua Caliente Handicapu, 20. 3. 1932

Překlad: Phar.Lap (Inéz.Chehaibi)
Zdroj informací: Seriál Phar Lap publikovaný v deníku Morning Herald, (1934)
Fotografie: Archiv autorky

Phar Lap a Tommy Woodcock, Mexiko, březen 1932