H. R. Telford, trenér Phar Lapa – 1932

MELBOURNE, středa, 7.4. 1932.

H. R. Telford strávil většinu dneška mimo Braeside v Mordialloc, ve svém tréninkovém zařízení, které bylo dříve i domovem Phar Lapa, a až pozdě večer, když se vrátil, se dozvěděl o smrti šampiona v USA. Byl ohromen tou zprávou.

Převážil u něj silný pocit hněvu a rozhořčení nad týmem, který se měl o koně starat ve Spojených státech, že mu zapomněli zaslat telegram oznamující Phar Lapovu smrt nebo mu potvrdit zprávu o jeho smrti.

Nejprve odmítal uvěřit, že je kůň mrtvý, a prohlašoval, že to byl jen krutý výmysl či fáma. Když byl ale poté ujištěn, že zpráva je pravá a nefalšovaná, řekl jen: „Mám jen vaše slovo. Z Ameriky mi nikdo neposlal ani řádku,“ prohlásil hořce.

„Nedostal jsem z Ameriky ani řádku,“ pokračoval hořce.

„Mám tam čtyři své lidi a přesto mi o tom nic neřekli. Ještě nemám žádné informace. Myslím, že je to zvláštní. Ale teď nemůžu nic říct, protože k tomu nemám co říct.“

Telford ten den obdržel pouze zprávu od T. Woodcocka, ve které ještě uváděl, že se Phar Lap těší nejlepšímu zdraví. Ve stejný den také Telford také obdržel svůj podíl na sázce, když Phar Lap vyhrál v Mexiku. Ale 7.4.1932 už byl Phar Lap 2 dny po smrti.

Pár dní poté již Telford nepochyboval. „Ztratili jsme nejlepšího přítele,“ bědoval.

Spolumajitel a trenér HR Telford stoicky truchlí nad ztrátou velkého Phar Lapa a v tomto týdeníku s názvem Phar Lap: Idol of the Australian Turf říká, že měl „srdce velké jako lev“.Jeho malý syn Gerald ‚Cappy‘ Telford sedí na Millie, bílém poníkovi, který s Phar Lapem ‚cestoval téměř všude, kam šel‘. Telford dodává, že jeho syn Cappy byl Phar Lapovým „největším obdivovatelem, který ho dokázal zvládat úplně sám, což jen vypovídá o jeho dobrosrdečné povaze mírného giganta“.

Telford a jeho rodina utrpěli jen čtyři měsíce dříve strašnou ztrátu –  v prosinci 1931 zemřela Telfordova malá dcera Louise. A 5. 4. 1932 ztratil i svého Phar Lapa. Zhroutil se mu svět a zemřel jako chudý muž, neboť již nikdy neobjevil nového Phar Lapa.

Několik segmentů srdce, které bylo uchováváno ve formalínu téměř 90 let, prošlo začátkem tohoto roku testováním pomocí nejmodernější sekvenční technologie, ale od testování se v září 2021 náhle upuštěno poté, co laboratorní výsledek vyhodnotil srovnávací vzorek ze slavného orgánu s výsledkem, že srdce nepochází z plnokrevníka.

Orgán, který je více než 1,5x větší než průměrné srdce plnokrevného dostihového koně, byl zachráněn z torza uhynulého šampiona – vítěze Melbourne Cupu z roku 1930 – během několika hodin poté, co v dubnu 1932 zemřel za záhadných okolností v Kalifornii, pouhých 16 dní po svém slavném vítězství v Agua Caliente Handicapu v Tijuaně v Mexiku.

Zmínka o Phar Lapově srdci si rychle našla cestu i do australského lexikonu. Pokud někdo projeví velkou odvahu a zvítězí nad nepřízní osudu, mluví se o něm jako o někom, kdo má „srdce velké jako Phar Lap“.

Kerry Negara tvrdí, že Phar Lapovo srdce je podvrh.

Výzkumnice, filmařka a podcasterka Kerry Negara strávila více než pět let lobováním v muzeu, aby otestovalo pravost srdce. Tvrdila totiž, že existují věrohodné důkazy, že srdce skutečného Phar Lapa bylo pohřbeno spolu s několika dalšími hlavními orgány ve Spojených státech.

Mary McCann, dcera veterináře Billa Neilsona, který se o Phar Lapa až do jeho smrti v roce 1932 staral, před třemi desetiletími řekla zesnulému novináři Peteru Luckovi, že srdce Phar Lapa bylo „rozřezáno na kusy“ při první pitvě a místo toho bylo do Austrálie dopraveno zachovalé srdce tažného koně.

Přiznání paní McCannové bylo od té doby několika historiky zamítnuto, ale okolnosti smrti šampiona v USA jsou i nadále obestřeny mlhavou záhadou a přitahují tak konspirační teorie i po 90 letech.Přední odborníci na Phar Lapa, autoři knih o něm – Geoff Armstrong a historik Victorian Racing Club Andrew Lemon, oba uvedli pro deník The Sydney Morning Herald a The Age, že existuje jen málo důvodů pochybovat o pravosti srdce, ale další debatě se prý nebrání.

Dr Mathew Trinca, ředitel National Museum  Australia

Ředitel muzea, Mathew Trinca, dále uvedl, že historické záznamy hovoří jasně. Srdce po smrti koně daroval Australskému anatomickému institutu v Canbeře sám Phar Lapův trenér – Harry Telford. Poukazuje tak na to, že není důvod pochybovat o jeho pravosti, ale nevyloučil, že se cítí povinován poskytnout australské veřejnosti příležitost zvážit všechny dostupné informace.

„Otázka sbírek a jejich historie je naše věc,“ řekl pan Trinca. „Chceme být schopni vyprávět úplný příběh a nyní to visí ve vzduchu jako pochybnost. My nechceme, aby lidé nahle pochybovali.“

Křehké gigantické srdce Phar Lapa – jedna z nejnavštěvovanějších expozic v muzeu v Canbeře – je chráněno před světlem a náhlým pohybem pomocí speciální technologie.

Pan Trinca řekl, že se muzeum rozhodlo upustit od dalšího testování, které provedl Ludovic Orlando, paleogenetik a ředitel výzkumu Centra pro antropobiologii a genomiku v Toulouse.

„Věřili jsme, že je zásadní, aby jakékoli výsledky na vzorku Phar Lap byly definitivní, opakovatelné a nezávisle ověřitelné,“ řekl. „Po rozhovorech s muzejní radou a genetickými specialisty v Austrálii jsme se rozhodli v této fázi pozastavit jakoukoli další analýzu s nadějí, že se vědci budou moci vrátit ke vzorkům až bude k dispozici jednoznačná technologie.“

Profesor Orlando k tomu dodal, že i když stále doufal, že jednoho dne bude možné získat pozitivní výsledek, nelze nikdy zaručit, že v daném vzorku tkáně bylo zachováno dostatečné množství DNA. „Vzhledem k tomu, že naše analýzy jsou destruktivní, je rozumné nepoškozovat ostatní zbytky, dokud nebudou k dispozici pokročilejší technologie,“ uvedl.

Devítidílný podcast paní Negarové Smrt Phar Lapa: Forenzní vyšetřování tvrdí, že kůň byl otráven muži s mafiánskými vazbami, aby ochránili jejich nelegální sázkovou činnost na amerických dostizích.
Na Australian Podcast Awards 2021 byl nominován na cenu za odhalení skutečného zločinu. Nagarová se nechala slyšet, že je zdrcena „nepochopitelnou akcí“ muzea, které bezdůvodně ukončilo testování. Hodlá i nadále lobbovat v muzeu, aby pokračovalo v hledání skutečné pravdy.

„To srdce Phar Lapa je podvrh. Oklamali australský lid,“ uvedla. „Vedoucí pracovníci a zaměstnanci muzea nyní promarnili šest let mého profesního života. Dávali mi naděje a falešné termíny, které nebyly nikdy dodrženy. Protahovali to a když už jsem byla jen kousek od pravdy, utli to.“

Zdroj / Překlad: Phar.Lap
Publikováno:  18. 12. 2021

Jak již víme, tým australských vědců zjistila, že Phar Lap krátce před svou smrtí požil arsen, což jistě podporuje tvrzení, že byl otráven.Zanedlouho poté se objevil další článek v novinách News Ltd, který uvádí, že legendárnímu závodnímu koni podal tonikum obsahující arsen spolu s vysoce toxickým derivátem strychninu dokonce sám jeho tehdejší trenér Tommy Woodcock.

Doktor Pearce byl studentem veterinárního lékaře Nielsena, který se o Phar Lapa staral až do jeho smrti v USA v roce 1932. „Jednou jsme popíjeli čaj a vedli rozhovor, který se stočil i ke smrti slavného koně a on se rozpovídal víc a řekl mi o tom, co se doopravdy stalo,“ uvedl veterinář Pearce pro ABC Radio. Nielsen řekl, že místní obecní úřad provedl postřik pastviny proti pleveli. Pastvina ležela poblíž stáje, ve které byl ustájen i Phar Lap.

„Pravděpodobně to neudělali, aby nějakému koni ublížili. Jeden z chlapů, myslím, že to byl dokonce sám Tommy Woodcock, vzal koně ven ze stáje, aby si kousl zeleného. Ale šel i dál od nám vyhrazené ohrady a zašel i na tuto zelenou plochu. Ta se jevila velmi kvalitně, takže se tam s ním prostě na chvíli zastavil a pásl ho. A já se domnívám, že právě tam se stala ta tragédie. Proto byl i po jeho smrti v jeho těle zjištěno stopové množství arsenu.“

Pearce uvedl, že Nielsen po smrti koně provedl rozsáhlé šetření místních úřadů a byl přesvědčen, že v tom nebyl žádný úmysl. Pravdu se nikomu nechtělo říkat, protože „všichni byli tak emocionálně vyčerpaní ztrátou tak skvělého koně“, že se vlastně nikdy nezeptali veterináře na jeho názor. Pearce dále uvedl, že Nielsen se cítil i částečně zodpovědný za smrt koně, protože nebyl v inkriminovanou dobu ve stájích. Nielsen na sebe nechtěl nijak upozorňovat, protože věděl, že neměl stáje opouštět.

„Do jisté míry se sám cítil zodpovědný, protože tam nebyl, když se koni přitížilo... Řekl mi, že odjel do města… dát si pár drinků a trochu se pobavit, protože předchozí týdny před Aqua Caliente Handicapem 1932 byly pro všechny členy týmu velice náročné.“ Bohužel ještě nikdo netušil, co přijde jen pár dní po slavném vítězství v tomto velkém dostihu…

Zdroj / Překlad: Phar.Lap (2006)

„On a můj otec byli nejlepší kamarádi a Tommy byl jako můj dědeček, když jsem byl ještě malý,“ říká dojatě Wayne (62 let) známý v Yarrawonga jako pan „Hinchy“. „Pracoval jsem s ním v závodních stájích a říkal mu prostě pan Woody. Jezdili jsme spolu rybařit… když onemocněl, ošetřoval jsem ho a dva roky se o něj staral – pak zemřel. Bylo to těžké. Bylo to velmi smutné období. Bylo magické trávit s ním všechen ten čas a slyšet ho vyprávět všechny ty příběhy.“

Tommy Woodcock (vlevo) s Waynem Hinchliffem.

Je to právě ono dědictví Woodcocka – jeho horsemanship znalosti, i jeho vzácný vhled do legendy jménem Phar Lap, které jsou stále naživu na Hinchliffově 145 hektarové farmě v Yarrawonga, kde sídlí Wayneovova jezdecká show jménem The Stockyard. Stockyard začal Wayne provozovat asi před 15 lety. Show trvá jednu až tři hodiny. Její součástí je jízda na koních, manipulace se stroji, stříhání ovcí, tradiční farmářské dovednosti a práce s pracovními psy – vše s hudbou a zpěvem. Show provádí Waynee a soubor 10 jezdců. Show se koná na farmě v Yarrawonga 3x týdně na podzim a na jaře je jízdním představením na takových akcích jako zemědělské výstavy a propagační představení pro Melbourne Cup.

„Když začínám show, často vysvětluji lidem, jak jsem se naučil zvládat mladé koně, aby se na nich dalo jezdit. Říkám, že ty mé schopnosti mi předal právě sám Tommy Woodcock. Lidé pak vždy chtějí vědět víc, „říká a dodává, že show The Stockyard také obsahuje obsahuje vzpomínky na Phar Lapa, včetně originálních fotografií a medaili trenéra Woodcocka. „Vyprávím lidem příběhy o panu Woodym, nikoliv ty osobní nebo rodinné, ale ty, které mi říkával o Phar Lapovi – jakože si nebyl jistý, že byl skutečně otráven. Jeho verzí bylo, že jej nepochybně předávkoval australský veterinář (málokdo ví o tom, že neměl veterinární vzdělání – vypracoval se z pouhého asistenta). Ale tenhle konec nemá pro media a veřejnost takové grády…  To už jsem zjistil dávno. I když já jediný vím, co mi pan Woody před svou smrtí řekl, lidé na to mají stejně svůj názor a ne vždy chtějí znát pravdu. Mnohem více je totiž přitahují ty nesmyslné teorie o gangsterech a o otravě.“

Wayne Hinchliffe provozuje show The Stockyard.

Wayne také vypráví podrobně o historii Phara Lapa, o jeho pobytu v USA, o zkorumpovanosti dostihů a o pokusu o atentát na Phar Lapa, kdy se legendárního koně někdo pokusil zabít před Melbourne Cupem. „Při dostizích jde o velké peníze, pokud máte koně, který je bezkonkurenční, je to špatné pro celý systém, protože lidé pak sázejí jen na něj a to se bookmakerům nelíbí – nevydělávají, ale prodělávají velké peníze,“ říká. „Proto se mezi nimi našli tací, kteří se Phar Lapa chtěli skutečně zbavit. Do filmu o Phar Lapovi pan Woody vložil všechny své vzpomínky a je skutečně takový, jak to prožil ve skutečnosti.“

„Před 15 lety mi vyřadila chřipka dočasně koně, takže jsem se rozhodl vytvořit The Stockyard jako poctu panu „Woodymu“ – mému mentorovi, svým předkům a koním.  Mé vystoupení v sobě pojí tradici, dovednosti, které jsou předávány z generace na generaci. Bohužel stačí jen jedna generace k tomu, aby dovednost zmizela a tradice byla zapomenuta. Pan Woody mě naučil jedné velké pravdě. Pokud koně násilím nelámeš, udělají pro tebe všechno a ze své dobré vůle! Naučil mě jak se vcítit do koně.“

Wayne říká, že to nebyl pouze pan Woody, kdo jej inspiroval k vytvoření show – jeho strýci měli po 2. světové válce cestovní rodeo a cestovali po celé Viktorii. „Pro mé strýce to bylo všechno jen o zábavě, zpívání písní, dovedností s bičem a lasem a kaskadérských tricích na koni,“ říká Wayne, který často vystupuje se svými dvěma dětmi, se svou partnerkou Marií Hanrahanovou, která mu poskytuje morální podporu. „Lidé přijdou na show The Stockyard a myslí si, že je to podobná show jako je Australan Outback Spectacular, ale my nejsme ve stejné lize.“

„To, co děláme, je skutečné, zatímco ostatní hrají pouze divadlo. To je skutečná dohoda. Naše zvířata nejsou vydrilovaní koně – učí se v průběhu show, triky dělají až v show. Jsou to klasičtí farmářští koně. Jejich úkolem je pracovat s dobytkem a tohle také vidí návštěvníci. “

Wayne Hinchliffe se svými koňmi

Wayne vyrůstal v Melbourne a znal Woodcocka už jako mladého chlapce, který pracoval ve stájích hned od skončení školní docházky. „Krmil koně jedním koncem a kydal na druhé straně„. Stal se učedníkem v obuvnické společnosti a dovednosti, které získal i nadále využíval při opravách kožených sedel a uzdeček ve stájích. Chtěl být žokejem, ale bohužel se mu nedařilo udržet váhu – tak se stal ošetřovatelem koní. V pozdních sedmdesátých letech Wayne nastoupil do  Woodcockovy stáje jako předák. „Měli jsme tam tolik koní, o které jsme se spolu starali, pracovali jsme hodně. Nebyl čas myslet na romantiku (Woodcockův život nebo Phar Lapova legenda ustoupily tvrdé práci).“

Poté se Wayne přestěhoval do Yarrawongy, aby pracoval na farmě svých rodičů. Na nějakou dobu si pronajal půdu a pěstoval tam 5.000 ovcí, pak se začal zabývat výcvikem mladých koní, tedy byznysem, který nedávno opustil. V polovině osmdesátých let, zatímco Wayne pracoval na farmě, Woodcockovi – který neměl děti – zjistili pneumonii a nakonec mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Woodcock opustil Melbourne, aby zakotvil u svého přítele v Yarrawonge. Zůstal v péči Wayneho, který se o něj staral dokud v roce 1985 nezemřel.

„Říkal mi, že nechce umřít v Melbourne. Zeptal se, jestli může jít ke mně. Řekl, že měl odejít do důchodu už před deseti lety místo aby se honil za dalším vítězem Melbourne Cupu,“ říká Wayne. „Maminka a táta se o něho starali o víkendech, já jsem ho ošetřoval přes týden. Byli jsme jako jeho rodina. Byli jsme si opravdu blízko… Když vzpomínáte, jak váš otec, dědeček nebo rodinný přítel umíral na rakovinu, je to vždycky velmi obtížné. Ty poslední vzpomínky před samotným koncem hodně bolí a jsou velmi, velmi těžké. „

Zdroj: https://www.weeklytimesnow.com.au
Překlad: Phar.Lap