Očekávání byla vysoká, ačkoliv cesta k vítězství byla maximálně ztížena. Navýšená čtyřmilonová dotace do dostihu přilákala i Brity. A že to nebyla žádná ořezávátka, nýbrž ostřílení profesionálové, kteří aspirovali na nejvyšší příčky, potvrdil médiím také manažer britské expedice. Právě tito „černí koně“ mohli ostře zamíchat pořadím, jenže vše bylo nakonec úplně jinak. 

 

Od startu totiž převzala vedení mohutná desetiletá hnědka Orphee des Blins s Janem Faltejskem v sedle a soupeřům prostě nedala šanci. Brilantně přeletěla Taxis…

Excelentní svěřenkyně, kterou trénuje v tuzemsku působící polský trenér W. Wroblewsky, prolétla kurz Velké doslova jako okřídlený Pegas (kterého má mj. stáj ve znaku) a bez sebemenší chybičky si poradila i se zbytkem náročné trati. Problémy jí nečinila ani těžká, hluboká dráha. Prostě byla ze všech koní nejlepší, ačkoliv její žokej chvílemi sám pochyboval, zdali to pekelné tempo prostojí až do cíle. 

Jenže Orphee des Blins byla zkrátka k nezastavení a tak to Faltejsek nakonec vzdal a nechal se unášet k cíli.  Občas sice zapochyboval, zdali běží správným směrem, protože se mu zdálo, že se soupeři nějak propadli do dáli. 

To přiznal devětadvacetiletý žokej v rozhovoru po doběhu. Během necelých deseti minut trvajícího dostihu se prý opravdu bál, jestli spletitým pardubickým kursem míří v sedle klisny francouzského původu opravdu tím správný směrem.

Jakmile se hnědka vřítila do cíle, bylo nad slunce jasné, že když se jí vyvede poslední skok, Tiumen spolu s ostatními soupři už ji jen těžko doženou. I když ostřílený Josef Váňa se držel své vyzkoušené taktiky a jel na jistotu, Orphee des Blins byla nejen nad Tiumenovy, ale i nad síly ostatních koní. Dá se říci, že své soupeře doslova utahala. Drobná bělka Sixteen nakonec dostih nedokončila, těžká trať byla zřejmě nad její síly. Josef Bartoš ji zastavil a dál ji netrápil. Bílá dáma Velké se tak definitvně odebrala do zaslouženého dostihového důchodu. 

Stala se zaslouženou vítězkou a také prvním polokrevným vítězem od triumfu Cipíska v roce 1996. 122. Velká pardubická byla zkrátka od startua až cíle její! Tiumen sice Železníka o titul „jediného čtyřnásobného vítěze VP“ nepřipravil a MVDr. Čestmír Olehla si tak mohl oddechnout, ale kdoví, třeba na něj v budoucnu bude aspirovat právě Orphee des Blins. Nakročeno rozhodně má.

Frankel  uhájil své 13. vítězství v řadě v dostihu nejvyšší kategorie (gr.1). 

Nejlepší dostihový kůň současnosti: Frankel (GB)

Fenomenální koně na dostihové dráze rozhodně nepotkáváte každý den. Rozhodně tedy ne takové, kteří si podmaní celý svět a jejichž sláva opustí dostihové ovály a dotkne se srdcí všech lidí na světě. Jsem nesmírně vděčná prozřetelnosti, že mi umožnila žít v době velkého Frankela. Jednou totiž lidé jako já budou vzpomínat na jeho výkony a přát si z celého srdce, aby ho mohli spatřit na vlastní oči… tak jako já chtěla spatřit „svého“ Phar Lapa. Bože, děkuji, že jsem mohla být při tom, když Frankel stoupal po žebříčku mezi nesmrtelné…

Ostatně, slovy obdivu na Frankela nešetřil ani Galopp Reportér online, článek si můžete přečíst zde.

Smůlou je, že americká star, hřebec I’ll Have Another, se zranil dříve než se mohl pokusit napsát novou kapitolu americké dostihové historie. Americe tak opět zbyly jen oči pro pláč. Sny o Trojkoruně se opět rozplynuly jako mlžný opar. Zasáh vyšší moci? Kdoví. Výjimečný hřebec tak byl okamžitě stažen z dráhy do chovu. 

Britská dostihová scéna má zatím kupodivu víc štěstí. Tamější drahy nabízí hned tři špičkové plnokevníky: Frankela, Camelota a australskou návštěvnici – klisnu Black Caviar. Ta dorazila od protinožců, aby se představila zahraničnímu publiku a obhájila svou neporazitelnost. 

I’ll Have Another byl v Americe šktnut ze startovní listiny Belmont Stakes pouze 24 hodin před svým historickým pokusem stát se dvanáctým koněm v pořadí, který by získal americkou Trojkorunu. Tento fakt pouze potvrzuje pravidlo, že ve světě dostihů není nikdy nic 100 % jisté. Líbivý hřebec se místo toho od roku 1978 stal dvanáctým koněm, kterému se sice podařilo získat dva dostihy z pověstného tria, ale ten třetí mu zkrátka unikl. Dostihová Amerika tedy začíná již 35. rok bez Trojkorunového vítěze, který by se zařadil po bok koní jakými byli Affirmed, Seattle Slew, nebo fenomenální ryzák Secretariat a další.

Vítězové americké Trojkoruny

Když se ukázalo, že historie se v Belmont Parku přepisovat nebude, 85 000 fanoušků vytáhlo své kapesníčky a osušilo slzy smutku a zklamání. I tak si ale všichni dostih užili zvláště díky brilatnímu finiši, v němž v cílové rovince Union Rags předstihla Payntera o pověstný krk. Ani sázkový kolotoč se nezastavil. Protočilo se pohádkových 14 miliónů dolarů, což byla nejlepší statistika od dob, kdy Birdstone v roce 2004 svým vítězstvím zhatil šance na Trojkorunu hřebci Smarty Jonesovi.

Faktem nicméně zůstává, že šanci prožívat pověstné napětí okolo Trojkoruny, si američtí sportovní fanoušci budou moci zase naplno vychutnat až při Kentucky Derby 2013. Kdyby I’ll Have Another odskočil do Belmontu a případně vyhrál, jistě by dokázal udržet pozornost mnoha Američanů a ne jen zapřísáhlých dostihových fanoušků i po zbytek dostihové sezony. Z toho by rozhodně profitovali pořadatelé v Saratoze, kde se měl hřebec objevit v Travers Stakes. A to nemluvíme o Breeders Cupu v listopadu, na jehož startovní listině by zřejmě I´ll Have Another rozhodně nemohl chybět. Nemůžete však ztratit něco, co jste nikdy neměli: I’ll Have Another byl sice pro Belmont favoritem, ale dostihoví experti hovořili o jeho šancích s rezervou. To naznačuje, že spíše předpokládali hřebcův neúspěch nežli přepis historie.

Z evropské perspektivy se náhlý konec slibné kariéry hřebce I’ll Have Another jeví jako nadčasová lekce pro všechny majitele bez rozdílu. Měli by totiž brát v potaz nohy svého plnokrevníka. Jejich křehkost je totiž častým faktorem, který ničí sny a očekávání všech majitelů dostihových koní. A co si budeme povídat, dostihový kůň není stroj, na kterém se dá vyměnit součástka a jede se dál. Je to unikátní živý tvor, který je limitován smrtelností stejně jako člověk.

V současnosti jsou tedy v Evropě tři špičkoví plnokrevníci, kteří se pyšní statusem neporažení: Frankel, Derby-vítěz Camelot a brilatní australská sprintérka Black Caviar. Všichni jmenovaní jsou ustájeni na Britských ostrovech nebo v Irsku. Čeká je úžasná letní sezona v Ascotu, Goodwoodu a Yorku. Queen Anne Stakes (Frankel), Irské Derby a St Leger (Camelot) a  Diamond Jubilee Stakes (Black Caviar) byli bez výjimky nejsledovanějšími dostihy sezony 2012. Fanoušci se pouští do spekulací, kam budou kroky jejich čtyřonohých hvězd směřovat dále. Všichni by samozřejmě rádi viděli tyto hvězdy pospolu na jedné startovní listině: Frankel vs. Black Caviar nebo Camelot, jenže to se nikdy nestane. Musela by to být chyba v dostihovém programu. Málokterý tým by totiž snesl porážku svého top šampióna:)

Ovšem, i když se jejich majitelé rozhodnou  i nadále uplatňovat chytrou politiku oddělených startů, existuje možnost, že v budoucnu tyto hvězdy přece jen někdo porazí. Výjimkou bude možná Frankel, který vypadá, že má místo zadních nohou tryskové motory. Nicméně Black Caviar v Royal Ascotu měla svého strážného anděla sakra blízko: vítězství sice ubránila, ale bylo to jen tak tak… I tak před ní však musíme smeknout, neboť její výkon rozhodně vypovídá o její nadprůměrné třídě. Navíc musíme vzít v potaz, že za sebou měla cestu z Austrálie a poměrně krátkou aklimatizaci. Do toho započtěme jiné klima a máme tu faktroy, které mohly ovlivnit následný výkon na dráze.

Amerika ztratila svou top hvězdu přímo na domací půdě. Evropa má zatím tři a naštěstí se zatím těší dobrému zdraví, takže se rozhodně můžeme připravit na další úžasné výkony. (Pozn. autorky I když po dopsání tohoto článku realizační tým australské hvězdy Black Caviar ohlásil, že klisna po dostihu utrpěla vážné zranění, takže zřejmě poputuje zpět do rodné Austrálie. Přejeme tedy brzské udravení a ostatním hvězdám pevné zdraví až do konce letošní dostihové sezony.)

Zpracováno dle článku Grega Wooda (British Guardian.co.uk)
Překlad: Phar.Lap (Inéz Chehaibiová)
Zdroj obrázků: British Guardian.co.u

Vítěz Kentucky Derby a Preakness Stakes 2012 – hřebec I´ll Have Another bude zřejmě od roku 2013 působit v japonském chovu. V pátek to oznámil světu majtel hřebce Paul Reddam. Dodal, že se dohodl s majitelem Big Red Farm Shigeyuki Okadou, který sídlí na ostrově Hokaido. Na finanční podmínky této  “transakce” bylo však uvaleno přísné informační embargo.

 

I’ll Have Another je nyní stále ustájen u trenéra Doug O’Neilla v Betfair Hollywood Parku. Hřebec byl stažen z dráhy do chovu osmého června, protože během tréninku na poslední závod americké Trojkoruny si zranil šlachu, což jej samozřejmě vyradilo ze startu v Belmont Stakes a definitivně zničilo jeho šance na získání Trojkoruny. Svou kariéru ukončil pěti vítězstvími ze sedmi startů a na dotacích vydělal 2 693 600 USD.

V průběhu posledních týdnů vedl majitel hřebce jednání s majiteli chovných farem jak v Americe, tak v zahraničí. Otevřeně tisku přiznal, že japonská nabídka se prostě nedala odmítnout. “Navíc je to přesně to, co jsem chtěl,” dodává. “Nabídka chovatelů z Kentucky se té japonské nedokázala ani přiblížit. Každý racionální majitel by tyto podmínky akceptoval i za cenu toho, že k němu nebude moci posílat své klisny, protože bude stát tak daleko. To je trošku zkličující pocit, protože bych si přál víc takových I’ll Have Anothers.”

I’ll Have Another zahájil tento rok ve znamení rekordů: čtyři vítězství ve stakes dostizích, vč. Robert Lewis Stakes (Gr.2) a Santa Anita Derby (Gr.1). Hřebec má do Japonska odletět v srpnu poté, co se podrobí karanténě, dodává jeho majitel. Vedení Hollywood Parku vede jednání o možnostech oficiálního ukončení kariéry I’ll Have Another tím, že by jako čestný host oficiálně zahájil dostihový míting plánovaný na 15. července.

Dvouletý hřebec v tréninku stál Reddama 35 000 USD. Jeho otce je hřebec Flower Alley, vítěz Travers Stakes 2005. I’ll Have Another je prvním stakes vítězem desetileté chovné klisny Arch’s Gal Edith po Arch.

“Japonci byli velkými fanoušky Flower Alley už v průběhu jeho kariéry,” říká Case Clay, prezident farmy Three Chimneys, kde Flower Alley působí. V posledních dvou letech zakoupili japonští chovatelé několik velmi dobrých amerických klisen. Jsem tedy velice zvědavý, jestli I´ll Have Another nějaké dostane. Osobně se domnívám, že se tam opravdu prosadí.”

 Farma Big Red tradičně vyhledává hřebce ze západního pobřeží USA: stojí tu např. Roses In May, několikanásobný stakes vítěz a vítěz  Dubai World Cupu 2005. Dále Conduit, vítěz Breeders’ Cup Turf v roce 2008 a 2009. Conduit získal také ocenění Eclipse Award 2008. I’ll Have Another tedy bude následovat příkladu Sunday Silence a Empire Makera a jako super tříletý hřebec Ameriky poputuje do Japonska.

Sunday Silence, Kůň roku 1989, byl v Japonsku po celou svou chovnou kariéru.

Sunday Silence, nar. 1986 (Halo – Wishing Well, Understanding)

Empire Maker, nar. 2000 (Unbridled – Toussand,  El Grand Senor)

  Empire Maker, vítěz Belmont Stakes sice začínal v Kentucky, ale v roce 2010 putoval do Japonska.

Dle Daily and Racing Form zpracovala Inéz Chehaibiová.

Dle dostupných informací hřebce po trojkorunovém debutu jeho polští majitelé nabídli do dražby. Vydražen byl za pohádkovou sumu  100 000 Euro na východ – zřejmě kamsi do Ruska. Zprávy o něm pak začaly být nekonzistentní. Nikdo pořádně nic nevěděl. Dokonce ani ve stáji trenéra Ziemianského, který Intense během jeho kariéry v Polsku připravoval, nebyly k dispozici přesné informace.

Hodně se spekulovalo a nyní se na Facebooku objevila stručná zpráva, že famózní ryzák zřejmě prohrál svůj boj s kolikou a předčasně se tak odebral do koňského ráje. Bohužel jediné, co je opravdu jisté, je, že Intens již opravdu není mezi živými. Příčiny jeho smrti jsou však zahaleny rouškou tajemství: nejmenovaný zdroj dokonce tvrdí, že byl úmyslně otráven. Pravdu se možná nikdy nedozvíme, neboť v Rusku je možné zcela všechno…

Byl to kůň, na kterého se nedá zapomenout. Další z velkých „Big Redů“ s obrovským srdcem a vůlí být tím nejlepším. Budiž mu země lehká. Sbohem Varšavský králi, historie zná tvé jméno a to, doufám, nebude jen tak rychle zapomenuto. Věčná škoda, že jsi nemohl svou třídu dokázat na západě…

R.I.P. Intens.

Barbara Livingstonová, dlouholetá dostihová a koňská fotografka ze Saratogy, původně neměla plánu pořídit podobné fotografie. Jenže ouha! Na focení vzala i svou odvázanou asistentku, která tajně vyzbrojená olejíčkem pro děti, nakonec celé focení inspirovala a vzala Barbaru na chvíli do žokejského ráje.

Žokej Castellano, který dorazil na focení jako první ve velice dobré  náladě, povídá: „Děvčata, podívejte, tohle tričko mi dnes koupila moje žena!“ Asistentka Barbary Livingstonové pohotově zareagovala slovy: „Fakt krásný, no. Takový stylový. A teď si to sundej.“ Castellano se překvapeně podíval na Barbaru. Ta jen kývla hlavou. Právě tímto způsobem vznikl nakonec obdivuhodný dostihový kalendář pro rok 2012. 

Pokud tedy máte zájem o zdařilé sexy portréty nejlepších deseti současných amerických žokejů, můžete si kalendář objednat zde.

„Domnívám se, že otec zemřel v ranních hodinách,“ sdělil tisku Nick. „Byl doma necelé tři týdny, ale včera večer se mu přitížilo. V noci se mu přitížilo a nakonec to vyústilo v infarkt.“

I když se Gifford sám stal 4x šampiónem žokejů, nejvíce se na něj vzpomíná díky ryzákovi Aldanitimu a jeho strhujícímu vítězství v Aintree před 31 lety poté, co Giffordův zaměstnanec a žokej v jedné sobě – Bob Champion  – vyhrál boj se zákeřnou rakovinou. Vedle Aldanitiho vytrénoval Gifford i další vysoce výkonné koně, k nimž bezpochyby náleží Deep Sensation či Bradbury Star.

Mladičký Josh Gifford 4x ovládl šampionát žokejů

Gifford byl také otcem Kristiny Cookové, jezdkyně cross country, která na Olympiádě v Pekingu v roce 2008 získala 2x bronz v jednotlivcích.

Kristina Cooková

Ačkoliv velmi často posílal koně do Cheltenhamu, zvítězit se tam podařilo jen sedmi jeho svěřencům – trvalo přes 17 let než se mu podařilo zopakovat triumf podobný tomu, když „jeho“ Golden Minstrel smetl soupeře v roce 1988. Gifford ze světa dostihů odešel na přelomu sezony 2002/2003.

Aldaniti a Bob Champion na dráze v Aintreé 1981

Šampión žokejů Tony McCoy na sociální síti prohlásil, že „je velmi smutné zjistit, že Josh Gifford, výborný trenér a šampión žokejů zemřel. Byl to úžasný člověk. V myšlenkách jsem s jeho rodinou a sdílím s ní tuto nenahraditelnou ztrátu. RIP.„

Aldaniti po vítězném doběhu  ve Velké národní 1981

Jeden z předních irských žokejů, Barry Geraghty se také připojil ke kondolencím: „Smutné, že Josh Gifford už není mezi námi. RIP.„

Richard Rowe v sedle Deep Sensation

Richard Rowe, Giffordova stájová jednička, který jezdil mnoho jeho koní, prohlásil, že Grifford byl tím nejlepším učitelem. „Mnozí koně, které jsem pro něj jezdil, patřili ke špičce,“ dodává Rowe. „Kybo byl asi ten nejlepší. Tragicky si ale zlomil nohu těsně před Gold Cupem! Právě o něm jsem s Joshem minulý týden mluvil. Vlastně všichni jeho koně měli už na počátku kariéry určitou třídu, ať už to byl Door Latch, Royal Judgement, Deep Sensation a Bradbury Star. Na Deep Sensation jsem nakonec vyhrál Schweppes! Důvodem, proč na mě byl otec pyšný bylo, že jsem zahájil spolupráci s Joshem. Říkával mi: býval to skvělý žokej a neexistuje pro tebe lepší učitel než on! Měl pravdu. A i když tu s námi už není, vím, že ho vždycky uvidím ve svém srdci a pomyslím si, jak by to asi udělal Josh a budu kopírovat jeho metody. Nemohl jsem mít lepšího učitele.“

Hnědka, která pocházela z chovu filmového producenta J. Boučka, spatřila světlo světa 4. 3. 2002 v Tušovicích. Jako odstavče byla přemístěna do Střelic, odkud v barvách stáje Buc-Film vyrazila dobývat slávu dostihových oválů a hájit jméno českého chovu. 

Jejím otcem byl kanadský plemeník Rainbows for Life (Lyphard – Rainbow Connection, Halo), který se narodil v roce 1988 v Kanadě. Z 36 celkových životních startů dokázal 15x proběhnout vítězně cílem. Mezi jeho nejcennější triumfy na dostihové dráze patří vítězství v Coronation Futurity Stakes (Gr.1), Cup and Saucer Stakes (Gr.1), Connaught Cup Stakes (Gr.2), Summer Stakes (Gr.3), Hawthorne Derby (Gr.3), Dominion Day Hdc (Gr.3), Riggs Hdc (Gr.3), Toronto Cup Hdc (Gr.3). Když nevítězil, tak se „alespoň“ 14x dokázal umístit na dotované pozici, což se projevilo i v částkách za celkové vyhrané dotace, kde vydělal částku 1.105.926 USD. V Kanadě se v roce 1992 ozdobil tituly Šampión dvouletých hřebců a Šampión starších koní.

V chovu debutoval v roce 1994 v irském Rathbarry Studu, kde bez potíží navázal na své předchozí úspěchy na dráze. Od roku 2000 „září“ v tuzemském chovu. V letech 2003, 2004, 2005 a 2010 se u nás stal šampiónem otců dvouletých a celkovým šampiónem plemeníků v letech 1999, 2004,2005, 2006 a 2007.

Mnoho Rainbowsových potomků svými výkony vysoce převyšuje status výkonnosti průměrného plnokrevníka, neboť se prosazují i navzdory ostré konkurenci zahraničních importů. Typickým příkladem je např. dvojnásobná vítězka VP: bělka Sixteen (Rainbows for Life – Semantica, Telquel), vítěz českého i slovenského derby, kůň roku 1999 a šampión 3letých hřebců 1999, šampion plemeník otců 2letých 2009 ČR: Ray of Light (Rainbows for Life – Topmost, Top Ville), nebo pardubická Zimní královna s třetím největším ziskem mezi dvouletými v roce 2010: Matter for Love (Rainbows for Life – Mariette), ale také již zmíněná vítězka českého derby 2005 Ready for Life (Rainbows for Life – Ready and Able, Red Sunset) . 

Matka Ready for Life, Ready and Able se narodila v roce 1992 v Anglii. Jako dvouletá však na dráze nikterak nezazářila: vyběhla třikrát a ani jednou se nedokázala umístit, což bylo zřejmě i důvodem k tomu, že putovala do dražby v Ascotu, kde byla zakoupena za 1050 gns. a importována do Čech. Výsledky Ready and Able byly i nadále spíše rozpačité. Celkem startovala v 10 dostizích a pouze jednou – v Bratislavě v dostihu IV. kategorie – dokázala svůj start proměnit ve vítězství. S dostihovou kariérou se rozloučila s hluboce podprůměrnou statistikou 10 startů, 1 vítězství a 5 umístění. Na vyhraných dotacích vydělala zanedbatelnou  částku 29 900 CZK.  A právě zde začíná příběh klisny Ready for Life, která se narodila jen díky prozíravému chovatelskému rozhodnutí pana Jaroslava Boučka, který se přeci jen rozhodl dát podprůměrné Ready and Able šanci uplatnit se v chovu a to pouze na základě jejího velmi zajímavého rodokmenu. Jeho počin dát klisně šanci na základě rodokmenu se dá s trochou té nadsázky přirovnat k rozhodnutí, která činí z králů hlupáky a z chudáků boháče. Ovšem historie turfu se jimi jen hemží, protože kdo nic neriskuje, ten taky nic nezíská a to v chovu plnokrevníka platí dvojnásob. A kdo si počká, ten se obvykle i dočká. Zrod Ready for Life je modelovým příkladem této zcela jednoduché chovatelské teze.

První potomek Ready and Able, klisna Rabaka (Law Soziri) nikdy nevyběhla. Druhé hříbě, s honosným jménem Richelieu (Gay Minstrel) „kráčelo“ na dráze ve šlépějích své matky, jejíž stín nikdy nepřekročilo. Nezvítězivší Richelieu na dotacích vydělal dokonce ještě méně než jeho matka, čili„pouhých“ 21 250 CZK. Lépe už si vedla klisna Rhapsody, která při svém debutu v Karlových Varech doběhla na slibném pátém místě. Poté přešla z rovin na překážky, kde ze 14 startů získala 2 vítězství a 10 umístění. Čtvrté hříbě Ready and Able byla Ready for Life, která svými úspěchy zcela rozmetala počáteční pochybnosti, útrapy a nejistoty.

Pod taktovkou nesmrtelné legendy českého turfu, pana Josefa Váni, zahájila přípravu na svou dostihovou kariéru. Jako 2letá v roce 2004 debutovala v Chuchli, kde se uvedla ve velkém stylu, když v Ceně OBV Allfinanz (1410 m) doběhla na výtečném druhém místě. Obdobně si vedla i ve svých dalších startech: v Ceně EBF Maiden svedla tuhý boj o vítězství s Ritusem, kterému sice nakonec o hlavu podlehla, ale ukázala, že jistý potenciál rozhodně má. Následovalo další druhé místo v Pardubicích v Ceně RLZO Chrudim, kde v sedle s  F. Minaříkem naznačila, že se rodí hvězda a to i navzdory faktu, že sezonu 2004 ukončila ve Velké Chuchli pouze šestým místem.

Klasickou sezonu 2005 zahájila Ready for Life opět v Chuchli a hned ve svém druhém startu odskočila do Jarní ceny klisen, kde bohužel obsadila „pouze“ čtvrtou příčku. Hned v příštím bratislavském startu nenechal trenér Váňa nic náhodě a do sedla Ready for Life angažoval v Německu působícího žokeje J. Palíka, pod jehož vedením pak hnědka brilantně opanovala pole Ceny Arvy a na své konto si připsala velmi lehké vítězství. 85. ročník Českého derby vstoupil do dějin hned ze dvou důvodů. Za prvé proto, že se na start postavili velmi drahé „investice“ v podobě Mastmana a Royal Mouginse ze stáje dr. Charváta. A za druhé proto, že ani „lesk a pompéznost“ zahraničních importů nebyl nakonec nic platný a do dostihových análů se opět zapsala pohádka o „popelce,“ která díky pomalejšímu tempu dostihu měla na hlubší půdě nejvíce sil a soupeřům ukázala, že je „připravená nejen na život“ ale i na ostrou konkurenci: Ready for Life v cíli razantním zrychlením přešla do čela a připsala si doposud největší úspěch své kariéry. Doběh Derby 2005 byl velkým překvapením pro všechny, dokonce i trenér Ready for Life, pan Josef Váňa, byl nucen uznat její kvality: „Musím se omluvit všem českým chovatelům, protože jsem vždy prohlašoval, že zde chovaní koně nemohou vyhrávat velké závody. Dnes se ale ukázalo, že jsem se mýlil,“ uvedl trenér, který se netajil tím, že mnohem více věřil svému importovanému svěřenci Mastmanovi.

Vítězství klisny domácího chovu, bylo také velkou satisfakcí pro pana Jaroslava Boučka, který po doběhu jen těžko skrýval dojetí. „Patnáct let jsem na koních jen prodělával, ale vyplatilo se to. Ready for Life mi to dnes vrátila,“ komentoval po dostihu své chovatelské i majitelské nadšení. Ovšem jak už to tak bývá, průběh i doběhl 85. Českého Derby vyvolal rozporuplné reakce a dlouho se o něm šuškalo. I dostihoví odborníci svorně připustili, že toto Derby bylo jedno z nejpomalejších v historii. Samozřejmě, vítězný čas 2,37,93 nebyl kdovíco, ale „raketové“ zrychlení Ready for Life v posledních metrech dostihu, zcela jasně svědčilo o určité třídě. Třídě zcela nadprůměrné, kterou ukázala i v následujícím startu, kde se divákům představila v sedle s J. Rájou a donesla jej k jeho prvnímu klasickému triumfu v Oaks Mostecké uhelné společnosti. Ready for Life se celý dostih držela blízko špice a v cíli pak zcela pohodově přešla do vedení. 

Při svém dalším klasickém startu v Chuchli, kde se hnědka opět pod vedením žokeje Ráji postavila na start Charvát St. Leger. Neustále pronásledovaná pochybnostmi ze strany turfmanů, kteří silně pochybovali o tom, že by dcera Rainbows for Lifea mohla distanci 2800 metrů prostát a uspět. Ready for Life však opět všem ukázala, že na to má. Před startem St. Legeru se, podle informací dostihového reportéra Miroslava Vlčka, v hledišti vyskytoval pouze jediný člověk, který věřil, že klisna své soupeře smete. Byl to pan MVDr. Eduard Kubíček, u něhož byla klisna odchována. „Pokud bude uklizená dobře v koních, vyhraje i v rychlém tempu,“ prohlásil sebejistě a nakonec se ukázalo, že měl pravdu. Dostih nabral velmi ostré tempo zvláště zásluhou Moviestora. Na druhé pozici pak s několikadélkovou ztrátou cválal Rio Gallegose s ostatními koňmi. Pole se postupně rozpadlo a v oblouku přišlo na „lámání chleba“. Rája byl nucen Ready for Life jezdit, aby se udržel ve strategicky výhodné pozici. V cílové rovince sice na krátko přišel do vedení slovenský Tempeltänzer, jenže Ready for Life dala do svého útoku všechno. Její bojovné srdce jí propůjčilo křídla. Svým vítězstvím definitivně rozprášila pochybnosti o své třídě a definitivně se zařadila po bok velikánek českého turfu, jakými byly Latina a Arva. Trenér Váňa vyslal Ready for Life i do bratislavského Oaks, kde skončila druhá za Ecologically Right (GB), což bylo možná trošku zklamání, ale i tak si k sumě celkových vyhraných dotací připsala hezkých 149 500 Sk. 

Se svou nezapomenutelnou sezonou se rozloučila v Baden Badenu, kde se pokusila změřit síly s pěti zahraničními soupeřkami v Baden-Wϋrttemberg-Trophy, ale neuspěla. Zvítězila německá odchovankyně Saldentigerin, Ready for Life skončila poslední.

Tempově to sice žádný zázrak nebyl a nechci samozřejmě opomíjet kvality ostatních koní, kteří se s ní v klasickém ročníku vyskytovali, ale bylo by chybné, kdybychom úspěchy Ready for Life přičítali pouze štěstí. „Pouhé štěstí k vítězství ve 3 klasických dostizích rozhodně nestačí,“ dodává v zahraničí působící žokej Marin Srnec, který Ready for Life také sedlal. „Protože štěstí přeje připraveným a to Ready for Life rozhodně vždy byla.“

   

V roce 2008 byla zařazena do chovu, kde byla zapuštěna hřebcem Varadar (IRE) a z tohoto spojení se v roce 2009 narodil hřebeček Robinson. Po neúspěšném zapuštění hřebcem Tribal Instinct (IRE) byla však Reaady for Life v sezoně 2010 opět navrácena zpět do překážkového provozu, čímž byl její osud víceméně zpečetěn. Lze se také domnívat, že pozdější taktický přesun hnědky z proutek na steeplechase byl jakousi cílenou přípravou na Velkou pardubickou. V našich poměrech velmi rozšířená praktika, která však místy připomíná míchání jablek s hruškami. Zvláště pak z pohledu českého chovu. 

Klisna kvalit Ready for Life na překážky vůbec nepatřila. Se smutkem přijali příznivci českého chovu zprávu o tom, že život plný pýchy, nezapomenutelné královny sezony 2005, devítileté Ready for Life vyhasl v Pardubicích v Ceně pivovaru Dašice na 5200 metrů. „Spadla na hlavu a poranila si páteř,“ dodal k celé situaci trenér hnědky Josef Váňa. Srdce „popelky“ turfu se tedy navždy zastavilo, její příběh je však na rozdíl od té pohádkové bez happyendu a český chov, který z nepochopitelných důvodů upřednostňuje importované koně, často nižších kvalit než je domácí odchov, tu zůstal s prázdnou náručí. 

Brigand (* 1870), své 3 starty ve VP proměnil ve tři vítězství

Polokrevná klisna Lady Anne (* 1886) – trojnásobná vítězka VP

Epigraf (* 1949) – ve VP startoval 4x a 3x zvítězil

Korok (*1962)

Velká pardubická je nejen nejstarším dostihem na území ČR, ale i nejtěžším dostihem celého evropského kontinentu. Zná ji i ta nejširší veřejnost, což bohužel nelze tvrdit o Českém Derby.

Zcela zvláštní pozici zaujímá v dějinách Československého turfu jméno Aristides Baltazzi (1853 – 1914) – majitel velevýznamné dostihové stáje a úspěšný chovatel, který založil a zvelebil hřebčín v Napajedlích. Zakoupil maďarského Kisbéra nar. 1873 (Buccaneer – Mineral) jako plemeníka a k němu přiřadil 13 chovných klisen.

Postupně stádo dál rozšiřoval a pozvedl chov plnokrevníka natolik, že se Napajedlům začalo říkat „Český Kisbér.“ Z dalších významných plemeníků nelze opomenout hřebce jménem Matchbox, nar.1891(St Simon – Match Girl), který se stal nejlepším otcem plnokrevníků v historii Napajedel. Matchbox byl nejlepším koněm Anglie v roce 1894. V Two Thousand Guineas i Derby skončil o 1 1/2 délky druhý, v St. Leger třetí. V Grand Prix de Paris odešel nešťastně poražen o krátkou hlavu, celkově však získal 6 vítězství. Takové výkony a paternita velkého St Simona vyhnaly jeho cenu hodně vysoko až na 200 000 zlatých. Matchbox ji však svými chovnými výsledky splatil do haléře. Stal se několikanásobným šampiónem plemeníků a jeho vliv zasáhl až do Ruska. K nejlepším potomkům patřili Horkay nar. 1902 (Matchbox – See Me), Falb nar.1898 (Matchbox – Fantasie) a Con Amore, nar.1901 (Matchbox – Grisette) – vítěz Německého i Rakouského derby. I díky nim žije Matchboxova paternitní linie dodnes.

Hřebec Kisbér (* 1873)

Na prahu první světové války dorazily do Napajedel další pozoruhodné přírůstky – Dagor, nar. 1910 (Flying Fox – Roquette) a Gouvernant, nar.1901 (Flying Fox – Gouvernante). Osudový byl rok 1914, zemřel Aristeides Baltazzi a plemeník Matchbox jej téměř okamžitě následoval. Nepřízeň osudu však zvládl ředitel hřebčína dr. Eduard Gerscha vskutku bravurně, zajistil totiž mnoho dobrých koní včele s ryzákem Sanskritem, nar. 1913 (St Frusquin – Le Sage), díky čemuž hřebčín i během válečných let produkoval klasické vítěze vč. klisen Tobább a Reichenau. Další ránu zasadila hřebčínu hospodářská krize. V době smrtelného nebezpečí však zasáhl pracovník ministerstva zemědělství ing.B.Tichota, který přesvědčil vládu, aby Napajedla zakoupila. Dlouholetý ředitel hřebčína E. Gerscha měl však v rukou více méně jen trosky někdejšího slavného chovu. Z původního chovného stáda zbylo pouhých 16 klisen, ostatní byly rozprodány zahraničním majitelům. Gerscha vložil veškeré naděje do plemeníka Simsona, nar. 1920 (Sanskrit – Sister), napajedelského odchovance zářícího ve 20.letech 20.stol. Ten jeho důvěru nezklamal a stal se jedním z nejlepších plemeníků meziválečných let. Jeho synové Simplon, nar. 1931 (Simson – Lissy) a Přemysl vyhráli jak rakouské, tak i Československé derby. Modrou stuhou se však ozdobili i další jeho potomci např. Simonel, nar. 1936 (Simson – Lissy), Rek, nar. 1929 (Simson – Ragtime),Trissotin, nar.1937 (Simson – Toupie), Diva, nar. 1941 (Simson – Danaide) a Brok, nar. 1943 (Simson – Lady Brock).

Hřebec Lionel (* 1939)

Za temných let protektorátu padlo za oběť mnoho klíčových osobností českého trufu – vč. ing. Bohumila Tichoty, jehož památku uctil český turf pojmenováním analogie Oaks Memoriálem ing. B. Tichoty. Mezi českými koňmi nejvíce zazářil hřebec Lionel,nar. 1939 (West Nor West – Lisi), který triumfoval v náhražce derby 1942. V revolučních dnech roku 1945 se strhly v areálu Chuchelského závodiště boje. Němci zapálili i stáje s koňmi. Mnozí se odvážně vrhli do plamenů, aby je zachránili, sami při tom však zahynuli. Zachráněna byla např. výše zmíněná klisna Diva.

Nadcházející poválečná léta přinesla československému turfu očekávanou prosperitu. Miláčkem publika se stal hřebec Panoš (Abenfrieden- Pasiphae) – první vítěz trojkoruny. Pamětníci dodnes vzpomínají na jeho fenomenální finiš v derby 1947, který ho donesl až k vítězství. V roce 1950 se objevil hřebec Liberál, nar. 1945 (Teleferique – Liaison), který zvítězil v Gerschově memoriálu, Československém derby a umístil se v řadě dalších cenných dostihů. Ze 40 startů získal 21 vítězství. V chovu dal mimo jiné i skvělé derby vítěze Corvettu, nar.1958 (Liberál – Corneta) a Corveta,nar. 1963 (Liberál – Corneta).

Liberál (*1945)

Masis (* 1952)

Regulus (* 1995)

Od počátku 60. let začala úroveň československého turfu prudce klesat. Příčinou byla nejen nepřízeň osudu spojená se smrtí francouzského plemeníka Deux pour Centa pouhé dva roky po příchodu do Napajedel, ale i nepružná orientace v moderních proudech světového chovatelství spolu s nedostatečným zázemím. Za krátkou dobu svého působení Deux pour Cent v našem chovu vyprodukoval pár dobrých koní vč. Cejlona, Jasmína, Hakima, Váha, Diny a výborného vytrvalce Centa.

Deux pour Cent na dráze

I přes nevalnou úroveň chovu se na dráze objevilo několik skutečně výjimečných koní, mezi které můžeme zařadit výše zmíněnou klisnu Corvettu, nar. 1958 (Liberál – Corneta), vítězku Gerschova memoriálu, Jarní ceny klisen, Československého derby, St. Legeru a dalších významných dostihů. Klisna byla považována za nejlepší produkt svého otce Liberála a pocházela z velmi ceněné napajedelské rodiny klisny Corcyry. Po příjezdu na mezinárodní miting konaný v roce 1961 v Moskvě však dostala velmi silnou koliku a bohužel se ji nepodařilo zachránit.

Lyon (* 1959)

Dalším koněm, který si vydobyl obdiv fanoušků byl Lyon, nar. 1959 (Masis – Lyndora), jehož dostihová kariéra je opravdu obdivuhodná. Ze 38 startů 20x zvítězil a skvěle nás reprezentoval na mezinárodních mítincích (mimo jiné v Československém derby, St. Legeru, i na mezinárodním mítinku v Budapešti), 10x byl druhý, 4x třetí, 3x čtvrtý a 1x pátý. Poté odešel do chovu do hřebčína Motěšice, kde nedostal velkou šanci vyniknout. Přesto dokázal dát řadu dobrých koní včetně derby-vítěze a pozdějšího plemeníka Hviezdara a výborného skokana Santose.

Silver (*1964) s F. Minaříkem v sedle

Ve druhé polovině 60. let se narodil fenomenální ryzák Silver nar. 1964 (Detvan – Silvana), který se stal legendou poválečných let. Vyhrál v Simsonově ceně, Velké jarní ceně, Československém derby a též se výborně umisťoval na mezinárodních mítincích. Jeho traťový rekord na 1400 metrů byl překonán až v roce 1978. K jeho nejlepším potomkům patří bezesporu Cobalt, Crocus, Elevace, Lancaster, Lysander aVala.

Libanon (* 1967)

K dalším úspěšným koním 60. let patří bezesporu i další Detvanův syn Libanon, nar. 1967 (Detvan – Lybie) trénovaný ve Vídni, kde také běhal. Startoval a umisťoval se v nejvýznamnějších dostizích a zvítězil i v Rakouském derby.  V roce 1970 získal titul „Kůň roku“. Za zmínku jistě stojí i úspěšný derby vítěz Reliéf, jehož stálou jezdkyní byla Míla Hermansdorfeová, a vítězka Jarní ceny klisen 1967 Tarantella (Masis – Tara).

Century (pův. Cenzura) s Josefem Šachem zadrženě vítězí v Jarní ceně klisen

Na začátku 70. let se na dráze blýskla klisna Century, nar. 1968 (Balustrade – Ceres), která se stala miláčkem publika, ale nejvíce vynikl zejména hnědák Lakmus (Wiesenklee – Laguna), nar. 1971 v Napajedlech a běhající za St. st. Benešov. Vyjmenovat Lakmusovy úspěchy na dráze by zabralo hodně místa a tak si jen připomeňme, že startoval jako 2 – 5 letý a ze 47 startů 20x zvítězil (včetně Velké jarní ceny, St. Legeru, Svatováclavské ceny (2x) a Ceny znárodnění (3x). Nebýt nešťastného hromadného pádu v Československém derby – zaviněného uklouznutím Vagrama na mokré dráze – tak by Lakmus určitě vyhrál a stal se držitelem trojkoruny. Po skončení dostihové kariéry ho čekala neméně úspěšná dráha plemeníka, kterou začal ve svém rodném hřebčíně. Větší příležitost v chovu ale dostal až po příchodu do Mimoně, kde kryl kvalitní klisny. Z jeho potomků mu největší slávu přinesl syn Hároš (nar. 1981z Hetera), Ekrazit (nar. 1981 z Elsa), Cortéz (nar. 1979 z Caroline), Vlna (nar. 1979 z Vlasta) a další.

Lakmus (* 1970) na dráze

a v chovu

V Lakmusově stínu šel i hřebec Lincoln, nar. 1972 (Masis – Likoni), který se proslavil až v chovu. Kromě Lakmuse si svou chvilku slávy užil i ryzák Crapom, nar. 1969 (Detvan – Cranora). Kůň, který k vítězství v Československém derby poprvé donesl ženu – Mílu Hermansdorfovou. Ta se díky němu stala druhou ženou na světě, které se to podařilo! Následoval Verona, nar. 1972 (Wiesenklee – Verona), Kento, nar. (Isztopirin – Korisbogár), Lira, nar. 1970 (Masis – Literatura), Sparta, nar. 1976 (Ivory Tower – Siesta), Nanon, nar. 1975 (Norbert – Novela), Flexareta, nar. 1971 (Wiesenklee – Florencie), Isotop, nar. 1974 (Waidwerk – Istrie), Nikolas, nar. 1975 (Behistoun – Niké).

Lincoln (* 1972)

O propagaci překážkových dostihů se na přelomu 60. a 70. let zasloužil především již zmíněný  Korok, jenž se po dostihové kariéře – i přes svůj handicap, kvůli kterému se mu nedávalo moc šancí – dostal do chovu. Jeho geny dále šířil hřebec Drak nar. 1984 (z Dafné), který se stejně jako jeho otec zúčastnil Velké pardubické. Čest dělal Korokovi rovněž vnuk Peruán (Agadir – Pergola), který zvítězil 3x ve Velké pardubické.

Korok (* 1962)

Peruán (* 1988)

V roce 1980 na sebe upozornila jedna z posledních Masisových dcer Latina, nar. 1977 ( z La Legion) s Vlastimilem Smolíkem. Mezi její nejvýznamnější úspěchy patří prvenství v Československém derby, Oaks, St. Legeru a úspěšná byla i na mezinárodních mítincích. Po dostihové kariéře odešla do rodného hřebčína a stala se matkou např. Latinky, nar. 1983 (po Arcaro), Laténa, nar. 1985 (po Mehari), kterého sedlal slavný Lester Piggot a který nás úspěšně reprezentoval i ve Svatém Mořici, a dále Lancelota, nar. 1986 (po Amyndas).

Latina (* 1977)

Latén (* 1985)

Kůň roku 1984, šampion 3-letých hřebců 1984, šampion mílař 1984 a 1985 to jsou tituly, kterými se honosil fenomenální Kleón, nar. 1981 (Behistoun – Kleopatra), jehož záhadný odchod do Německa a následná smrt na mnichovském závodišti byly pro československý turf katastrofou.

Kleón (* 1981) Taran (* 1980) Následně vynikl i Taran nar. 1980 (Norbert – Tarantella), Mys, nar. 1980 (Flying Star – Myjaxa) a Redakta, nar. 1981 (Dakota – Redaktion) známa jak u nás, tak i v Německu, kde byla sportovními novináři zvolena tamním Koněm roku 1985. I vítězka klasické trojkoruny Arva, nar. 1985 (Scottish Rifle – Arnika) odcestovala do Německa, kam byla po skončení dostihové kariéry pronajata do hřebčína Ostenhof, kde se jí po hřebci Surumu narodil v roce 1991 Slovenský derby vítěz Arvan.

Redakta (* 1981)

Na rovině i nad překážkami byl v 80. letech úspěšný i Dynamit, nar. 1983 (Norbrt – Dýmka II), i když na počátku těchto let nad překážkami bezesporu kraloval  3-násobný vítěz Velké pardubické a miláček publika – Sagar, nar. 1975 (Gambrinus – Saragosa) se svým stálým jezdcem Pavlem Libichem. Nebýt nešťastného zranění 4. srpna 1984 bezpochyby by získal své 4 vítězství ve VP.

Sagar (* 1975)

V 1973 vládl českému chovu hřebec Behistoun, nar. 1963 (O’Grady – Boetie), ale zdárně mu sekundoval právě Lincoln, který se pravidelně umisťoval na žebříčku nejúspěšnějších plemeníků a to i v  90. Letech, zejména jako mateřský otec.  Po nich v 90. letech převzal vládu Dara Monarch, nar. 1979 (Realm – Sardara), jehož cesta do Čech byla spíše náhodou, protože byl zakoupen jako náhrada za předčasně uhynulého Mr. Johna.

Behistoun (* 1963)

A dostáváme se na přelom 80. a 90. let, což byla éra bezesporu nejslavnějšího koně české dostihové historie – Železníka, nar. 1978 (Zigeunersohn – Želatina), 4-násobného vítěze VP a Koně roku 1987, 1988 a 1991, jehož výkon ve VP 1991 zvedl diváky doslova ze židlí, když na Poplerově skoku padl přes Disca s Armytagem a po opětovném nasednutí Josefa Váni dokázal neuvěřitelnou stíhací jízdou, kterou vyrovnal asi 200 metrovou ztrátu, v cílové rovině o 3 délky porazit Draka s Václavem Chaloupkou.

Železník (* 1978)

Na rovinách se blýsknul další Lincolnův syn Gimt, nar. 1987 (z Gineja) úspěšně běhající i v Německu, dále pak Lykeion, nar. 1988 (Long Meadows – Lyl) a kůň s „podzimní formou“ Law Soziri, nar. 1988 (Law Society – Engageante). Svým 15 délkovým vítězstvím v Českém derby na sebe strhnul pozornost další Lincolnův syn Regulus, nar. 1992 (z Redakta), následoval trojkorunový král Glowing, nar. 1993 (Kendor – Only Star), jemuž sekundoval Mir Sada, nar. 1993 (Lesotho – Miss Ava). Nemůžeme opomenout ani výborného Rockera, nar. 1991 (Knesset – Yokohama) úspěšného i na překážkách, a dále „Bílý projektil“ Kateřiny Hedbávné Yokoma, nar 1995 (Dara Monarch – Yokowete). Za zmínku stojí i Nora Jeane, nar. 1994 (Reprimand – Mainmast), podle mnoha odborníků nejlepší klisna 90. let. Dostihová veřejnost však nezapomene ani na „Železnou lady“ Palomii, nar. 1991 (Hours After – Palanges) či Gay Devila, nar. 1991 (Forzando – Pagan Queen) nebo Blueridge Dancera, nar. 1995 (Bluebird – Maraquiba), Sammetsmana, nar. 1995 (Polar Falcon – Samata), Near Dancera, nar. 1994 (Slassic Secret – Danny’s Miracle) a dalšího vítěze trojkoruny Tribal Instincta, nar. 1998 (Doyoun – Mysrery Treat), kteří nás přenesli do 21. století.

Gimt (* 1987)

Law Soziri (* 1988)

Na začátku těchto let se ještě prosadila vítězka Central Europien Breeders Cup Classic Vapeta, nar. 1998 (Arcane – Vakacia) a ve stejném dostihu se též objevil talentovaný Ray of Light, nar. 1996 (z Topmost), jehož otec Rainbows for Life kraluje plemeníkům současnosti a je též otcem hvězdy VP „železné bělky“ Sixteen.

Ray of Light (*1996)

V živé paměti máme i koně jako Tiznit, nar. 1997 (Nashamaa – Azilal), Ready for Life, nar. 2002 (Rainbows for Life – Ready and Able), Torlus, nar. 2001 (Lando – Tor Di Quinto) neustále soupeřícího s Paldoxem, nar. 2002 (Linamix – Paldouna), dále pak Terssia, nar. 2003 (Trans Island – Bown Foam) či v chovu debitujícího bělouše Scyrise, nar. 2000 (In Camera – Scytia). V současnosti se v našem plnokrevném chovu vyskytuje i další velmi zajímavý hřebec – Security Risk, nar. 1997 (Red Ransom – Balinese), jehož potomci dokazují, že ne kvantita, ale kvalita je základem dobrého chovu dostihových koní.

Scyris (* 2000)

Nemůžeme s jistotou říci, kdo se stane nejúspěšnějším koněm tohoto desetiletí, ale jistě mezi nimi zaujme čestné místo na českých dráhách dosud neporažený držitel Českého i Slovenského derby Age of Jape nar. 2006 (Jape – Age of Gold).

Age of Jape (* 2006)

Poznámka: Situace v tuzemském turfu se již podstatně změnila. Jsme si vědomi faktu, že je třeba udělat nový průzkum a na jeho základě tento článek aktualizovat. Momentální časová tíseň nám to bohužel prozatím nedovoluje.


Autorky: Phar.Lap, Freetex (publikováno v Jezdectví 2010)

Ano, taková přesně je. Bílá klisna, která si díky své vytrvalosti a bojovnosti získala srdce celého národa. Za své heroické výkony na dráze, ale hlavně za to, jaká doopravdy je. „Železná“ lady, která vždy byla nejen krásně upravená, ale také připravená, spatřila světlo světa 27. 3. 2000 ve Francii v chovu Petera Kavanagha. Později byla zakoupena jako posila dostihové stáje Buc-Film filmového producenta pana Boučka. Na její tréninkovou přípravu do rovinových dostihů zpočátku dohlížela Pavla Váňová. Když přešla na překážky, ujal se její přípravy samotný Josef Váňa. 

Otcem Sixteen je kanadský plemeník Rainbows For Life (CAN). Hřebec se narodil v roce 1988 v Kanadě.  Ze 36 celkových životních startů 15 zvítězil, mj. v Coronation Futurity Stakes (Gr.1), Cup and Saucer Stakes (Gr.1), Connaught Cup Stakes (Gr.2), Summer Stakes (Gr.3), Hawthorne Derby (Gr.3), Dominion Day Hdc (Gr.3), Riggs Hdc (Gr.3), Toronto Cup Hdc (Gr.3). Do chovu odcházel s celkovými vyhranými dotacemi v částce 1 105 926 USD. V Kanadě v roce 1992 získal i titul Šampión dvouletých hřebců a Šampión starších koní. Chovnou kariéru zahájil v roce 1994 v Irsku, ale od roku 2004 působí v České republice: v letech 2003, 2004, 2005 a 2010 se stal šampiónem otců dvouletých a celkovým šampiónem plemeníků byl v letech 1999, 2004,2005, 2006 a 2007.

Matkou Sixteen je klisna Semantica, která se narodila v roce 9. 4. 1995 ve Francii. Je polosestrou Top Of The World (Gr. 3 vítěze). Na dostihové dráze se objevila ve Francii, vyběhla čtyřikrát, ale nikdy se neumístila a tak byla prodána do ČR jako chovná klisna a působí v Mimoni. V chovu dala několik hříbat, ale jejím nejúspěšnějším potomkem je bezesporu Sixteen. 

2001 Semantic (hř., po Limnos), 18 st., 2 vít., 10 um., 113.420 Kč, 4. Českomoravská cena, NL

Otec Semanticy, hřebec Tel Quel, jehož vlastníkem je Šejk Mohammed Al Maktoum, se na dráze objevil 15x a 5x zvítězil (. v Champion Stakes (Gr.1), Aral Pokal (Gr.1), Prix Daphnis (Gr.1),Coupe de Maisons-Laffitte (Gr.3), Prix de Fontenoy), druhý v Grand Prix de Vichy (Gr.3), Prix de Guiche (Gr.3) a třetí v Prix Foy (Gr.3), Prix Pelleas (LR). Do chovu odcházel s celkovými vyhranými dotacemi v hodnotě 666 022 Euro a nyní působí na Kilbary Lodge Studu v Irsku.

Jako mnoho dalších překážkových hvězd, začínala i Sixteen svou dostihovou kariéru na rovinách. Pod taktovkou trenérky Pavly Váňové dne 14. 6. 2002 poprvé debutovala v Chuchli v Ceně Omnivista (rovina 1215 m) a v sedle s žokejem Daliborem Törökem doběhla šestá. Což sice nebyla žádná sláva, ale byl to debut a tak nebylo proč nevěřit. Jenže další starty ukázaly, že Sixteen a roviny nějak nejdou dohromady. Od sezony 2002 do konce sezony 2003 odběhla bělka dohromady 17 rovinových dostihů, přičemž jste ji mohli spatřit na závodišti v Chuchli, Mostě, Pardubicích, ale zkusila štěstí také na zahraničních drahách v Bratislavě, ale neuspěla. 

Nakonec bylo rozhodnuto o změně strategie a kroky Sixteen v sezoně 2004 již směřovaly na překážky.  Jejího tréninku se ujal Josef Váňa a 12. 4. 2004 debutovala bělka ve Štrasburku v steeplechase Prix General Le Bleu na 2400 metrů, ale v průběhu dostihu padla a nedokončila.  18.6.2004 odskočila v Pardubicích do Ceny Evropského vydavatelství (Steeplechase crosscountry IV – 4000 m) a doběhla devátá.  Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že z bělky se v průběhu dalších let stane pardubická hvězda.  I výsledky dalších startů byly spíše rozpačité. Přesto Sixteen pokračovala, protože pokud má pan Bouček na něco opravdu talent, pak je to rozpoznat dobrého koně, který se zpočátku jeví jako průměrný. Dokázal to i v případě Ready for Life, kterou odchoval jen díky své prozřetelnosti a tomuto nadaní.  Dlouho očekávaný zlom nastal dne 28. 8. 2004 v Pardubicích v Ceně Právo (Steeplechase II – 3900 m), kde si Sixteen  v sedle s žokejem R. Havelkou po boji doběhla pro své historicky prvé vítězství. I když do konce sezony 2004 podobný triumf již nezopakovala, na proutkách v Premio Reckless William v Meranu dokončila na slibném čtvrtém místě. 

Josef Bartoš a Sixteen

Sezonu 2005 zahájila bělka netradičně návratem do rovin: 22. 5. 2005 odskočila  v Chuchli do Ceny pojišťovny Generali (rovina III – 1800 m) a doběhla osmá.  Poté se objevila v Květnové steeplechase Mopos Communications, a.s. (II – 4400 m), ale to už v jejím sedle seděl Josef Bartoš (přezdívaný Big Joe). Vedli si skvěle a po boji protnula Sixteen cílovou pásku na druhém místě.  Možná právě tehdy se v jejím srdci probudila ona touha –  touha dokázat, že „holky“ nemusí jen dobře vypadat, ale že umí být hrdé a tvrdé a rozhodla se bojovat o nejvyšší příčky. To by samozřejmě nebylo možné, kdyby „nepotkala“ svého osudového „partnera“.  Sixteen a Josef Bartoš vešli do dostihových dějin jako nerozlučná dvojka.  Právě Bartoš byl oním chybějícím kouskem pověstné skládačky, který zapadl na své místo a spolu se Sixteen vyrazili dobývat srdce fanoušků i příčky nejvyšší.  Ačkoliv jim chvilku trvalo, než nalezli společnou řeč, nakonec se ukázalo, že se ti dva se zkrátka hledali, až se našli.  Sixteen ještě zdaleka „nezářila“, ale ukazovala, že na sobě pracuje.  A pak přišel jejich první zahraniční úspěch, přesvědčivé vítězství v italské steeplechase Premio Carica di Isbunschenskij na 3500 metrů.  4. 9. 2005 se do Merána vrátili a zadrženě smetli své soupeře v Premio Assoc.Arma di Cavaleria (Steeplechase – 5000 m). Do konce sezony 2005 se radovali z druhého místa v Ceně Vltavy (Steeplechase crosscountry I – 4500 m) a se sezonou se rozloučili druhým místem ve Velké Ceně Umělců Bosstimer  (Steeplechase I – 5200 m).  

Sezonu 2006 zahájila Sixteen s Bartošem v sedle ziskem třetí příčky v římském Premio Gen.Mario Argenton (Steeplechase L – 4270 m). Vítězství na sebe tentokrát nechalo dlouho čekat, následovala řada startů a umístění „na tabuli“, přičemž se v sedle bělky Sixteen neobjevoval jen její stálý žokej a oblíbenec Bartoš, ale i Josef Váňa jr.  8. 10. 2006 v Pardubicích dvojka Sixteen- Bartoš opět předvedla, že „co osud spojil, nic už neoddělí“, když ve Velké ceně Elektroluxu (Steeplechase crosscountry L – 5200 m) po tuhém boji „vykouřila“ soupeřům rybník a se sezonou 2006 se rozloučila vítěznými vavříny.  

Začátek sezony 2007 byl ve znamení průměrnosti a nenapověděl nic o tom, co „lady v bílém“ chystá:  ale 4. 8. 2007 svedla bělka v Kolesech boj o první příčku, získala ji a zahájila tak jednu z nejfenomenálnějších kapitol českého dostihového sportu. 25. 8. 2007 v Pardubicích lehce získala prvenství ve Velké ceně SKANSKA DS, a.s. na 5 800 metrů, což byla její rozcvička před vrcholem sezony – Velkou pardubickou.  14. 10. 2007 tedy „bílá dáma“ vyrazila psát historii – pomáhal jí v tom zkušený Dušan Andrés. V cílové rovince způsobili „diváckou explozi“, když o pět délek předstihli Decent Fellowa s Tomášem Hurtem v sedle. Sixteen celou trať o délce 6900 m proběhla v čase 9:18,66 min). Tímto heroickým výkonem se „dáma v bílém“ se sezonou 2007 rozloučila. 

Následující rok zahájila až kvalifikací do Velké, kde ve Velké ceně města Pardubic skončila na pátem místě. Pak následovalo lehké prvenství v Meráně a 12. 10. 2008 odskočila do Velké. V sedle se „svým“ žokejem obhájila přízračná bělka nakonec vítězství v nejlepším čase historie Velké pardubické 8:58 min, protože ačkoliv formálně doběhla až jako druhá, vítězný Amant Gris s Markem Stromským byl po doběhu diskvalifikován za nedodržení kurzu a vítězství tak padlo do klína Sixteen, nelze však tvrdit, že nebylo zasloužené. Ovšem daleko větší pozornost vyvolala tragická nehoda Klipa, který musel být nakonec utracen pro zranění neslučitelná se životem.

V sezoně 2009 se stájový management charismatické bělky zaměřil na získání historického hattricku, čemuž byla také podřízena tréninková příprava. Kobylka se šetřila a na pardubické dráze se objevila až 13. 6. 2009 na startu Velké ceny PARAMO,a.s. – memoriál mjr. Miloše Svobody – II. kvalifikace na VPČP, kde společně s Bartošem dokončila na třetím místě. Sám Bartoš po doběhu zdůraznil, že “ neútočili na přední příčky, protože účelem nebylo vítězství, ale bezpečné překonání dostihu a získání kvalifikace do Velké.“ 22. 8. 2009 se však vše už odbývalo „naostro“ a bělka ukázala ve VELKÉ CENĚ SKANSKA, a.s. – III. kvalifikace pro VPČP svým soupeřům svou pověstnou „bělostnou “ záď a tým se opět mohl radovat ze zisku vítězných vavřínů.  Nebylo divu, že Sixteen nastupovala do Velké dne 11. 10. 2009 jako jistá favoritka. S nástrahami trati si opět hravě poradila a vše vypadalo velmi nadějně, nakonec ji o vysněný triumf připravil stájový kolega Tiumen (POL), který s Josefem Váňou v sedle nakonec triumfoval.

Sixteen má  bojovné srdce

V sezoně 2010 se management klisny příliš nezměnil, opět se na dráze objevila 12. 6. 2010 až v poli Velké ceny PARAMO- Memoriál maj.Miloše Svobody (2.kval. pro VP) Steeplechase crosscountry NL – 5800 m, kde skončila na třetí pozici.  28. 8. 2010 následoval odskok do Velké ceny SKANSKY , 3 kvalifikace na VPČP – letní cross country Steeplechase crosscountry NL – 5800 m, kde „bílá dáma“ s Bartošem doběhla na čtvrté příčce. 10. 10 2010 se oči všech fanoušků dostihového sportu opět upíraly do Pardubic na startovní pole Velké pardubické. Dokáže tentokrát bělka zvítězit? Ačkoliv kurz přeskákala a držela se na předních pozicích v cíli ji jako na potvoru opět předstihl Tiumen a Amant Gris, i přesto však „bílá dáma“ ukázala, že do starého železa rozhodně nepatří.

Sixteen v tréninku

Nastoupila tedy i do sezony 2011 a zahájila pečlivé přípravy, neboť svého cíle se nehodlala vzdát tak snadno.  Zahájila čtvrtým místem v Premio Amedeo Duca D`Aosta, poté následoval značný pokles formy – 21. 5. 2011 odskočila do Velké ceny města Pardubic – I.kvalifikace na VP – Memoriál Dicka Francise a skončila daleko v poli jako osmá.  20. 8. 2011 doběhla devátá ve Velké cena společnosti ELTODO – III.kvalifikace na VPČP Steeplechase crosscountry NL – 5800 m a bylo vidět, že „dáma“ není ve své kůži. 10. 9. 2011 tedy pro jistotu absolvovala ještě rozehřívací kolo v podobě Cena společnosti FRANCE CAR s.r.o. – IV.kvalifikace na VPČP Steeplechase crosscountry NL – 5800 m, kde třetím místem opět ukázala mírný návrat do formy, ale i přesto se o jejím vítězství ve Velké hodně polemizovalo.  Sixteen poběží Velkou po čtvrté. Kdyby zvítězila, zařadila by se tak po bok klisny Lady Anne, jediné trojnásobné vítězky VP. A kromě toho by byla vůbec prvním bílým koněm v historii dostihu, který by si připsal hattrick. Josef Bartoš před startem Velké prohlásil, že „bude hodně spokojen s umístěním do třetího místa. Sixteen v letošní sezoně ani jednou nepodala očekávaný výkon a ani v tréninku nepředváděla to nejlepší. Je o něco horší než vloni a my nevíme, proč.“

Sixteen s Bartošem v kurzu Velké

A pak přišel den D – 9. 10. 2011 a s ní i očekávaný start a historická šance. „Bílá dáma“ jakoby vytušila, že jde o hodně. Celý dostih dřela a odvodila, ale v cílové rovince byl nad její síly opět „neporazitelný“ Tiumen s Josefem Váňou. Sixteen bojovala jako lvice, ale nakonec přeci jen podlehla a skončila na fantastickém druhém místě. Atmosféra na pardubickém závodišti byla naprosto nenapodobitelná. Tiumen dosáhl historického hattricku, který si zasloužil, ale „dámou Velké“ byla Sixteen. Hrdá, charismatická a milovaná.  Dojatý majitel, pan Bouček třesoucím se hlasem sděloval své prožitky: „Přál jsem Sixteence, aby dneska vyhrála.  Až do posledního okamžiku jsem doufal, že jí to vyjde. Ale Tiumen je zkrátka lepší. Ale i přesto si myslím, že letošní Velká byla morálně její. Ona udělala nádherný dostih.“ 

Přejít do Fanklubu

Sice se po dostihu hodně mluvilo o zařazení bělky do chovu, ovšem podle nejnovějších informací pana Boučka není ještě o budoucnosti Sixteen definitivně rozhodnuto. „Pakliže bude zdravá, budeme uvažovat o další dostihové sezoně,“ prohlásil Bouček v neděli, 13. 11.2011. Tým kolem Sixteen včetně slavného trenéra, pana Váni, totiž Sixteence věří a i stálý veterinář vidí její působení optimisticky.

Kresba Sixteen